Řád Slávy Iftikar Nishani

[Altmann]

Řád Slávy
Iftikar Nishani


Řády a vyznamenání „Balkánu“ jsou vždy zahaleny jistým tajemství, ale řády Osmanské říše(Turecko) jsou ve své skvělé historii stále zajímavé, ale bohužel i finančně náročné a drahé a mnohdy překračují naše možnosti.

Sultán Mahmud II. panoval v letech 1808-1839, narodil se jako syn sultána Abd-ul-Hamida I. dne 20. července 1785 a na trůn byl dosazen Janičáry 1.srpna 1808.Tento panovník založil v roce 1831 druhý nejstarší turecký řád,který se nazývá Řád Slávy ( NICHAN-AL-IFTIK) V době kdy Mahmud nastoupil na trůn se Turecko zmítalo v těžké hospodářské, politické i vojenské situaci. Říše se drolila a místodržitelé v jednotlivých částech země se snažili osamostatnit a zbavit se povinností k Vysoké Portě. Bylo tomu tak v Albánii, v Egyptě, v Bagdadu, ale i samotné Anatoliji. V Srbsku zuřilo od roku 1805 povstání Jiřího Černého (Karadjordje) a od roku 1806 vedlo válku s Tureckem i Rusko. Po proniknutí ruských vojsk však Rusové narazili na organizovaný odpor energického Mustafy Bairaktara. Situace se stabilizovala až v roce 1807, kdy Napoleon porazil ruskou armádu a pak v roce 1812 s ohledem na válku s Francouzi byli Rusové přinuceni k uzavření míru dne 28. května 1812 v Bukurešti. Mahmud si tímto mírem uvolnil ruce k organizaci a pořádku ve vlastní zemi a opětovnému získání suverenity nad všemi provinciemi. Nejprve zlikvidoval Janinského pašu Alimu (1822). Po tomto úspěchu organizoval boj proti svému největšímu nepříteli a to byl egyptský místokrál Mehemed Ali.

Ale válka byla v celku neúspěšná a byl dokonce nucen požádat Mehemeda Aliho o vojenskou pomoc proti vzbouřeným Řekům. Mahmud v roce 1833 uzavírá potupný mír v Kuahli a je nucen přiznat egyptskému místokráli vládu i nad Syrii. Expediční sbor vyslaný do Řecka se dopouštěl zvěrstev a masakrování řeckých povstalců. Mahmud pak musel jako další odměnu vydat Mehemedovi Alimu ostrov Krétu. Ale Mahmud také poznal, že největší překážkou jeho reforem jsou konzervativní a reakčně naladěni Janičáři, kteří měli jediný zájem na zachování starých pořádku a praktik a tedy i svých specifických výsad a možnosti zasahovat do politických a vojenských záležitosti země. Mahmud se však v roce 1826 dohodl s Agou Husajnem a ve spolupráci s nim a jeho jednotkami dělostřelectva vylákal Janičáry pod záminkou oslav na největší istanbulské náměstí At.-Megdan,kee je nechal zmasakrovat.Popravy těch,kteří tento masakr přežili, následovali. Dne 17. června 1826 vydal nařízení (ferman) o zrušení tohoto starobylého vojenského útvaru. Po tomto masakru, kdy si zajistil vlastní bezpečnost, začal s prováděním moderního pořádku.

Armádu zreorganizoval, povolal zkušené důstojníky,mezi kterými byl i pozdější velký pruský voják,generál Hemuth Moltke.Po ukončení rusko-turecké války se rozhodl založit dekoraci,kterou by ocenil statečnost a odvahu svých důstojníků. Dne 19. srpna 1831 založil ŘÁD SLÁVY (Iftikar Nishani), který je v tureckých nejstarších záznamech znám i pod jménem "NISHAN-AL-IFTIKAR".

Jde o zlatý kruhový medailon se sultánovým podpisem (thugrou) ve středu a v horní části se dvěma do stran vybíhajícími svazky zlatých hrotitých paprsků. Okraj medailonu býval zdoben brilianty, stejně jako pod dolním okrajem medailonu stylizované větvičky vavřínu ve středu stužkou převázané. V převýšení tohoto medailonu byl umístěn půlměsíc s hvězdou, opět pokrytý diamanty a ten byl napojen prostřednictvím kolmo postaveného závěsného prstence na náhrdelní červenou stuhu opatřenou zeleným okrajovým pruhem.

Rubní strana medailonu byla hladká. Dekorace měla jen jeden jediný stupeň a byla udělována ve dvou provedeních. Druhá varianta byla na rozdíl od první tvořená oválným zlatým medailonem opět s thurgou ve středu a brilianty pokrytým orámováním, ale na rozdíl od první,bez paprskovitých svazků v horní části,kde byla umístěna stylizovaná,brilianty krytá mašle napojená na závěsný prstenec. V dolní části byly opět vavřínové snítky obepínající medailon.
Stuha je stejná, tedy červená se zelným okrajem. Je nutno si uvědomit, že každý řád byl zhotoven individuelně dvorním klenotníkem, velikost briliantů se liší i postavením osoby dekorovaného a proto je téměř každý exemplář odlišný, ale všechny jsou mimořádně krásné, zajímavé a v našich sbírkách se zatím, bohužel nenachází žádný mně známý exemplář. Nebylo vydané žádné nařízení či dekret o tom, jak má dekorace vypadat docházelo pak k rozličnému výkladu i ke vlastnímu zdobení a krášlení. Řádová dekorace se nosila na krku jako náhrdelní řád a nebyla doplněna hvězdou. Nosil ji i sám zakladatel, sultán a vysocí státní funkcionáři. Ale byl i často udělován cizincům.Někteří cizinci nosili řád i na prsou.Turečtí důstojníci a ministři nosili tento řád na zlatých řetězech. Řád Slávy zanikl až v roce 1851/52,kdy sultán Abd-ul-Medjid založil svůj vlastní řád: Řád Medjidije

Literatura: J.Bresson:Précis historigue des Ordres de Chavaliere Gustav Wahlen: Das Buch der Ritterorden Robert Werlich:Orders and Decorations of al nations Václav Měřička: Druhý nejstarší řád Turecka
http://turkish-militaria.com
http://www.coins-la-galerie-numismatiqu ... collection