Vojenský služební odznak -(Služební kříže)

[Altmann]

Vojenský služební odznak

jak správně by zněl překlad z němčiny, je v našich podmínkách znám pod nepřesným, ale více výstižným názvem:

Vojenský služební kříž.

Byl to mladičký císař František Josef I., který miloval armádu, uniformy, své vojáky a vojenský život a který si zároveň uvědomil, že každý důstojník, poddůstojník má právo označit svoji uniformu viditelným odznakem (křížem), který by zároveň informoval o době služby císaři a vlasti.

Literatura i historické prameny uvádějí, že tato myšlenka mladičkého císaře byla schválena a potvrzena dne 19. září 1849 (oficielní zveřejnění z dne 23. listopadu 1849). Císař zároveň rozdělil vyznamenání na skupinu pro:

- důstojníky
- poddůstojníky

I. Služební kříže pro důstojníky se člení na dvě třídy, které mají pevnou vazbu pouze na počet odsloužených let v armádě Jeho Veličenstva.

Vojenský služební kříž I. třídy za 25 let věrné a bezúhonné služby
Vojenský služební kříž II. třídy za 50 let věrné a bezúhonné služby

Kříž byl vždy předán po odsloužení potřebných služební let v aktivní službě což byla jediná podmínka pro udělení kříže. Jde tedy o nárokové vyznamenání, které muselo být uděleno bez ohledu na vyznání, třídní původ, náboženské vyznání či postavení rodiny ve společnosti. Pro mnoho důstojníků vstupujících do armády po roce 1848 byl tento demokratický princip vítaným pokrokem v udělování řádů a vyznamenání Rakouska a později v Rakousko-Uherské armádě. Je dobré si uvědomit, že převážně subalterní velitelská, ale především technická tabulková místa (dělostřelectvo, námořnictvo) se obsazovala druhorozenými synky z měšťanských a selských rodin, tedy armáda přestává být výhradní doménou rodové šlechty.

Kříže jsou dostatečně známé i popsané a my si jen připomeneme, že jediným markantem, je zlatá či stříbrná orlice na středu kříže, která nám jasně prokazuje počet let, který důstojník odsloužil v armádě.

Problém nastává v době, kdy je většina důstojníků nositeli služebního kříže za 25 let služby a jen malé množství příslušníků z řad nejvyšší generality se mohlo pyšnit služebním odznakem za 50 odsloužených let. Dalším problémem bylo i to, že po odsloužení 25 let si každý i vyšší důstojník uvědomoval, že služba blížící se odsloužení 50 let je vyhrazena jen pro vyvolené.

Není sice známo kdo byl tvůrcem změny, ale dne 5. srpna 1890 dochází k podstatné změně ve vzhledu služebních křížů a zároveň je zohledněna potřeba ocenit důstojníky, kteří vzorně vykonávali službu dále na vysokých a důležitých místech v armádě císařství.

Snad to byl samotný císař, případně někdo blízký z císařova okolí, ale služební kříže doznávají zásadní změnu:

- kříž za 50 let služby je převýšen korunkou a na přední ploše kříže je černě orámován
- kříž za 40 let služby s černým orámováním bez císařské korunky
- kříž za 25 let služby

Bylo vyhověno skupině vyšších důstojníků a tak byl zřízen kříž za 40 let služby. Je jisté, že takový kříž byl udělen u konce vojákovi kariéry, ale zároveň nejsou tyto kříže tak nesmírně vzácné jako dekorace za 50 let odsloužených v aktivní službě.

[Altmann]

Armádní život důstojníků byl na rozdíl od drilu v armádě německé založen na duchu kamarádství a kolegiality. Uvnitř pluků se pěstoval čilý společenský život spojený s plesy, plukovními oslavami či prostými večery u karet, piva či vína. Snad zde bude možno vystopovat lidový název těchto křížů, které jsou nevkusně označovány jako "kořaleční kříže".

Pravda je, že kříže vyrobené z obecného kovu byly jen prostou dekorací, ale mezi vojáky to bylo vyznamenání populární a s oblibou nošené na uniformách. Pro ochranu uniforem jsou zadní strany křížů opět soukromě opatřovány želvovinou, perletí, případně kovovou destičkou. To vše mělo jediný cíl, zabránit ušpinění stejnokroje. Takové kříže jsou jistě vzácné.

