Protektorát Čechy a Morava
Národní souručenství
MUDr. Roman Jedlička - Ladislav F. Sedlák
Potupené Československo, později pod názvem Protektorát Böhmen und Mähren a po odstoupení Slovenska a vyhlášení samostatného státu, se stává navenek relativně klidným místem v ohni 2. světové války. Naším cílem jistě není historické hodnocení této doby, snažíme se jen poukázat či našim slovenským kolegům vysvětlit problematiku zmíněného odznaku a jeho doby.
Právě prezident Hácha prohlásil již 16. března 1939, že se osobně zasadí o jednotu všech společenských vrstev národa, neboť, jak se vyjádřil v tisku, „jedině toto sjednocení zabezpečí blaho národa“.
Prezident Hácha, člověk s jasným rozumem, starý monarchista a vysoký úředník v rakousko-uherském soudnictví, dále pokračuje:
„Jsa povinen o ně pečovat, jsem odhodlán nestrpět žádné odstředivé snahy, žádné skupiny a funkce, které nedbajíce zájmu nejvyšších, měly být touhou nad tyto zájmy povyšovat zájmy stran a osob. V těsném spojení a semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti.“
Prezident Hácha tímto vyhlášením prakticky zrušil či přesněji rozpustil a zakázal všechny politické strany. Dovolil zároveň konfiskaci majetku těchto stran a organizací ve prospěch mimo jiné i německého Červeného kříže. Můžeme konstatovat, že právě prezident JUDr. Hácha se stal zakladatelem nové všenárodní strany nazvané „NÁRODNÍ SOURUČENSTVÍ “ (NS).
Bez zajímavosti není ani fakt, že Hácha osobně jmenoval či schválil organizační výbor NS v čele s předsedou (vedoucím) Adolfem Hrubým (1893-1951). Jako náměstci předsedy byli určeni, tedy nikoliv zvoleni, Šimon Drgač a Čeněk Torn.
Hácha, člověk sice naivní, ale se smyslem pro spravedlnost, měl zájem na rozložení výkonné moci na základě politické předmnichovské koalice. Tento záměr se však již neuskutečnil. Vedoucí místa v NS obsadili bývalí agrárníci.
Na základě usnesení vlády ze dne 6. dubna roku 1939 vydal ministr vnitra nařízení (9. června 1939) , jímž se strana Národní souručenství ustanovila jako jediné politické uskupení českého národa na území Protektorátu Böhmen und Mähren. Vlastní akce a ideová náplň se v tomto případě příliš neliší od toho, čeho se komunisté dopouštěli na území osvobozeného Československa s politickými stranami, resp. s Národní frontou. I oni jsou ve svých úvahách připraveni pro blaho občanů obětovat vše, tedy i svobodu lidí, a přijmout protektorát Sovětského svazu. Řídící orgán strany NS sice nepředstavoval žádnou náhradu parlamentu, oficiálně nedisponoval zákonodárnou či legislativní mocí, ale ve vztahu s vládou využíval jakousi poradní funkci. Tato situace nám znovu připomene vedoucí sílu KSČ, zakotvenou později dokonce v ústavě.
