U-Boot Kriegsabzeichen 1918
Jsou to právě ponorky, které od počátku války dosahují velkých úspěchu v námořní válce a to především taktickým uměním námořních velitelů, ale i strategii německého velení.
Odznak byl zaveden dne 1.února roku 1918, tedy koncem války a to z rozhodnutí německého císaře Viléma II. Do této doby němečtí ponorkáři svůj vlastní stavovský odznak neměli. Odznak byl určený i jako viditelné ocenění a poděkování příslušníkům posádky, tedy vojákům i důstojníkům a byl na rozdíl od např. odznaku Rakousko-uherského nošen i mimo službu na stejnokroji.
Popis odznaku:
Avers:
Odznak má podobu oválného vavřínového věnce, který je několikráte převázaný ozdobnou stuhou, Další faleristé píši, že odznak je převázaný kotevním lanem.Ve střední části je naložena ponorka, která nepřesahuje věnec. Je tedy zcela jasné komu byl odznak určený. V horní části oválného věnce je císařská německá koruna položena na vlající stužce.
Revers:
Zadní strana odznaku je hladká s logem výrobce( ale nemusí být vždy). Každý odznak má ve své horní části vodorovnou jehlici či sponu k upevnění na stejnokroj.
Vlastní odznak mohl být uděleno po třech úspěšných bojových plavbách.
Ponorkový odznak se předával v jednoduché etuji spolu s miniaturkou a udělovacím či potvrzujícím dekretem. Originální odznaky lze považovat za vzácné.
• Materiál použitý k výrobě odznaku: Zlacený bronz
• Velikost odznaku: 49 x 48 mm
• Váha odznaku: ca. 25 g
Císařskou korunu si můžeme prohlédnou ve Vídni v klenotnici Vídeňského hradu.
Vlastní ponorku(řez ponorkou) si můžeme prohlédnout v Mnichově v muzeu a rozhodně to stojí za tu cestu. Jde o skutečnou ponorku, žádný model a tam se každý přesvědčí o mimořádné statečnosti lidí, kteří v této ponorce žili, bojovali a umírali.
Poznámka (Alt)
Především v literatuře francouzské, ale i české se můžeme dočíst o zločinnosti německých námořníků sloužících na ponorkách. Toto tvrzení je neopodstatněné a nedoložitelné. Naopak. Byli to Francouzi, kteří při potopení RU námořní lodi stříleli s oblibou na plavající vojáky a námořníky, tedy i na naše dědy a pradědy.
Každá válka je krutá a vlastně i nesmyslné, není nutno však podléhat hloupé propagandě, či brát dějiny tak, jak se některý z historiku rozhodl napsat.
Literatura:
Dr. Klietman: Pour le Mérite und Tapferkeitsmedaille, Berlín 1966