Uložení faleristické sbírky a její ošetřování

[Altmann]

Uložení faleristické sbírky

Podobné téma již bylo řešeno a diskutováno na jistých českých stránkách a já věřím, že i zde se vrátíme k tomu, jak ukládat své miláčky, jak je čistit, konzervovat či opatrovat. Některé články či ukázky kolegů jistě znáte právě z českých stránek a tak určitě se mnozí z Vás pochlubí i zde. Je předpoklad, že se navzájem poučíme, pochlubíme, získáme zkušenosti. Text, který jsem převzal jsou články moje a mých přátel a jsou použity s jejich svolením, nic jsem neupravoval a věřím,že kolegové Iver, Teofilo, Theodor a další se opět ozvou a doplní toto povídání svými poznatky. Jistě bude dobré, když se všechny dotazy soustředí na jedno místo, což usnadní hledání a pátrání. Zde bych chtěl poprosit Admini o doplnění či převod starších článků.



Uložení sbírky je jistě věcí na výsost soukromou každého sběratele a je na něm, jak si své „úlovky“ a „miláčky“ bude ukládat. Přesto lze v literatuře najít několik rad a pokynů, které by při uložení sbírky neměly zapadnout v zapomnění a které si zde dovoluji prezentovat.

Nejběžnější způsob ukládání je na tablech nebo v zásuvkách tzv. mincovních skříní.
Tabla by měla být polepena sametem nebo filcem, které chrání exponáty před poškrabáním. Sametové látky či filc mohou ale obsahovat často stopy chemikálií, zvláště síry, která je ale za normálních podmínek vázána a nemá vliv na exponáty. Vhodnější je samet, filc má špatnou barevnou stálost
Lepení podkladů se provádí na tabla nejlépe nějakým neutrálním lepidlem, které nesmí obsahovat ani kyseliny ani alkálie. Nemá se užívat truhlářský klih či lepidla pro knihaře, stejně tak nevhodný je chemoprén nebo latexové barvy.
Skříně či tabla mohou působit na dekorace. Proto dřevo chráníme ochranným lakem. Nevhodné je dubové dřevo, které napadá stříbrné předměty, protože obsahuje kyselinu tříselnou a povrch exponátů přechází v chlorid stříbrný, čili předměty černají.
Velmi dobrý je mahagon.
Neušlechtilé kovy jako o měď, železo zinek jsou napadány různými druhy dřev, ale systematické pokusy v tomto směru nebyly provedeny.
Ukládání do celofánových sáčků není vhodné - dochází ke korozi vlivem značné propustnosti celofánu pro vodní páry. Železné dekorace vlivem vlhkosti a ve spojení s kyslíkem rezavějí. V celofánu jsou sice jen nepatrné stopy vazeb síry, přesto jsou stříbrné exponáty časem napadány a tvoří se sirník stříbrný, což se projeví černáním
Sáčky z PVC nelze doporučit - při stárnutí folie z PVC se uvolňuje chlor, který působí korozivně.
Vhodné jsou sáčky z polyethylenové folie, nebo z polypropylenu.

Podmínkou uložení sbírky je suché a bezprašné prostředí, bez tepelných výkyvů, při kterých může docházet k orosování, které podporuje korozi. V případě teplotních výkyvů jsou velmi choulostivé především smalty, často může vlivem teplotního pnutí dojít k jejich poškození, prasknutí a odprýsknutí. Zde je především velmi choulostivý modrý smalt.

Pokud budete mít možnost navštívit profesionální depozita, tak vám k prohlížení na ruce dají hedvábné rukavice, aby se vyloučil vliv potu a v něm obsaženého chloridu sodného, tedy soli.

