Pruské letecké odznaky

[Altmann]

Pruské letecké odznaky každý z nás zná, mnozí je mají ve sbírce a tak se pokusíme odznaky popsat a utřídit tak, jak to již jednou udílel von Dr.K.G. Klietmann v publikaci Pour le Mérité und Teprfkeitsmedaille. Je sice pravda, že tato kniha vyšla již v roce 1966, ale je také pravda, že i když pan Klietmann od té doby napsal další a jistě i obsáhlejší publikace, tato základní kniha je stále dostačující a osobně vím, že je mezi námi dostatečně zastoupena. Jde o tyto čestné a výkonnostní odznaky:

Abzeichen für Militär-Flugzeufürer
Abzeichen für Beobachtungsoffiziere
Abzeichen für Fligerschützen
Fliger-Erinnerungabzeichen
Abzeichen für Marine-Flugzeufürer
Abzeichen für Marine-Flugzeufürer von Landflugzeugen
Abzeichen für Marine-Flugzeufürer ( See)
Abzeichen für Beobachter auf Marineflugzeugen
Erinnerungsabzeichen für Marine-Flugzeugführer und Beobachter


Odznaky jsou ponechány v původním znění zcela záměrně, neb je následně lze lehce najít ve vyhledavači. Ale i tak Vám odznaky zde popíšeme. Bavorské odznaky jsou popsané ZDE:http://forum.sfs.sk/viewtopic.php?f=183&t=3317

[Altmann]

Militär-Flugzeugführer-Abzeichen (Preußen)
Vojenský letecký odznak - Prusko

Pruský pilotní odznak byl založen německým císařem a pruským králem Vilémem II. 27. ledna 1913. Oficiální oznámení o založení odznaku bylo zveřejněno v (Armee-Verordnungsblatt) № 2 за 1913

Odznak lze chápat jako záslužné vyznamenání, ale pravděpodobně přesnější bude výkonností odznak. Získat jej mohli pouze piloti, důstojníci a poddůstojníci, kteří ukončili výcvikový a školící kurz. Kurz byl složitý a speciálně němečtí piloti vycházeli z kurzu velmi dobře připraveni k boji. O udělení odznaku a zařazení k letecké jednotce rozhodoval (Inspektion des Militär-Luft- und Kraftfahrzeugwesens).

Piloti zařazeni na štábní funkce museli svoji odbornost obhajovat a to i několikráte ročně ( Pochopitelně, že sami měli zájem, neb dostávali příplatek ke služnému)
Počátkem Světové války 1914 se již nedaří dodržet přísné podmínky výcviky, např. problematika vysoké pilotáže, a tak se stávalo, že mladí piloti sice obdrželi kvalifikaci "polní pilot", ale na odznak museli čekat. Zde si tedy tito letci, kteří se osvědčili v boji za své vlastní peníze odznaky zakoupili a s tichým souhlasem svých velitelů je hrdě nosili.

Popis odznaku:

Oválný odznak je rámován širším plastickým věncem. Na levé straně jako symbol vítězství jsou vavřínové snítky a na pravé straně symbol síly, vytrvalosti jsou dobové listy. Věnec je v dolní části převázaný stuhou se širokou smyčkou. V horní části je věnec uzavřen císařskou korunou. Ve středu odznaku je znázorněno letadlo, dvouplošník typu Taube-Holubice (Rumpler - Taube) letící vpravo. Letoun se vznáší nad kopcovitou krajinou. Odznaky se v detailech mohou nepatrně odlišovat, což je dáno jen výrobce, nejde o žádnou vzácnost.

Oficiální rozměr odznaku je 71/72 x 44/46 mm.

Udělované odznaky jsou vyrobeny z obecného kovu (bunmetall) a jsou upraveny kvalitním stříbřením. Krásné stříbrné odznaky jsou vlastně tak zvané druhé kusy, které si piloti zakupovali za své vlastní peníze. Známe i zmenšené odznaky tak zvané velikost “Prinzengröße” 47x49 mm. Odznaky této velikosti se nosili na společenském oděvu a dále miniaturky k nošení na špendlíku v klopě saka či v úpravě na řádový řetízek.