[Altmann]

V sedmdesátých letech 19. století se zrodila myšlenka využít zadní plochu kříže k věnování či citaci. Kolektivy důstojníků i poddůstojníků považovali za čest věnovat svému veliteli privátně a mnohdy i klenotnicky upravený kříž, který nesl připomínku služby u jednotky. Takové kříže jsou potěšením našich sbírek (viz obrázky). Časem se ustálila tradice, kdy kříže zeměbraneckých pluků jsou smaltovány na zadní straně černě a opatřeny nápisem, naopak řadové armádní pluky mají na zadní straně smalt v zelené barvě. Myslivecké prapory mají zadní strany kříže většinou opatřeny bílou perletí a jsou doplněny opět patřičným nápisem či věnováním (viz obrázky). Kříže s věnováním se předávali v luxusních etujích, které se zhotovovali na zakázku a jsou ve většině případů značené logem výrobce. Klenotník či firma, která kříže vyráběla si však tyto etuje objednávala od výrobce a teprve v dílně je označovala popisem a logem své firmy. Nacházíme proto tyto jednotné etuje, které se liší pouze označení kříže a logem výrobce. Jsou však vždy pečlivě vyrobeny se stříbrnými pantíky a v mnoha případech v krásné rudé kůži, ale i v zeleném sametu u mysliveckých praporů.



Nápisy na zadní straně kříže jsou ve většině případů provedeny v němčině (velící řeč armády), později v plucích uherských se objevuji nápisy maďarské. Vzácně nacházíme kříže i v jiném jazyku. Ve sbírce moravského sběratele pana Rostislava Zbořila byl uložen kříž 11. pěšího pluku (Písek), kde v zeleném smaltu byl český nápis, kdy poddůstojníci jednotky věnuji tento kříž svému veliteli. Kříž byl zhotoven ze stříbra a silně zlacen.

Toto rozdělení křížů pro důstojníky do konce monarchie nedoznalo podstatné změny. Rozhodnutím ze dne 7. srpna 1913 byla provedena jediná změna. Kříž za 40 let služby byl přece jen stále určen pro omezený okruh kádrových důstojníků a tímto nařízením se snižuje počet odsloužených let z původních 40 na 35 let aktivní služby. Kříž se ale neliší od původního kříže a není možno určit zda jde o kříž za 40/35 let služby.

Služba kádrového důstojníka byla službou celoživotní, ale zároveň jistým způsobem byla služba vyššího důstojníka (od majora výše) i službou výběrovou neb důstojník musel prokázat praktické využití teoretických znalostí, musel se vzdělávat a dbát o kariérový růst. Pokud neměl zájem, ani armáda neměla zájem a důstojník většinou v hodnosti kapitána odchází do výslužby s malým příspěvkem za službu.



Poznámka:
Pokusil jsem se o trochu jiný pohled na problematiku těchto křížů neb v úvodní části je jejich rozdělení zpracováno přehledně a dle dostupné literatury.

Zpracoval: Dr. Jedlička-Ladislav F. Sedlák

[Altmann]

Tato problematika je poněkud složitější v tom, že nacházíme kříže udělované za odsloužená léta, které se v každém období poněkud odlišuji, ale vždy jen středovým štítkem, kde je číslice, která jasně vyznačuje počet let, které poddůstojník odsloužil ve službách císaře a v řadech svého pluku, své jednotky. Doba služby poddůstojníka byla vázaná na Branný zákon a potřebu doplňování armády vojáky z povolání což se právě promítlo na číslování či na počtu odsloužených let poddůstojníka z povolání. Poddůstojník, tak jako důstojník po odsloužení určeného počtu služebních let mohl z armády odejít s malou penzi ( státní zaměstnanec pod penzí ) .

Rozdělujeme kříže dle období následovně ( dle V. Měřičky ) .

- 1848 skupina pro poddůstojníky :

Vojenský služební kříž I. třídy za VIII. let služby
Vojenský služební kříž II. třídy za XVI. let služby

- rozhodnutí ze dne 14. dubna 1867 :

Vojenský služební kříž I. třídy za XII. let služby
Vojenský služební kříž II. třídy za XVIII. let služby

- rozhodnutí ze dne 5. srpna 1869

Vojenský služební kříž I. třídy za XXIV. let služby
Vojenský služební kříž II. třídy za XII. let služby

- rozhodnutí ze dne 28. prosince 1911

Vojenský služební kříž I. třídy za XXIV. let služby
Vojenský služební kříž II. třídy za XII. let služby
Vojenský služební kříž III. třídy za VI. let služby

-rozhodnutí ze dne 7. srpna 1913

Vojenský služební kříž I. třídy za XX. let služby
Vojenský služební kříž II. třídy za X. let služby
Vojenský služební kříž III. stupně za VI. let služby

Rozdělení křížů je v souladu s panem Václavem Měřičkou a literatura VAM je stále k dispozici .



Kříže pro poddůstojníky jsou také mnohdy opatřeny na zadní straně bílou kůži, želvovinou či perletí k zamezení či ochraně uniformy před možným otěrem a ušpiněním a tak jako kříže pro důstojníky jsou opatřovány citacemi, jmenováním atd .¨-(viz ukázky), zde však je možno obecně říci, že jmenované kříže pro poddůstojníky jsou vzácnější a komplety s darovacími etujemi mimořádně vzácné .