Základním požadavkem uložení sbírky je pořádek, přehlednost a systematičnost.
Jednou ze základních podmínek, abychom mohli soubor nazvat sbírkou, je její zdokumentování.
Doporučuje se nové přírůstky zaznamenávat chronologicky do tzv. „přírůstkové knihy“. Krom toho je ale doporučeno vést i podrobnou dokumentaci ve formě jednotlivých karet s detailním popisem či fotkou každého předmětu. Ideální jsou předtištěné karty, které je možno pak seřadit chronologicky v kartotéku. Dnes je možno tento krok provést v elektronické podobě, ale osobně neznám žádný profesionální program pro faleristiku. Takto popsanou sbírku má ale jen málokdo, častější jsou přírůstkové knihy.
Co se týče elektronického vedení kartotéky, lze použít třeba kombinaci textu a fotodokumentace, která je vkládána do editorů typu Word nebo Excel. Rád bych zde poprosil nějakého zdatného faleristu-programátora, zda-li by nebyl schopen a hlavně ochoten pro nás vyrobit třeba v Excelu takový prográmek, který by byl jednak graficky úhledný, jednak který by obsahoval všechna možná kritéria popisu dekorací (stát, panovník, rok založení či udělení, popis dekorace, popis stuhy, použitý kov, ohodnocení stavu dekorace, datum získání, cenu, odkazy na literaturu atd.atd.), kam by samozřejmě šlo vkládat fotky dekorace a u kterého by šlo zadávat výběry z kartotéky podle určitých kriterií při hledání.

A závěrem při sepisování tohoto skromného příspěvku mne napadá ještě následující návrh.
Nebylo by vhodné vyrobit zde na SFS rubriku v rámci faleristiky která by se týkala čištění, konzervování, ochrany a restaurování dekorací?
Nejsou toto totiž vždy jen obyčejné medaile či kříže, ale je nutno pomýšlet i na čištění smaltovaných kusů, opravy a konzervování etují a stuh, dekretů, fotografií nositelů a dalšího materiálu. Věřím, že by to stálo za zamyšlení a už teď se těším na vaše názory.


Entomologické krabice s proskleným víkem. Nemusí to být špatné, ale doporučuji neponechávat jako třeba obrázky na zdi. Vypadá to sice velmi efektně, ale bohužel působení světla především na stuhy je dosti zásadní. A to nemusí být tyto dekorace vyloženě na přímém slunci, stačí i normální denní osvětlení. Po čase zjistíte, že barvy stuh začínají blednout - především zelená, červena a postupně další.
Výše jsou zde uvedeny fotky kolegy „Ivera“ s ukázkami uložení dekorací. Jak jsem ze snímků pochopil, je to opět v prosklené skříňce či skleníku. Zde opět bude nežádoucí působení i normálního denního světla. Uvádím tyto informace z vlastní zkušeností, když jsem v počátcích mého sbírání měl podobně dekorace uložené, no a když jsem zjistil blednutí stuh, vše šlo okamžitě do krabic.
Doporučuji snad jen jako dekoraci pár vyznamenání do rámečku na zdi, ale jinak vše skrýt do tmy.
Naproti tomu dnes existují speciální UV okenní fólie, které lze nalepit na sklo a chrání podklad proti účinku uv záření. Jsou určeny nejen pro muzea a galerie, ale právě i pro soukromé sbírky. Ty by mohly tento problém asi vyřešit, ale o jejich cenové relaci nemám žádné informace
Chtělo by to jistě více ukázek od více kolegů, poradit se, prodiskutovat výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Kdysi Václav Měřička měl v jedné ze svých publikací ukázku kartičky formátu A6, kde měl předtištěné jednotlivé kategorie popisu. Ale v dnešní době asi bude připadat v úvahu elektronická podoba, jejíž výhodu vidím především ve snadném vytvoření fotografií a jejich vložení do „kartotéčního“ listu.
Jak jsem pochopil, kolega asi používá normální textový editor Word, do kterého jsou „nasázené“ fotky. Ano, to je jistě cesta, zde bych si ale dovolil poznámku k tomu, že osobně bych si představoval více podkategorií při popisu každé jednotlivé dekorace (materiál, popis či alespoň rozměry stuhy, výrobní či puncovní značky, datum získání dekorace včetně podrobností, kde a za kolik získáno, atd. atd.) - to vše samozřejmě bude záviset na vkusu a potřebách každého jednotlivého sběratele.
Ve svém předchozím příspěvku jsem uvažoval o nějakém prográmku, speciálně vytvořeném pro faleristiku, kde by byla jednotlivá políčka příslušných kategorií, z kterých by pak bylo možné dělat třeba i nějaké výběry: třeba byste chtěli zjistit, kolik z vašich dekorací ve sbírce je ve stříbře, nebo kolik dekorací jste koupili v určitém roce a podobně. Ale jak jsem psal, chtělo by to někoho z faleristů, který se v tvorbě programů vyzná.
Jinak se těším na další připomínky a ukázky jak uložení sbírky, tak jejich katalogizace.
S pozdravy „faleristiku“ – Brno




