Odznaky za zranění (Armády i koloniální jednotky)

[Altmann]

(Verwundetenabzeichen für die Armee und Kolonialtruppen)

[Altmann]

Odznaky za zranění (Armády i koloniální jednotky)
(Verwundetenabzeichen für die Armee und Kolonialtruppen)
Odznak pro armádní jednotky byl založen 3. března 1918 císařem Vilémem II. a byl členěn do tří stupňů:
- černý
- stříbrný
- zlatý
Nejde přitom o klasické třídy či stupně, neb udělení odznaku bylo limitováno počtem zranění.
Černý odznak bylo možno udělit za 1-2 zranění
Stříbrný odznak bylo možno udělit za 3 - 4 zranění
Zlatý odznak bylo možno udělit za 5 a více zranění, ale také za zranění, které vojáky odsoudilo k trvalé invaliditě. Nařízením bylo stanoveno nošení pouze jednoho odznaku ( ne dvou či tří odznaku).
Bavorské královské ministerstvo války uznalo Odznak za zranění jako oficiální vyznamenání až 3. června 1918. Bavorské pluky a příslušníci bavorských pluků tedy mohou odznak nosit až po schválení bavorským ministerstvem.
Od 8. července 1918 se toto vyznamenání se začíná nekontrolované šířit ( ne udělovat) do dříve nekontrolovaného kontingentu vojáků koloniálních jednotek (Schutztruppen). Přitom skutečné udělování odznaku bylo plánované na území Německa a to na základě císařského nařízení či dokladu vydaného pro koloniální jednotky. Výjimkou byla pouze Palestina, kde se odznaky udělovali v souladu s počty utržených ranění.

Dekorace má podobu a tvar vertikálního oválu, který je tvořen širokým vavřínovým věncem v dolní části převázaný stuhou do podoby mašle. Ve středu plochy tohoto věnečku je ocelová, typická německá přilba naložená na dvou zkřížených mečích čepele nahoru. Oficiálně udělené odznaky byly pečlivě vyhotoveny se zrnitým pozadím. Soukromé ražby, kdy bylo možno odznak zakoupit byly zpravidla elegantnější. Odznaky o rozměru 45 x 39 mm byly vyrobeny z různého ( levného) materiálu také ze zinku mosazi atd. Černá barva odznaku byla dosažena černou barvou, ale i chemickou oxidaci, stříbro a zlato bylo imitováno chemickými či galvanickými postupy. V závislosti na výrobci se odznaky v drobných detailech odlišovaly.
V závislosti na výrobci se znaky lišily v menších detailech a velikostech. V poválečném období jsou populární odznaky tzv. "Prinzengröße" ( 28x24 mm) a miniatury na špendlíku (cca 17x20 mm).
Odznak Za zranění se nosil na levé straně na dolní části vojenské blůzy a byl upevněn pomoci klasické spony, vzácně u privátních kusý i na šroubu s maticí.

2. Odznak Za zranění pro příslušníky císařského námořnictva (Verwundetenabzeichen für Angehörige der Marine)
Odznak Za zranění pro námořníky (Kaiserliche Marine) - Verwundetenabzeichen für Angehörige der Marine, nebo Marineverwundetenabzeichen byl založen později a to dne 24. června 1918 a to zcela v souladu s odznak pro armádní jednotky.

Odznak má podobu a tvar vertikálního oválu, ale zde je ovál uzavřen kotevním řetězem. Ve středu odznaku je plastická námořní kotva na které jsou naloženy dva zkřížené meče hroty nahoru. Původní, oficiální odznak má opět jemně zrněnou plochu. Později, po roce 1918 se objevuji odznaky prořezávané, vyrobené z tenkého plechu.
Vzhledem k pozdnímu založení odznaků z organizačních důvodů ne všichni vojáci a námořníci obdrželi odznak Za zranění. Vzhledem k tomuto faktu a aby bylo učiněno spravedlnosti "za dost" Německé Ministerstvo vnitra svoji vyhláškou ze dne 3.. ledna 1936 svým nařízením obnovuje a oživuje ideu odznaku. Vojáci a námořníci do konce února musí o odznak požádat a doložit svá zranění. Odznak jim byl předán i s potvrzením o udělení odznaku. Proto jsou originály potvrzení odznaku již doplněny razítkem s novým státním znakem se svastikou. Doklad je oprávňuje k nošení odznaku i na civilním oděvu.
Po připojení Sudet, Memelu a po anšlusu Rakouska jsou přijaty a v platnost uvedeny všechna opatření Německého ministerstva vnitra z 20.dubna 1939 pro vojáky, kteří na tomto území žili. Udělování odznaku z roku 1941 pokračovalo až do konce roku 1941

Po přiložení Sudet, Memelu a Rakouského Anschlussu přijaly podobné opatření německé ministerstvo vnitra dne 20.04.1939 a proti bývalým vojákům, kteří na těchto územích žili. Ocenění za zranění vzorku v roce 1918 pokračovalo až do konce roku 1941.

Poznámka:
Je zajímavé, že vojáci ze Sudet a Rakouska na fotografiích mají jak odznak Za zranění, tak i řádové spony, na kterých nechybí medaile císaře Karla I."Za zranění".