Chlumecký kříž - Kulmer Kreuz

[Altmann]

Problematika tohoto bezesporu zajímavého kříže by měla být asi správně zařazená do RUSKA, případně do Pruska. Problém této dekorace je však v tom,že jde o slavný kříž, který typově označujeme jako kříž „železný“ a vznikl jako vysoké ocenění pruských jednotek, které svoji odvahu a bojové nasazení předvedli v Čechách u Chlumce a Přestanova v boji proti jednotkám Francouzů.


Chlumecký kříž.


V současné době jistě již nehrozí nikomu z nás, že najdeme tento typ kříže v originálu. Přesto však je problematika kolem právě tohoto vyznamenání zajímavá jak po stránce faleristické, tak i pro zájemce o historii napoleonských válek. Problematikou Chlumeckého kříže se u nás zabýval pan Václav Měřička , který v časopise Drobná plastika z roku 1966 popisuje a líčí tažení a bitvy u Chlumce v severních Čechách. Dále se touto problematikou zabýval americký falerista a badatel Dan W. Ragsdale, který v časopise „ MEDAL COLLECTOR „ uveřejnil svoji práci :
The Iron Cross Past and Pressent- Minulý a současný Železný kříž. Vzhledem k tomu, že tento článek, přináší hodně zajímavého a navíc se dostává celá záležitost do nového světla po nových šetřeních v Berlíně, je nejlepším řešením uvést zde doslovný překlad z angličtiny, tak jak byl uveřejněn v časopise.


„ V roce 1910 publikoval ruský časopis Stará mince krátké resumé k článku „Skica k vývoji medailí upomínající na vojenská tažení a příhody „, která byla napsaná gardovým kapitánem E. Kozakevičem v Petrohradě. Kozakovič , který byl považován za současného experta v tomto oboru, chybně trval na tom , že vyznamenání za bitvu u Chlumu bylo založeno ruským carem Alexandrem I. Naproti tomu německá práce o vyznamenáních a medailích od plukovníka von Heyden uvádí, že pruský Železný kříž byl založen ve dvou třídách králem Bedřichem Vilémem III. dne 10. března 1813 a Chlumský kříž dne 4. prosince 1813. Z ruského hlediska nebylo rozdílu mezi oběma těmito vyznamenáními.

Je mimo pochyby, že na počátku pruský král odměnil skutečným Železným křížem I. třídy určité ruské gardové jednotky. V bitvě u Drážďan ve dnech 14. a 15. srpna 1813 přivodil Napoleon Spojeným armádám drtivou porážku. Tyto armády začaly v nepořádku ustupovat do Čech jedinou existující cestou ( jediná, která byla schůdná). K pronásledování Spojenců vyslali Francouzi jediný sbor Vandamma. A jenom v důsledku mimořádného hrdinství oddílů ruských gardových jednotek , kterým velel hrabě Ostermann- Tolstoj a kterému se podařilo sbor generála Vandamma zničit , byly Spojené armády zachráněny . Vítězství u Chlumce, Katzbachu a Dennewitz, měla velký význam . Morálka Spojenců vzrostla , zatímco francouzská poklesla . Toto ruské vítězství vedla nakonec k porážce Napoleona u Lipska.

Pruský král byl svědkem nesobecké statečnosti oddílů generál-poručíka Ostermanna-Tolstoje u Chlumce , osobně vyznamenal gardy řádem Železného kříže , nejvyšším soudobým pruským vojenským vyznamenáním.

V květnu 1815 byly zaslány z Berlína do Petrohradu pro 443 důstojníků a 11.120 vojáků Chlumeckého kříže a v souvislosti s touto příležitosti časopis Ruský invalida otiskl dne 27. srpna 1816 následující:
24.t.m. byly zde přijaty odznaky Železného kříže . Jeho veličenstvo pruský král blahosklonně tyto určil odměnou těm členům gardových jednotek , které s mimořádnou statečnosti bojovaly u Chlumce dne 17. srpna 1813. U příležitosti udělení těchto vyznamenání velitel gardového sboru, generál pěchoty , hrabě Miloradovič vydal následující rozkaz :

Car a spojení monarchové spolu s celou Evropou ocenili se vší úctou neporovnatelnou chrabrost , kterou prokázaly ruské gardové jednotky ve slavné bitvě u Chlumce dne 17. srpna 1813. Ale Jeho veličenstvo pruský král přeje si obzvláště vyslovit svůj obdiv jedinečnému hrdinskému činu těchto vojsk a proto rozhodl udělit jim blahosklonně vyznamenání Železného kříže . Vám, zasloužilým důstojníkům a statečným gardovým vojákům , kteří jste bojovali dne 17 . srpna, patří tyto nové odznaky tohoto vyznamenání . Nechť se jimi rozmnoží počet těch vyznamenání na Vašich prsou , které jste potem a krví získali v bitvách , chráníce Vlast , pro slávu ruského jména a za svobodu Evropy.

