Medaile Za statečnost-Vydání 1914-1917

[Altmann]

Medaile Za statečnost
Vydání 1914-1917

Medaile je naprosto stejná a medailí, kterou jsme si již popsali. Tedy s typem z roku 1866. Závěsné ouško, které je u starších typu ploché je v tomto případě nově upraveno tak, že k horní hraně medaile je pevně napojeno (naletováno) kolmo postavené malé závěsné ouško s kroužkem k upevnění trojúhelníkové stuhy.

Popis a rozdělení medailí dle pana Měřičky:

1. Zlatá medaile o průměru 40mm a váze 28 g
2. Zlatá medaile z obecného kovu o průměru 40mm a při váze která je kolísavá od 21-22,5 g. Medaile mají na hraně nápis (UNECHT, BRONZE ) ale i další nápis. Medaile která je vyrobena ve zlaceném stříbře a na hraně má značku mincovny lze považovat za ražbu po roce 1920.
3. Zlatá medaile v náhradní kovu, kterým může být např. i zlacený zinek považujeme pouze v lepším případě za pozdní (levné) ražby vyrobené pro potřebu veteránů
4. Stříbrná medaile 1.třídy o průměru 45 mm a váze 17 g. Pan Měřička uvádí váhu 17,6g
5. Stříbrná medaile 1,třídy o průměru 40mm bez podpisu medailéra. Zde pan Měřička pro jistotu váhu neuvádí. Jde o levné dekorace vyrobené hlavně po roce 1938, ale ploché a ne příliš dobře ražené medaile se vyráběli i v Německu a jsou určeny na spony frontových vojáků
6. Stříbrná medaile 2.třídy o průměru 30/31 mm a váze 17 g
7. Stříbrné medaile 2.třídy hojně vyráběné po roce 1920. Medaile jsou různé ne příliš dobré kvality, bez podpisu medailéra, vyrobené z obecného kovu, stříbřeny.
Poznámka:
Je jisté, že medailí v různém provedení a různého značení je daleko více než uvedl pan Měřička. Náš zájem se soustředil pouze na kvalitní císařské ražby do roku 1918.

Poznámka:
V našich sbírkách se ne zcela běžně nacházejí malé medaile statečnosti s kolopisem. Jsou to upomínky na statečnost u konkrétního regimentu., na bitvu atd. Jistě je i zde snaha o padělatelství a proto k nabídkám těchto vzácných památek je nutno přistupovat obezřetně. Neumím tak dobře fotografovat, ale na ukázku snad jednu velkou medaili s nápisem tak jak si to voják sám v poli upravil. (viz obrázek)



Velká válka neb jak ji nazývali naši dědové „Světová válka“ byla válkou krutou, která však zároveň prověřovala charaktery lidí. Armádní velení si bylo vědomo, že příkladná statečnost vojínů se musí ocenit, ale nesmí to být ocenění plošné, které by dehonestovalo již stávající a mezi vojáky ceněné dekorace. Po neúspěšném tažení do Srbska a v očekávání bojů v Rusku císař František Josef I. na radu generality dne 14. února roku 1915 založil medaili, kterou známe pod názvem:

BRONZOVÁ MEDAILE ZA STATEČNOST

Avers:
Je zcela totožný s medaili Za statečnost 2.třídy.

Revers:
Je zcela totožný s medailí Za statečnost 2.třídy.

Stuha a závěs je shodná s námi popsanými medailemi

Pan Měřička opět v každé své práci popisuje několik typu. My se však soustředíme na jediný, prokazatelně ražený a udělovaný v době císařství.

l. Bronzová medaile ( 50% mědi a 50% děloviny) s podpisem TAUTENHAYN, průměr 30mm, váha 15,4g

Další ražba v různých slitinách kovů a dokonce i v zinku jsou ražby vyrobené po ukončení války. Za kvalitní, tedy originální udělené medaile lze považovat jen dekorace uvedené pod číslem „l“.

