Železný půlměsíc v Rakousko-Uherské armádě.

[Altmann]

Železný půlměsíc v Rakousko-Uherské armádě.
Dr. Roman Jedlička – LFS


Turecká armáda se do Velké války zapojila v roce 1914 na straně mocnosti Trojspolku a boje na ruské frontě si vyžádaly obrovské lidské oběti i značnou ztrátu techniky. Turecko připravilo k ocenění svých i spojeneckých vojáků známou záslužnou Liakatskou medaili (viz obr. č.1) již můžeme významem zařadit po bok Rakousko – uherské medaili „Signum Laudis„.
Tato medaile mohla být udělena po splnění velmi přísných kriterii, proto si neustále se prodlužující válka vynutila další ocenění: možnost vyznamenat vojáky dekorací, jež sice nebude mít charakter masového vyznamenání upomínkového charakteru, ale bude dostupná vojákům v poli jako projev statečnosti a bojových zásluh. I kvůli tomu dochází 1. března 1915 k založení dekorace tzv. Válečné medaile, kterou však všichni znají pod standardním označením „Železný půlměsíc„.
Již tento název, který začali první používat němečtí vojáci, připomíná slavný Železný kříž 1914, tato připomínka je však spíše symbolická, nikoli významová, neboť získat Železný kříž byla čest pro každého, nejen pro německého vojáka.

Impulsem pro vznik samotného vyznamenání se stalo nařízení vrchního velitele tureckých ozbrojených sil Enver Paši. Dekorace měla i vlastní jednoduchý udělovací dekret, který však nenesl podpis (tughru) sultána. Zdá se, i z důvodu, že tato dekorace byla udělována vrchním velitelem, dochází k dekorování cizích spojeneckých důstojníků v rámci armádního velení, které nemuselo zcela respektovat dvorský protokol, vyznamenání se tak stává spíše upomínkou na spojenectví vojsk Spojenců. Pravděpodobně i z tohoto důvodu nacházíme toto vkusné vyznamenání především na prsou důstojníků.

[Altmann]

Po roce 1918 sultán Muhamed VI. míněnou dekoraci oficielně uznal jako svoji všeobecně záslužnou medaili zřízenou a udělovanou z vůle nejvyššího panovníka. Toto rozhodnutí význam dekorace pochopitelně ještě umocňuje a představuje dodatečnou poctu rovněž pro spojenecké vojáky v Rakousku – Uhersku. Z pochopitelných důvodů nenacházíme ono vyznamenání na prsou vojáků z Bulharska, tedy křesťanského pravoslavného státu, jež Turecku neodpustilo snahu vykořenit jeho kulturu.

[Altmann]

Dekoraci tvoří nám známá hvězdice s jehlicí, která slouží k připnutí na kapsu stejnokroje, doplňuje ji stuha, která se stejně jako u železného kříže II. třídy našívala do knoflíkové dírky. S medailí se setkáváme na stejnokroji důstojnických zástupců, mladších důstojníků, ale i u RU generality (Böhm-Ermolli, Viktor Dankl či Kövess v. Kövesshaza), stejně tak, i u vysokých štábních důstojníků Generálního štábu ve Vídni. Zde doplňujeme zajímavý snímek císaře Karla společně s polním maršálem Hermannem Kövess baronem von Kövessháza s Železným půlměsícem a jeho Poure le Mérité za Srbsko.
Je pochopitelné, že na prsou nižších důstojníků dekorace symbolizuje statečnost a odvahu, na uniformě generality jde více o projev loajality vůči spojenci, v neposlední řadě ale tyto hvězdice znamená vhodný doplněk stejnokroje, v mnoha případech vytváří vedle Železného kříže I. třídy na prsou dekorovaného důstojníka okrasu podobnou šperku.

[Altmann]

Vídeňská firma bratří Schneiderů (Brüder Schneider Wien - BSW) zhotovovala dekorace na zakázku a v některých případech již těžko můžeme říci, zda jde o šperk, či o záslužnou dekoraci, blížící se často kvalitou více řádové hvězdě než prosté válečné medaili. V Tabulce III. barevné přílohy nahoře je základní provedení hvězdy od této firmy s jednoduchou svislou zapínací jehlicí. Na téže tabulce je pak již honosně provedená hvězdice téže firmy v puncovaném stříbře, atypicky smaltovaná bíle, uložená v původní etuji firmy Brüder Schneider Wien.


Vídeňské firmy tuto dekoraci razily znovu po roce 1936, kdy se opět povolilo nošení řádů a vyznamenání získaných za statečnost a zásluhy v I. světové válce. Většinou se jedná o neznačené, levné ražby z bílého kovu, smaltované, případně o mosazné a postříbřené ražby, všechny určené pro potřebu veteránů, ale i důstojníků v aktivní službě, jak můžeme vidět na obrázcích důstojníků německého wehrmachtu. I zde mají reaktivovaní důstojníci rakouské národnosti, kteří nejsou nositeli Železného kříže I. třídy 1914, na prsou právě tuto medaili. Železný kříž 1914 I. třídy na jedné straně a „Železný půlměsíc „ na druhé straně uniformy také dokládá účast důstojníků na frontách světové války. Taková hvězda je v Tab. IV. nahoře vlevo. Zde je vyobrazena pro srovnání s hvězdou z Tab. III. nahoře – je tedy průměrem větší, je provedena ve stříbře, s nádherně provedeným zdobným rýhováním pod smaltem, je na rubu značena J.H. WERNER BERELIN puncovní značkou "935".

