Poradie r.-u. radov a vyznamenaní

[Altmann]

Rychlý pomalý, to je celkem jedno, hlavní je diskuze!

[Altmann]

Z této diskuze se vlastně stal článek, který lze považovat za přínosný nejen pro kolegy, kteří se úzce zajímají pouze o dekorace bývalého Rakouska-Uherska. V diskuzi se celkem jasně prokázalo, že řazení řádu a vyznamenání má svoji zákonitost i když je příznačné , že ne každý vyznamenaný je ochoten a to z různých důvodu ji respektovat.

I po roce 1938 kdy se z "Rakušanů" stávají němečtí důstojníci což mnozí vítají, mnozí ne, ale na všechny se vztahuje znění branného zákona, dle kterého každý muž v záloze může být povolán do Wehrmachtu až do ukončení služební doby ( či smrti) do věku šedesáti (60) let.

(to však neplatilo pro vojáky z povolání) Mnozí rakouští důstojníci s anšlusem nesouhlasili a tak najdeme tyto spony ( je zde umístěna, obrázek poskytl kolega Growka). Dale jako důkaz, že i v bývalé ČSR se vyskytují velmi vzácně podobné případy je právě taro spona o které jsme s kolegou dr. Jedličkou psali v našem časopise SIGNUM Brno.

Je tedy i zde příklad, že např. v období II. republiky se na uniformách ( což je zdokumentované např. na stejnokroji čs. železničářů) objevují dekorace získané v období Velké války 1914-18.

Já nechci tuto diskuzi uzavřít naopak.

Byl to právě dr. Jedlička, který nám za redakci časopisu Signum povolil umístit tento článek na stránkách sfs. Zároveň bych chtěl požádat pana Považana, aby celý tento diskusní "pořad" přemístil do sekce Rakousko-Uherské vyznamenání.



„CÍSAŘSKÝ VĚČNÝ VOJÁK“



LADISKAV F. SEDLÁK - ROMAN JEDLIČKA


Každý sběratel je zároveň trochu historik a trochu detektiv. V okruhu našeho zájmu je stálé hledání jisté návaznosti „císařského“ vojáka v nástupnickém státě, v době odstoupení části čs. území po Mnichovu 1938, ale i způsob nošení řádových dekorací v období 2. republiky (do 15. března 1939) a v prvním období Protektorátu Čechy a Morava. Shodou okolnosti jsme měli možnost prozkoumat řádovou sponu veterána 1. světové války (1914-1918), která nám přinesla nejen poučení, ale zároveň ukázala na složitost dané doby, které tento člověk nepodlehl.



Vlastní spona obsahuje celkem 9 dekorací, které jsou na sponě uspořádané citlivě a dokazují, že si dotyčný voják (občan) uvědomoval svoji službu vlasti a vážil si svých dekorací, které získal ve válce za císaře i v bojích za svoji novou vlast. Pro lepší přehled si nejprve rozšifrujeme dekorace uložená na řádové sponě, která musela vzniknout v průběhu roku 1939:


1.Železný kříž II. třídy 1914


2.Československý válečný kříž 1918


3.Pamětní odznak čs. dobrovolce z let 1918-1919


4.Stříbrná záslužná medaile s meči (Signum Laudis)


5.Bronzová záslužná medaile (Signum Laudis)


6.Karlův vojenský kříž 1916


7.Medaile Za zranění


8.Tyrolská pamětní medaile na válku 1914-1918


9.Rumunsko - Záslužná medaile II. typ do roku 1947


Je zcela jisté, že v názvech či precizování nemusíme být zcela přesní, pro nás je však důležité pořadí jednotlivých dekorací, ke kterému se vracíme, a pokusíme se pochopit logiku uspořádání malých stužek na sponě:

•Železný kříž byl projevem statečnosti a v císařské armádě se neuděloval jako běžné vyznamenání, ale vždy za statečný čin. Na sponě je v pořadí první, neboť pro dotyčného vojáka byl připomínkou konkrétní bojové akce ve světové válce.
•Můžeme směle předpokládat, že mladý záložní důstojník byl po svém návratu nasazen do bojů na Slovensku a aktivně prokázal své frontové znalosti a zkušenosti. Československý válečný kříž 1918 byla dekorace, která se udělovala zcela výjimečně a pokud ji získal voják, který nebyl legionářem, pochopíme, proč právě je stužka kříže umístěna (správně) na druhém místě za Železným křížem II. třídy 1914.


