Odoslané: So Dec 31, 2011 8:31 am


Je pochopitelné, že většina faleristů specializujících se na dekorace Rakouska a Rakouska-Uherska se zajímá o starobylé řády i když správně chápe, že si takovéto věci do své sbírky jen tak lehce nenakoupí.Snad alespoň zde na našich stránkách si o této problematice můžeme podiskutovat. Našim cílem Vás bude nejprve seznámit s tím, co je již pevně dané, co je zpracované a probádané. Pokusíme se zde soustředit základní poznatky „starších faleristů“, kteří již mnozí nejsou mezi námi, ale i příspěvky žijících přátel. Jedním z první je pan Mgr. Květoslav Growka. Jeho nádherné pojednání jsem mimo jiné umístil na české stránky a s jeho souhlasem je předkládáme i našim slovenským přátelům. V dalších částech se seznámíme s tím, co jsme se naučili od pana Václava Meřičky. Po ukončení tohoto seriálu si na téma Vojenský řád Marie Terezie můžeme podiskutovat.

Vojenský řád Marie Terezie
Die Militär Maria Theresien-Ordens

V roce 2007, tedy výročí založení Vojenského řádu Marie Terezie bylo číslo
našeho specializovaného faleristického časopisu SIGNUM věnováno tomuto slavnému řádu. Mezi velkým množstvím kvalitních a zajímavých příspěvků na toto téma je zde mimo jiné i článek faleristy z Jeseníku, pana Mgr. K.Growky, který s jeho laskavým svolením otiskujeme i zde:

Polští nositelé vojenského řádu Marie Terezie.


V druhé polovině 18.století přestalo Polsko jako samostatný stát existovat.Při trojím dělení bylo postupně zabráno Pruskem,Ruskem a Rakouskem.Přes různé dějinné peripetie byl samostatný polský stát obnoven až v důsledku 1.světové války.Pro Poláky je příznačným rysem,že ačkoli žili v jakémkoliv státě,bojovali v jakékoliv armádě,hluboký patriotismus jim pomáhal přežít všechna utrpení.Víra v boha a ve vlast byly nezřídka silou,která polské válečníky motivovala a vedla k činům vojenského hrdinství jež bylo po právu odměňováno.Mnoho z nich sloužilo v rakouské resp. Rakousko-uherské armádě.Poláky proto nalezneme i mezi vyznamenanými Vojenským řádem Marie Terezie(dále jen RMT).Mezi prvními 14 nositeli řádu za bitvu u Kolína byli dva Poláci(Andrzej hrabě Poniatowski a Sylvius A.Bojanowski).Na přelomu 18.a19.století získalo tento řád ještě 5 Poláků.Další pětice byly vyznamenaná za vojenské hrdinství během 1.světové války.
Služba v rakouské armádě byla pro Poláky něčím specifickým.Rakouský zábor polského území byl zcela odlišný od pruského a zejména ruského.Rakouská konstituční monarchie rezignovala na násilnou germanizaci Poláků.Halič byla spravována dosti autonomně,což vedlo k tomu,že Rakousko nebylo považováno za nepřítele toho ražení jako despotické Rusko a pangermánské Prusko.Mladí Poláci vstupovali do rakouské armády a budovali si kariéru, i když jejich slovanský původ jim byl jen na škodu pro případné jmenování do generálských hodností.Tento stav se rychle změnil po vypuknutí světové války,kdy rakouská branná moc potřebovala každého schopného velitele.Polská legie pod velením Józefa Pilsudského po dva roky úspěšně bojovala po boku rakousko-uherských vojsk proti nenáviděným Rusům.Až „bratrství ve zbrani“ s německým vojskem, na něž odmítl Pilsudský roku 1917 přísahat, či represe polského a ukrajinského obyvatelstva armádami ústředních mocností nastavily mantinely polské loajality.O to zajímavější je fakt,že řádová kapitula skutečně ve shodě s řádovým statutem nepřihlížela k národnostním sympatiím, 13l generálů a důstojníků navržených na rytířský kříž ŘMT za jejich činy během 1.světové války ocenila kromě Němců,Čechů,Maďarů,Chorvatů, Italů,Rumunů, i 5 vojáků polského původu.

Kpt. Emil PROCHÁZKA (1877-1925) vstoupil do armády ve Lvově v roce 1896. ŘMT obdržel při 180.promoci 17.8.1917 za boje na srbské frontě 5.11.1914 vytvořil z vlastní iniciativy prapor dobrovolníků,který dobyl kotu 708 v pohoří Gučevo.Do zajetí padli 3 důstojníci a 580 vojáků.Tento útok umožnil rakouským sborům přejít po dvouměsíční poziční válce opět do ofenzivy.Po válce vstoupil do polské armády,byl vojenským attache ve Vídni.Ale v rozhodující fázi polsko-bolševické války 1920 byl povolán do vlasti, aby velel 13.pluku,který bojoval na řece Bugu.Získal Řád Virtuti Militari 5.třídy.Jeho úspěšnou kariéru 1924 brigádního generála velitele divize ) ukončil srdeční infarkt


Generál Tadeusz Jordán ROZWADOWSKI (1866-1928) pocházel ze starého zemanského rodu s dlouhou tradicí vojenské služby.Po ukončení nižšího gymnázia ve Lvově absolvoval důstojnickou školu jezdectva v Hranicích na Moravě a Vojenskou technickou akademii ve Vídni.Skvělé výsledky jej dovedly do diplomatických služeb, v letech 1896-1907 byl vojenským attache v Bukurešti.Po návratu z ciziny velel pluku a do roku 1913 se rychle vyšvihl do generálské hodnosti.Ale také navázal kontakt s vůdci polského hnutí za nezávislost.Na počátku války velel 12.dělostřelecké brigádě,která spadala pod 12.pěší divizi Krakově.S ní vyrazil na ruskou frontu a bojoval u Krásniku(srpen 1914) a Borowa(6.září 1914).Generál Rozwadowski neuposlechl armádní rozkaz gen,. V.Dankla zakazující jakékoliv útočné akce,když po překvapivém ruském dělostřeleckém přepadu zabránil útěku celého pluku a vypracoval bleskový plán na likvidaci ruských jednotek shromážděných před útokem.Akce provedena na vlastní zodpovědnost skončila s vynikajícím výsledkem, do zajetí padlo 1600 vojáků nepřítele.Historici se shodují,že případné vítězství Rusů u Borowa by mělo pro rakouská vojska fatální následky. Od roku 1915 div.gen. Rozwadowski se ještě zúčastnil dalších operací,ale o rok později odešel ze služby vzhledem ke sporům s nadřízenými-protestoval proti represím vůči místnímu obyvatelstvu.
Při 184.řádové promoci obdržel za bitvu u Borowa z rukou císaře Karla I. ŘMZ-údajně měl tento kříž na svých prsou arcivévoda Karel během bitvy u Wagramu v roce 1809.V této době se ale gen. Rozwadowski podílel na vytváření polského vojska.V říjnu 1918 utvořil generální štáb,po návratu Pilsudského z vězení velel armádě v polsko-ukrajinské válce,byl vedoucím vojenské mise v Paříži a v období polsko-bolševické války 1920 stál opět v čele generálního štábu jako hlavní tvůrce plánu bitvy o Varšavu.Po vítězné válce byl jmenován do hodnosti armádního generála a stal se inspektorem II. Armády.V letech 1921-1926 byl generálním inspektorem jezdectva.Po Pilsudsklého převratu byl uvězněn a zemřel za nejasných okolností a nevyjasněných skutečností.Arm.gen.Rozwadowski obdržel Řád Virtuti Militari II. A V.třídy a řadu zahraničních vyznamenání(Řád Čestné legie,ČSR II.třídu řádu Bílého lva,Srbský řád Sávy-velkokříž a další)


