Slovenské vyznamenání a odznaky 1938-1945

[Altmann]

Slovenské vyznamenání a odznaky 1938-1945




Tato práce pana Dr. Martina Karáska je knihou na kterou jsem já čekal s netrpělivostí a jednoznačně mohu říci, že i když prací na toto téma je nám všem známo větší množství, zde jednoznačně můžeme hovořit o kvalitní nejen faleristické literatuře.


Našemu příteli se totiž podařilo napsat knihu, která není zatížena balastem ideologie,ale popisuje události objektivně tak jak života (nebo snad politická doba) dovolila. Na rozdíl od mnohých nezačíná svoji práci rokem 1938 tak jako většina historiků, ale nejprve nás seznámí s historii Slovenska od nejstarší doby. Pozitivní je,že Československo se zde objevuje jako společný stát Slováků, Moravanů i Čechů a krátká zmínka o společném období, které se projevilo i v oblasti faleristiky mně osobně potěšilo. Co osobně hodnotím, co pro nás v tak zvaném Česku je jistě zajímavé, je větší množství dobových fotografii doplněné vysvětlivkami, dodatky a opět, mnohé je i pro zkušenější faleristy celkem nová oblast.


Vlastní oblast zpracování řádů, vyznamenání a odznaků je bezchybné a zde já osobně mohu rád chválit. Pan Dr.Karásek prokázal, že je nejen zkušený falerista, ale i historik, který má znalosti o které se rád podělí. Málokterý slovenský falerista dokáže pozitivně zmínit i období Slovenského národního povstání a bez zbytečné ideologie nás seznámit s fakty.


Závěrem nebudu popisovat kdo a jak knihu vydal, ale tato kniha by měla být vítanou literaturou i v Česku, neb mnohé objasňuje a vysvětluje.


Pana Martina Karáska znají čtenáři časopisu Signum z jeho článků věnovaných II. národnímu odboji a jako člen Slovenské faleristické společnosti navázal na tradici starších slovenských faleristů a sběratelů, ke kterým jsem jako mladý začínající sběratel měl a stále chovám úctu.

[Altmann]

Vracím se ke knize pana Dr. Martina Karáska. Předpokládal jsem (asi chybně) že mezi slovenskými členy Slovenské faleristické společnosti bude o tuto skvělou práci zájem a další přátelé moji informaci rádi doplní. Stále doufám,že tomu tak bude.

Snad jako zajímavost uvedu osobnost pana generála Čatloše. S panem Karáskem jsme vedli diskuzi na téma rumunského řádu Michala Chrabrého nebo jak se také mnohdy uvádí Michala Vítěze. Je zajímavá a možná i faleristicky nedohodnocené to, že meziválečné Československo bylo vedoucí silou v tak zvané „Malé dohodě“ což bylo vojenské spojenectví ČSR, Rumunska a Jugoslávie. Je pravda i to, že naši „chrabří“ generálové v této době, ale i po roce 1945 obdrželi celou řadu rumunských řádů a vyznamenání, ale nikdo z nich neobdržel řád Michala Chrabrého. Po roce 1944 rumunské jednotky statečně bojují po boku vojáků Rudé armády a tento výjimečný řád v nové úpravě byl udělován význačným generálům Rudé armády. Z naší strany opět nikdo nebyl hoden toho řádu.

Pan Karásek prověřil a ve své knize uvedl, že to byl pouze generál Čatloš, který pravděpodobně z titulu své funkce obdržel poslední stupeň tohoto vzácně udělovaného řádu. Můžeme tedy říci, že jediný, prokazatelně udělený kus je uložen na Slovensku a „znovuobjevil“ jej právě Martin Karásek.

Když jsem četl kapitolu s názvem „Odznak trpitelů“ bylo mi přece jen trochu smutno, I já mám své kořeny částečně na Slovensku, chápu význam odznaku, ale přece jen je to záležitost hodně citová a pro mě citlivá.

Kapitola o samotných dekoracích je vynikající. Každý z nás si může a musí( nebo měl by si uvědomit) uvědomit význam medaile Za hrdinstvo. Její až skoupé udělování ve vyšším stupni a její význam pro vojáka, který tuto dekoraci obdržel. Slovenská armáda, to byla armáda budovaná i na tradicích legionářů a prokázala, že k boji byla připravena dobře. Problém za co či koho bojovat je však již jiná kapitola. Jen si kladu otázku, a myslím,že odpověď lze odvodit, jak by naši dědové obstáli v roce 1938.

Budu se asi opakovat. Sice Slovensko nesbírám, tím však nechci říci, že slovenským řádů a vyznamenáním nerozumím, nebo přesněji mám o ně velký teoretický zájem. Problematika slovenské armády mi není cizí. Kniha, kterou zde mám před sebou si zaslouží jen pochvalu a rozhodně netřeba hledat chybky nebo snad říkat:
„ Jo celkem dobrý, ale o kapánek lépe by to napsat šlo“

Každý kdo má snahu publikovat si zaslouží naši úctu.

Tak to říkám já Altmann zcela při smyslech a střízlivý.

[Altmann]

Mnozí z nás předpokládají, že Slovenské dekorace z období let 1939-45 znají a mylně se domnívají, že vše již bylo objeveno. Naštěstí tomu tak není. Rád vzpomínám na pana Karola Holáska, slovenského sběratele, který rád o své lásce k faleristice vyprávěl a přiznával, že slovenské dekorace jsou plné záhad. Tehdy jsem se domníval,že chce být tajemným, ale byl to on, kdo mně zasvětil a vlastně i naučil základům faleristiky Slovenska 1939.

Od té doby bylo vydáno již několik knih, které se této problematice věnují, ale přiznávám,že ke všem, jsem měl menší či větší výhrady. Specielně Slovenské dekorace Červeného kříže jsou stále opomíjeny, ale to se změnilo a poděkování patří Dr. Martinu Karáskovi. Kapitola a názvem:

„ Vyznamenania a odznaky Slovenského Červeného kříže“ (strana 119-126) je výjimečná svým rozsahem a komplexnosti zpracování dané problematiky. Martin Karásek musel projít a zpracovat hodně materiálu, jistě to byla mravenčí práce, ale výsledek je úžasný. Tato oblast mně vždy zajímala, ale ani přátele , slovenští faleristé neznali žádné podrobnosti a proč to neříci, hodně se mýlili. Slovenský Červený kříž byl součásti předválečné společnosti Československého Červeného kříže a po dobu své jisté samostatnosti pracoval velmi dobře. Mně osobně zajímala a zajímá práce ČK v armádě a především v době tažení Slovenské armády v letech 1941-43. ANO, dokonce jsem si k tomu “stáhl“ film a názvem:
„Od Tater po Azovské moře“ jistě film ideologický a propagandistický, ale byla to třetina předválečné armády ČSR, vycvičená a vycvičena dobře. Co mně však nejvíce mrzelo, ani zde nebyla žádná zmínka o zdravotnické službě armády. To je jistě téma pro Vás přátelé na Slovensku. Zajímavá oblast a celkem ne příliš známá ani na Slovensku a v Čechách a na Moravě zcela neznámá.

Ale zpět k vlastní práci pana Karáska. Uvádí sice, že dekorace ČK si vzali za vzor Německé odznaky a vyznamenání, což je pravda částečné, a já k tomu dodávám, naše dekorace jsou velmi dobře zpracované a jsou, proč to neříci, krásné. O vzácnosti dekorací netřeba mluvit, neb se ve sbírkách objevují vzácně.

Myslím si,že se k této knize vyjádří i další přátelé a já jak jsem slíbil se ke knize rád vracím a doufám, že ještě budu.