Čestný pamětní kříž na válku 1914 – 1918

[Altmann]

Čestný pamětní kříž na válku 1914 – 1918
Weltkriegs-Ehrenkreuz

Toto povídání připisuji našemu členu a příteli Tonymu.

Německo zakládá nám všem dobře známý kříž poměrně pozdě a to dne 13.června roku 1934. Je nutno říci, že to bylo po nástupu Adolfa Hitlera a jeho nacistů k moci. Po prohrané váce se německým demokratům Výmarské republiky zdálo nedůstojné zakládat vyznamenání pro vojáky, kteří odešli z pole sice neporaženi, ale za podmínek potupného míru. Toto vyznamenání je také známo jako “Kříž cti” případně “Hindenburgův kříž”. Nacisté využili příležitosti a rozdělování kříže ku svému prospěchu, pořádali slavnostní akce u památníků padlých a slibovali odplatu nepříteli. Je zajímavé, že dokázali zfanatizovat tak velkou část národa (nejen frontových vojáků)

V případě tohoto pamětního a čestného vyznamenání to jistě byla připomínka a poděkování všem účastníkům války, ale zároverň to je nesporná připomínka války budoucí, což si jak Němeci tak Evropané uvědomili příliš pozdě.

O kříž se každý musel přihlásit a to v období od 18. srpna 1934 do 3.prosince 1935. Uzávěrka pro Sársko byla prodloužena do 30.června 1936.
Nárok na udělení kříže měli i občané Rakouska a Sudet dokonce i pro občané právě připojeného Memelu. Zde byly žádosti prodlouženy do 31.8.1940.

Vlastní vyznamenání má opravdu masový charakter a bylo vyráběno ve třech provedeních, které si připomeneme.

Popis kříže pro frontové vojáky:

Avers:

Jednoduchý kříž s hladkými rameny lemovanými širší a užší obrubou dotvářejí jakési lemování kříže.. Ve střední části kříže je naložen kulatý vavřínový věnec v dolní části svázaný stuhou a v horní části nespojený. Ve věnci je letopočet „1914 / 1918“. Kříž je ve střední části mezi rameny protknut dvěma meči. Z horního ramene vychází jednoduché, částečně zdobené ouško na provlečení kroužku k zavěšení na stuhu. Plocha kříže je patinované do hnědé barvy lakováním.


Revers:
Plocha kříže je hlladká a ve většině případů zde je i logo výrobce

Stuha:
Pruhy v barvách císařského Německa. Rozmístění pruhů je ze strany: 3 mm černý, 5 mm bílý, 4,5 mm černý, 5 mm červený, 4,5 mm černý, 5 mm bílý, 3 mm černý Tato stuha byla již uplatněna např. Na “Pamětní medaili na tažení proti Francii v roce 1870/71”.

Etuje:
a) Červeně potažená dřevěná etuje s černým nápisem na vnitřním bílém polstrování víka „Treue um Treue“, pod ním faksimile podpisu říšského prezidenta generála polního maršála Paula von Hindenburga.

b) Levnější typ lepenková etuje s černým nápisem na vnitřním bílém vyložení víka „Treue um Treue“, pod ním faksimile podpisu říšského prezidenta generála polního maršála Paula von Hindenburga.



Zajímavé a do sbírky zařaditelné jsou kříže kompletní, to jest s originální etuji, potvrzujícím dekretem a miniaturkou. Tyto miniaturky mají velikost 9 mm na špendlíku a 16 mm k nošení na řádovém řetízku.

Kříž byl vyroben dle scháleného návrhu grafika firmy Godet Berlín.
Počet udělených křížů pro frontové vojáky je udáván počtem:
6 300 000 kusů. Zde je nutno připočítat tak zvané druhé kusy, který si každý voják za své peníze mohl zakoupit.


Ke všem druhům křížů existují miniatury o velikostech 9, 16, 18 a 20 mm. Ke kříži pro pozůstalé existuje i brožová miniatura o velikosti 31 mm s upevněním na špendlík na reversní straně.


• Materiál: železo, bronz či náhradní kov
• Velikost: 37 mm
• Hmotnost: 13,5 g

[Altmann]

Čestný kříž pro účastníky války

Avers:
Stejný jako u kříže pro bojovníky, pouze meče chybí.Tento kříž je mnohdy označován jako kříž pro civilní účastníky války. Není tomu tak, Jde např. vojáky a zaměstnance logistiky, zásobování, zdravotní službu atd. Je to obdoba pruských medailí udělovaných ve válkách pro nebojovníky.