[Altmann]

Poměrně dobře známé a zdokumentované je působení německých důstojníků v rámci turecké armády. V podstatě neznámý je ovšem fakt, že již před válkou pracovala v Turecku rakousko-uherská vojenská mise pod přímým velením generálmajora Józefa Pomiankowského.




V roce 1915, po porážce Srbska a spojení turecké fronty, se Spojenci působí na frontě u Gallipoli motorizovaná baterie č.9 moždířů ráže 24 mm a č. 36 houfnice ráže 15 cm pod velením kapitána Karla Manouška. Tato RU jednotky již na Štědrý den zahájika bojovou činnost na Gallipoli. Další specialisté, dělostřelci, se nalézají ve sboru německého plukovníka Kress von Kresenssenstein. Zde bychom chtěli uvést vzpomínku důstojnického čekatele, později poručíka Karla Jaroše:


„Tuším, že to bylo 3. září 1916, kdy jsem byl povýšen na kadeta. S pýchou jsem oblékl novou khaki blůzu s kadetskou šarži a červenobílým proužkem v knoflíkově dírce, neboť jsem zapomněl podotknout, že v Bir Meziru bylo nás několik vyznamenáno tureckým Železným půlměsícem."


Poručík Jaroš však ve vzpomínkách pokračuje a popisuje i to, jak o své vyznamenání a stužku v zajetí přišel.


„Přišel ke mně anglický důstojník a já pochopil, že chce ode mne koupit stužku k Železnému půlměsíci, který jsem nedávno získal. Slíbil jsem mu ji, dá-li mi vodu, a to byla cena dekorace, láhev vody".


Již tato vzpomínka rakouského důstojníka dokazuje, že dekoraci nezískávali vojíni, ale především „šarže“ a neudělovala se plošně, ale výběrovým systémem.


Dalším zdrojem se stalo přidělování spojeneckých dekorací štábům vyšších armádních celků. Velitel této skupiny ve spolupráci s důstojníky štábu rozhodoval, komu a jak se „Železný půlměsíc udělí. V těchto případech se, proto, setkáváme se zdrojem dekorací nošených vysokými RU důstojníky v hodnostech generálů, ale i polních maršálů jak jsme již uvedli, ale i dalších důstojníků RU armády ( mezi jinými je to třeba rytíř Vojenského řádu Marie Terezie generálmajor Richard Miller či podmaršálek Ignaz Trollman. )


Jak jsme se již zmínili, pro svůj netradiční tvar, ale i krásu byla tato hvězdice již v době války upravena dle přání i finančních možností dekorovaných vojáků. I proto ještě dnes nacházíme dekorace provedené v různé kvalitě, od jednoduše provedených a na líci jen lakovaných, až po velmi pečlivě provedené ve stříbře a kvalitních smaltech.


Existuji samozřejmě i miniaturky, ražené opět v kvalitním provedení, na řádových řetízcích, případně i miniaturky, případně do klopy – vždy se však jedná o poválečné ražby .Jeden příklad takového řetízku uvádíme v Tab.IV .barevné přílohy dole .Velmi netradiční provedení miniaturky je pak obrázek č. 2, kde je společně s miniaturkou Železného kříže 1914 a Liakatské medaile .


V současné době je o tuto dekoraci zájem i mezi českými sběrateli a snad je vhodné seznámit kolegy s problematikou této dekorace. Cena Železného půlměsíce se pohybuje v základním provedení od 200 euro výše, ale klenotnicky zhotovené exempláře mohou dosáhnout ceny i vyšší jak 1000 euro .


Z našeho pohledu považujeme za zajímavé všechny dekorace vyrobené v Rakousko – Uhersku, které jsou značeny výrobcem. I když jde tedy o turecké vyznamenání, není od věcí mít i takový značený kus ve sbírce rakousko-uherských dekorací, které nám mohou připomenout statečnost českých a moravských vojáků za 1. světové války 1914-1918.



Literatura:
Dr. K. G. KLietman: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille
Harp Madalyasi: Válečná medaile 1915 Signum Brno
Dr.Phil. Géza Baron Kövess von Kövessházaá: Die Militér – Maria Theresien Orden
Karel Jaroš: Z turecké armády do britského zajetí, deník a vzpomínky .
Archiv : Alt
Archiv : Faleristika

[Altmann]

Tento článek vyšel v časopise Signum Brno a se souhlasem redakce byl umístěn i na spřáteleném "webu" valka.

Pro naše slovenské kolegy a přátelé jsem jej umístil i na naše stránky, neb jde jednak o zajímavé téma a bohužel neznámé, či snad zapomenuté a opomíjené vyznamenání, které rozhodně do sbírky patří.

Ukázka ze sbírky Alt. Hvězdy jsou značené značky Vídně.