K pochopení doporučuji knihu:
Egon Ervin Kisch: Vojákem pražského sboru

Literatura je uvedena u předchozích dekorací. Pro hlubší porozumění doporučuji starší práci ( Patejdl-Sedlák) zde:
http://www.valka.cz/clanek_12984.html
http://www.valka.cz/clanek_12985.html

Václav Měřička – Pamětní a záslužná vyznamenání a údobí 1789-1818, ČSPDP Praha 1965
Václav Měřička – Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie

[Altmann]

TM
Dovolím si pro potřebu nás všech vložit informaci, kterou pro naši potřebu zpracoval Dr. Jedlička:

1.AU- pravé zlato, značená Leisek a na hraně A, pevné elipsovité ouško …..váha 27,90 g
2. Zlacený Br, značeno Leisek a na hraně BRONZE, pevné elipsovité ouško .. 18,10 g
3. Zlacený Br, značeno Leisek, hrana neznačená, kulovité ouško s kruhem pro stuhu..20,0g
4. Zlacený Br, bez podpisu medailéra, hrana neznačená, kulovité ouško s kruhem pro stuhu ….váha 23,0 g

AG medaile typ 1914:

1. AG, značeno Leisek a na hraně A - váha 17,95 g
2. totéž …………………………………..17,70 g
3. totéž …………………………………..18,05 g
AG značená Leisek, na hraně A a punc 835- váha 20,75 g


Takže zvážení jasně ukazuje vyšší váhu zlaté medaile ve zlatě proti ostatním.
Takže podle mne- ale mohu se také mýlit a budu rád, když mne někdo ze čtenářů doplní či opraví - „zlaté“ medaile byly buď ze zlata (tj. s podpisem medailéra a značené na hraně A), doplněné pevným elipsovitým ouškem na výstupku, nebo byly stejně provedené s elipsovitým pevným ouškem, ale z Bronzu (či jak psali kolegové z Vídně z tombaku), značené BRONZE na hraně (nebo Unecht, HMA unecht, Nem valodi,…), nebo byly medaile s kulovitým ouškem a kruhem pro stuhu, ze zlaceného bronzu, značené Leisek, přičemž hrana mohla být značena Bronze, Unecht, atd jak píši výše.
Osobně souhlasím s kolegou Iverem, Podle mne do r. 1918 se „zlaté“ medaile ve stříbře neudělovaly. To že si mohl někdo nechat privátně takovou udělat, to asi vyloučit nelze, ale nezdá se mi to.

Medaile s kulovitým ouškem bez tohoto označení a bez podpisu medailéra pak jsou podle mne ražby po r. 1918, vyrobené především v Maďarsku, ale po anšlusu Rakouska v r. 1938 i tam.
Zde uvedená medaile Leisek, s A na hraně a doplněná puncem 835 je vyrobena podle mne po r. 1918 vídeňskou mincovnou. Do r. 1918 byly totiž prakticky všechny stříbrné ražby jen v ryzosti 800/1000. Ryzost 835 u stříbra byla používána v Rakousku od r. 1922 nepřetržitě po současnost (tedy i mezi válkami a v době anšlusu).
Musím znovu připomenout, že pravé AU medaile jsou proti AG při potěžkání v ruce citelně těžší a jsou značně a tedy viditelně tenčí (zde asi hrála roli úspora drahého kovu). To platí i pro zlatou císaře Karla (tedy zlatou ve zlatě).
Zde diskutovaná medaile z Aukra o váze 18 g a s A na hraně je podle mne prostě pozlacená AG medaile, nic jiného mi z toho nevychází, s ohledem na shora uvedené naměřené váhy.

Ještě k puncovním značkám uvádím krátkou část z publikace
Stolzer, Johann - Steeb, Christian: Österreichs Orden vom Mittelalter bis zur Gegenwart (Akad. Druck-u. Verlaganstalt Graz 1996), do které napsal stať o puncovních značkách a výrobcích přední rakouský expert na faleristiku p. Hartmut Rochowanski pod názvem „Punzen-Marken-Zeichen“.