Pruský letecký odznak se nosil na levé straně a pod Železným křížem I. třídy 1914, který snad obdrželi všichni němečtí piloti. V udělování odznaku se pokračovalo v nezměněné podobě. Ve Sbírce rozkazů a nařízení (Armee-Verordnungsblatt) № 70 ze dne 08.14.1919 je zakotven statut tohoto ( ale i dalších ) odznaku s důrazem na nošení leteckého odznaku, který je důkazem mimořádné odvahy a zásluh německých pilotů během Světové války. Vzhledem k tomu, že Pruské a Bavorské letecká síly (Luftstreitkräfte) byly oficiálně 4. května 1920 zrušeny a osoby demobilizované bylo nutno před tímto datem předložit veškerou potřebnou dokumentaci. Výroba odznaku však pokračovala až do 31. ledna 1921 a na výrobě se podílelo více výrobců. Odznaky si veteráni mohli doplňovat i v průběhu válečných let 1941-42. Informace o přesném počtů udělených odznaků však není k dispozici neb při bombardování Postupimí v roce 1945 byl archiv z let 1914.18 zcela zničen.

Pruský král Vilém II. byl císařem Německým a měl právo udělovat vyznamenání, tedy i tento odznak všem vojákům německé armády. Pouze příslušníci bavorských jednotek letectva měli právo nosit svůj vlastní odznak.


Bavorské odznaky ZDE :http://forum.sfs.sk/viewtopic.php?f=183&t=3317

[Altmann]

Flugzeug-Beobachter-Abzeichen


Odznak leteckého pozorovatele byl založen při příležitosti narozenin císaře a krále Německa Viléma II. dne 27. ledna 1914
Odznak bylo možno udělit armádními leteckému pozorovateli (Beobachtungsoffiziere), který absolvoval řadu zkoušek a složil závěrečné zkoušky s kladným hodnocením:

- nálet 1000 km podél přední linie a přelety přes přední linii
- letové znalosti, technická příprava znalosti aerodynamiky letadla, teorie i praxe motoru
- čtení mapy, navigace, lokalizace nepřátelských jednotek, mapování, zakreslování, znalost bombardování, ovládnutí střelby z kulometu, snímkování a tedy i kamery, znalost Morseovy abecedy, znalost a používání signálů.
- průzkumné lety

Odbornost žadatele byla hodnocena Inspekcí letecké dopravy (General-Inspektion des Militär-Verkehrswesens). Pouze tato komise byla oprávněna vydat osvědčení o udělení odznaku pro pozorovatele. Jmenný seznam byl předán velitelům leteckých jednotek.

U všech těchto leteckých odbornosti a odznaků se pravidelně prověřovala znalost a v případě, že takový voják nesplnil zkoušky jak odborné praktické či teoretické, byl mu odznak odebrán a dotyčný byl i vyřazen z řad leteckého personálu. V případě odchodu do zálohy, výslužby či důchodu si dotyčný odznak ponechal za předpokladu, že se dobrovolně zavázal podstoupit nařízené přezkoušení v rámci rekvalifikace.

Popis odznaku:

Oválný odznak je tvořen širším věncem, na levé straně vavřín, který byl snad ve všech armádách chápán jako symbolika vítězství a na pravé straně jak bývá zvykem především v německé armádě je dub vyjádřením pevnosti, odolnosti a houževnatosti. Věnec je v dolní části převázaný stuhou do mašle a v horní části je vlastně věnec uzavřen císařskou korunou.
Ve střední části odznaku, tedy mezi věncem je odznak upraven a stylizován do jasných paprsků denního slunečního svitu a v prostředku je upevněn Čtverec smaltovaný červeně, bíle a černě- viz obrázek. Tento symbol znázorňoval "oči armády na obloze". Čtverec je upevněn malými nýtky k přední desce odznaku.
Velikost odznaku a zde záleží i na výrobci má rozměr 73/74 mm x 45/46 mm
Originální odznaky jsou ve většině případů vyrobeny z obecného kovu ( buntmetal) a jsou upraveny kvalitním stříbřením. Nositelné, tak zvané druhé kusy jsou naproti tomu vyrobeny ze stříbra , klenotnicky vyrobené ze dvou kusů a odborně spojeny.