Kapitán Vitold Mieczyslav SKULSKI 1893-1940 byl prvním polským důstojníkem,jemuž kapitula ŘMT udělila řád až po zakončení války.Po absolvování kadetky ve Lvově sloužil od roku 1911 v rakouské armádě.S 73.pěším plukem dislokovaným v Čechách vyrazil na frontu, v roce 1915 již jako poručík velel rotě.Po zapojení Itálie do války byl přeložen na italskou frontu.V rámci 18.brigády dostal za úkol projít údolím Val d´Assa, dobýt horu Mt.Mosciach(1561 m. nad mořem) a provést výzvědnou akci směrem na Val di Campo.25.5.1916 jeho jednotka v síle poloviny praporu dobyla silně opevněné italské pozice,zajala na tisíc nepřátel,ukořistila 6děl a 23.koní.Navíc se ubránila italskému protiútoku o síle dvou praporů.Poté co dorazily posily,umožnily pokračovat v ofenzivě,která byla ukončena dobytím města Asiago.V těchto bojích byl por. Skulski raněn a po vyléčení byl zařazen do osobní gardy císaře Karla I.
Po rozpadu císařství vstoupil do tvořící se polské armády, s 1.plukem Podhalánských střelců bojoval v roce 1919 o Spiš,poté byl přeložen na polsko-ukrajinskou frontu.Během polsko-bolševické války sloužil na velitelství okruhu v Krakově..
Při 187.promoci obdržel 21.6.1921 rytířský kříž RMT.PO studiích na válečné škole byl povýšen do hodnosti majora generálního štábu a pracoval v řadě štábních funkcí.V roce 1933 byl poslán do zálohy,příčinou byl zřejmě osobní spor s nadřízeným,jemuž vadila jeho rakouská kariéra. V roce 1939 byl po napadení Polska s Německem a Sovětským svazem povolán do činné služby.Padl do sovětského zajetí a v roce 1970 byl spolu s dalšími zajatými polskými důstojníky zavražděn


Kapitán Stanislav WIEROŇSKI 1883-1958 ukončil krakovskou kadetku a od roku 1903 sloužil v rakouské armádě u 11.pěšího pluku v Jičíně.Roku 1914 absolvoval důstojnickou štábní školu v Praze.Na front odjížděl v hodnosti poručíka a zástupce velitele praporu.Prošel srbským, ruským a italským bojištěm.V hodnosti kapitána byl se svým praporem v záloze na frontě u Isonzo.V tzv. desáté bitvě započaté italským útokem dostal jeho prapor za úkol 25.5.1917 odrazit nápor nepřítele u Medeazza a dobýt kotu 175.Po těžkých bojích s odražením dvou italských protiútoků se podařilo kotu uhájit a vzít do zajetí 6 důstojníků a 400 vojáků.S dalšími jednotkami,podřízenými velení kpt. Wieroňského,se podařilo nepřítele porazit a vrátit se na staré pozice.Po ukončení války padl do italského zajetí a do polské armády vstoupil až v březnu 1919, v bojích o nezávislost sloužil v řadě štábních funkcí.V roce 1923 ukončil válečnou školu a nastoupil jako náčelník štábu generálního inspektorátu pěchoty. V roce 1926 po převratu byl dán na dovolenou,později se však v hodnosti plukovníka vrátil do funkce velitele 30.pěší divize.V letech 1927-1933 velel 22.horské divizi, 1928 povýšen do hodnosti brig. Generála.Po odchodu do penze 1933 žil v Krakově.Při 189.promoci 27.6.1922 obdržel kpt. Wieroňski rytířský kříž ŘMT



Námořní kapitán Jerzy Anzelm ZWIWRKOWSKI 1873-1932- vystudoval školu obchodního námořnictva v Terstu a poté voj. Školu aspirantů v Poli.Od roku 1893 sloužil na řadě lodí,mj. Novara,Tegentthoff,Habsburk a Prinz Eugen.1899 byl jmenován námořním podporučíkem a po absolvování torpédového kurzu poručíkem,1906 se stal kapitánem a plavil se na lodích Husar a Erzerzog Karl,byl navigátorem a velitelem torpédovek.Roku 1912 byl uznán za zdravotně neschopného další služby.Odjel do New Yorku,kde vystudoval práva.
Po vypuknutí válka se vrátil a sloužil nejprve na řece Visla a od května na minolovce na Sávě a Dunaji.V roce 1915 se mu podařilo odminovat vodní cestu z Bělehradu do Orsova,aby mohly proplout německé zbrojí transporty do Bulharska a Turecka.O rok později po zapojení Rumunska do války byl vyslán do delty Dunaje,aby umožnil vojsku pod velením polního maršála Mackensena zaútočit na Dobrudžu.Navíc se mu podařilo tuto část Dunaje zaminovat aby rumunská a ruská flotila nemohla proniknout z Černého moře.Jeho válečné akce byly mimořádně hodnoceny.Byl nositelem Řádu želené koruny III.třídy s válečnou dekorací a meči.27.6.1922 obdržel za akce ve vodách dolního toku Dunaje rytířský kříž ŘMT.
Po ukončení války vstoupil do polské armády.Znalost jazyků a právní vzdělání jej předurčily k diplomatickým službám, zastupoval Polsko na řadě mezinárodních konferencí(Londýn,Spa,Paříž,Zeneva), ve společnosti národů. Roku 1923 byl jmenován kontraadmirálem.Zasloužil se o vybudování vojenské posádky ne Westerplatte..Jeho karieru přerušil Pilsudského převrat,byl poslán do výslužby.Nesmířiv se s tím, odešel do ciziny a v Paříži se zapletl do politické a finanční aféry.Po jejím provalení spáchal sebevraždu.
aféry..