Z části věnované monarchii zde uvádím (volný překlad):
…
Zmiňuji ještě vzácně se vyskytující značku METAL, která je vyražena na neušlechtilém kovu nebo stříbře či zlatě, které nejsou způsobilé být puncovány.
Další značkou na vyznamenáních, která zde musí být zmíněna a která nebyla upravena puncovním zákonem, a to je tzv. punc „hvězdička“. Ta označuje kusy z neušlechtilého materiálu, např. bronzu, tombaku a podobných. Tato značka nebyla, jak řečeno, žádným řádným zákonným označením, ale sloužila více jako pomůcka pro všechny ty, kteří měli co do činění s manipulací s vyznamenáními (úředníci řádových kanceláří, obchodníci s uniformami atd.), aby se tímto označením vyloučila záměna kusů s ušlechtilých kovů. Stejný účel plnily přirozeně také stejně tak nacházené značky BRONZE, UNECHT, KM (Kriegsmetall= válečný kov), jedná se v každém případě o důležitou informaci, že kus v žádném případě není z ušlechtilého kovu. Formy a vzhled této „hvězdičky“ jsou různorodé, vyražené jsou ale často na typických místech pro puncování.
Příležitostně lze také nalézt značku „Silber“, často v kombinaci se značkou kontrolního úřadu nebo také s označením ryzosti čísly.
Závěrem bych chtěl upozornit na „slavný“ punc „A“, latinské velké A v kruhu. Tato značka je v prvé řadě na medailích - především na med. Za statečnost- a značí jednoduše, že příslušný kus je z ušlechtilého kovu. Používána byla v Hlavní mincovně, kde se většina medailí razila.

V publikaci Georg Ludwigstorff, Walter A. Schwarz, Johann Stolzer: Fortitudini, Der Tapferkeit, Der Militär-Maria Theresien-Orden und die Tapferkeitsmedaille Graz 1998 je u zlaté medaile císaře Karla uvedeno:

Od podzimu 1917 bylo nařízeno, že zlaté TM (tak jako všechny řády a vyznamenání) se nebudou více vyrábět ve zlatě, ale přechodně z pozlaceného bronzu a po válce měly být vyměněny za „pravé“ zlaté medaile. Exempláře vydávané Ministerstvem války mají na hraně označení „Bronze“, exempláře dodané do prodeje mincovním úřadem Vídeň resp. Körmöczbanya (což je česky Kremnica) mají nápis „HMA.unecht“ resp. „KB nem valodi“.

Takže věřím, že tímto je zodpovězená otázka, že ražby takto označené jsou z období monarchie.
Samozřejmě že z tohoto nařízení byl jaksi „vyjmut“ císař Karel, který mohl osobně mimo řádové kanceláře udílet jak řády, tak i třeba TM ve zlatě. Toto nařízení se samozřejmě netýkalo Vojenského řádu Marie Terezie a Ř. sv. Štěpána, které měly jistou exkluzivitu a byly i nadále pouze ve zlatě.

[sefit]

Druhé doplnenie k TM pána kolegu L.F. Sedláka je vyčerpávajúce, takže už len pár poznámok.

Spomínaná STM I. triedy značená „A“ na hrane a puncovým číslom „835“ je skutočne vysokokvalitná razba po roku 1918 z oficiálnej raznice Hlavného mincového úradu Viedeň. Tieto razby boli prevádzané ako v striebre tak aj v zlate vysokej rýdzosti. Zlatá medaila Za statočnosť s portrétom FJI. bola razená s elipsovitým závesným uškom a na hrane niesla okrem značky „A“ aj puncovú značku pre dukátové zlato „986“. Tieto razby sa dali zakúpiť u Hlavného mincového úradu Viedeň pravdepodobne až do roku 1945, ale vzhľadom na ich vysokú cenu sa tak dialo len zriedkavo a sú minimálne rovnako vzácne ako pôvodne udelené GTM. Takáto GTM bola predaná v aukcii spoločnosti H.D. Rauch v júni 2010.

http://www.coretech.cc/CT3/clients/rauc ... umber=1137

Veteráni Veľkej vojny častejšie siahali po lacnejších náhradných kusoch z neušľachtilých kovoch, ktoré sa galvanicky pozlacovali či postriebrovali. Či tieto razby existovali aj s portrétom cisára Karola I. neviem potvrdiť, ja osobne som sa s takouto razbou nestretol. Ak má niekto iné informácie, budeme určite všetci radi, ak ich doplní.


K udeleným kusom:
nie je samozrejme presne možné určiť presné exaktné počty udelení TM počas Vojny, ale existujú aj pomerne presné dobové zdroje, ktoré nám pomáhajú situáciu objasniť.

