Odznak československého partyzána
Das Ehrenzeichen des Tsechoslowakischen Partisanen
V zemích okupované Evropy (Francie, Polsko, SSSR, Itálie, Řecku atd.) byla odbojová činnost a partyzánské hnutí nepříjemným faktorem, s kterým se německá armáda musela vyrovnat. Činila tak silou a brutalitou v armádním měřítku do této doby nevídanou. V okupovaném Československu dochází k odbojovému hnutí již v počátku okupace v roce 1939 ( Obrana národa ), a tento pasivní odpor přechází již v roce 1943-44 v otevřený partyzánský boj.
Partyzánské jednotky v dubnu a květnu roku 1945 vedou regulérní boj s německými okupanty. Zde se však budeme věnovat pouze pamětnímu odznaku ČESKOSLOVENSKÉHO PARTYZÁNA.
Příslušníci partyzánských jednotek byli vyznamenáni již v roce 1945 čs. Válečným křížem či medaili Za chrabrost. Bylo však nutné jistě i slušné zřídit viditelné ocenění, které by bylo možno nosit na stejnokroji případně občanském oděvu. Tedy dekorace, která bude mít jen prostý upomínkový a pamětní charakter.
Vládním nařízením č. 621 ze dne 9. srpna 1946 byl zřízen tento pamětní odznak. Zároveň zákonem č. 34/1946 Sb. ze dne 14. února bylo specifikováno a vymezeno, kdo má nárok na udělení odznaku, a kdo se může nazývat „PARTYZÁNEM„. Právě toto vymezení pojmu „partyzána„ se ukázalo být problematické, neb podmínky pro udělení odznaku byly přísné a výběr náročný. Pozdějším důsledkem tohoto nařízení bylo zakládání odznaků odbojových a partyzánských skupin, o kterých pojednáváme a budeme pojednávat na našich stránkách, ale podobné jsou zpracované i na českých partnérských stránkách
Odznak, jako vyznamenání mohl být udělován i cizím státním příslušníkům. Odznaky obdrželi např. francouzští váleční zajatci, kteří se zapojili do Slovenského národního povstání a bojovali v partyzánských jednotkách na Slovensku, udělení je také prokazatelné u „sovětských„ partyzánů.
Vlastní dekorace má podobu pěticípé hvězdy o průměru 50 mm. Odznak je vyroben z bronzu a patinován do barvy starého stříbra. Na lícové straně je rozkročená typická postava, bojovníka-partyzána se samopalem v ruce. Cípy hvězdy jsou podloženy lipovým věncem a v místě, kde hlaveň samopalu míří mimo plochu hvězdy je cíp překrytý lipovým věncem. Na opačné straně namísto lipového věnce překrývá cíp hvězdy dvouřádkový opis: ČS. – PARTYZÁN
Rubní strana této hvězdy je opatřena šroubem a maticí k upevnění na stejnokroj či občanský oděv. Dekorace se nosila bez stuhy a nebyla zřízená žádná malá řádová stužka.
Mimo tohoto klasického odznaku, známe i odznak, tak zvané, poloviční velikosti o průměru 25 mm, případně miniaturky 26-27 mm, tyto malé odznaky mají na zadní straně jehlicí k zapíchnutí do klopy občanského oděvu. Na vojenském stejnokroji bylo nařízeno nošení odznaku „In natura„.
Udělováním odznaku, evidenci a dalšími náležitostmi, bylo pověřeno Ministerstvo národní obrany.
Autorem tohoto vkusného odznaku byl akademický sochař Josef Malejovský.
Poznámka:
Stuha ani malá stužka k tomuto odznaku oficielně neexistovala, ale jak popisuje pan Václav Měřička nositelé, pokud nenosili originál odznaku na oděvu či stejnokroji, používali nepředpisové a nepovolené stužky v rozměru 27 mm. Stuha jasně červené barvy jejíž pravý okraj (heraldicky) je tvořen dvěma proužky v barvě bílo-modré a opačný tedy levý okraj žlutým postranním a červeným okrajovým pruhem. Tato úprava byla trpěna v padesátých letech, kdy byl tento odznak ještě v povědomí lidi a byl s hrdosti nošen. V pozdějším období, po roce 1960 již tato úprava trpěna nebyla.
Literatura:
Václav Měřička: Československá vyznamenání III. část 1939 – 1948
Dr. Vladivoj Pulec: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. Praha 1980