Odoslané: Pi Nov 05, 2010 7:28 pm
Řád Bílého orla
(Orden Bijelog orla)
Dr. Roman Jedlička - Ladislav F. Sedlák
Všechny řády, které vlastníme a máme uložené ve sbírce, jsou krásné, ale některé jsou přece jen krásnější. Myslíme, že budete souhlasit, že mezi tyto nádherné řádové dekorace můžeme řadit i Řád Bílého orla.
Tento skvostný řád založil srbský král Milan I. Obrenovič (1868-1889) 23. ledna 1883 jako řád všeobecně záslužný. Předlohou či vzorem je francouzský řád Čestné legie, takže i tento řád kopíruje Čestnou legii klasicky do pěti stupňů:
- velkokříž (klenot na velkostuze doplněný řádovou hvězdou)
- velkodůstojník (klenot nošený na náhrdelní stuze doplněný hvězdou, která se nosila na pravé straně hrudi)
- komander (řádový klenot nošený na náhrdelní stuze)
- důstojník (řádový odznak nošený na prsou, řádový odznak je zlacený)
- rytíř (řádový odznak nošený na prsou, řádový odznak je stříbrný)
Dvouhlavý Bílý orel ve své historii je znám již jako erb panujícího krále Milutina (1309-1319) a čtyři písmena „S“ se objevuji již v roce 1402. Symbol kříže a čtyři písmena „S“ nazýváme „srbským tetragramem“.
Statut řádu stanovuje tyto počty řádových stupňů:
- I. stupeň byl určen pro 10 osob
- II. stupeň byl vyhrazen pro 20 osob
- III. stupeň bylo možno udělit pouze 40 osob
- IV. stupeň pouze pro 150 osob
- V. stupeň pro 300 osob
Celkem bylo ve stanovách zakotveno, že počet nositelů nesmí přesáhnou číslo 520 osob (vojáků či civilistů). Tato směrná čísla se dodržovala, ale i zde existuje množství výjimek. Zároveň do počtu 520 rytířů řádu nezapočítáváme dekorace udělené cizím státním příslušníkům.
Ve stanovách je dále zakotveno, že řád se uděluje od svého nejnižšího stupně, což se při udělování hlavně cizincům příliš nedodržovalo a mnohdy se více přihlíželo k postavení a hodnosti dekorovaného. Stanovy se proto zpřesnily s tím, že král má právo rozhodnout a udělit libovolný stupeň řádu, dle svého uvážení.
Řádový klenot má statutem předepsané rozměry:
- řádový klenot I., II., a III. stupně má rozměr 80 x 40 mm.
- řádový klenot IV. a V. stupně má předepsaný rozměr 60 x 30 mm.
- velkostuha má šířku 105 mm s 17 mm širokým postranním pruhem, 5 mm od okraje stuhy.
- řád II. a III. stupně se nosí na náhrdelní stuze široké 53 mm
- stuha IV. a V. stupně je stuhou náprsní, která je typicky trojúhelníková
Řád Bílého orla byl udělován až do kapitulace země v roce 194l.
Popis řádového klenotu a hvězdy:
Řádový klenot má podobu a tvar dvouhlavého, bíle smaltovaného orla, který je symbolem Srbska, vše převýšeno korunou. Řádový odznak je spojen s královskou korunou pomocí modrých pendilií. Středový štítek orla nese královský znak (bílý rovnoramenný kříž v červeném poli se zlatými ocílkami mezi rameny). Zadní středový medailon (do roku 1903) nese šifru panovníka „M I“ (tj. Milan I.).
Po roce 1904 z pochopitelného důvodů mizí původní šifra „MI“ a zadní strana nese v červeném, smaltovaném medailonu letopočet „1882“.
Řádová hvězda je zlatá (pozlacené stříbro) osmicípá s řádovým odznakem naloženým středu hvězdy.
ŘÁDOVÁ STUHA:
Stuha je červená s modrými postranními pruhy
Řád z období let 1883-1903 řadíme mezi vzácné dekorace a v našich sbírkách jsou zastoupeny poměrně řídce. K výrobcům se řadí přední medailérské a klenotnické firmy:
- Rothe & Neffe Vídeň
- Karl Fleischhacker a Anton Fürst
- Georg Adam Scheid
- bavorský klenotník Jakob Leader
Všechny ražby vynikají svoji kvalitou, ale zcela mimořádný je řád Bílého orla 1. stupně s brilianty, klenot je vyroben ze zlata ryzosti 750/1000 a doplněn 11 karáty briliantů.
Řád z období panování rodu Karadjordje 1903-1941.
Mezi známe výrobce se opět řadí:
- Georg Adam Scheid a švýcarská firma bratrů Hugenin. Tyto kvalitní práce jsou již přece jen v našich sbírkách více zastoupeny.
- Po roce 1914 se výroba řádového klenotu přesouvá do Francie a mezi nám známé výrobce řadíme pařížskou firmu Arthus Bertrand.
V roce 1915 jsou k tomuto řádu přiřazeny meče, které se umisťují zkřížené pod korunou. Zároveň je nařízeno, že řád s meči bude nošený na červené stuze, která vlastně v Srbsku je i stuhou válečnou.
Řády s meči jsou však již vyrobeny z bronzu a upraveny zlacením nebo stříbřením.
Ve sbírkách faleristů jsou zastoupeny etuje, které jsou bílé barvy a mezi zajímavůstky řadíme i dekrety.
Velkokřížem řádu byl dekorován i profesor Tomáš G. Masaryk, jehož osobní řády lze spatřit ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Po roce 1918 byl řád udělován (bez mečů) důstojníkům armády Československa, kteří v rámci čs. legií bojovali s jednotkami německé či rakousko-uherské armády. V rámci tzv. Srbské divize bojovalo i několik mladých českých a slovenských důstojníků, kterým byl udělen Řád Bílého orla V. stupně s meči.
Literatura:
Car, Pave-Muhič, Tomislav: Odlikovanja Srbije i Jugoslavije od 1859 do 1941
http://orden.stojanovic.ch/beliorao/beliorao-v2.html