Je příznačné pro svou dobu(stejně jako v Československu),že na základě rozkazu ministra války gen. J.Lešniewského z 6.3.1919 byl všem příslušníkům polské armády zakázáno nosit vyznamenání Německa,Ruska a Rakouska-Uherska. V případě Vojenského řádu Marie Terezie to však nebylo respektováno,naopak-činní příslušníci polské armády byli tímto řádem vyznamenávání i několik let po válce a hrdě jej nosili.Vojenská čest zde byla nadřazená nad ideologii.
Dovolím si poznámku, píše Mgr. Growka, je škoda,že se vojenskou ctí neřídila i československá armáda,potažmo politika státu.Nemuseli jsme mít v druhé polovině uvnitř státu tak silnou tzv.pátou kolonu.A už vůbec se nelze divit,že jsme nerespektovali jediný, skutečně původem ČESKÝ řád habsburské monarchie.


Literatura:
Patelami M.olacy-kawalerowie Orderu Wojskowego Marii Teresy 1914-1918
Stawecki B.Slovník biograficzny generálow viska polského 1918-1939, Varšava 1994
Dr. Géza Baron Kovess von Kovesshaza:Die Militar Maria Theressien-Ordens-Ritter des Weltkrieges 1914-1918
Dr.Carl Freiherrn von Bardolff:Der Militar-Maria Theresien Orden 1914-1918 Wien 1944
SIGNUM IV. Řada, číslo 18 z června 2007(Klub faleristů v Brně)

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 7:56 am

Poslední nositelé Vojenského řádu Marie Terezie:


V letech Velké války a ještě po válce, bylo řádové kapitule předložení více jak 3200 návrhů k udělení tohoto prestižního ocenění statečných vojáků.Propůjčeno však bylo jen 131 dekorací.:

11 velkokřížů
10 křížů komandérských
ll0 křížů rytířských

Při první promoci dochází již 27.srpna 1914 a byl udělen jeden velkokříž(císař Vilém II. A komanderský kříž obdržel generál Helmuth Moltke.

Další řádová promoce je až v době panování císaře Karla I. a to dne 17.srpna 1917. Rytířský kříž byl udělen 23 důstojníků armády Jejího Veličenstva.

Ve skupině důstojníků vyniká vysoká postava elegantního důstojníka v námořní uniformě. Jde o lodního poručíka, letce Gottfrieda BANFIELDA.


Kdo byl tento statečný voják ?

Banfield byl původem Ir tak jako celá řada dalších irských katolíku,kteří sloužili v rakousko-uherské armádě a dosáhli i vysokých hodností( Ulysses Browne,Hiller, Gordon, Taaffe,Wallis,a řada dalších)
Gottfried von Banfield se narodil dne 6.února 1890 v Castelnuovo v Boce Kotorské kam emigroval Irska jeho otec. Rodina až do roku 1905 nemá rakouské občanství, toto přijímá až ve věku 15 let..Absolvoval nižší vojenskou reálku ve Sv. Hypolytu a vystudoval námořní vojenskou akademii v Rjece(Fiume) a zde byl také dne 17.června vyřazen v hodnosti námořního poručíka a odeslán k námořnictvu k výkonu služby..Zde prošel náročným a specializovaným výcvikem námořního letce.V době války se stává nejproslulejším rakouským námořním letcem.

Celkem 19 sestřelů francouzských a italských letadel v prostoru Adrie patřilo k mimořádných výkonům a vynikajícím úspěchům tohoto mladého důstojníka
Banfield se stává velitelem námořní letecké základny v Terstu Jeho nadějná kariéra mu přinesla velké ocenění v podobě řádů a vyznamenání.

Bronzová záslužná medaile na válečné stuze s meči
24.května 1915

Vojenský záslužný kříž III.třídy s válečnou dekorací a meči na stuze
12.srpna 1915

Řád Železné koruny III.třídy s válečnou dekoraci a s meči
3.června 1915

Stříbrná Vojenská záslužná medaile na válečné stuze s meči
3.června 1916

Řád Leopolda, rytířský kříž s válečnou dekorací a s meči
18.srpna 1916

Velká záslužná medaile(Velké SIGNUM LAUDIS) na válečné stuze s meči
16.července 1917

Stříbrná záslužná medaile na válečné stuze s meči(druhé udělení)
17.srpna 1917

Vojenský řád Marie Terezie, rytířský kříž, který mu osobně předává mladičký císař Karel dne 17.srpna 1917

Zlatá medaile Za statečnost pro důstojníky( na stuze písmeno „K“)
Stříbrná medaile Za statečnost pro důstojníky( na stuze písmeno „K“)
19.června 1918

Karlův vojenský kříž 1916

Železný kříž 1914 a to I. i II.třídu.

Vojenskou karieru končí s rozpadem monarchie dne 11.listopadu 1918

Banfield se dožil vysokého věku 96 let. Jeho řády a vyznamenání jsou uloženy ve Vídni v Arsenálu.


Literatura:
Dr.Carl von Bardoff
Der Militér-Maria Theresien Orden, Vídeň 1944

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 8:04 am

Nejstarší rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie je v současné době uložen v Národním muzeau v Praze ve sbírce,kterou odkázal pan Václav Měřička,přední český falerista světového významu,ještě za svého života tomuto ctihodnému ústavu.Jde o osobní kříž,který patřil důstojníkovi uvedenému na seznamu pod číslem 21 a to je:

EMANUEL ALEXANDER z FRANCQUETU, kapitán-poručík.
Důstojník tohoto jména se narodil v roce 1730 v městě Monsu ve Flandrech(Belgie), v roce 1748 se stal praporčíkem u 13.pluku Savojských dragounů. V den bitvy u Lovosic ( 1.10.1756) byl povýšen do hodnosti poručíka
V bitvě u Kolína stal jeho pluk v záložním postavení,ale byl vstaven prudké dělostřelecké palbě nepřítele.Velitel jednotky padl, řady vojáků řídly a tak se Francguet rozhodl napadnou nepřátelskjou dělostřeleckou baterii a útokem ji zničit.Jednotku zničil ukořistil prapor i jejich děla. V srpnu byl povýšen na Capitan-Lieutnant u O´Donellových kyrysníků. Vyznamenal se i v dalších střetnutích u Leuthenu a Hochkirchu. Jeho statečnosti si všiml Leopold hrabě Daun a v hodnosti majora jej povolal k sobě jako křídelního pobočníka. V roce 1785 odchází v hodnosti plukovníka na odpočínek a umírá v roce 1788(12.dubna)

Rytířský kříž byl chován v rodině Franke a v roce 1942 jej pan Václav Měřička zakoupil do své sbírky. Z faleristického hlediska se jasně jedná o nejvzácnější exemplář rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie v našich sbírkách, další v pořadí snad bude již jen ten na zámku Orlík uložený a v roce 1794 udělený tehdy plukovníkovi Karlu Filipu knížeti Schwarzenbergovi za akci u Cateau Cambresis.
Křížek po Emanueli Alexadru Francequet pan Měřička prezentoval na svých přednáškách v Praze, Hŕadci Králové a Brně a bylo ctí,držet tento slavný řád v ruce.Řád můžeme vidět v Národním muzeu v síni s řády Václava Měřičky. Bohužel, prezentace tohoto nádherného kříže je minimální a tak alespoň na těchto stránkách si uvědomíme jak záslužná byla sběratelská činnost pana Měřičky.