Kříže byly vydány na zvláštní přehlídce 7. 131 účastníkům chlumeckého vítězství a to těm, kteří přežili. Přesto však počet křížů , které byly zaslány dosahoval počtu mužů , kteří zasáhli do bitvy – přibližně asi 12 000 . Ztráty činily asi 50% mrtvých a raněných.

Chlumecké (Železné ) kříže, které byly gardám uděleny bezprostředně po bitvě , byly samotnými gardisty vyráběny. Takové odznaky se vyřezávaly z bílých přezek a malé kříže vysekávané z kůže byly potom podloženy pozadím z bílého kovu . Díry byly proraženy v rozích , aby kříže mohly být přišity na stejnokroje na levou stranu ( tak jak byl nošen Železný kříž I. třídy ). Kříže, které byly zaslány do Petrohradu, byly již vyráběny po továrnicky , ačkoliv nebyly tak dobře udělány jako Železné kříže určené pruské armádě. Podle jistých pramenů , některé kříže měly ostré ozubce na vnitřní straně , aby se pomocí jich mohly upevnit na stejnokroj . Důstojnické Chlumecké kříže byly ze slitiny stříbra pokrytého černým lakem , vojenské byly z leštěného železa.
¨
Na aukci sbírky plukovníka von Heydena v roce 1898 , jeden takový z oněch křížů , označovaný za „VELMI, VELMI, VZÁCNÝ „ byl prodán za vysokou cenu 81 marek. Za našich dnů se nepodvržené Chlumecké kříže již neobjevují. Chlumecký důstojnický kříž byl chován v Hohenzollernském muzeu na zámku Mon Bijou v Berlíně. Tento zámek byl zničen během leteckých náletů v roce 1944 . Očividně žádný jiný takový kříž se nenalezl v některé ze stávajících německých sbírek. (Toto doplňuje Dr. K.G. Klietmann )

Souhrn těch , kteří obdrželi Chlumecký kříž od Pruska podle hodností:

Generálové 9
Štábní důstojníci 44
Důstojníci 371
Poddůstojníci 1. 168
Desátníci 404
Mužstvo 10.070

Celkem bylo uděleno 12. 066 kusů Chlumeckého kříže.
Až potud anglický text Dan W. Ragsdale. Text je ponechán v původním překladu.


Část č. l

[Altmann]

[ Funkce ] [ Altmann ]
Chlumecký kříž část 2:

Pan Václav Měřička a jeho přítel Dr. Kurt G. Klietmann , ředitel Mezinárodního ústavu pro vědecké studium řádu v Berlíně se pokusili o další šetření , jehož výsledkem je další část tohoto pojednání. Text dopisu , který zaslal Dr. Klietmann panu Měřičkovi v německém rukopise zní následovně :


„ Královský pruský Chlumecký kříž z roku 1813 „

K tomu , aby mohly být vyznamenávány spojené císařské ruské oddíly , zbylo králi ( jde o krále pruského ) jen málo , protože zakládací listina Železného kříže z 10. března 1813 suspendovala propůjčování téměř všech pruských řádů a vyznamenání , na jejichž místo měl nastoupit Železný kříž. Tento, ale byl v několika málo výjimkách – viz Královskou pruskou řádovou listinu – udělen ruským důstojníkům , jako potomnímu generálu pěchoty Šipovovi , generálu jízdy baronu von Meyendorffovi a Klüpfelovi.

Před traky pruského krále vyznamenaly se především Císařská ruská gardová pěší divize , stejně jako 1. a 2. gardová jízdní divize a to tak , že král Bedřich Vilém III. vyslovil přání získat přesný seznam těchto ruských oddílů , což se také stalo v Teplicích dne 2. září 1813.

Tento soupis obsahoval vedle 9 generálů, 415 důstojníků, 1.168 poddůstojníků, 404 desátníků a 10 000 mužů, tj. celkem 12 066 generálů, důstojníků, a mužů.