Armádní velení však respektovalo i ten fakt, že voják ( civilista) po odsloužení daného počtu let ve své funkci či platové třídě byl zároveň oceněn i viditelným záslužným vyznamenáním. Jako důkaz nám poslouží soubor českého poddůstojníka, který od svých kamarádů obdržel Stříbrný záslužný kříž doplněný citací, další takový kříž se jmenováním obdržel od svých velitelů a v neposlední řadě i služební kříž za XII. let služby nese jmenování a důkaz udělení vyznamenání v souvislosti s odslouženými roky u jednotky. Studiem takových křížů si pak lépe uvědomíme i vlastenectví těchto lidí, kteří setrvali v těžkých válečných dobách v poli až do samého konce války a nezradili svoji vojenskou přísahu, čest a kamarády, nezradili sami sebe .


Kříže jsou opět vyráběny z obecného kovu a upraveny a to v mnohých případech i zlacením. Koncem války se však objevuji kříže zhotovené ze zinku ( případně slitiny zinku ), ale i tyto kříže jsou patinovány zlatou imitací jak to dokládá obrázek kříže za VI. a X. let služby. Ve sbírkách se takové kříže objevuji, ale ne každý falerista je ochoten přijímat tuto skutečnost, tedy, že ve sbírce má dekoraci sice v zinku, ale zub času se postaral o celkový nepěkný vzhled .

Nebudeme popisovat jednotlivé kříže neb jejich výroba byla levná a proto existuje nepřehledné množství variant v provedení od mimořádné kvalitních exemplářů až k exemplářům nehezkým až primitivním. Naopak, pokusíme se kříže postupně doplňovat, tedy soustředit obrázky na jedno místo k prostému pokoukání či studiu ( dle libosti ) .

[Altmann]

Poznámka:
Obrázky jsou ze sbírek kolegů a přátel. Podobné obrázky jsou na stránkách „války“, které bych chtěl považovat za spřátelený web. Vzhledem k tomu,že jde o obrázky i z mé sbírky, prosím o další publikování jen s mým souhlasem.. Zároveň si uvědomuji, že daná problematika je složitá a tak každé doplnění bude pro nás potěšením.

[k6i6t6o]

Otázka: Prečo sú zberatelia ochotní dať za Vojenský služobný odznak za 50 odslúžených rokov približne toľko ako za komandéra FJO v bronze?
Jednoduchá odpoveď: Týchto krížov bolo v období svojej existencie (1890-1918) udelených len 80 kusov.