Prameny:



V oblasti faleristiky je několik řádů či dekorací,které se bezprostředně váží k Čechám. Je to Český šlechtický kříž, Dělový kříž ,ale na prvém místě to je Vojenský řád Marie Terzie,kterému chceme věnovat pozornost. Pochopit dobu vzniku řádu a význam řádu,který i po rozpadu monarchie si udržel svoji vážnost a do dnešních dnů je symbolem odvahy, statečnosti a cti vojáka, bojovníka. Dovolím si některé věci kolem tohoto řádu zde upřesnit a objasnt.

Skvělé vítezství rakouských zbraní u Kolína bylo oslaveno císařovnou založením nejvyššího rakouského vojenského řádu a to je Vojenský řád Marie Terezie ve dvou stupních,rytířského kříže a velkokříže.Podle řádových stanov mohl být rytířský kříž udělen důstojníkovi armády,který podnikl chrabrý, statečný čin,který by jinak bez nebezpečí či obav ze zodpovědnosti za běžných okolností nemusel podstoupit.
Velkokříž mohl obdržet ten,kdo mimo prokázanou statečnost projevil při vojenské akci mimořádně důležité rozhodnutí,které zvrátilo bitvu ve vítězství. Podle těchto směrnic bylo postupováno až do 2.prosince 1758,kdy se dovršila třetí řádová promoce.
Velkokříže z roku 1757 -1758 jsou tedy tvořeny opravdu jen zvětšeným křížem nošeným na velkostuze a to bez řádové hvězdy. Řádová hvězda a stupeň komtura řádu vznikl pozdějí, v roce 1764.
Vítězná bitva u Kolína donutila Prusy k ústupu a ve svém důsledku je doslova vyhnat ze země.
První řádová promoce se uskutečnila dne 7.března 1758 a velkokříže obdrželi:

l.Karel,vévoda Lotrinský

2.Leopold,hraně Daun

3.František, hrabě Nádasdy

4.Ondřej,hrabě Hadik z Futaku

V této promoci bylo uděleno dalších 14 rytířských křížů. Zde však se pokusíme o soupis vojáků,kteří svým kříž obdrželi za statečnost v bitvě u Kolína Jde o tyto vojáky rakouské armády:

1. Bedřich Jiří hrabě.Wied-Runkel,polní podmaršálek

2.Jan Ludvík hrabě Starhemberg,polní podmaršálek

3. Klaudius, svobodný pán Sincére,polní podmaršálek

4. Mikuláš hrabě Esterházy de Galántha,polní podmaršálek

5. Tomáš svobodný pán Plunkett,generál-major

6. František Oldřich hrabě Kinský,generál-major

7. Josef Karel hrabě d´Ayasasa,plukovník

8. František markýz Los Rios,plukovník

9. Josef svobodný pán Siskovics,plukovník

10. Max svobodný pán Rehbach,plukovník

11. Jan hrabě Saint Ignon,plukovník

12. Josef hrabě Saint Ignon, plukovník

13. Bedřich Kašpar, svobodný pán Elmendorf,plukovník

14. Max princ Salm-Salm, major

15. Jan hrabě Soro,podplukovník

16. Sylvius Alexander Bojanovsky,plukovník

17. Zikmund z Kerekesu,podplukovník

18. Jan Petr svobodný pán Beaulieu de Marconnay, major

19. Jan Josef de Pasteel,podplukovník

20. František Tomáš, svobodný pán Biettagh, hejtman

21. Emanuel Alexander z Francquetu, kapitán-poručík

22. Freantišek hrabě Guascom,polní podmaršálek

23. Rudolf svobodný pán Pugnetti,plukovník

24. Václav Pablowsky z Rosenfeldu,podplukovník

25. Jakub Markýz Botta d Ádorno,podplukovník

26.Jan Václav z Bernkoppů, major dělostřelectva

27. František, svobodný pán Rudt z Collenbergu, rytmistr.


Je možno říci,že v několika Promocích,ale přímo za bitvu u Kolína bylo vyznamenáno 30 důstojníků. z tohoto počtu jde tedy přímo o 3 velkokříže a 27 křížů rytířských, celkem 6 řádových promocí od 7.března 1756 až do 22.prosince 1761.

Literatura:

Václav Měřička: Kolín a ˇRád Marie Terezie,
přednáška na výstavě řádů v Hradci Králové
Bernard Leidl: Soupis rodných dat nositelů Vojenského řádu Marie Terezie.
Dr. Ivan Koláčný: Řády a vyznamenání habsburské monarchie
Georg Ludwigstorff:Der Militae-Maria Theresien-Orden

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 8:18 am

Nejstarší rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie je v současné době uložen v Národním muzeau v Praze ve sbírce,kterou odkázal pan Václav Měřička,přední český falerista světového významu,ještě za svého života tomuto ctihodnému ústavu.Jde o osobní kříž,který patřil důstojníkovi uvedenému na seznamu pod číslem 21 a to je:

EMANUEL ALEXANDER z FRANCQUETU, kapitán-poručík.
Důstojník tohoto jména se narodil v roce 1730 v městě Monsu ve Flandrech(Belgie), v roce 1748 se stal praporčíkem u 13.pluku Savojských dragounů. V den bitvy u Lovosic ( 1.10.1756) byl povýšen do hodnosti poručíka
V bitvě u Kolína stal jeho pluk v záložním postavení,ale byl vstaven prudké dělostřelecké palbě nepřítele.Velitel jednotky padl, řady vojáků řídly a tak se Francguet rozhodl napadnou nepřátelskjou dělostřeleckou baterii a útokem ji zničit.Jednotku zničil ukořistil prapor i jejich děla. V srpnu byl povýšen na Capitan-Lieutnant u O´Donellových kyrysníků. Vyznamenal se i v dalších střetnutích u Leuthenu a Hochkirchu. Jeho statečnosti si všiml Leopold hrabě Daun a v hodnosti majora jej povolal k sobě jako křídelního pobočníka. V roce 1785 odchází v hodnosti plukovníka na odpočínek a umírá v roce 1788(12.dubna)

Rytířský kříž byl chován v rodině Franke a v roce 1942 jej pan Václav Měřička zakoupil do své sbírky. Z faleristického hlediska se jasně jedná o nejvzácnější exemplář rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie v našich sbírkách, další v pořadí snad bude již jen ten na zámku Orlík uložený a v roce 1794 udělený tehdy plukovníkovi Karlu Filipu knížeti Schwarzenbergovi za akci u Cateau Cambresis.
Křížek po Emanueli Alexadru Francequet pan Měřička prezentoval na svých přednáškách v Praze, Hŕadci Králové a Brně a bylo ctí,držet tento slavný řád v ruce.Řád můžeme vidět v Národním muzeu v síni s řády Václava Měřičky. Bohužel, prezentace tohoto nádherného kříže je minimální a tak alespoň na těchto stránkách si uvědomíme jak záslužná byla sběratelská činnost pana Měřičky.