Pod dojmem mého předchozího příspěvku jsem se pokusil sestavit kritéria, která by podle mne měl katalogizační popis obsahovat.
Jistě tento návrh nepovažuji za dokonalý, ale beru jej jako začátek diskuze, jak by katalogizační lístek či karta měly vypadat.
A je už jedno, zda bude v papírové podobě nebo elektronické.
V každém případě se budu těšit na vaše reakce, doplnění či přímo další ukázky.

FALERISTIKA - kartotéka

Inv. číslo:
Stát:
Název:
Založeno:
Třída, skupina:

Popis:
Líc:
Rub:
Hrana:
Závěs - převýšení (ouško)

Rozměry:
Váha:
Materiál:

Stuha:

Stav:

Etuje:
Dekret:

Získáno:
Poznámka:
Uloženo:

[Altmann]

Ukázka uložení dekorací. Privátní sbírka kolegy z Prahy. Jak mi napsal, důležité je, aby se mincovní skříňka líbila manželce, tedy, aby to byl kus nábytku. On zde využil volný prostor i pro uložení literatury, případně etuji.

Myslím, že časem, jak se Vám bude sbírka rozšiřovat všichni stejně pochopíte,že mincovní skříň je ideálním řešením pro svoji funkčnost, přehlednost. To co píše kolega Faleristika o dřevě, lepidlech, lacích atd. to je v tomto případě opravdu mimořádně důležité. Skříňku se nechal kolega před pěti lety zhotovit, cena byla 12 000 Kč, což je sice relativně hodně, ale je to ideální řešení .

[Altmann]

Další možnosti jak ukládat řády a vyznamenání je použití plat ( potažené molitanem a následně např. sametem). Kolega K. G. vytvořil systém v tom, že každé plato věnuje oblasti, která jej zajímá a postupně doplňuje řádové dekorace a vyznamenání .Tyto plata ukládá do archivačních „šanonu „. Výhoda je v tom, že tato plata jsou ihned po ruce ke studiu, prohlížení či jen chlubení .

Se souhlasem majitele jako ukázka –viz obrázky

[Altmann]

Dále předvedeme jak uložení sbírky NEMÁ Vypadat. Krásné, luxusní věci jsou uloženy sice ve skříňce (mincovní ), která však nevyhovuje pro uložení řádů a dekorací .

[Altmann]

Protože se zatím tématu čištění dekorací nikdo nevyjádřil, dovoluji si zde uveřejnit text z diskusního fóra na internetové adrese:
http://www.aukro.cz/phorum/read.php?f=3 ... 43&t=32843
Text se sice zabývá mincemi, ale lze jej samozřejmě použít i na čištění a konzervaci dekorací podle použitého kovu. Předem však zdůrazňuji, že všechny tyto doporučené postupy každý provádí na vlastní riziko!!!
Nyní text ze shora uvedené diskuze:

„Na úvod bych chtěl zdůraznit, že celkovému vzhledu mince můžete čištěním nejen pomoci, ale často neodborným čištěním můžete minci i doslova zničit! Držte se proto následujících rad:
Jste-li laik, zbytečně se nepouštějte do chemického či mechanického čištění mincí, zejména tehdy, pokud mince chcete prodat nebo darovat, čistit byste měli pouze ty mince, které si chcete ponechat. Numismatik - sběratel obvykle upřednostňuje, když si minci vyčistí sám, většinou ale zároveň upřednostňuje mince s originální ušlechtilou patinou.
Špína z mince se dá obvykle odstranit obyčejnou teplou vodou, případně s mýdlem či ještě lépe s PH neutrálním saponátem. Pokud chcete minci vyčistit, použijte tedy teplou vodu a saponát, či ve většině případů i běžné mýdlo(ne však u mincí v kvalitě proof).
Pouhým vyčištěním mince se nezvýší její zachovalost! Vyčištění pouze odstraní nečistotu z jejího povrchu, zachovalost však zůstává stejná. Numismatik neposuzuje zachovalost podle odstranitelné špíny na minci, ale podle jejího celkového stavu (viz moje stránka o zachovalostech). Vyčištěná mince je ale samozřejmě přitažlivější, zejména pro numismatické laiky či začátečníky.
Rozhodnete-li se přesto minci vyčistit, mějte na paměti, aby se mince fyzicky nepoškodila! Špína se dá odstranit, po několika desetiletích možná zmizí i nepříjemný lesk po neodborném chemickém vyčištění měděné mince, ale drápance po rejžáku zůstanou na minci navěky! Stejně tak pokud železnou minci chytne v důsledku neodborného čištění rez, můžete se s ní pomalu rozloučit.
Nečistěte mince za každou cenu! Hnědá ušlechtilá patina na měděných mincích je například mnohem více ceněna, než když se mince leskne v důsledku neodborného čištění. Je-li mince ve slušné zachovalosti a je-li pouze drobně ušpiněna v reliéfu, nečistěte-li rovněž, můžete jí ublížit. Čistit by se měly zejména ty mince, které jsou hodně ušpiněné či zašlé (zčernalé, mají
zelenkavý povrh apod) či jsou např. napadeny zinkovým morem), nebo u nichž se vzhledem k zachovalosti čištěním nedá už nic zkazit.
Následující rady by měly být pro ty, kdo mince sbírají či hodlají sbírat a rád by si zlepšili vzhled své sbírky vyčištěním některých mincí. Teze, že by do sbírky měly být zařazovány vždy pouze vyčištěné, dnes již bez výhrady neplatí. Často je lépe minci nečistit, než ji
neodborným čištěním poškodit. Některé moderní mince není třeba navíc čistit vůbec.
V zásadě rozlišujeme čištění mechanické (např. odstraňování nečistot vodou štětečkem, čištění hadrem, gumování nečistot apod.) a čištění chemické (mýdlo, kyseliny, saponáty, zubní pasta, použití speciálních přípravků na čištění kovů). V některých případech jsou obě
metody kombinovány (čistíme-li Sidolem, odstraňujeme nečistoty hadrem, na nějž jsme přípravek nanesli apod.). Dalším typem čištění je čištění pomocí ultrazvuku. To mohu doporučit obecně pro všechny kovy, ale pro malou zkušenost s touto metodou raději opět na běžnější mince. Nicméně drobná římská stříbrná mince, kterou jsem za tímto účelem poskytl známému očnímu optikovi, vypadala po vyčištění ultrazvukem excelentně!

OBECNĚ
Rozhodnete-li se minci čistit, měli byste v prvé řadě použít obyčejnou teplou vodu. Minci ve vodě často stačí často vykoupat, případně několik minut odmočit. Nepustí-li špína, použijte saponát či mýdlo. Často stačí namydlit ruce a v namydlených rukou minci promnout.
Vždy je třeba nakonec minci velmi dobře ve vodě opláchnout a nakonec dokonale vysušit (hadrem, případně lépe fénem). Pro dnešní moderní dobu mám jeden zlepšovák. Určitě všichni znáte houbičky na mytí nádobí. Taková houbička (např. už použitá a na mytí nádobí již nevhodná) je téměř ideální pomůckou pro čištění mincí. Na stranu s houbičkou naneseme
mýdlo, které se spolu s vodou vsákne do houbičky a tvoří pěknou pěnu, kterou dostává mince po dávkách. Druhou stranu (s umělohmotnými drátky) můžeme použít místo doporučovaného dětského kartáčku na zuby na opatrné odstranění nánosu měděnky, který nepovolil při pouhém mytí mýdlem či saponátem.
JEDNOTLIVĚ PODLE KOVŮ