Revers:
Zadní strana kříže je zcela identická s křížem pro bojovníky, ale chybí meče.


Stuha:
Stuha je identická jako je tomu u kříže pro bojovníky.

Opět můžeme považovat za vzácnější kompletní kusy, to jest kříže s etuji, dekretem a niniaturkou.
Stejné druhy etuje jako u Čestného kříže pro frontové bojovníky.

[Altmann]

Kříž byl určen rodinám padlých vojáků, matkám případně dětem.

Avers:
Výroba a provedení je jako u kříže pro účastníky války V tomto případě však tak jak tomu bylo tradičně se dekorace upravovala černým lakováním.

Revers:
Stejné provedení jakou u předchozích dvou křížů.

Stuha je sice v barvách stejná, ale pruhy jsou rozloženy následovně:
Rozmístění pruhů je ze strany:
3 mm bílý, 5 mm černý, 5 mm bílý, 5 mm červený, 5 mm bílý, 5 mm černý, 3 mm bílý


Etuje:
Černě potažená dřevěná etuje s černým nápisem na vnitřním bílém polstrování víka „Treue um Treue“, pod ním faksimile podpisu říšského prezidenta generála polního maršála Paula von Hindenburga.
Kromě výše jmenovaných etují existovaly pro všechny tři druhy Čestného pamětního kříže sáčky z balicího papíru nebo papírové lepenky.


Velká většina Čestných pamětních křížů je vyrobena z povrchově upraveného železa, je tedy magnetická. Existují však i exempláře nemagnetické.

[Ladis]

Kříž je zde opět perfektně popsán, přesto snad nebude vadit když zde přidám svůj starší článek o tomto vyznamenání.

Čestný kříž světové války 1914-1918 (Ehrenkreuz des Weltkrieges 1914 – 1918)
Německý čestný kříž je dekorací, se kterou se téměř každý sběratel německých vyznamenání (a nejenom jich) do roku 1945 setkává nejčastěji. Toto jednoduché a elegantní vyznamenání bylo uděleno v takovém počtu, který se žádné jiné dekoraci v Německu ani na celém světě nepodařilo překonat.
První snahy o založení oficiálního pamětního vyznamenání na světovou válku se objevily již v jejím průběhu a na přelomu let 1917 a 1918 byl záměr založit pamětní medaili již schválen císařem Vilémem II. Vzhledem k vývoji válečných událostí, následujícím pokusům o revoluci a změně politického uspořádání Německa v republiku nebyl během války, ani po jejím ukončení, tento záměr realizován. Republikánská vláda přijala v srpnu 1919 zákon, na jehož základě neměla být již v budoucnu zakládána žádná státní vyznamenání (nošení dříve získaných vyznamenání však tento zákon nezakazoval) a přes snahy ministerstva vojenství nedošlo tedy ani k založení plánované pamětní válečné medaile. Absence pamětního vyznamenání, jenž by bylo alespoň symbolickým projevem díku za nasazení života v právě skončené válce, byla s velkou nelibostí nesena velkým množstvím válečných veteránů. Nedlouho poté proto díky iniciativě nejrůznějších veteránských organizací, ať už s celoněmeckou či regionální působností, začalo vznikat velké množství neoficiálních pamětních dekorací. Mezi nejznámější patří například Pamětní medaile pro účastníky války 1914-18 spolku Kyffhäuser či Německá čestná a pamětní medaile války 1914-18 německé čestné legie.
Státního vyznamenání, které nahradilo všechny dosavadní neoficiální dekorace, se němečtí veteráni dočkali až po šestnácti letech od ukončení světové války. Více než rok po uchopení moci nacisty byl jako první z pozdějšího velkého množství nových vyznamenání v červenci 1934, na návrh prezidenta von Hindenburga, říšskou vládou založen Čestný kříž světové války 1914-1918. Zakládací listina byla podepsána prezidentem von Hindenburgem dne 13. července 1934 a o dva dny později publikována v říšské sbírce zákonů (Reichsgesetzblatt RGBl.I S. 619). Kříž byl založen ve třech samostatných skupinách skupinách:
- Čestný kříž pro frontové bojovníky (Ehrenkreuz für Frontkämpfer) s meči,
- Čestný kříž pro účastníky války (Ehrenkreuz für Kriegsteilnehmer) bez mečů,
- Čestný kříž pro pozůstalé po frontových bojovnících (Ehrenkreuz für Hinterbliebene) bez mečů, černě lakován.
Za frontového bojovníka byl považován každý říšskoněmecký příslušník ozbrojených sil, který se v bojové jednotce během války zúčastnil boje, bitvy či obléhání, což bylo ověřováno v kmenových listech. Námořníci a vojáci sloužící na válečných a pomocných lodích byli považováni za frontové bojovníky v případě, že jejich loď pod válečnou vlajkou prováděla bojové akce, mezi které bylo zahrnuto také minování, odminování a další podobné činosti.
Za účastníka války byl považován každý říšskoněmecký občan, který na německém území či území německých spojenců vykonal v období od 1.8.1918 do 31.12.1918 vojenskou službu, tj. Každý, kdo byl v této době povolán do armády. Za účastníky se považovali také dobrovolníci lodního sboru (freiwilligen Motorbootkorps), automobilového sboru (freiwilligen Automobilkorps) a ošetřovatelé raněných, kteří alespoň dočasně sloužili v bojové zóně.
Za pozůstalé byly považovány vdovy a rodiče padlých vojáků. Aby mohla být žena vyznamenána křížem pro pozůstalé, muselo být její manželství s frontovým bojovníkem uzavřeno do 31.12.1918 (včetně). Případné další manželství na udělení tohoto kříže nemělo vliv. Mezi rodiče způsobilé k udělení kříže pro pozůstalé byli zahrnuti také nevlastní či adoptivní rodiče.
Ve všech případech byli za říšské Němce považováni i obyvatelé bývalých německých území která Německo ztratilo na základě Versailleské smlouvy.