Menný zoznam:
1. Eduard Eugen Karl Freiherr von Albori
2. Gustav Amon Ritter von Treuenfest
3. Baron Johann Freiherr von Appel
4. Karl Graf von Auersperg
5. Emanuel Balás von Gyergyószentmiklós
6. Anton Bechtolsheim Freiherr von Mauchenheim
7. Friedrich von Beck-Rzikowsky
8. Eduard Ritter von Bergler
9. Adam Berzeviczy von Berzevicze und Kakas-Lomnitz
10. Josef Ritter von Blaschek
11. Arthur Heinrich Freiherr von Bolfras (von Ahnenburg)
12. Wilhelm Ludwig Freiherr von Bothmer
13. Michael Brodaric
14. Ernst Chalaupka
15. Cvjetićanin Emanuel
16. Bernhard Dobler von Friedburg
17. Karl Drathschmidt Freiherr von Bruckheim
18. Viktor Josef Eugen Franz Graf von Dubsky Freiherr von Trzebomyšlic
19. Alexander Josef Alfons Eberan von Eberhorst
20. Ludwig Fabini
21. Michael Fadlallah ad Hedad
22. Baron Géza Fejérváry de Komlós-Keresztes
23. Ferdinand IV. Erzherzog
24. Anton Galgótzy
25. Franz Ritter von Gammel
26. Anton Gebauer Edler von Fülnegg
27. Gustav Graf von Geldern-Egmond zu Arçen
28. Heinrich Karl Giesl Freiherr von Gieslingen
29. Benedikt Göttlicher Ritter von Bartenthal
30. Wilhelm Ritter von Gradl
31. Adam Hauber
32. Alois Hauer
33. Liborius Hausner Edler von Hauswehr
34. Johann Edler von Horrak
35. Emanuel Jirauch
36. Erzherzog Josef
37. Ferdinand Zimmerlehen und Haslburg von Khuepach zu Ried
38. Albin Edler von Kieslinger
39. Wilhelm Freiherr von Klobučar
40. Guido Freiherr von Kober
41. Johann Baprtist Aloys Christoph Koblitz Freiherr von Willmburg
42. Gustav Freiherr von König
43. Karl Kozelli
44. Edmund Freiherr von Krieghammer
45. Rudolf Freiherr von Merkl
46. Eduard Edler von Metzger
47. Hugo Ritter von Milde Helfenstein
48. Johann Minkusz Edler von Schönfeld
49. Rudolf Graf von Montecuccoli
50. Maximilian Graf von Orsini und Rosenberg
51. Eduard Maria Nikolaus Graf von Paar
52. Heinrich Pelican
53. Eugen Freiherr von Piret de Bihain
54. Maximilian Franz Ferdinand Freiherr von Pitner
55. Franz Prawdik Edler von Mährau
56. Erzherzog Rainer
57. Wilhelm Freiherr von Reinländer
58. Julius Franziskus von Ripper
59. Leopold Rollinger von Rollegg
60. Valentin Rupert
61. Anton Sabransky von Thalbrück
62. Prinz Ferdinand Philipp Maria August Raphael von Sachsen-Coburg und Gotha-Koháry
63. Scipio Graf von Scapinelli Lèguigno
64. Joseph Ritter Schilhawsky von Bahnbrück
65. Moriz Schmidt
66. Alois Edler von Schuschnigg
67. Ludwig Freiherr Schwitzer von Bayersheim
68. Joseph von Sommer
69. Hermann Freiherr von Spaun
70. Peter Edler von Ther
71. Alexander August Rudolf Leopold Friedrich Graf von Üxküll-Gyllenbrand
72. Alois Viditz Edler von Auenstein
73. Ernst Bernhard Freiherr von Vivenot
74. Georg Freiherr von Waldstätten
75. Zeno Philomenus Graf Welser von Welsersheimb
76. Franz Kajetan Anton Christian Heeremann Freiherr von Wimpffen
77. Prinz Josef Alois Nikolaus Paul Johann von Windisch-Graetz
78. Prinz August Joseph Nikolaus Jakob von Windisch-Graetz
79. Eduard Franz Ritter von Zambaur

Osemdesiatym je samotný FJI. Ospravedlňujem sa ak som niekde spravil chybu v menách. Predsa len napísať 79 mien, z ktorých každé má minimálne meno a priezvisko dá zabrať

[sefit]

Ďakujem Richradovi za menný zoznam, určite ho mnohí z nás využijú. Nejaký preklep sa berie, len Ťa chcem poprosiť, či by si nemohol dopísať aj hodnosti pred menami vyznamenaných. Ide takmer výlučne o generálov, ale sú tam aj nejakí plukovníci, podplukovníci, zo traja majori a 50 rokov trpieť (doslova) dokázal aj jeden subalterný dôstojník v hodnosti kapitána. Musel to byť verný poddaný svojho cisára, čo svoje remeslo robil z lásky k vlasti a nie pre peniaze. To je isté. Menný zoznam je napríklad aj v knihe dr. Koláčného.

Počet krížov je určite vyšší ako spomínaných 80 kusov, keď sa do úvahy zoberú aj zakúpené druhé kusy, ale len v zmysle oficiálneho štatútu. Ich počet je však stále veľmi nízky. Ide o jeden dôležitý fakt, ktorý myslím, že nebol spomenutý. Oficiálne udelené služobné kríže za 50. rokov sú vždy z puncovaného striebra a všetky tie pozlátené bronzové varianty môžeme považovať, aj to určite zďaleka nie vo všetkých prípadoch, za prinajlepšom druhé kusy či kusy určené na nosenie. Jedinou logickou možnosťou ich existencie je lepšia odolnosť, keďže pozlátenie na bronze, na rozdiel od striebra, dobre drží konzistenciu a „nezošúcha sa“ tak rýchlo. Cenový rozdiel medzi pozláteným bronzom a striebrom bol minimálny, takže sa to určite finančne neoplatilo a navyše to generál so svojím príjmom určite neriešil.

Čo sa týka súčasnej ceny na faleristickom trhu...nuž s radosťou vymením (a som si istý, že nielen ja) originál MDZ za 50 rokov služby v striebre za FJO komandéra v zlate a myslím, že by sme sa vedeli dohodnúť aj na komtúrskej hviezde FJO v zlate, resp. finančnom ekvivalente. Čakám na ponuky.

[k6i6t6o]

Tie hodnosti môžem samozrejme dopísať. Len mi daj čas. Preklepy mi môžeš súkromne poslať a opravím to. Čo sa týka ceny - porovnával som len tie bronzové "druhé" kusy. Takže mi je jasné, že puncovaný kus je omnoho drahší. Len som sa bohužiaľ nedopátral akú má cenu, preto som porovnal bronzové.