ZLATO
Zlato je dosti odolné proti korozi a zlaté mince se navíc vyskytují převážně v dobré zachovalosti. Obvykle stačí zlatou minci omýt v teplé vodě. U zlaté mince se však může vyskytnout problém, jak odstranit nepříjemné červené skvrny vzniklé na minci působením žáru. Pro tento případ se doporučují speciální postupy založené na speciálním louhování
mince v kyselinách a roztocích (např. "vykoupání mince ve čpavku"). Závěrem upozornění - zlato se rozpouští ve rtuti! Pozor tedy třeba na rozbitý teploměr...

STŘÍBRO
Nejprve zkuste teplou vodu, případně saponát či mýdlo. Pokud to nepomůže, použijte některý z následujících postupů:
- u hůře zachovalé mince, která je zašlá, doporučuji mechanické odstranění nečistoty překvapivě jednoduchým (a účinným) způsobem - potřebujete obyčejnou měkkou gumu na mazání a minci prostě mechanicky "vygumujte" – přináší to překvapivě pěkné výsledky a mince se rovněž moc neponičí, na gumu moc netlačte, raději totéž místo gumujte déle, aby nevznikly nežádoucí mikroskopické rýhy na minci - nehodí se pochopitelně na lépe zachovalé mince, kde však většinou pomohou voda a mýdlo;
- případně lze použít dětskou zubní pastu (nanést na hadřík a minci vyčistit v ruce), ale to už je chemie, takže doporučuji opatrně;
- toto je osvědčený starý a vcelku bezpečný postup čištění stříbrných mincí - mince vložíme do nějaké skleněné nebo umělohmotné misky (vyhovují např. misky fotografické či víčko od polárkového dortu) – poté mince zalijeme roztokem kyseliny citrónové přibližně v přírodní
koncentraci (možno i trochu silnější roztok, velký vliv na rychlost čištění to ale nemá) - takto necháme ležet několik dní, obvykle stačí dva až tři dny, doporučuje se roztok 1x až 2x denně měnit, kyselině můžeme v závěrečné případně pomoci měkkým (!) hadříkem;
- místo kyseliny citrónové se dá s úspěchem doporučit i obyčejný ocet (8% kyselina octová);
- alternativou je rovněž opakovaná koupel mince v alkoholu;
POZOR! Nikdy nečistěte v kyselině či alkoholu společně stříbrné mince s různým poměrem stříbra a obecného kovu! Při chemickém čištění se z mince někdy uvolňují zbytky mědi, které mohou lepší stříbrné mince naopak znečistit. Důrazně doporučuji čistit mince buď jednotlivě, nebo společně vždy jen mince stejného zrna.
- následující urychlovací postup lze použít u všech stříbrných mincí,dokonce i u mincí, které byly raženy jako proof (jak se můžete dočíst v části "zachovalosti", proof mince vyjmutá z originálního obalu by nadále neměla být jako proof označována); minci tedy zabalte do měkkého hadříku a povařte cca 5 minut v roztoku kyseliny citrónové (stačí tak jedna kávová lžička do 3 dcl vody) – temné skvrny ze stříbrné mince zmizí, špína v ideálním případě zůstane na hadru, jednou se mi však ale stalo, že se z mince ražené jako proof "sloupl" spolu se špínou i jakýsi film a na minci zůstaly světlé skvrnky (jednalo se o československou stříbrnou pamětní minci z 80. let - snad to byl Zápotocký).
MĚĎ a její slitiny (MOSAZ, BRONZ)
U mědi platí více než u ostatních kovů, že jediným bezpečným způsobem čištění by měla být teplá voda. Platí zásada, že by se při čištění mincí neměla zničit originální, tzv. ušlechtilá, patina. Stará měděná mince by měla mít právě vzhled staré mince. Od ušlechtilé patiny (hnědá či krásná modrozelená okysličená vrstva kovu) musíme odlišovat patinu neušlechtilou, např. houbovitou měděnku, kterou bychom zase měli na druhou stranu z mince
pokud možno vždy odstranit. Kromě teplé vody je možné ve speciálních případech použít následující postupy čištění:
- u hodně zašlých a jinak téměř bezcenných mincí lze na korozi či na měděnku
použít měkký dětský zubní kartáček, případně s málo agresivní pastou na zuby
(vyzkoušejte však vždy nejprve např. na bezcenném krejcaru 1851A, než se pustíte
do tereziánských krejcarů);
- zajímavým způsobem odstraňování měděnkových skvrnek je použití epoxydové pryskyřice - stačí na "napadené" místo kápnout jednu kapku tohoto lepidla a po určité době (zpravidla druhý den) se pak takový "ostrůvek" z povrchu mince odloupne a ve většině případů na epoxydu zůstane i měděnka;
- obsahuje-li mine pouze rušivé tmavější skvrny (tj. mince je napadená a "zadělává" se nám na korozi), literatura doporučuje "zesvětlit" tato místa opatrným nanášením 10% roztoku kyseliny citrónové, je-li na minci takových skvrn víc, je možné minci do roztoku kyseliny citrónové ponořit, ale pozor, přijdeme často i o ušlechtilou patinu; minci necháme v roztoku ponořenou několik hodin, raději však ne déle než jeden den;
- literatura se někdy zmiňuje i o celkem účinném mechanickém čištění měděných mincí pomocí mosazného kartáčku - já sám to nezkoušel, ale vzhledem k tomu, že měď je tvrdší než mosaz, nemělo by dojít k poškození základního kovu;