Udílení kříže
Každý dekorovaný obdržel vždy pouze jeden typ kříže, dvojité udělení nebylo možné ani v případě, že by dotyčný splňoval požadavky pro obě skupiny.
Na základě prováděcí vyhlášky byla stanovena následující pravidla:
- pokud otec, který sám sloužil jako frontový bojovník, ztratil ve válce dva syny, mohl si vybrat, zda chce obdržet kříž pro frontové bojovníky, nebo pro pozůstalé, a pouze ten, který si zvolil, také obdržel,
- kříž frontového bojovníka či účastníka války po smrti nositele zůstával jako památka v majetku pozůstalých, nemohl však být jimi nošen,
- pokud zemřel nositel čestného kříže frontového bojovníka, jeho vdova mohla požádat o udělení čestného kříže pro pozůstalé,
- v případě udělení kříže rodičům padlého frontového bojovníka obdržel tento kříž přednostně jeho otec, v případě, že později zemřel, měla právo jej nosit matka.
Dne 15. května 1934 vydal říšský ministr vnitra na základě Hitlerových požadavků nařízení, podle kterého kříž neměl být udělován židům což velmi nelibě nesl prezident Hindenburg, který trval na udělování všem veteránům bez jakýchkoli výjimek.
Za udílení křížů na území říše byli ve městech s policejní služebnou odpovědní policejní prezident či policejní ředitel, v ostatních městech potom starostové a v krajských městech zemský rada. Příslušníkům nově budované branné moci byly kříže udělovány služebnami pověřenými ministerstvem obrany.
Konečný termín pro podání žádosti o udělení kříže byl dne 18. srpna 1934 stanoven na 31. března 1935. Pro znovu obsazené Sársko byl dne 22. března 1935 stanoven konečný termín do 30. června 1935.
Na základě nařízení ze dne 4. února 1935 byl okruh osob splňující požadavky pro udělení kříže dále rozšířen o osoby, které nebyli říšskými Němci a státními příslušníky, ale během války vykonávali službu jako příslušníci německé branné moci. Kříž nebyl udělován těm osobám, kterým bylo občanství odebráno.
Po připojení Rakouska a Sudet k říši v roce 1938 mohli kříž obdržet také obyvatelé těchto území. Žádosti o udělení křížů byly podávány v rozmezí 1. dubna a 30. září 1939. Obdobná situace nastala po připojení Memelu roku 1939. Udílení křížů veteránům z území Rakouska, Sudet a Memelu bylo ukončeno 31. srpna 1940. Zcela ukončeno bylo udílení v září 1943.
V roce 1934 vydal Adolf Hitler nařízení, na základě kterého měl být Čestný kříž pro frontové bojovníky připevněn na všechny standarty a prapory staré armády a námořnictva.
Jak již bylo uvedeno, kříž nahrazoval všechny předchozí soukromě vydávané a udělované dekorace, jejichž nošení na stejnokrojích bylo zakázáno (ne vždy bylo toto pravidlo respektováno).

