Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge
Námořní pilotní odznak byl založen dne 23. února 1915 pruským králem a německým císařem Vilémem II. Odznak se velmi podobal odznaku, který nosili námořní piloti (Marine-Flugzeugführerabzeichen für Seeflugzeuge)
Podmínky pro udělení odznaku byly náročné a pilot musel obhájit svoji praktickou dovednost i teoretické znalosti tak jak bylo pro výkon jeho funkce předepsáno. Odznak byl udělen personálním rozkazem námořní letecké divize (Marinefliegerdivision) . Odznak po úspěšně ukončeném výcviku s patřičnými doklady jim byl udělen jménem státního tajemníka říšského námořnictva. Jejich zařazení na funkci na základně námořního letectva (Marine-Flegerstation) . Celkový výcvik byl náročný a ne každý zájemce jej dokázal ukončit.
Další podmínky pro nošení jsou rozepsané s pruskou důkladnosti. Odznak mohli piloti nosit po dobu svého zařazení a pokud byl veden v seznamu námořních pilotů (Liste der Marine-Flugzeugführer) , Velitel námořní divize byl povinen zabezpečit kontrolu odborných znalostí svých podřízených. Piloti museli kdykoliv při praktickém přezkoušení prokázat svoji odbornost. V případě neúspěchu mohl zkoušky opakovat. Zároveň však, neb výcvik pilota byl zdlouhavý i drahý se podmínky pro uplatnění pilotů stále zlepšovali a námořní piloti prokázali svoji odbornost či statečnost v celém průběhu války 1914-18. Po roce 1935 se z jejich řad rekrutovali zkušení instruktoři, kteří dokázali vycvičit generaci mladých pilotů, kteří se později proslavili v leteckých bitvách nad mořem., ale hlavně v akcích, kdy byli nasazení proti spojeneckým konvojům. V případě zranění mohl pilot požádat o opětovné přezkoušení a zařazení mezi výkonné piloty. Motivačních 150 marek měsíční prémie k ke služnému zde jistě sehrálo svoji roli. Příplatek byl uplatněn i v mírové době, bylo to 75 marek (Lebensgefahr Zulage) za nebezpečnou službu měsíčně každému studentovi výcviku (školy) a to dnem jeho prvního letu.
Piloti v záloze, mohli odznak nosit za podmínky, že písemně potvrdili souhlas s výcvikem na který budou povoláni.
Po skončení první světové války německé námořní letectvo bylo zrušeno či rozpuštěno v souladu s podmínkami mírové smlouvy a Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge byl udělován již jen do 1. října 1919 a to v souladu s námořním věstníkem či nařízením (Marine-Verordnungsblatt) No.32, 1919 zveřejněné dne 1. října 1919.
Avers:
Odznak má podobu věnečku, na levé straně jsou vavřínové a na pravé straně dubové listy, v dolní části je věnec zdobně převázaný stuhou a v horní uzavřen císařskou korunou. Ve střední části je letící orel ve slunečních paprscích. Orel se vznáší nad pobřežními pevnostmi v paprscích jasného slunce. Odznaky se mohou vzájemně nepatrně odlišovat, ale je to vždy jen záležitost výrobce.
Rozměry Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge závisí na výrobci a měří 72-74x46-47 mm. Jeho váha pohybovala od 27,5 do 58,5 g. Tyto váhové rozdíly jsou opět dány výrobcem. Odznak může být masivní z jednoho kusu, ale i složený ze dvou dílu, kvalitní stříbrný i ze zlaceného bronzu. Udělené odznaky bývají nejčastěji vyrobeny ze zlaceného bronzu, ale další, tak zvané kusy, které si mohl pilot zakoupit a na uniformě nosit jsou velmi kvalitní, jemně ražené kusy zhotoveny ze stříbra a kvalitně zlacené.
Odznaky lze najít v různých velikostech miniatur, tak jako tomu je u dalších odznaků. I tento odznak se nosil na stejnokroji námořního pilota pod Železným křížem I. třídy. Literatura a historické prameny uvádějí, že odznaku bylo uděleno zhruba 250 kusů.
Odznak má společný výcvikový program, je podobný s odznakem (See), zpracováno ZDE
viewtopic.php?f=184&t=3325