- u zaručeně zcela bezcenných minci použijte klidně chemii (sidol, neoxid apod.), ale je to na vlastní riziko! měděná mince by se nikdy neměla lesknout jako zlato;
- toto není ani tak metoda čištění, ale spíše jakési nejjednodušší metoda restaurace mince - staré měděné mince bývají často tak otřelé, že jsou jejich opisy často zcela nečitelné - někdy pomůže jednoduchý trik - stačí minci položit na rozžhavený kov, či nahřát nad sporákem – detaily mince vystoupí z povrchu a mince je tak snáze určitelná, opět používejte však pouze u takových mincí, která nejdou určit jinak, někdy je však mince tak otřelá, že už nepomůže ani ten oheň. Nad plamenem či na sporáku však může dojít k nežádoucímu zabarvení mince. Takže volte dobře a opět opatrně!
Z řady mincí vyrobených ze slitiny mědi a dalších kovů trochu vybočují mince bronzové. Bronz je slitina mědi a cínu. V kvalitním bronzu převažuje vyšší podíl mědi a takové mince se pak čistí stejně jako mince měděné. U mincí vyrobených z nekvalitního bronzu s větším obsahem cínu však může nastat dost nepříjemná oxidace (tzv. "zelená rakovina" bronzu), která je obdobou "cínového moru" (viz níže pod heslem "cín"). Proti rakovině bronzu se
bojuje velmi těžko - u lacinějších kusů zkuste podobný postup jako v případě "onemocnění" mince cínovým morem. Mě se osvědčilo opakované zahřátí nakažených římských bronzových mincí ve vodě na bod varu a jejich následné usušení za pomocí měkkého hadříku a fenu.
Jako zajímavost pro chemiky: odborná literatura (např. Nohejlová - Prátová) doporučuje nakaženou bronzovou minci několik dní ohřívat na teplotu 30°C, poté potřít asfaltem rozpuštěným v terpentýnu a po čtvrt hodině otřít. Nevím, nezkoušel jsem. Takové vědecké metody však nejsou nic pro mě ...
Na staré bronzové mince patří specializované archeologické vybavení a nikoliv chemická čistidla! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPOUŽÍVEJTE CHEMII NA ANTICKÉ MINCE!