Mezi touto kvalitou se však pohybují zcela obyčejné kusy vyrobeny ze slabého plechu, které lze považovat za pouhé kopie pro pozdější potřebu veteránu. Známé jsou úpravu odznaku jako miniaturky na špendlíků k nošení na klopě civilního saka. Nebo miniaturky určené k zavěšení na řádový řetízek. případně menší typy odznaků označené jako "Prinzengröße",
Pruský odznak pozorovatele byl nošený na levé straně saka případě poněkud níže pod Železným křížem I. třídy.

Tak jako všechny letecké odznaky i odznak pozorovatele, jeho nošení a udělování bylo upřesněno v armádním věstníku (Armee-Verordnungsblatt) № 70 ze dne 08.14.1919 s tím, že odznak se bude nosit i po ukončení války, neb zásluhy pilotů, pozorovatelů jsou zcela mimořádné. Letecké jednotky Bavorska, Pruska i námořnictva jsou oficiálně rozpuštěné 4. května 1920. Odznaky, pokud dotyčný předložil potřebné doklady se udělovali až 31. ledna 1921. Výroba pokračovala, odznak byl vyráběn několika výrobci a záznamy o nošení odznaku jsou zachovány ještě v roce 1941. Veterán si mohl po předložení patřičných dokladů odznaky nakoupit a i dle svého uvážení jej darovat. Takový odznak však druhou osobou nesměl být nošený.

Přesný počet vydaných Flugzeug-Beobachter-Abzeichen zůstává neznámý, protože skutečné záznamy obsahující tato data za období 1914 až 1921 byly zničeny bombardováním v Postupimi v roce 1945.

[Altmann]

Flieger-Erinnerungs-Abzeichen

Letecký pamětní odznak

Pruský pamětní odznak byl založen císařem Německým a králem Pruským Vilémem II. v roce 1916. Je celkem zajímavé, když přední němečtí faleristé uvádějí, že tento odznak je nejméně zdokumentovaný.
Podle oficiálních dokladů a informací zveřejněných ve Sbírce rozkazů a nařízení (Armee-Verordnungsblatt № 8 ) ze dne 1. května 1916 byl odznak určen pilotům, kteří odcházejí do důchodu či výslužby, leteckým pozorovatelům, kteří sloužili nejméně 3 roky případně těmto osobám, kteří pro zranění nemohli vykonávat svoji funkci.

Pruský pamětní odznak je shodný s bavorským odznakem, jediné odlišení je právě jen královská bavorská koruna. Odznak je popsán ZDE:

viewtopic.php?f=183&t=3317

Na poválečné fotografii Göringa je vidět nošení tohoto odznaku.
Odznak se na uniformě nosí na levé straně pod Železným křížem I. třidy 1914

[Altmann]

Abzeichen für Fliegerschützen
Letecký střelecký odznak

Pruský letecký střelecký odznak byl založen německým císařem a pruským králem Vilémem II. při příležitosti jeho narozenin dne 27. ledna 1918, tedy v období posledního válečného roku. Informace o založení vyznamenání či přesněji výkonnostního odznaku se zachovala v armádní Sbírce rozkazů a nařízení (Armee-Verordnungsblatt) číslo 120, zveřejněné 02.02.1918 .

Odznak byl určen pro specialisty letectva z řad důstojníků a poddůstojníků, kteří prokázali teoretické i praktické dovednosti

Střelecký odznak bylo samostatné vyznamenání, ocenění či specializovaný výkonnostní odznak, který mohl být udělen důstojníkům a poddůstojníkům, kteří splnili dané podmínky a to nejen střelecké (letecký kulomet), ale museli prokázat znalosti a princip fungován i motoru, znalosti z teorie letu, letecké bojové taktiky, čtení a orientaci dle mapy, bombardování a další jako např. letecké snímkování.
Popis odznaku:
Oválný odznak je tvořen širším věncem, na levé straně vavřín, který byl snad ve všech armádách chápán jako symbolika vítězství a na pravé straně jak bývá zvykem především v německé armádě je dub vyjádřením pevnosti, odolnosti a houževnatosti. Věnec je v dolní části převázaný stuhou do mašle a v horní části je vlastně věnec uzavřený císařskou korunou.
Ve střední části na pozadí stylizovaných slunečních paprsků je umístěn směrem doleva orel se zdviženými křídly, který sedí na střeleckém terči.
Velikost odznaku a zde záleží i na výrobci má rozměr 73/74 mm x 45/46 mm
Originální odznaky jsou ve většině případů vyrobeny z obecného kovu ( buntmetal) a jsou upraveny kvalitním stříbřením. Nositelné, tak zvané druhé kusy jsou naproti tomu vyrobeny ze stříbra , klenotnicky vyrobené ze dvou kusů a odborně spojeny. Mezi touto kvalitou se však pohybují zcela obyčejné kusy vyrobeny ze slabého plechu, které lze považovat za pouhé kopie pro pozdější potřebu veteránu.
Bavorský střelecký odznak se tak jako pruský nosí na náprsní levé straně blůzy a upevňuje se na oděv pomocí vertikální spony či špendlíku.
Střelecká odznaky ve své podobě s královským symbolem (korunou) se udělovali i po skončení války neb v posledním válečném roce ne všichni bavorští piloti a příslušníci letectva jsou správně personálně podchyceni a ne všech dostali svoji zaslouženou a vyslouženou odměnu.

