Řád Zlatého rouna a problematika s řádem spojená.
Orden vom Goldenen Vlies
Řád Zlatého rouna, který byl založen již v roce 1429 Filipem Dobrým, vévodou Burgundským, existoval dlouhá léta ve tvaru dvou, zcela samostatných řádů, které nesou stejné jméno a svůj vznik, historii a vznešenost odvozují od tohoto, vévodou Filipem založeným řádem. Jde tedy o řád domácího rodu Habsburského a ve Španělsku královského. Oba řády mají svoje postavení dodnes jako rodinné řády.
Je dobré se zmínit o problematice, která vedla až k rozdělení, tak typickému pro Zlaté rouno. Pro pochopení celé problematiky je právě toto nejdůležitější kapitola celého řádu. Dne 5. ledna 1477 při obléhání Nancy umírá druhý velmistr řádu Karel Smělý, vévoda Burgundský, bez mužského potomka. V souladu s 65. kapitolou statutu řádu přechází funkce velmistra řádu na manžela Karlovy dcery a zároveň i dědičky vévodství burgundského Marie, arcivévodu Maxmiliána Rakouského. Dne 31. dubna 1478 byl v Brugách mladý arcivévoda uveden do hodnosti velmistra řádu a řád přechází do držení habsburského rodu, ve kterém je do dnešních dnů!
Problém, který vede až k rozdělení řádu pochází až od 1. listopadu 1700, kdy umírá španělský král Karel II., poslední Habsburk na španělském trůně, bez mužského i ženského potomka. Tím dochází k situaci,kterou zakladatel řádu nepředpokládal. V kapitole č. l se mluví o vévodech burgundských jako o dědičných velmistrech řádu a v kapitole 65 o tom, že funkci velmistra není-li vhodný kandidát muž, přechází spolu s titulem vévody na manžela dědičky vévody Burgundského. Tedy zcela jasná propozice. Ale dle francouzského výkladu celé události ustanovil zemřelý velmistr svým nástupcem na španělském trůně svého prasynovce vévodu Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. a infantky Marie Terezie Španělské. Rakouska strana argumentuje,že různé závěti Karla II., ve kterých se mluví o následnictví Filipa z Anjou si vzájemně odporují a že jsou dokonce zčásti podvržené. Rakouská strana se opírá o to, že infantka Marie Terezie, manželka Ludvíka XIV., se zřekla za sebe i své potomky všech následnických práv na španělský trůn. Proto se císař Leopold I., hlava rodu Habsburského, uchází o španělský trůn pro svého mladšího syna, arcivévodu Karla,pozdějšího císaře Karla VI.. Anglie a Nizozemí se přidávají na stranu Rakouska a to je počátek války o dědictví španělské. V této válce se to jen hemží slavnými jmény. Evžen Savojský, vévoda z Marlborough a další. Filip z Anjou je však již mezitím 16. listopadu 1700 ve Fontainebleu vyhlášen španělským králem a 24. listopadu 1700 slavnostně uveden do Madridu. Před tímto však ještě ve Versailles byl vyzván španělskými rytíři Zlatého rouna, aby přijal kolanu řádu a velmistrovství. Dne 4. května 1701 složil přísahu velmistra řádu a 12. května jej pak uznala skupina jedenácti nizozemských rytířů jako svého velmistra. 3. června 1701 již provádí první jmenování rytířů, kde se objevuji jména členů bourbonského rodu a Karel Albert, vévoda Bavorský. Během dalších let pak jsou do řádu přijímání francouzští vojevůdci, bavorští šlechtici, ale i Uherský magnát František Rákoczy, tedy většinou odpůrci domu Habsburského.
Josef I. se 16. září 1703 zříká nároku na španělský trůn ve prospěch svého mladšího bratra Karla. Bohužel císař Josef I. umírá dne 17. dubna 171l ve věku 33 let. Karel opouští armádu ve Španělsku a přebírá bratrovo dědictví. 22. prosince je ve Frankfurtu korunován na císaře a 9. ledna 1712 dochází k prvnímu jmenování rytířů Zlatého rouna. Přísahu velmistra řádu složil Karel o den dříve.
V letech 1701-1714 se bojovalo ve Španělsku, Italii, v Nizozemí a na Rýnu, anglická vojska s Rakušany pod vévodou Evženem Savojským a vévodou z Marlborough s Francouzi pod veliteli Vendomem, Villarsem a Berwickem. Bojovalo se střídavým štěstím a otázka španělského trůnu byla otevřená. Oba protivníci si zatím přivlastnili tituly a práva velmistrů řádu Zlatého rouna a tak vlastně došlo k trvalému rozštěpení řádu, které nedokázala odstranit ani řada dalších jednání a dohod. Jak Filip z Anjou ani Karel VI. neslevili ze svých domnělých či skutečných práv. Válka o dědictví španělské skončila bez vítězů mírovými smlouvami v Utrechtu roku 1713. Filip si ponechal Španělsko a zámořská území. Karel zase Nizozemí a španělské provincie v Itálii. Rakouská strana však vlastnila řádový archiv, který nevydala. Po smrti Karla VI. roku 1740 manžel Karlovy dědičky Marie Terezie, František Štěpán Lotrinský, složil roku 1742 přísahu velmistra řádu, což bylo plně v souladu právě s podmínkami kapitoly č. 65. Znova byla otázka nastolena při mírovém jednání v Cáchách roku 1748, ale bez výsledku. Poslední jednání bylo v roku 1752 při příležitosti uzavření obranné smlouvy mezi císařovnou Marií Terezii, králem Ferdinandem VI. Španělským a králem Karlem Emanuelem Sardinským III..
Ke konečnému vyřešení tohoto problému mezi dvorem rakouský a španělským nikdy nedošlo a tak máme od roku 1701 dva, zcela samostatné řády Zlatého rouna.
Literatura:
Katalog: LA TOISON D´OR Brugy 1962
František Lobkowicz: Encyklopedie řádů a vyznamenání
Dr.Ivan Koláčný: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie
Václav Měřička: Řád Zlatého rouna v Čechách
Poznámka:
Tento článek, který je umístěn i na jistých českých stránkách si nedělá nárok na badatelské ocenění, jde především o to, aby bylo pochopení, proč vlastně máme dva řády stejného jména!
Chtěl bych poděkovat přátelům ze Slovenské faleristické společnosti, jmenovitě panu Považanovi za možnost publikovat i v cizině, na stránkách společnosti. Tato práce, tento článek však musí být připomínkou našeho předního znalce, faleristy pana Václava Měřičky.