ZINEK
U zinku máme často jeden nepříjemný problém - bílé skvrnky na mincích, tzv. mor nebo "bílá nemoc" - tyto skvrny se stejně jako klasický rez vlivem vnějšího prostředí a postupem času rozšiřují.
Osvědčené metody čištění jsou tři:
- mince hůře zachovalé s bílými skvrnami lze "vylouhovat" a v roztoku jedlé sody
a vody a poté vyčistit hadříkem;POZOR! Tento způsob je VELMI NEBEZPEČNÝ! Minci takto koupejte max. 10 minut a po vyčištění hadříkem ji vždy velmi dobře opláchněte mýdlovou vodou. V žádném případě se nehodí na vzácné mince, kde je riziko
poškození! Nicméně tímto čištěním zmizí ony otravné bílé skvrnky a pote se již většinou ani znovu nevytvoří - ideální pro běžné Německo či protektorát.
- následující "tajný" recept na vyčištění mincí mi prozradil jeden starý numismatik coby mladému elévovi ještě za totality:-zinková mince se mírně potře olejem na šicí stroje (ještě lépe však olejem na zbraně) a poté se tře mezi prsty, případně hadříkem - mince pak zůstane ve slušném stavu po dlouhou dobu, doporučuji opět vyzkoušet nejprve na nějaké bezcenné minci, někomu se trochu zčernalá mince nemusí moc zamlouvat;
- literatura doporučuje ponořit minci na 5-10 minut do 2% roztoku kyseliny fosforečné (na 1 litr vody 20 ml kyseliny fosforečné), následné důkladné opláchnutí a vyčištění mince mosazným kartáčkem, poté je však třeba minci na 10 minut ponořit do tzv. pasivační lázně (30g dvojchromanu draselného rozpuštěného v litru vody) - jednou jsem vyzkoušel za
asistence mojí sestry, která je středoškolská učitelka chemie, a s uspokojivými výsledky, ale tato metoda mi k srdci nepřirostla.
HLINÍK

Jedná se většinou o běžné, často bezcenné mince, je-li tomu tak, zkuste cokoliv, v krajním případě i chemii (sidol apod.), stejně to většinou moc nepomůže u minci, které jsou opravdu zašlé. V každém případě však poté minci důkladně omyjte teplou vodou a vysušte fénem. Někdy pomáhá mechanické odstranění špíny a omytí mince v saponátu (mýdlo se v případě
hliníku příliš nedoporučuje) a teplé vodě, někdy opět i obyčejná měkká guma, ale tady pozor, "gumování" může zanechat na měkkém hliníku stopy!

ŽELEZO a NIKL
U běžnějších železných mincí z horšího kovu opět případně použijte i chemii, nejlépe však začněte opět teplou vodou se saponátem či mýdlem. Nikl (a poniklované či jinak "nerezově upravené" železo) ale vydrží opravdu dost, nekvalitní železo bývá zase obvykle dost zašlé, často se rzí. Naštěstí v případě železa se opět většinou jedná o málo cenné mince. (Ale i tady existují výjimky!)
V případě moderních "železných" mincí s nerezovou úpravou většinou stačí mince omýt vodou v saponátu. Obdobné platí i pro nikl. Na mince z čistého niklu můžeme s úspěchem použít i postup s jedlou sodou popsaný u zinku, případně "vygumování" nečistoty měkkou gumou.
Na železné mince z nekvalitního kovu se použije obdobná fosfátová lázeň jako na mince zinkové, ale v poloviční koncentraci (na 1 litr vody tedy 10 ml kyseliny fosforečné). Postup je rovněž obdobný jako u zinku,1 do pasivační lázně se však mince ponoří na delší dobu - cca na
30 až 40 minut.
CÍN
Cín není naštěstí jako mincovní kov příliš rozšířen. V devatenáctém století se z něj však vyráběly v hojné míře drobné lidové medailky, existují však i dost vzácné cínové mince. Čištění cínových mincí a medailí má rovněž svá specifika.
U zašpiněných cínových mincí se rovněž doporučuje použít osvědčený recept - obyčejnou teplou vodu s mýdlem. Velký problém ale nastává, když je mince napadena tzv. cínovým morem. Cínový mor je chemického původu, dostane-li se cínový předmět do prostředí s okolní teplotou mince pod -18°C nebo nad +160°C, mění strukturu a kov se mění na bílý prášek.
Pozor! Cínový mor je nakažlivý! Nepřechovávejte proto nikdy společně nenakaženou cínovou minci s jiným cínovým předmětem, který je morem nakažen!