V armádní sbírce (Armee-Verordnungsblatt) № 70 ze dne 08.14.1919 se mimo jiné hovoří o nošení leteckých odznaků jako důkaz výjimečné zásluhy německých pilotů v době války 1914-18. Odznak byl založen opravdu konce posledního válečného roku a tak většinu odznaků si příslušníci letectva tyto odznaky zakoupili dodatečně za své vlastní peníze. Odznaky vojákům, kteří měli prokazatelné právo nošení se proto odznak mohl udělovat až do 31. ledna 1921. p to ve své původní podobě s královským symbolem. Odznaky si staří veteráni mohli zakoupit až do konce 2. světové války (1945) po předložení patřičných dokladů.

[Altmann]

Fliegerdienst-Erinnerungsabzeichen

Odznak, který se objevují v nabídkách různých prodejců a především podnikavců, který se již objevoval před více jak třiceti lety s odkazy na německé faleristy jsme již tehdy považovali za něco nepatřičného, pravděpodobně vymyšleného. Samotná existence této až obskurní dekorace je stále sporná a vojenskými historiky zpochybněna. Neexistují žádné dobové prameny, fotografie či jiné doklady, prokazující originalitu odznaku.

Samotný opravdu seriózní výzkum prokázal l že Fliegerdienst-Erinnerungsabzeichen, že prezidentská kancelář odpovídající za státní vyznamenání v listopadu 1941 se letmo zmiňuje o návrhu či možnosti založení odznaku.

Uvádí se, že Fliegerdienst-Erinnerungsabzeichen, byl tak jako i ostatní odznaky založen 27. ledna roku 1914 německým císařem Vilémem II. a byl určen k ocenění všech pilotů, důstojníků a poddůstojníků, kteří byli z leteckého sboru vyřazeni z důvodu pokročilého věku či ze zdravotních důvodů.

Popis odznaku:

Avers:
Oválný odznak je tvořen širším věncem, na levé straně vavřín, který byl snad ve všech armádách chápán jako symbolika vítězství a na pravé straně jak bývá zvykem především v německé armádě je dub vyjádřením pevnosti, odolnosti a houževnatosti. Věnec je v dolní části převázaný stuhou do mašle a v horní části je vlastně věnec uzavřen císařskou korunou. Ve střední části odznaku je umístěna letecká vrtule.

Odznak má rozměr 71 x 45 mm a je vyroben z obecného kovu (bunmetall) a upravený stříbřením. Na zadní straně je typická jehlice k upevnění na oděv. Žádné další relevantní informace nám nejsou známy, jde jen o nepodložené dohady. Odznak byl také vydán za výkonností dekoraci pro mechaniky letadel.

Odznaky jsou převzaty z německých stránek.

[Altmann]

Marine-Flugzeugführerabzeichen für Seeflugzeuge


Císař Vilém II. velmi miloval své vojenské námořnictvo a především těžké bitevní lodě se těšili jeho doslova lásce. Je celkem přirozené, že odznak, který založil v roce 1913 pro (tehdy) malý počet námořních pilotů byl sice pionýrským krokem, ale zároveň německé letectvo zde sbírá své první zkušenosti, které později především námořní piloti, kteří působili jako instruktoři mladých nacistických pilotů tak dobře zúročí v období let 1940-1945.