Prameny:
Václav Měřička: Vojenský řád Marie Terezie

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 8:21 am

Dovolím si využít téma MMTO s přihlédnutím k udílení toho řádů RU důstojníkům,kteří se po rozpadu císařství ocitají v novém státním útvaru Československo,kde je zákonem č.61 zrušeno užívání šlechtických titulů a vydán zákaz nošení řádů a dekorací.
186.promoce -10.března 1921 uvádí jméno dvou důstojníků a to :
Fousek Johan nadporučík 102 pluku
Wanke Theodor nadporučík 102 pluku
Oba důstojníci se po ukončení světové války stávají aktivními důstojníky armády republiky.Do současné doby se nikdo nezamýšlel jak bylo realizováno předání této vyjímečné dekorace. První problém je zde v tom,že důstojník musel být vyrozuměn, zda řád přijme a to v tomto případě je první otázka. Byl to osobní dopis? Či existovala výjimka u tohoto řádu, bylo vyrozuměno ministerstvo zahraničí. Druhý nevyjasněný problém je tento. Neumím si osobně představit,že aktivní důstojníci se svolením velitele a s pardonem prezidenta odjíždějí do Rakouska k převzetí řádu. Jak tedy řád obdrželi, dopisem asi nikoliv. Existuje několik verzí,ale ani jedna neni doložena. Tak tedy, říká se,že řády se předali diplomatickou cestou. Dalé i to,že řády in natura jsou předány až v období II.republiky, případně až po 15.březnu1939. Ale ani tato realita není udržitelná, neb existuji dohady,že důstojníci řádové kříže obdrželi a snad i na fotografii kpt. Vojáčka je tento důstojník vyfotografován se svým křížem. Obdobná situace se jistě týkala i dalších,tehdy ještě důstojníků čs. armády jako byl Singule a jiní. Nositele, kteří dekoraci obdrželi na promoci v době válečné(Wnzel Wurm, či pozdější generál čs. armády Franz Schobl) se naskytá otázka, byl tento vysoký řád v armádě akceptován, či tak jak zákon nařizoval odložen aby upadl v zapomenutí.? Rád bych požádal kolegy sběratelé, faleristy,ale především historiky zda je možný i jiný výklad zákona o zrušení šlechtických titulů řádu? Nebylo to specifika jen ČSR. V Rakousku existoval zákon ještě přisnější a byl tvrdě dodržován.Jistě by bylo zajímavé tuto problematiku popsat a zdokumentovat. Kolegové faleristé ve Vídni nám prozatím nepomohli, neb je tato problematika mnoho nezajímá.

Prameny:
Dr.phil Géza Baron Kovess von Kovessháza: Die Militar Maria Therezia Orden-Ritter des Weltkrieges 1914-1918
Dr.Carl Freiherrn von Bardolf: Der Militar-Maria -Theresien Orden. Vídeň 1944
Václav Měřička: Vojenský řád Marie Terezie

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 8:24 am


Zaslužné řády Rakousko-uherské monarchie jsou spjaté s možnosti požádat o šlechtický titul (Výjimka byl řád Františka Josefa) .Toto privilegium však končí rokem 1884 a po tomto datumu jen prosté udělení řádu nemohlo být bráno jako podklad pro povýšení do šlechtického stavu svobodných pánů. Je možno říci,že žádný z řádu a to dokonce ani řád Sv. Štěpána neznamenal automatické povýšení do hodnosti tajného rady. O toto bylo vždy nutno požádat,ale vždy bylo vyhověno. Tato praxe končí rokem 1884.

Zcela výjimečné a mimořádné postavení mezi záslužnými řády císařství zaujímá Vojenský řád Marie Terezie. Byl vždy a zásadně udělován jen důstojníkům i když původně se k této hodnosti řadili korneti a praporčíci. Bylo to tedy vysoké vyznamenání určené za osobní a mimořádnou statečnost v boji. Výlučnost spočívalo v tom,že dekorovaný důstojník získával dědičné šlechtictví automaticky.

V řádový statut §36 hovoří jasnou řeči:

„Všichni velkokřižníci a rytíři získávají od okamžiku přijetí do řádu – eo ipse- rytířský stav, pokud již nejsou jeho příslušníky. Zde jde o původní statuta řádu z roku 1757. Mezistupeň, hodnost komandér řádu, je zřízená při reorganizaci řádu až roku 1765. Privilegia spojená s tímto řádovým stupněm jsou však stejná. Jde tedy o propojení uděleného řádu a okamžitého nabytí rytířského titulu.“

J.Lukeš ve své práci : Militärischer Maria-Therezia Orden,která vyšla ve Vídni v roce 1890 zdůrazňuje :

Že kromě penzí bylo všem členům řády paragrafy 35 -37 řádového statutu přiznáno privilegium či právo přístupu ke dvoru a rytířský stav „eo ipso“ stav svobodných pánů ale bude udělen jen tomu, kdo o to požádá. Není tedy možno trvat na tom,že každý důstojník,který obdržel Vojenský řád Marie Terezie je dědičným „svobodným pánem“ což si vysvětlíme podrobněji.

Zcela původní zámysl,který se dodržoval do roku 1804 spočíval v tom, že nositelům Vojenského řádu MT a to všech stupňů se uděloval stav a titul svobodných pánů. Bylo to šlechtictví dědičných zemí koruny. Po roce 1804 to však je již šlechtictví rakouské. Tato situace přetrvala i po roce 1867, tedy po přijetí dualismu.

V roce 1889 se armáda mění v názvu z armády c.k. na armádu c. a k.. V roce 1894 však císař podepsal rezoluci, která jednoznačně určuje,že nobilitovaní důstojníci ze zemí svatoštěpánské koruny budou nadále získávat jen a jen uherský šlechtický stav. Tato změna se tímto nařízením dotkla i stávajícího statutu Vojenského řádu Marie Terezie.

Občané „předlitevští“ tedy nadále získávají rakouský titul a stav svobodných pánů, „zalitavským“ byl udílen uherský baronat. Ale zde je problém v chápání titulu, neb uherská šlechtická hiaerchie neznala a tedy nepoužívala titul rytíře a tak uherští důstojníci získávali automaticky jen prosté šlechtictví. Toto nařízení bylo v platnosti od 08.března 1895.

Vojenský řád Marie Terezie byl jednoznačně spojen se ziskem nobilitace. To že tituly úzce bez jakéhokoliv náznaku kritiky či odporu užívali a některé rodiny nadále užívají i tací nositelé,kteří tento řád obdrželi v řádových promocích po roce 1918, Ale všem těmto důstojníkům však a bohužel, náleží jen prosté šlechtictví a nikoliv titul a postavení svobodných pánů ( tedy baronát ). Tento stav, toto povýšení mohlo být uděleno jen vladařem,tedy císařem a to prostřednictvím vydané nobilitační listiny.