V polovici marca 1918 uverejnil Oberstleutnant (pplk.) August von Mueller-Wandau z Rakúskej spoločnosti pre mince a medaile (už vtedy existovali organizované spolky numizmatiky a faleristiky) počty udelených TM, ktoré získal z Hlavného mincového úradu vo Viedni (HMA). Išlo o kusy vyrazené a vydané príslušným státnym úradom k udeleniu.
GTM - 3700 kusov, z toho echt-GOLD až 2900 kusov a náhradný kov len 800 kusov.
STM I. trieda - 143.000 kusov
STM II. trieda - 384.000 kusov
BTM - 950.000 kusov
Dokopy bolo teda udelených 1.480.700 kusov.

V roku 1933 však bol uverejnený iný článok (v spojitosti s činnosťou Spolku veteránov- nositeľov GTM), pričom údaje pochádzajú opätovne z HMA. Ide o počty vyrazených a odovzdaných TM pre c. a k. Ministerstvo vojny resp. jeho likvidátora a nástupcu v čase od vypuknutia vojny až do 31/12/1921. Je isté, že sa TM priznávali a udeľovali zo strany štátu aj po 30. októbri 1918 a práve týmto dátumom sa zmenili puncovné značky pri cenných kovoch. Tieto počty sú nasledovné.
GTM - 4974 kusov, z toho echt-GOLD 2870 kusov a náhradný kov 2104 kusov
STM I. trieda - 143.000 kusov
STM II. trieda - 581.000 kusov
BTM - 1.201.500 kusov
Dokopy teda 1.930.474 kusov

Je zaujímavé, že nárast je enormný práve pri najnižších stupňoch, ale aj v prípade GTM. STM I. triedy sa v počte udelení za posledný vojnový rok prakticky nemení. V prípade GTM je evidentné, že za necelý jeden rok 1918 (+ dodatočné priznania po novembri 1918) dochádza k podstatnému nárastu. Vo všeobecnosti možeme aj tu, žiaľ, deklarovať, že mladý cisár bol pri udeľovaní dekoracií výrazne benevolentný a v nepriaznivej vojensko-politickej situácii na ne nazeral ako na silný motivačný faktor pre mužstvo a dôstojníkov. GTM si stále zachováva svoju exkluzivitu (na rozdiel od EKO III s KD, ktorý na konci vojny obdržal aj subalterný dostojnik), ale je to už výrazná zmena.

Z týchto počtov je zároveň jasné, že kým veľká časť razieb FJI bola skutočne v zlate, tak u razieb Karol I. to už je takmer výlučne bronz. V týchto časoch bola GTM v zlate udeľovaná už len exkluzívne a to z rúk samotného cisára. To je aj dôvod relatívnej dostupnosti razieb GTM FJI. echt-GOLD, aj keď samozrejme za adekvátnu (teda vysokú) cenu a praktická nemožnosť zisku echt-GOLD "Zlatej" Karol I.
Zároveň však tieto počty vysvetľujú, prečo aj razba GTM v bronze s označením "Bronze" je faleristicky cenná. Napriek všeobecne zaužívanému názoru, že razieb v zlate bolo realizovaných oveľa menej ako tých v bronze, je ich pomer prinajlepšom 1:1, ale skôr bude v prospech obecného kovu, ak samozrejme hovoríme o dekoráciách udelených počas Vojny, nie lacných náhradných kusoch po roku 1920.

Dlhoročným výskumom potvrdil autor výbornej publikácie "Heldenwerk 1914-1918", odkiaľ sú tieto informácie, Joerg C. Steiner, že udelení GTM vo všetkých razbách bolo minimálne 4738, z toho 1315 dostali dôstojnícki čakatelia (kadeti vojenských akadémií a dobrovolní jednoročiaci pred obdržaním patentu dôstojníka), 10 bolo udelení cudzincom, 74 bolo dodatočných priznaní zo strany štátu po novembri 1918 a len 255 GTM bolo udelených obyčajným vojakom bez hodnosti. Je to teda necelých 5,4% zo všetkých udelení. Takmer 28% dostali dôstojnícki čakatelia a zvyšok teda približne 2/3 všetkých udelení boli smerované poddôstojníkom. Toto plne vyvracia "historky" o udeľovaní GTM ako najprestížnejšieho vyznamenania pre mužstvo. Obyčajný vojak mal len mizivú šancu na zisk tejto prestížnej medaile a väčšinou sa to spájalo s extrémne heroickým aktom sebaobetovania či záchranou vysokého veliaceho dôstojníka. Väčšina týchto vojakov dostáva svoju GTM už len "post mortem". RU armáda bola budovaná elitárskym spôsobom a rozdiel nebol len medzi dôstojníkmi a zvyškom vojenského stavu, ale najmä medzi obyčajným vojakom a každou inou hodnosťou, pričom dôstojnícky (subalterní dôstojníci) a poddôstojnícky zbor tvorili často značne kompaktnú skupinu, ktorá na seba v bojovej situácii navzájom spoliehala.