Odznak pro piloty létající nad mořem založil císař Vilém II. dne 31. května 1913. I tento odznak má své stanovy (statut), který je s pruskou přesnosti zpracován a uveden v
(Marine-Verordnungsblatt) № 14 v roce 1913), a lze zjednodušeně konstatovat, že pro tohoto pilota (specialistu) platili všechny základní podmínky pro pilotní odznak polního pilota s výjimkou speciálních podmínek a dovednosti, které jako námořní pilot měl předepsané. Námořní piloti byli organizování u letecké námořní divize (Marinefliegerdivision) a po absolvování podmínek stanovených pro námořního pilota obdrželi statut námořního pilota a byli zařazeni do funkce na některé ze základen (Marine-Flegerstation).
Specializované školení leteckého boje, bombardování, letecké fotografování, střelba, bezdrátovou komunikaci, se konala v škole na základně Wick (Wiek), Hage (Marine-Flieger-Beobachter-Schule Hage) a Danzig (Marine-Jagdstaffel-Schule Danzig ).

Technické výcviku letových posádek a pozorovatelé se konala v sídle námořní letecké základně v Severním moři - (Wilhelmshaven). Létání nad mořem a zdokonalil v Kielu (Kiel), Warnemünde (Warnemünde), (Flensburg). Například, výcvik v letecké škole v Kielu zahrnuje šest týdnů teoretické přípravy a následné nácvik a prověření šest týdnů s letovým instruktorem, stejně jako tři měsíce samostatného letu.

Námořní pilot měl právo nosit svůj odznak tak dlouho, pokud bylo jeho jméno zapsané v evidenci námořních pilotů (Liste der Marine-Flugzeugführer) odbor císařského námořního oddělení (Werftdepartment des Reichs-Marine-Amts). Povinnosti a výcvik pilotů byl na svoji dobu dokonalý a piloti se museli stále zdokonalovat ve svém výcviku.

Popis pilotního odznaku:
Odznak je na rozdíl od pozemního odznaku zlatavé barvy.

Avers:
Odznak má podobu věnečku, na levé straně je vavřín a na pravé straně dubové listy, v dolní části je věnec převázaný stuhou a v horní uzavřen císařskou korunou. Ve střední části je letící orel ve slunečních paprscích. Orel letí nad ostrovem Helgoland ( německá námořní základna v Severním moři)

Odznak se může lišit detaily dle výrobců, např. malé štěrbiny u koruny. Zadní strana má různé zapínání k upevnění na oděv. Jde o klasické spony, ale i různé typy šroubů s maticí. (většinou pozdní veteránské ražby). Odznaky vyrobené ze stříbra a zlacené mají na upínací sponě(jehle) puncováno i značku výrobce.

Originální, udělený odznak byl vyroben ze zlaceného bronzu, zakoupené, tak zvané druhé kusy si důstojníci kupovali ve vysoké kvalitě, vyrobek ze zlaceného stříbra. Velikost odznaku se pohybovala kolem 70-73x43-47 mm. Provedení odznaku, většinou jsou duté, sestavené ze dvou kusů.

Módní velikost "Prinzengröße", a miniaturky vyrobené k nošení na jehle v klopě, nebo na řádovém řetízku.
Odznaky jsou mimořádně vzácné, bylo uděleno zhruba 700 odznaků jak vyplývá ze zachovalých dokladů.

Poznámka:
Odborné výrazy jsem převzal v originálu z německé literatury pro přesnost, neb překlad by mnohdy byl matoucí.

Obrázky jsou převzaté z nabídkových stránek obchodníků.

[Altmann]

Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge


Námořní pilotní odznak byl založen dne 23. února 1915 pruským králem a německým císařem Vilémem II. Odznak se velmi podobal odznaku, který nosili námořní piloti (Marine-Flugzeugführerabzeichen für Seeflugzeuge)
Podmínky pro udělení odznaku byly náročné a pilot musel obhájit svoji praktickou dovednost i teoretické znalosti tak jak bylo pro výkon jeho funkce předepsáno. Odznak byl udělen personálním rozkazem námořní letecké divize (Marinefliegerdivision) . Odznak po úspěšně ukončeném výcviku s patřičnými doklady jim byl udělen jménem státního tajemníka říšského námořnictva. Jejich zařazení na funkci na základně námořního letectva (Marine-Flegerstation) . Celkový výcvik byl náročný a ne každý zájemce jej dokázal ukončit.