Čeští důstojníci , např. plk. František Schöbl ,který svůj rytířský kříž MT obdržel ve 184 řádové promoci 17.srpna 1918 a pochopitelně i další:
Kapitán Fousek ve 185.promoci z 2.října 1918 ( v této promoci kříž obdržel i Horthy v. Nagybánya )

Poslední řádová promoce proběhla dne 3.října 1931 a řádem bylo dekorováno posledních šest důstojníků císařské armády.
Problém spočíval v tom,že za změněných poměrů nemohla být a také nebyla celá řada diplomů vyhotovena. Zde to byl např. právě Fousek, Vojáček, Wanke,ale i budoucí československý generál Schöbl. Udělením řádu sice automaticky získal šlechtický titul,ale když požádal o udělení stavu svobodných pánů vyvstal problém.

Generál Schöbl požádal o udělení stavu svobodného pána s predikátem „ z Blutigenfelsu „. Jde o starou záležitost neb tento titul získal již v roce 1649 Karel Ferdinand Schebl,který byl furýrem studentské legie a to za prokazatelné zásluhy v bojích proti Švédům při obléhání Prahy v roce 1849. Schöbl se prohlásil za jeho přímého potomka, což je pikantní, neb to nemohl ničím a nijak prokázat. To,že neexistuje žádný doklad bylo zdůvodněno požárem a zničením matriky. Ministerstvo tento požadavek akceptovalo,uznalo a oznámilo plk. Schöblovi,že predikát získá spolu s baronátem po zaplacení finanční a předepsané taxy. Schöbl taxu obratem zaplatil,ale k rychlé změně společenských poměrů a rozpadu monarchie k vydání žádné listiny nedošlo a pan plukovník se povyšujícího privilegia nedočkal.

Taxa byla uhrazena 16. října 1918. O vrácení poplatku požádal již čs.generál Schöbl ve funkci velícího generála čs.armády na Slovensku dne 12.12.1918 a peníze mu jsou vráceny 20.ledna 1919.

Závěr:

Všechny řády,ale také tituly zanikají s pádem monarchie na podzim roku 1918. V ČSR to byl zákon č.61 z 10.prosince 1918,kterým bylo stanoveno zrušení šlechtictví a řádu. To však je již jiná kapitola,která nesouvisí se slavným Vojenským řádem Marie Terezie. My jen můžeme konstatovat,že rodina a pozůstalí gen. Schöbla, či majora Wankého, kpt. Fouska a dalších důstojníků ,kteří tímto řádem byli vyznamenání si
přisuzují titul svobodných pánů neoprávněně,ale tato uzurpace je jim mlčky trpěna.

Literatura:

Dr.phil.Geza Baron Kövess von Kövessháza: Die Militär Maria Theresien-Ordens-Ritter des Weltkriegess 1914-1918
Dr.Carl Freiherrn von Bardolff : Der Militér Maria Theresien Orden im Weltkrieg 1914-1918
Roman Freiherr von Procházka: Österrichisches Ordenshandbuch
Jan Županič: Nová šlechta rakouského císařství

Poznámka:
Kdo to vydržel a dočetl může zde doplnit a rozvíjet téma MMTO, který čeští nacionalisté mého typu považuji za starý český vojenský řád, neb to byl Kolín, kde se naše vojska pokryla slávou.

Odoslané: Ne Jan 01, 2012 8:34 am

Maďarsko a Vojenský řád Marie Terezie.

Je v povědomí zájemců o historii 2. světové války udělení tohoto řádu důstojníkovi Maďarské armády. Zde si dovolíme několik poznámek, ale posouzení zda jde o udělení v souladu se statutem řádu ponecháme bez komentáře.

V roce 1931 ukončila řádová kapitula svoji činnost. Poslední řádová promoce proběhla dne 31. října 1931 a bylo uděleno celkem šest křížů řádu Marie Terezie. Tuto situaci, tento stav, využil maďarský říšský správce Miklós Horthy de Nagybanya (1868-1957), který byl shodou okolností také rytířem řádu a rozhodl, že Vojenský řád Marie Terezie nezaniká (podobně jako řád Sv. Štěpána)

Admirál Horthy nařídil, aby funkce velmistra (suveréna) řádu byla spojená s úřadem říšského správce, tedy s jeho osobou. Samotný řád byl tedy 4. listopadu roku 1938 „obnoven“ a včleněn do soustavy Maďarských řádů a vyznamenání.

Jediným vyznamenaným tímto řádem byl generálmajor Kornel Oszlányi, velitel 9. “lehké“ divize (Kommandeur der 9. leichten Honvéd-Division), který dne 28. ledna 1944 obdržel rytířský kříž řádu Marie Terezie. Na obrázku vidíme generála s řádem Marie Terezie, ale i s celou jeho řádovou sponou. Mezi zajímavými řády lze rozpoznat Chorvatský řád koruny krále Zvonimira I. stupně s meči. Generál je nositelem:
Železného kříže II.třídy 1939
Železného kříže I. třídy 1939
Rytířský kříž Železného kříže neobdržel.
Na jeho řádové sponě však vidíme celou řadu medailí Signum Laudis, ale opět tak zvaná „velká“ Signum Laudis chybí. Je však nositelem Maďarského záslužného řádu a dalších řádů a vyznamenání, které jako vyšší důstojník mohl obdržet (viz obrázek).


Literatura:
KLIETMANN K.G. : Pour le Mérité unf Tapferkeitsmedaille. Berlin 1966




zdroj obrázkov:
http://tornai.com/kmtr.htm

Vojenský řád Marie Terezie v průběhu doby:


Není naším úkolem diskutovat o přesném datu založení Vojenského řádu Marie Terezie. Pokusíme se jen poukázat na některé detaily či zajímavosti z historie řádu samotného.Císařovna o založení velkého záslužného řádu uvažovala již před památnou bitvou u Kolína a proto se pokusíme tento fakt poněkud objasnit.

V osobním dopise císařovny ze dne 22.června 1757, který je adresovaný maršálkovi Daunovi je doslovně uvedeno:
„ Ihr habt Eure Ordensproben vor den Augen der ganzen Armee schon abgelept. Ihr seit also als das erste Grosskreuz aufgenommen“ ( Vy jste Vaší řádovou zkoušku složil před zraky celé armády. Jste tedy první, kdo přijal velkokříž.)

Tento dopis byl napsaný čtyři dny po slavném vítězství a je pro nás velmi důležitý neb Marie Terezie v něm oznamuje své osobní rozhodnutí o udělení velkokříže řádu, ale zároveň jméno řádu ještě neuvádí. Jde nepochybně o první udělení řádu za skvělé vítězství u Kolína a maršálek je prvním nositelem velkokříže.