Počet udělených křížů
Celkové množství vyrobených křížů (včetně náhradních kusů do řádových spon, prodejních vzorků a muzejních kusů) je některými faleristy odhadováno až na 10 milionů kusů. Dr. Heinrich Doehle v roce 1944 ve své knize „Die Auszeichnungen des Großdeutschen Reichs „ uvádí následující počty udělených křížů:

Kříž pro frontové bojovníky - 6 202 883
Kříž pro účastníky války - 1 120 449
Kříž pro rodiče a vdovy padlých - 718 082
Celkem - 8 041 414

Dr. Doehle ve své knize uvádí počty křížů udělených do 15. listopadu 1936, v těchto počtech tedy nejsou zahrnuti vyznamenání veteráni z Rakouska, Sudet a Memelu.
Vzhledem k takto obrovským množstvím probíhala výroba kříže zhruba v 50 různých ražebnách, jejichž úplný soupis se nedochoval. Většina křížů je na rubové straně opatřena značkou výrobce, z nichž některé ale doposud nebyly přiřazeny ke konkrétním firmám.

Popis vyznamenání
Vzhled vyznamenání vychází z rubové strany pruské Pamětní válečné medaile 1870/71. Konečný návrh byl představen Eugenem Godetem v Berlíně dne 6.července 1934. Jeho základem je rovnoramenný tlapatý kříž o rozměrech 37 x 37 mm (bez závěsu), v jehož středu je umístěn kruhový věnec, jenž je v dolní části svázaný stuhou a v horní rozpojený. U kříže pro bojovníky je věnec vavřínový, u křížů účastníků a pozůstalých pak dubový. Ve středu věnce se ve dvou řádcích nachází letopočty vypuknutí a ukončení války 1914/1918. Plocha ramen kříže je hladká, jejich okraje jsou lemovány širší a užší zvýšenou lištou. U kříže pro bojovníky se mezi rameny nacházejí jako znak frontového nasazení dva zkřížené meče s hroty směřujícími vzhůru. Barva křížů pro frontové bojovníky a účastníky byla bronzová až hnědá, u křížů pro pozůstalé černá.
Rubová strana je hladká, ve většině případů opatřená značkou výrobce, kříž je zavěšen na závěsném kroužku procházejícím rýhovaným příčným ouškem.
Kříže všech typů byly nejčastěji zhotoveny z povrchově upraveného železa, ale vzácně se však lze setkat i s kříži vyrobenými z nemagnetické slitiny, jejichž katalogové ceny několikanásobně převyšují běžné železné exempláře.