Další podmínky pro nošení jsou rozepsané s pruskou důkladnosti. Odznak mohli piloti nosit po dobu svého zařazení a pokud byl veden v seznamu námořních pilotů (Liste der Marine-Flugzeugführer) , Velitel námořní divize byl povinen zabezpečit kontrolu odborných znalostí svých podřízených. Piloti museli kdykoliv při praktickém přezkoušení prokázat svoji odbornost. V případě neúspěchu mohl zkoušky opakovat. Zároveň však, neb výcvik pilota byl zdlouhavý i drahý se podmínky pro uplatnění pilotů stále zlepšovali a námořní piloti prokázali svoji odbornost či statečnost v celém průběhu války 1914-18. Po roce 1935 se z jejich řad rekrutovali zkušení instruktoři, kteří dokázali vycvičit generaci mladých pilotů, kteří se později proslavili v leteckých bitvách nad mořem., ale hlavně v akcích, kdy byli nasazení proti spojeneckým konvojům. V případě zranění mohl pilot požádat o opětovné přezkoušení a zařazení mezi výkonné piloty. Motivačních 150 marek měsíční prémie k ke služnému zde jistě sehrálo svoji roli. Příplatek byl uplatněn i v mírové době, bylo to 75 marek (Lebensgefahr Zulage) za nebezpečnou službu měsíčně každému studentovi výcviku (školy) a to dnem jeho prvního letu.

Piloti v záloze, mohli odznak nosit za podmínky, že písemně potvrdili souhlas s výcvikem na který budou povoláni.
Po skončení první světové války německé námořní letectvo bylo zrušeno či rozpuštěno v souladu s podmínkami mírové smlouvy a Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge byl udělován již jen do 1. října 1919 a to v souladu s námořním věstníkem či nařízením (Marine-Verordnungsblatt) No.32, 1919 zveřejněné dne 1. října 1919.

Avers:
Odznak má podobu věnečku, na levé straně jsou vavřínové a na pravé straně dubové listy, v dolní části je věnec zdobně převázaný stuhou a v horní uzavřen císařskou korunou. Ve střední části je letící orel ve slunečních paprscích. Orel se vznáší nad pobřežními pevnostmi v paprscích jasného slunce. Odznaky se mohou vzájemně nepatrně odlišovat, ale je to vždy jen záležitost výrobce.

Rozměry Marine-Flugzeugführerabzeichen für Landflugzeuge závisí na výrobci a měří 72-74x46-47 mm. Jeho váha pohybovala od 27,5 do 58,5 g. Tyto váhové rozdíly jsou opět dány výrobcem. Odznak může být masivní z jednoho kusu, ale i složený ze dvou dílu, kvalitní stříbrný i ze zlaceného bronzu. Udělené odznaky bývají nejčastěji vyrobeny ze zlaceného bronzu, ale další, tak zvané kusy, které si mohl pilot zakoupit a na uniformě nosit jsou velmi kvalitní, jemně ražené kusy zhotoveny ze stříbra a kvalitně zlacené.
Odznaky lze najít v různých velikostech miniatur, tak jako tomu je u dalších odznaků. I tento odznak se nosil na stejnokroji námořního pilota pod Železným křížem I. třídy. Literatura a historické prameny uvádějí, že odznaku bylo uděleno zhruba 250 kusů.

Odznak má společný výcvikový program, je podobný s odznakem (See), zpracováno ZDE

viewtopic.php?f=184&t=3325

[Altmann]

Abzeichen für Beobachter auf Marineflugzeugen


Odznak pro námořního pozorovatel se liší od klasického odznaku tak jak jsme si popsali u odznaku bavorského i pruského!

Odznak založil pruský král a německý císař
Vilém II. dne 27. května 1915 (Marine-Verordnungsblatt) № 187 1915 . Škola a výcvik odbornosti pilota probíhal ve specializovaných školách (Marine-Fliegerbeobachter Schule),(Hage), Wilhelmshaven (Wilhelmshaven), Yohannistal (Johannistahl) a Vic (Wiek)
Výcvik byl složitý a náročný, neb takovýto pilot musel zvládnout vše co zvládal klasický pilot, ale jeho výcvik byl obohacen o prvky výcviku na moří. Byly to základní prvky orientace nad mořskou hladinou, rozpoznávání lodí nepřítele a další úkoly, které bylo nutno ve válce plnit. Pilot byl cvičen k pozorování, ale zároveň musel být schopen odrážet ´=útoky nepřítele a dokázat se vrátit na mateřskou základnu.
Popis pilotního odznaku: Odznak je na rozdíl od pozemního odznaku zlatavé barvy.
Avers:
Oválný odznak má podobu věnečku, na levé straně je vavřín a na pravé straně dubové listy, v dolní části je věnec převázaný stuhou a v horní uzavřen císařskou korunou. Vavřínový list je znakem vítězství a dubové listy znamením houževnatosti a vytrvalosti. Ve středu odznaku je orel sedící na pobřežní skále, nad mořem vychází jasné slunce ( nebo možná slunce zapadá?)