Císařovna se rozhodla bez spoluúčasti či zásahu řádové kapituly, ale dnes je již doložitelné, že v seznamu prvních udělených velkokřížů již není zkušený stratég a výtečný taktik maršál Leopold hrabě Daun na prvním místě, ale v soupisu je jeho jméno druhé. Z pochopitelných důvodů dostal přednost švagr Marie Terezie, bratr jejího manžela, Karel Alexandr, vévoda Lotrinský, který byl v této době velitelem armády s operačním prostorem v Čechách.

Teprve později a to je právě mimořádně zajímavé se ve všech historických pramenech uvádí, že den 18.června 1757 se stává dnem zřízení a založení :

VOJENSKÉHO ŘÁDU MARIE TEREZIE
(Militärischer Maria-Theresia Orden)

Přesný doslovný popis:
„ Der Sigestag von Kolin-18.Juni 1757, ist also der durch Maria Theresia bestimte Stiftunstag das Ordens) – Vítězný den od Kolína-18.června 1757 je tedy Marii Terezii určen jako den založení řádu.
Přesto však někteří badatelé uvádějí,že by bylo přesnější stanovit 22.června 1757, tedy ten den, kdy císařovna napsala osobní blahopřejný a děkovný dopis maršálkovi Daunovi a zde zcela poprvé hovoří o založení řádu i když tento řád nepojmenovala. Tito historici dokládají,že císařovna toto učinila s pravomocí „velmistra“ , ale snad v tomto případě by bylo vhodnější uvádět titul „Suverén řádu“. Je celkem zajímavé,že tato celkem jasná problematika může mít několik dalších výkladů, které nejsou od věcí.

Za první řádovou promocí však všichni považuji tu, která se konala později, až 7.března roku 1758 a zde jsou slavnostně předány první řádové dekorace. Hovoříme o čtyřech velkokřížích:

- 1. Karel Alexandr vévoda Lotrinský, polní maršálek
- 2. Leopold Josef Maria hrabě Daun, polní maršálek
- 3.hrabě František Nádasdy de Fogeras, generál jízdy
- 4. Ondřej sv.pán Hadik, polní podmaršálek. Jeho nádherný počin, dobytí Berlína 16.října 1757 je snad každému dostatečně znám.

Dále je při této řádové promoci uděleno dalších 14 rytířských křížků statečným vojákům naší armády:

1. Podmaršálek Claudius svob. pán Sincére
2. Podmaršálek Mikuláš hrabě Esterházy de Galántha
3. Podmaršálek Bedřich Jiří hrabě Wied-Runkel
4. Podmaršálek Jan Ludvík hrabě Starhemberg
5. Plukovník Likkánského hraničního pluku Gideon Arnošt svob.pán Laudon (křížek za obranu Prahy)
6. Generálmajor František Maxmilián svob.pán Jahnus z Eberstädtu
7. Plukovník pěchoty František markýz de Los Rios
8. Generálmajor František Oldřich kníže Kinský z Vchynic a Tetova
9. Plukovník Bedřich Kašpar svob.pán Elmendorf
10. Plukovník Josef Karel hrabě d´Ayssass
11. Plukovník Sylvius Alexandr Bojanowsky
12. Plukovník Karel sv. pán Amadel
13. Plukovník Josef hrabě Saint-Ignon
14. Podplukovník Ondřej hrabě Poniatowski


Smyslem řádu bylo ocenit a vyzvednout statečné důstojníky v souvislosti s jejích odvahou, vytrvalostí, ale i chytrosti osobní iniciativy, válečného umění a nadšení. O založení tak mimořádného ocenění měla být ( a byla) informována celá armáda. Slavnostní vyhlášení zásad pro udělování řádu bylo stanoveno na den 13.května 1757, ale to se neuskutečnilo, neb začínající bojové akce si vynutili zahájit další boj.

POZNÁMKA:
Podmaršálek Ondřej svobodný pan Hadík obdržel svůj velkokříž i v souvislosti s husarským kouskem, kterým bylo dobytí Berlína dne 16.října 1757. Berlín byl Hadikovým oddílem obsazen sice na jeden, jediný den, zde se vyznamenali především chorvatští husaři. Hadík vypsal městu velmi vysokou kontribuci, kterou museli později a to na přímý rozkaz pruského krále skutečně zaplatit. Nečekané a brilantní obsazení Berlína mělo zcela pochopitelně mimořádný politicko-morální význam a pro pruského krále Bedřicha to bylo velké ponížení srovnatelné s prohranou bitvou. Samotné dobývání a dobytí Berlína je nádherně popsáno v knize Jána Martiše Císařský věčný voják vydané již v roce 1975.

Stanovy:

O tom,že císařovna připravovala založení nového řádu máme důkazy i v tom,že řádové stanovy jsou připravovány dávno před zveřejněním založení řádu. Prvním kancléřem řádu byl jmenován státní kancléř Václav kníže z Kaunitz-Rietbergu a zdá se,že to byl právě náš kníže, který stanovil dvě základní teze pro udělení řádových tříd.

1. Rytířský kříž může obdržet každý kdo svoji odvahu prokáže smělým provedením a svědecky podloženým vojenským činem či akci. Musí to být důstojník císařské armády. Akce je podniknuta z vlastní iniciativy a bez nebezpečí případného vedení k zodpovědnosti.
2. Nárok na získání velkokříže, zde musí důstojník prokázat velkou smělost a odvahu na vlastní provedení vojenské akce, důraz klademe na rozhodující výsledek akce(bitvy)

Samotné řádové stanovy jsou zveřejněny později a to až v prosinci roku 1758. Udělení o kterých jsme si psali v roce 1757 se tedy řídila pouze výše uvedenými dvěmi body či kriterii. Stanovy vyhlásil manžel Marie Terezie, císař František, kterého panovnice jmenovala suverénem řádu.

Někteří badatelé a to i pan Měřička jsou přesvědčeni, že první rozhodnutí panovnice ze dne 22.června 1757 o udělení dvou velkokřížů nemůžeme považovat za řádovou promoci neb ani řádové klenoty tohoto dne nejsou předány.
Za první promoci tedy musíme považovat onu ze dne 7.března 1757, která se však konala ještě před vyhlášením řádových stanov. Vlastní promoce se konala v hlavním stanu maršálka Dauna u Uherské Skalice (pomezí Moravy a Slovenska). Ale existuje další verze že se řádová promoce ve vší slávě konala ve Vídni. Historické dokumenty nám dokonce předkládají vyobrazení této nádhery.
Popis obrazu:
Na obraze před stěnou na které jsou dva obrazy, které znázorňuji bitevní scény, sedí ve středu císař František I., v bílé maršálské uniformě s černým třírohým kloboukem. Před nim klečí jeho bratr Karel Alexandr, vévoda Lotrinský, kterému císař z titulu velmistra zavěšuje přes pravé rameno velkostuhu řádu s klenotem. Za Karlem Alexandrem na stupínku stojí maršálek hrabě Daun, který se tento den stává druhým nositelem velkokříže MMTO. Celá místnost je zaplněna armádními důstojníky a většina historiků se domnívá, že to jsou symbolické postavy těch, co tento den obdrželi své vyznamenání.
Stanovy-3.článek.
Třetí článek v doslovném překladu uvádí:
„Ustanovujeme, jako neporušitelné základní právo, aby nikdo, ať se jedná o kohokoliv a to ať s ohledem na jeho vysoký původ, dlouhotrvající služby, či před nepřítelem utržená zranění, nebo s ohledem k dřívějším zásluhám, tím méně však jen z pouhé zdvořilosti či milosti, nebo na přímluvu jiných osob, nýbrž za jedině takový může být přijat mezi členy řádu, kdo nejen z důvodů osobní cti nebo povinnosti by se domníval, že ty se staly oním dluhem, nýbrž jedině ti, kteří obzvláště hrdinským činem se prokázali, nebo zvláště chytrým a dovedným konáním nebo radou takové činy prokázaly, které se vyznačují bezmeznou statečnosti. Od tohoto pravidla nemůže být nikdy upuštěno, nebo učiněna jakákoliv výjimka, k čemuž jsme se i My pevně zavázaly „