Stuhy a způsob nošení
Ke kříži byly použity stuhy shodné se stuhami použitými u Pamětní válečné medaile 1870/71, které byly v podstatě stuhami pruského železného kříže doplněného středovým pruhem červené barvy.
Pro kříž frontových bojovníků a účastníků války byla použita stuha černé barvy s bílými postranními pruhy šířky 5 mm vzdálených od okraje 2 mm a jedním středovým pruhem červené barvy šířky 5 mm. U kříže pro pozůstalé byla jako základní barva použita bílá a barva postranních pruhů černá. Popsané šířky platí pro stuhy šířky 30 mm, které byly standardně udělovány s vyznamenáním. Často se objevují stuhy určené k sestavování velkých řádových spon, které jsou užší, či trojúhelníkové stuhy rakouského typu o šířce 40 mm.
V případě nositelů mužského pohlaví byl kříž udělován na průvlečné stuze, v případě nositelek ženského pohlaví, které mohly obdržet kříž pro účastníky války či pozůstalé po frontových bojovnících, pak na stužce složené do tvaru mašle.
Místo kříže byla nejčastěji nad levou kapsou stejnokroje nošena pouze tzv. malá řádová spona (Kleine Feldspange ) tvořená samotnou stužkou. Kompletní vyznamenání bylo nošeno zejména při slavnostních příležitostech, kdy bylo nejčastěji umístěno do tzv. velké řádové spony (Große Feldspange). Rakouskými nositeli vyznamenání byl kříž nošen na stuze šířky 40 mm poskládané do tradičního trojúhelníkového tvaru.
Ojediněle se lze setkat se soukromě pořizovanými kříži pro vdovy po frontových bojovnících, které jsou vyhotoveny v podobě připínacího vyznamenání (Steckkreuz) se svislou jehlicí na zadní straně a rozměrech cca 31 x 31 mm.
Pro nošení na civilním oděvu existovalo nespočetné množství různých miniatur o rozměrech od 9 do 20 mm. Miniatury mohly být upevněny na jehle, na řetízku pro nošení k večernímu oděvu, mohly být připevněny na motýlkové stužce určené pro nošení v knoflíkové dírce klopy apod.

Udílecí sáček a etue
Kříže byly udělovány v jednoduchých sáčcích z balicího papíru, které obsahovaly samotné vyznamenání samostatně balené a odstřižek odpovídající stužky. Kříže pro frontové bojovníky byly udělovány v sáčcích modré, pro účastníky světle šedé a pro pozůstalé pak bílé barvy.
Krátce po zahájení udílení křížů byla zahájena také výroba několika typů odpovídajících etuí, které si mohl nositel kříže v případě zájmu soukromě pořídit.
Nejčastějšími typy, se kterými se můžeme setkat, jsou dřevěné etue s odklápěcím víčkem s červeným, černým, či hnědě mramorovaným potahem vnější strany. Na bílém polstrování vnitřní strany víčka se nachází třířádkové heslo Treue / um / Treue (věrnost za věrnost), provedené gotickým písmem, a faksimile podpisu říšského prezidenta generála polního maršála Paula von Hindenburga, oboje provedené černou barvou. Vyjímatelné polstrování pro uložení kříže bylo potaženo látkou bílé barvy.
Dalším typem byla menší a jednodušší dvoudílná lepenková etue červené barvy se zlatým věncem s letopočty 1914 / 1918 vytlačeným na vnější straně víčka.
Dřevěné etue byly při zahájení výroby nabízeny za 1 RM ( říšskou marku), levnější papírové za 0,75 RM , jak ukazuje přiložený informační leták.
Udílecí dekret
Společně s kříži byly dekorovaným předávány také udílecí dekrety, které se vzhledem k dlouhé době udělování křížů vyskytují v několika odlišných typech. Nejčastější provedení dekretu formátu A5 můžeme vidět v příloze.
Vzácněji se lze setkat i s ozdobně provedenými, často zarámovanými dekrety větších rozměrů, které ve své horní části nesou barevně provedený kříž pro frontové bojovníky a opis Der Kämpfern zur Ehre, Der Jugend zum Vorbild (Bojovníkům ku cti, mládeži vzorem).

Použité zdroje:
http://de.wikipedia.org/wiki/Ehrenkreuz_des_Weltkrieges
http://www.filatelie-klim.com/PDF/merku ... -krize.pdf
http://www.auszeichnungen-online.de/Sei ... nkreuz.htm
http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno- ... &x=16&y=11
http://www.warcross.cz/wordpress/?p=243

[Ladis]

Doplňuji foto udílecího dekretu a sáčků.

[Ladis]

Kříž pro nebojovníky.

[Altmann]

Musím, a dělám to rád, poděkovat panu kolegovi za jeho doplňky či vlastní článek. To je to, co si celou dobu přeji. Lze přece napsat článek o jedné věci a mohou na tom pracovat 1-2-3 lidé a to kolektivně či samostatně. Věřím, že doplníte i další dekorace. SFS se musí stát opravdu specializovaným faleristickým forem.

[Altmann]

Objevují se vzácně kříže upravené tak, aby vyhověli nařízení o nošení vyznamenání po roce 1933. Kříž si zachoval svůj tvar, ale střední medaile je upraven : viz obrázek
Konkrétně tento kříž je připomínkou za boje i službu v Jihozápadní Africe