I v tomto případě pilot po úspěšném ukončení výcviku obdržel odznak vyrobený v bronzu a upravený zlacením. Velikost odznaku byla

71-74hx5-48 mm. Známe nám jsou odznaky berlínského výrobce (Hugo Schaper, 1844-1915)



I zde platí, že originální odznak, který pilot obdržel při svém vyřazení je vyroben ze zlaceného bronzu. Kvalitní odznaky, vyrobené ze dvou dílů a ražené ve stříbře, zlacené si pilot kupoval sám, případně jej obdržel jak dar od rodiny, manželky, milenky. I zde rozeznáváme módní velikost zvanou "Prinzengröße", miniatury na špendlík a miniaturky na řetízek ( k nošení na fraku. Miniaturky jsou různé kvality, vzácně i ve zlatě.
Německý námořní odznak pro námořní pozorovatele se na levé náprsní kapse blůzy. K úchytu se používala spona, ale i různé druhy šroubů.
Výroba odznaků vlastně pokračovala až do konce 2. světové války. I z toho důvodů se odznaky objevují v různé kvalitě. Do sbírky jistě patří

odznak, který sice nemusí být prvním typem, může jít i o druhý kus, ale vždy by měl odznak být kvalitní, neponičený, neotlučený či jak je dnes modní o odznak patinovaný a označený za "kopaný originál ".

[Altmann]

Erinnerungsabzeichen für Marine-Flugzeugführer und Beobachter

Námořní pamětní odznak byl založen z rozhodnutí Císaře Viléma II. dne 26. října roku 1916, Byl určen tak jako letecký pamětní odznak pro důstojníky a poddůstojníky letectva, kteří odcházeli do výslužby, případně pro raněné piloty, kteří se nemohli vrátit do aktivní služby.

Oficiální oznámení o založení tohoto typu leteckého námořního odznaku bylo zveřejněno v armádním věstníku (Marine-Verordnungsblatt) No.25, vydané dne 01. listopadu 1916.
Odznak (Erinnerungsabzeichen für Marine-Flugzeugführer und Beobachter) Na nošení odznaku měli nárok námořní piloti a pozorovatelé, kteří byli v aktivní službě ne méně jak tří roky

Popis odznaku:

Avers:
Odznak je opět tak jako ostatní odznaky oválným plastickým věnečkem z dubových a vavřínových snítek. V německé armádě se používal vavřín jako symbol slávy a vítězství a dub či dubové věnce jako projev statečnosti, houževnatosti i tvrdosti. V dolní části je symbolický věnec svázán ozdobnou mašlí a v horní části je císařská koruna, která uzavírá celý věnec. Ve volném středovém prostoru se vznáší s roztaženými křídly orel nad skalnatým pobřežím pevniny (ostrůvku). Jednotlivé odznaky se od sebe mohou odlišovat a to jednak uměleckým pojetím výrobců, ale i dobou více jak dvaceti let, kdy odznaky byli vyráběny a veteráni se je mohli po předložení oprávnění zakoupit. Odznaky se nepatrně liší i velikosti, populární velikost "Prinzengröße" o velikosti 53 x 55 mm s váhou v rozmezí 9,52 g až 17,59 g. Zde opět záleželo na výrobci a hlavně na použitém materiálu.

Tento zajímavý odznak byl vyroben ze stříbra jak dokládá původní objednávka. Odznak se nosil pod levou náprsní kapsou uniformy, nad Železným křížem I. třídy 1914.

Nošení odznaku s císařskými symboly bylo v rozporu s nařízením Výmarské republiky, ale letečtí veteráni své odznaky nosili prakticky až do konce 2. světové války.