Odznak příslušníka sanitní armádní služby
Oválný připínací odznak pro rakouské vojenské lékaře z roku 1866.
Zpracováno dle pana V. Měřičky.
Poznámka úvodem:
I když je tento odznak soustavně a téměř všude uváděn a prezentován jako odznak lékaře, není tomu tak. Jde o označení či snad lépe o kvalifikační odznak vojáka (poddůstojníka) sanitní služby, který měl právo tento odznak používat. Jde tedy v armádě o funkční zařazení a vojáci sanitní služby prodělávali základní školení ve vojenských nemocnicích či specializovaných školících zařízení a lze je počítat mezi střední zdravotní personál.
Tyto nepřesnosti se soustavně opakuji i když LFS i Dr. Jedlička se snažíme trpělivě vysvětlovat jak tomu bylo a jaký výklad je pro naše potřeby lepší, ale hlavně přesný. Později jsou tyto odznaky menší a nám již dobře známe jako odznaky pro zdravotní sestry.
Zdravotnická a lékařská služba měla v Rakouské armádě dlouholeté tradice, sahající hluboko do období třicetileté války. Bylo to pochopitelné, neb vycvičený voják měl svoji vysokou hodnotu, která se nechala vyjádřit v penězích a byl zájem jej proto vrátit brzy do boje.
Jako zajímavost snad ještě připomínka. Tradice naší armády to byla vždy plukovní hudba. Již méně se však ví, že hudebníci měli další úkol, V případě boje byla jejich povinnost vykonávat sanitní službu, to znamená, že voják musel být alespoň převázán a odtransportován na plukovní obvaziště, které bylo pod velením plukovního lékaře a jeho personálu.
Pan Měřička zasadil tento odznak do období roku 1866 ale je možné, že existoval ji před tímto rokem a je pravda, že byl v praxi používán i mnohem později, přesto jej však řadíme v originálu mezi vzácnější odznaky, které byť nejsou krásné, jsou vyrobeny z plechu, ale jsou mimořádně zajímavé a tedy i poměrně drahé. Jde o vzácnější dekoraci našich sbírek.
Popis odznaku:
Avers:
Odznak má podobu a tvar oválného terče či štítu z bílého kovu o rozměru 60 x 40 mm. Při okraji odznaku je dělící čára. Ve středu štítu do hloubky provedený a černě lakovaný císařský dvouhlavý orel, který na prsou nese štítek s červeně lakovaným křížem Ženevské konvence z roku 1864.
Revers:
Štít je prohnutý a císařský orel vystupuje výliskem. Je zde zajímavé upevnění na oděv. V horní části je stežejka z které vystupuji dvě jehlice , jenž se dole zapojuji do svorky (viz obrázek.
Poznámka- upozornění:
V současné době se objevuji tyto odznaky, které jsou však vyrobeny jako opracovaný odlitek, jsou „plné“, těžké a na zadní straně je klasická jehlice k upevnění na oděv. Jeden takovýto odznak, který byl zcela evidentně novoděl se prodal na |Aukru za částku vyšší jak 6000Kč. ( viz obrázek)
Můj odznak pochází z původní sbírky pana Jana Vacka z Jaroměře, který jako jediný teorii o odznaku lékaře odmítal s tím,že jde o „obyčejný“ odznak sanitního poddůstojníka.
Toto naše krátké povídání je věnováno přátelům skupiny Rakousko-Uhersko a jmenovitě panu Z. Urbanovi.
Zpracováno dle pana V. Měřičky.
Poznámka úvodem:
I když je tento odznak soustavně a téměř všude uváděn a prezentován jako odznak lékaře, není tomu tak. Jde o označení či snad lépe o kvalifikační odznak vojáka (poddůstojníka) sanitní služby, který měl právo tento odznak používat. Jde tedy v armádě o funkční zařazení a vojáci sanitní služby prodělávali základní školení ve vojenských nemocnicích či specializovaných školících zařízení a lze je počítat mezi střední zdravotní personál.
Tyto nepřesnosti se soustavně opakuji i když LFS i Dr. Jedlička se snažíme trpělivě vysvětlovat jak tomu bylo a jaký výklad je pro naše potřeby lepší, ale hlavně přesný. Později jsou tyto odznaky menší a nám již dobře známe jako odznaky pro zdravotní sestry.
Zdravotnická a lékařská služba měla v Rakouské armádě dlouholeté tradice, sahající hluboko do období třicetileté války. Bylo to pochopitelné, neb vycvičený voják měl svoji vysokou hodnotu, která se nechala vyjádřit v penězích a byl zájem jej proto vrátit brzy do boje.
Jako zajímavost snad ještě připomínka. Tradice naší armády to byla vždy plukovní hudba. Již méně se však ví, že hudebníci měli další úkol, V případě boje byla jejich povinnost vykonávat sanitní službu, to znamená, že voják musel být alespoň převázán a odtransportován na plukovní obvaziště, které bylo pod velením plukovního lékaře a jeho personálu.
Pan Měřička zasadil tento odznak do období roku 1866 ale je možné, že existoval ji před tímto rokem a je pravda, že byl v praxi používán i mnohem později, přesto jej však řadíme v originálu mezi vzácnější odznaky, které byť nejsou krásné, jsou vyrobeny z plechu, ale jsou mimořádně zajímavé a tedy i poměrně drahé. Jde o vzácnější dekoraci našich sbírek.
Popis odznaku:
Avers:
Odznak má podobu a tvar oválného terče či štítu z bílého kovu o rozměru 60 x 40 mm. Při okraji odznaku je dělící čára. Ve středu štítu do hloubky provedený a černě lakovaný císařský dvouhlavý orel, který na prsou nese štítek s červeně lakovaným křížem Ženevské konvence z roku 1864.
Revers:
Štít je prohnutý a císařský orel vystupuje výliskem. Je zde zajímavé upevnění na oděv. V horní části je stežejka z které vystupuji dvě jehlice , jenž se dole zapojuji do svorky (viz obrázek.
Poznámka- upozornění:
V současné době se objevuji tyto odznaky, které jsou však vyrobeny jako opracovaný odlitek, jsou „plné“, těžké a na zadní straně je klasická jehlice k upevnění na oděv. Jeden takovýto odznak, který byl zcela evidentně novoděl se prodal na |Aukru za částku vyšší jak 6000Kč. ( viz obrázek)
Můj odznak pochází z původní sbírky pana Jana Vacka z Jaroměře, který jako jediný teorii o odznaku lékaře odmítal s tím,že jde o „obyčejný“ odznak sanitního poddůstojníka.
Toto naše krátké povídání je věnováno přátelům skupiny Rakousko-Uhersko a jmenovitě panu Z. Urbanovi.