Stanovy-4.článek
I tento článek či jeho ustanovení je důležité neb upřesňuje:
„Rozumím tím,že do řádu mohou být přijati jen ti, kdo jsou vyššími důstojníky pěchoty a jezdectva, husarů,hraničářů, dělostřelectva, minérů a inženýrů a to od nejvyšších až po ty nejnižší v to počítaje praporčíky a kornety a to bez „ OHLEDU NA JEJICH NÁBOŽENSTVÍ,POSTAVENÍ A HODNOST A NA JINÉ OKOLNOSTI“.

Stanovy článek-5
„ Tento vojenský řád nesmí být vázán na nějaký, předem určený počet osob, ale má vždy pozůstávat z takového počtu velkokřížů a rytířů, kteří se těchto stupňů stanou hodni a čím větší počet bude takto vyznamenaných, tím většího bude dosaženo účinku před očima ostatních vojáků“.
Když porovnáme tuto část stanov s obdobnými řády, zde např. se slavným francouzským řádem Sv. Ludvíka jeví se nám MMTO být řádem pokrokovějším. Francouzský řád velmi úzce navazoval na opravdu staré feudální řády, ale u řádu MMTO již můžeme hovořit o opravdové zásluze. Pravda však je i ta, že i tento náš slavný řád byl určen výhradně pro statečné důstojníky, ale a to je nutno si uvědomit, bez ohledu na jejich sociální původ, hodnost i náboženskou příslušnost. Zde si opět připomeneme,že tak zvaný toleranční patent byl vydán až za vlády syna panovnice Josefa II. Rytířem řádu se mohl stát i nešlechtic, ale i nekatolík. Národnost zde nehrála roli. Rozhodujícím činitelem byla jen a pouze vojenská statečnost a ctnost spojená s takovým činem, který vycházel pouze z osobního přístupu k plnění úkolů a dnešními slovy nad rámec tohoto úkolu. Pokud se bohulibý čin setkal i s nezdarem, důstojník se nemusel obávat žádného postihu.

Stanovy článek-6.
V souladu s tímto článkem byl řád členěn do dvou stupňů:
- rytíři řádu
- velkokříže

U velkokříže byl předpoklad rozhodujícího vítězství v bitvě či obrat ve válečném tažení.

Stanovy článek-7
V tomto článku je přesný popis řádového klenotu. Jde o zlatý tlapatý kříž, který je oboustranně bíle smaltovaný a u starších exemplářů je horní okraj kříž prohnut dovnitř. Na středovém medailonu na přední straně je umístěno vodorovné břevno v červeném poli ( babenberské břevno), jde o znak arcivévodů Rakouských. U I.typu řádových křížů je opis:
FORTITVIDINI-Statečnosti
- v dolní části medailonu a je malá zlatá pětihrotá (pěticípá) hvězdička.

Na zadní straně kříže je ve středovém kruhovém medailonu, který je opět mírně vypouklý doplněn písmeny „MT“( Maria Terezia) , který je doplněn o písmeno „F“ ve významu Franciscus, tedy manžel císařovny císař František I. Bílý středový štítek je při okraji zdobený zeleně smaltovaným věnečkem s vavřínovými lístky.
Na horním okraji ramene je pevné podkovovité ouško do kterého se zapíná závěsný prstenec, který byl tvořen zlatým dvojitým drátkem. Průměr velkokříže se pohyboval mezi 40-45 mm, ale závěsný prstenec byl celkem dlouhý až 30mm. Velkokříže se nosili přes pravé rameno k levému boku na velkostuze, která měla rozměr 100 mm a byla dlouhá 143 cm. Barva stuhy byla stanovena tak, aby všechny pruhy byly stejně široké ( I zde je barva stuhy symbolem babenberského břevna). Tento pevně stanovený rozměr jednotlivých pruhů se však od počátku nedodržuje a bílý pruh je značně širší než pruhy červené.Velkostuha je na svém konci opatřena zdobnou mašlí a teprve zde je zavěšen řádový klenot.

Zajímavosti:
Ve světské klenotnici vídeňského hradu (Hofburg) je uložen nám známý klenot tohoto řádu, který byl prokazatelně vyroben v roce 1757 vídeňským dvorním klenotníkem, kterým byl Johann Michael Grosser s označením „Jo.Mich.grosser. hoff.Jubilir fecit 1757“.
Vlastní řádový kříž je vyroben ze zlata a v ploše ramen kříže jsou brilianty s dokonalým brusem, ve středovém medailonu pak rubíny a smaragdy. Toto je ten kříž, který prokazatelně nosil samotný suvenýr řádu, císař František I. a v roce 1792 byl předán již císařem Františkem II. k úschově do klenotnice. Lze spekulovat,že po smrti Františka I. nosil tento velkokříž i císař Josef II.

Ve vídeňském VHÚ (Arsenál) je uložený řádový klenot z osobního majetku Karla Alexandra Lotrinského, je zajímavé, že tento kříž je větší a má průměr 50 mm na šířku a 58 mm se závěsným ouškem přitom je vlastní ouško klenotnicky zdobeny a jsou zde i dva brilianty.

Rytířské kříže:
Rytířské kříže jsou menší a mají průměr 30 mm a ve středním medailonu 9 mm. I tyto křížky jsou opatřeny klasickým, nám známým podkovitým ouškem do kterého je opět zapojen oválný prstenec k zavěšení na stuhu.. Stuha byla průvlečná 38 mm široká. Ve stanovách je přesně napsán o,že stuha je na dva prsty široká (30-35mm). Rozměr závěsného prstence je 16x3 mm. Rytířská dekorace řádu byla určena k nošení na levé straně hrudi a to tak,že struha byla zapojena či propojena do knoflíkové dírky vojenského stejnokroje (kabátce). Dobové rytiny a obrázky nám dokládají i další způsob nošení, tak říkající elegantní, kdy je průvlečná stuha doplněna mašlí. Na orlíku je portrét českého šlechtice v uniformě Zaschwitzkých.