Nábor členů sice probíhal dobrovolně na základě osobní přihlášky, ale všichni státní úředníci a zaměstnanci se automaticky stávají členy NS s povinností platit rodné straně příspěvky. Na základě statistiky můžeme doložit, že již koncem roku 1939 je registrováno 2.079,185 občanů Protektorátu, což v podstatě znamená 97,5 % všech oprávněných voličů. K této statistice a vlastně donucení být loajálním straníkem se zneužily předválečné volební seznamy. Pokud si uvědomíme, že do strany neměl přístup žádný židovský spoluobčan, vše funguje naprosto dokonale. Za členy se přihlašovali všichni muži, ale i mnohé ženy, členové bývalých politických stran, a dokonce i sokolové. Je zajímavé, a ne příliš známé, že každý, kdo měl zájem stát se členem NS, musel dobrovolně podepsat souhlas se zřízením Protektorátu a s německou ochranou (okupací). Pokud to někomu připomíná rok 1969, kdy se ve školách, vojenských útvarech a podobných zařízeních podepisoval podobný souhlas a poděkování Sovětskému svazu, nemýlí se. Je zajímavé, že tyto přihlášky bojkotovali pouze tak zvaní čeští fašisté. Samotní Němci neviděli příliš rádi české zaměstnance gestapa či policejních složek, jenž se angažovali v NS. Celkem správně tušili, že tato lidská masa v sobě ukrývá i opravdové vlastence. Měli pravdu. Potvrdil to rok 1940, kdy s pomocí českých kolaborantů organizovali (např. stávající primátor NS Otakar Klapka) tajný odpor proti okupaci.
Jistě i to byl důvod personálních změn v NS. Od roku 1941 existuje NS již jen jako kolaborující strana s milionovou členskou základnou. Konečně od roku 1943 se strana stává pouhým folklorem na politické scéně a její jediný úkol spočívá ve výchově a snaze o kulturní spolupráci s německými umělci, například ve filmovovém průmyslu.
Odznak pro příslušníky Národního souručenství
Nejde o vyznamenání, ale o členský odznak, který si každý člen NS musel zakoupit.
Popis odznaku:
Avers:
Odznak má podobu a tvar štítu o rozměru 13,5 x 15 mm. Odznak je kovový, případně vyrobený z kompozice, ale patinováním upravený do barvy bronzu. Štít je půlený, levá polovina je červená, pravá bílá, první odznaky jsou kvalitně smaltované. V polovině štítu přerušil smaltování 5 mm široký proužek. Opět je zde v levé polovině smaltování černé, napravo pak modré.
Na středu odznaku se nacházejí velká zlatá písmena se jménem organizace „NS“. Barvy symbolizují trikoloru, která byla oficiální vlajkou Protektorátu, ale také jde o barvy milé Třetí říši. V horní části odznaku, na zlatém poli, vidíme heslo strany:
„VLASTI ZDAR“.
Jako se soudruhům podařilo zprofanovat pozdrav „Čest práci“, dokázali i soudruzi z Národního souručenství toto heslo - oficiální pozdrav- po ukončení války lidem totálně zhnusit.
Revers:
Zadní strana je opatřena špendlíkem, případně klopovým závěsem. Na většině odznaků nacházíme logo výrobce KARNET-KYSELÝ PRAHA IX
K pátému výročí založení organice byl vyroben Jubilejní oznak, který se měl nosit viditelně jako projev loajality protektorátní vládě i německým okupantům.
Popis odznaku:
Avers:
Odznak byl vyroben ze zinkové kompozice a patinován do barvy bronzu. Základní tvar odznaku opět tvoří již zde popsaný štít s rozměry 14 x 12 mm. Odznak je nápadný příčnými břevny či trámky, které kryjí na každé straně čtyři lipové lístky. Tato břevna jsou 10 mm dlouhá.
Revers:
Zadní plocha odznaku je opatřena špendlíkem k upevnění na oděv, dále se zde opět objevuje logo výrobce Karnet-Kyselý-Praha IX.
Další téměř neznámou zajímavostí jsou Čestné pečetní prsteny, kterých bylo vyrobeno zhruba 15 ks. Literatura uvádí i jiné počty (7-12 ks).
Prsteny byly vyrobeny již v roce 1939 ze zlata o ryzosti 585/1000 a váze 9,3 g. Prsten doplňuje červený jaspis, na kterém je vyryt negativně znak strany a heslo NS.
Jeden z těchto prstenů byl dražen na aukci firmy Meisner-Neuman v roce 1988.
Literatura:
Protektorátní tisk
Národní politika
Jiří Pernes: Až na dno zrady (Themis 1997)
Politická elita meziválečného Československa 1918-1938, Pražská edice 1998