Když padla myšlenka založit látkové pamětní vyznamenání – tvarově podobné Železnému kříži – bylo dne 29. ledna 1814 rozhodnuto v hlavním stanu , že bude podle králem zvoleného vzorku , zhotoveno z plechu 12.000 kusů.

Ke dni 23. dubna 1814 bylo celkem vyrobeno 4.000 Chlumeckých křížů a do podzimu 1814 bylo ještě odevzdáno chybějících 8.000 kusů.
Mezi tím však nastala taková změna, že bylo rozhodnuto, že Chlumecký kříž nebude vyznamenáním za statečné činy , ale stane se pamětním vyznamenáním pro všechny Rusy , kteří u Chlumce přišli do ohně . V přesvědčení pruského vojáka platilo, že udělení Železného kříže představuje nejvyšší osobní vyznamenání , které voják může v boji získat.

Ale udělení více než 12.000 kusů takového čestného vyznamenání, aniž by byly zkoumány zásluhy jednotlivců , jak tomu bylo v Prusku, by význam a hodnotu Železného kříže podstatně snížilo. K tomu ještě přistoupily podstatné změny , které nastaly u oněch tří ruských divizí a to proti dřívějšku , takže vyznamenání by dostali i ti, kteří nikdy u Chlumce nebojovali.

Mezitím bylo vyrobeno i malé množství stříbrných Chlumeckých křížů , které v černém lakování byly určeny veliteli sboru, divisním a brigádním generálů.

Nějaká vlastní zakládací listina Chlumeckého kříže neexistuje . Můžeme však za zakládací listinu považovat dopis plukovníka von Thileho ze Všeobecného válečného oddělení ze dne 24. května 1815 . V tomto dopise se doslovně praví : „ Když nyní konečně došel průkaz o počtu generálů, důstojníků a vojáků císařských ruských gard, které se podílely na bitvě u Chlumu dne 29. srpna 1813 a pruskému úřadu byly předány kříže , které Jeho Veličenstvo rozhodlo udělit těmto oddílům za prokázanou statečnost v onom památném dni , považuji za správné, podat o tom zprávu Královské generální řádové komisi. Dáno ve Vídni dne 24. května 1815 . Podepsán von Thile“.

Průkaz o němž je v dopise řeč, obsahuje seznam 19 generálů. 424 důstojníků, a 11.120 poddůstojníků a mužů. Když od toho nyní odečteme padlé a nezvěstné, tak bylo možno počítat s udělením 7.131 kusů. V květnu 1815 bylo z Berlína do Petrohradu zasláno 11 s
stříbrných a 7.120 plechových Chlumeckých křížů. O něco málo později bylo ještě zasláno dalších 1000 kusů z plechu jako náhrada za zlomené a ztracené kusy.

Závěrem je možno opravit některé základní chyby obsažené v literatuře jako :

l. Nikdy nebylo v květnu 1815 odesláno do Petrohradu 443 křížů pro důstojníky a 11.120 křížů pro vojáky. Vcelku bylo zasláno 11 stříbrných křížů a 8.120 křížů plechových.

2. Důstojníci obdrželi tentýž kříž jako vojáci. Stříbrné a smaltované kříže byly určeny generálům a pak tedy při jedenácti uděleních jsou tyto tak vzácné.

3. Bezprostředně po bitvě u Chlumu nemohly ruské gardy zhotovovat kříže z vlastních prostředků, neboť teprve počátkem roku 1814 bylo jasno , jakou formu král zvolí. Kříže také nebyly zaslány o tři roky později, nýbrž asi jeden a půl roku po bitvě“.

Potud sdělení Dr. K.G. KLietmanna z Berlína, badatelé, který se touto problematikou podrobně zaobíral. Oba tyto vzájemně se konfrontující články podstatně doplňuji naše vědomosti o tomto zajímavém pruském vyznamenání , které vzniklo v důsledku bitvy svedené na našem českém území v rozhodujících letech konce napoleonských válek.

Literatura:
Walter A. Schwarz : Das Eiserne kreuz von 1813 bis heute
I.G. Spasskij : Inostrannije i Ruskuje Orděna do 1917 goda.
Herman von Heyden : Ehrenzeichen ( Kriegs-Denkzeichen, Verdienst-und Dienstalterszeichen ( der erloschenen und blühenden Staaten Deutschlands und Oesterreich –Ungarns
V. Měřička: Pamětní a záslužná vyznamenání z údobí 1789 až 1815
V. Měřička: Železný kříž a slezská Vratislav
V. Měřička : Pruská vojenská vyznamenání z let 1813-1815