To platí v trochu omezené míře bohužel i pro nazelenalou neušlechtilou patinu bronzových mincí, která je mezi numismatiky známa jako "zelená rakovina" bronzu (viz výše).
Doporučuje se nakažené kusy zcela oddělit, případně zavařit do igelitového sáčku. V dnešní době se již běžně prodávají malé sáčky "na léky" uzavíratelné speciálním umělohmotným "zipem". Vřele doporučuji.
A jak bojovat proti cínovému moru? Literatura uvádí různé metody založené na zahřátí či vyvařování mince v roztoku obsahujícím dekalcifikační látky. Některé prameny uvádějí např. dvouprocentní roztok kyseliny solné. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to moc nepomůže.

OLOVO
Naštěstí ani olověných mincí není mnoho. Existují však dobové padělky z olova ne o jeho slitin (např. padělky rakouskouherských zlatníků). Nezkorodované olovo se čistí opět pouze teplou vodou. Neznám žádný způsob jak čistit zkorodované olověné mince. Žádnou dostupnou metodu jsem nenašel ani v numismatické literatuře. Zkorodované olověné mince proto doporučuji po všech zjištění nechat tak, jak jsou. Chemická reakce olova se vzduchem vytváří zvláštní na povrchu dost tvrdý povlak, pod tímto povlakem bývá však kov přeměněný na prášek. Čištěním se zkorodovaná olověná mince může nenávratně poškodit či
dokonce zcela zničit!“
(konec textu)

Bohužel jsem ale nikde nenašel nějaké rady a postupy v případě čištění či restaurování stuh, etují či případně dekretů. Věřím, že bychom zde všichni uvítali zkušenosti dalších faleristů s touto problematikou a už se na reakce a rady dalších těším.
S pozdravy „faleristika - Brno

[Altmann]

Ideální ukázka uložení sbírky jednoho našeho kolegy (dozr). Jde o plastový box na uložení dokumentů, který lze zakoupit. Kolega jej upravil tím,že použil samet a má zde své dekorace vkusně a přehledně uloženy. Tento BIOX má různou výšku, lze jej tedy využít i pro uložení dekorací v etujích. Je to možnost především pro mladé začínající sběratelé jak kulturně ukládat sbírkové předměty, které nás zajímají .

[taho]

Na jednom dalším velkém čes. fóru proběhla (probíhá) diskuze na téma uložení mincí a stolních medailí. Mince jsou rozšířené a je mnoho možností (např. průměr a světlost bublin, alba, skříňky atd.). Stolní medaile se svými parametry jsou problémem. Konečně jsou k mání plata bez přepážek, skříňky se šuplíčky z kterých lze vyjmout vnitřek atd.. Ještě se vrátím k celofánu. Dle zkušeností mého kolegy patří celofán k nejlepšímu materiálu k ochraně mincí a st. medailí. Musí se zabalit a vytlačit vzduch, ale bohužel esteticky vypadá v uvozovkách jen líc.
Další otázkou je zabezpečení sbírky. Viděl jsem něm. trezor se šuplíky na sbírku, ale cenu jsem radši nezjišťoval. Měl jsem obavy, že trezor by stál více než má sbírka a dovolím si říci, že ještě dlouho po intenzivním sbírání. Uložení v bance je nejlepší (???), ale pro mě je to jako bych nesbíral. Nevidět!