•Třetí stužka v pořadí prokazuje věrnost Československé republice, neboť svá další válečná vyznamenání umístil až na 4. – 8. místě. Dekorace císařské armády Rakouska-Uherska dokreslují charakter vojáka, který v polních podmínkách obdržel, přesněji si vysloužil tyto dekorace. Byl zraněný a jeho Karlův vojenský kříž 1916 je znamením, že to nebyl žádný etapový pracovník logistiky.


•Na posledním místě je záslužná medaile Rumunského království. Zde chceme vyzvednout a dokumentovat citlivost jeho rozhodnutí, když umístil vyznamenání cizího státu až na konec spony.


Můžeme předpokládat, že dotyčný veterán mohl být německé národnosti, ale zároveň vlastenec, což jednoznačně prokázal svým nasazením na Slovensku. Poslední Rumunská záslužná medaile by nám mohla více říci ke společenskému postavení tohoto vojáka. Lze upřesnit i to, že byl ve státní službě např. jako učitel, četník, neboť zahraniční dekorace nebyla určena pro živnostníka případně dělníka.

Co je na této sponě dále zajímavého, je absence Pamětní medaile Za obsazení Sudet 1938, která ve většině případu nechybí na podobných sponách. Tento občan ČSR, byť německé národnosti, jasně prokázal věrnost své vlasti. Poválečná republika se mu jistě odměnila tím, že byl jako většina německého obyvatelstva, bez soudu, jen na základě dekretů prezidenta Beneše vysídlen, přesněji vyhnán z vlasti, kterou se zbraní v roce 1919 bránil.
Je jisté, že tato spona je sběratelsky mimořádně vzácná a předpokládáme (bohužel), že se takové spony mohou podvodně vyrobit a objevit na sběratelském trhu. Chceme proto upozornit, že výskyt spony v tomto uspořádání je naprosto ojedinělý a při nákupu podobné památky je nutno být obezřetný.

Se svolením redakce časopisu SIGNUM V. řada-č.19 /2012

V časopise se snažíme kolegy seznamovat s dekoracemi nejen Rakouska-Uherska. Případní zájemci o časopis SIGNUM se mohou obrátit na dr. Jedličku nebo K. Sedláka. Jde o základní časopis pro potřebu nás faleristů.

[k6i6t6o]

Ja záverom len pridám foto "spony", kvôli ktorej vznikla moja prvotná otázka. Dekorácie sú na meno Johann Apfler. Žiaľ bez foto nositeľa a ďalších info o ňom

[Altmann]

Pane kolego,
ten kříž je datován rokem 1940. Byla to doba, kdy nosit především Německé dekorace bylo u mnohých v Rakousku považováno za něco ne snad módního, to ne, ale bylo to postavení frontového vojáka. V roce 1939 to byla blesková válka proti Polsku a 10. května 1940 začíná vítězné tažení na "západ". O tento kříž si musel každý požádat a on žádal a dal kříži přednost před pamětní medaili 1. rakouské republiky. Já jsem se o tyto záležitosti dosti zujímal právě v souvislosti zařazením vojáků dle branného zákona. O tento kříž mohli požádat i lidé jako byl Sinkule, Vojáček a další čs. důstojníci, kteří měli německou národnost. Oni také byli povolání do wehrmachtu, případně převedeni jako Wanke, který v čs. armádě dosáhl pouze hodnosti kapitána, do wehrmachtu převeden v hodnosti majora a v roce 1944 padl v Chorvatsku. V3echny tyto věci jsou zmiňováni jednak v časopisu Signum, ale psal jsem na toto téma i na stránkách sfs

Jsem si vědom i toho, že moje poznámky k problematice nemusí být zcela přesné a doufám, že zapojí i další přátelé.