GTM mohla byť udelená celkovo až 4-krát. To sa stalo len 2 razy - Julius Arigi a Kurt Gruber, obaja piloti. 3-nasobné udelenie GTM bolo realizované celkovo 6 ráz - E. Boensch, S. Fejes, F. Hefty, J. Kiss, F. Pichl a F. Rybicki (jediný nebol pilot ale infanterista). 35 krát bola GTM udelená dvojnásobne.

Len jeden dôstojník, por. (Lt. i. R.) Emil Poppr dostal ako GTM (1916) tak aj rytiera MMTO (1922) a len jeden dôstojník npor. (Oblt. i. R.) Karl rytier von Eihs dostal ako GTM pre mužstvo (ako kadet) v roku 1915 tak aj GTM pre dôstojníkov v roku 1918.

Na tomto mieste je potrebné a nevyhnutné uviesť aj mená tých statočných vojakov RU armády, ktorí svoje "Zlaté" nikdy dostať nemohli, pretože boli občanmi nástupníckych štátov, kde to z politických dôvodov nešlo. Títo vojaci teda nikdy ani neobdržali oprávnené peňažné príspevky. Ide o 12 poddôstojníkov z ktorých sa 3 stali občanmi SHS (Kráľovstvo Slovincov, Chorvátov a Srbov, neskôr od roku 1929 Juhoslávia), 2 boli občanmi Talianska a áno, zvyšok sú naši Čechoslováci a všetci do jedného sú námorníci. Alois Jačka, Nikolaus Nyulassy a Eduard Lutz slúžili na ponorke U32. Leopold Neugebauer a Ladislaus Sarna na ponorke U47, Johann Skála na plavidle v "Kampfgruppe Ancona" a Karl Leibeld priamo na vlajkovej lodi , tzv. dreadnoughte, RU námorníctva "Viribus Unitis".

[klata]

U těch echt gold zlatých medailích, je také třeba vzít do úvahy dobové reálie, v té době byla zlatá 100koruna 33.8gr 900/1000 zlata. Pro jen trochu tzv. vyšší společnost to byly vcelku zanedbatené peníze.
Mimochodem, jeden náboj do děla vyšší ráže stál určitě více.

[sefit]

Dobové reálie su pomerne kruté. Sociálna nerovnosť bola na omnoho vyššom stupni ako je dnes. Kým v Dolnom Rakúsku a Viedni bola primerná mzda okolo 850 korún, tak v najchudobnejšej Dalmácii to bolo cca. 250 korún. Nahor to však ťahali predovšetým vyššie vrstvy, a to v každej časti monarchie, ktoré mali niekedy až enormné majetky a príjmy. Obyčajný vidiecky človek či proletár v meste, preto zarábal omnoho menej. Na vidieku to všeobecne tažko vyčísliť, najmä ak hospodáril ako samostatný roľník. Tých 200 korún však pre remeselníka či kvalifikovaného robotníka už bolo pomerne dobrých. K bohatým krajinám patrili aj Čechy a Morava, hneď po spomínanom Dolnom Rakúsku, najmä pre prítomnosť bohatej vrstvy priemyselníkov. Pre názornosť - 100 korún je približne 350 EUR, ale ceny boli iné. Chlieb stál 10 halierov a špičková limuzína cca. 20.000 korún. To vychádza na 35 centov a na 70.000 EUR. Dnes za to nekúpite ani chlieb a ani high-end limuzínu.
Nuž viac ako 100 korún stál možno jeden šrapnel do obrieho Škodovho dela, čo rozmetal betónový bunker jedným presným zásahom. Klasické strely museli stáť podľa mňa menej. To by tá Vojna trvala krátko. Tri mesiace intenzívnych bojov a ide sa domov. Štátna kasa prázdna.