Freikorps von Loewenfeld:Kříž I. a II.třídy

[Altmann]

Freikorps von Loewenfeld:
Steckkreuz 1.Klasse
Kreuz II. Klasse

Tato jednotka, zde lze říci specializovaná námořní jednotka byla zformována z dobrovolníků (převážná většina námořníků), jako datum se oficielně uvádí 3.únor 1919. Velitelem toho svazku o síle přibližně 1500 bojovníků byl ustanoven námořní kapitán Wilfried Löwenfeld.Jednotka měla své pořadové číslo tři (3) a v německé literatuře je známá po názvem:

„Freikorps Löwenfeld (Námořní brigáda 3“)

Jednotka byla specializovaná i v tom,že šlo o muže značně konzervativní pravice a tak byla nasazována tam, kde se rudé tlupy (mnohdy jen nešťastní a zoufalí muži) snažili rozdmýchat bolševický teror. Jednotka se aktivně podílela na potlačení povstání v Berlíne a později převzala jakousi formu ochrany východní hranice. Lze bez nadsázky říci, že to byla Pohraniční stráž a její rajon byl v Horním Slezsku. Během „Kappova puče“ námořní brigáda obsadila Breslau. Po neúspěšném převratu je Löwenfeldova brigáda (duben 1920) nasazena k potlačení komunistického převratu v Porúří. V roce 1922 byla brigáda po dvou letech bojů definitivně rozpuštěna a vybraní příslušníci „Námořní brigády Freikorpsu“ jsou zpětně zařazeni do námořnictva Výmarské republiky. Další potom vstupuji do SA a tvoří zde pevné soudružské jádro této organizace.

Při této příležitosti velitel brigády Freikorps korvettenkapiten vom Wilfried von Levenfeld (Wilhelm Friedrich (Wilfried) Julius Hans Hoffer von Loewenfeld, 25.09.1879-05.07.1946) rozhodl udělit viditelně nošené pamětní či přesnějí záslužné vyznamenání. Vyznamenání se také dle ideálu Železného kříže člení na dvě třídy a nepopírá, že vzorem byl právě slavný Železný kříž, který byl v Německu chápán jako symbol statečnosti a armádních zásluh.

Popis vyznamenání I.třídy:

Avers:
Kříž o velikosti 42x42mm je vyroben z barevného kovu. Na přední straně kříže je naložen věnec z vavřínu a dubových listů, který je třikrát převázaný stuhou a na tomto věnci je námořní symbol v našem případě lodní kotva s lanem.Ve věnci, na ploše kříže jsou velká písmena „V.-L.“ což je znamení jména velitele jednotky. Na horním rameni je datum založení „31.mai“ (květen) a na dolním většími písmeny je plastické datum „ 1920“.

Revers:
Zadní strana je mírně vypouklá ( ale existuji i kříže rovné) je zde spona k upevnění na oděv (stejnokroj) a v ploše kříže je nápis-logo výrobce:
Nr. – 317 -/- GES.- GESCHÜTZT -/- KÜST – BERLIN – C19 -/- SEYDELSTR. 19A –


Popis vyznamenání II.třídy:
Přední i zadní strana kříže jsou naprosto identické. U kříže II.třídy je v horní části malé ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu. Stuha, jak je uvedeno je v barvách domů von Levenfeld (žlutá o šířce 25 mm široká černý proužek 8 mm ve středu a dvěma úzkými 1mm černými proužky při okrajích).



Materiál k výrobě byl předepsán klasický bronz
Velikost kříže 42 mm
Celkový počet udělených křížů je asi 6000 kusů
Každý dekorovaný obdržel potvrzující dekret, ale kříž si musel zakoupit za vlastní peníze.

Pro německé faleristy jsou tyto dekorace významově obdobné jako pro nás např. tak zvané plukovní medaile.


http://de.metapedia.org/wiki/Freikorps
http://ortografia4.appspot.com/wiki/III ... %C4%85skie

[Altmann]

Die goldene Ehrennadel der 3.Marinebrigade von Loewenfeld
Zlatý pamětní odznak 3. námořní brigády Loewenfeld

Kříž I. a II. třídy jako klasické vyznamenání se nosilo na stejnokroji i civilním oděvu pouze při určených akcích, shromážděních pamětního charakteru atd. Klopový odznak, jako symbol příslušnosti k jednotce mohl být nošen každý den. Zcela přesný den založení odznaku sice neznáme, ale došlo k tomu až po rozpuštění jednotky.. K formálnímu rozpuštění jednotky došlo 7. května 1920, ale ve skutečnosti to bylo dne 31. května 1920.
Příslušníci této protikomunistické jednotky, která byla založena Lovenfeldem v Kielu, krátce po skončení bojů, po potupném a vnuceném míru. Na jaře 1919 to bylo pouhých 400 bývalých frontových vojáků, ale koncem roku to již byla brigáda, která měla 6000 příslušníků ve dvou samostatných plucích. Tito bývalí vojáci bojovali proti komunistům v Berlíně, angažovali se v akcích jako bylo sabotování železničních stávek a jejich podíl na porážce slezského povstání byl mimořádný.
Po povstání, které známe pod názvem "Kappuv puč" bylo velení jednotky zcela na straně rebelů a brigáda byla přesunuta do Porúří. Jejich zásluhou zde došlo ke krvavému střetu s bolševiky a jejich oddíly zvané "Rudá armáda".
Po rozpuštění útvaru bylo pamatováno na zásluhy bojovníků, zhruba 2500 lidí bylo přijato do řad Říšského námořnictva, 70 k policii a 60 do řad Reichswehru. Tito "staří bojovníci si ovšem polepšili v dosažených hodnostech i z důvodu, že v řadách jednotky bojoval jeden z „oficiálních hrdinů“ Třetí říše Leo Schlageter.

V roce 1934, tedy po vítězství fašistů je v malém městečku Dorsten místnim veteránským oddílem a z podnětu redakce SA „Dorstener Volkszeitung“tisku SA člen Alfons van Bevern postavil pomník k uctění památky padlých vojáků obou Freikorps - Lihtshlaga a pozadí Lovenfelda (Freikorps-Ehrenmal).
Nápis na něm zní:
„Dobrovolnický sbor Lihtshlaga a Lovenfelda, únor 1919-březen 1920. Našim osvoboditelům od jha Spartakovců. Ve druhém roce Třetí říše s Adolfem Hitlerem( 1934)".
Slavnostní otevření památníků Freikorpsu se konalo 24. června 1934. Mezi pozvanými byl Otto Lichtschlag (1885-1961) v uniformě s řády na hrudi, generálmajor Hans Kloebe jako oficiální zástupce viceadmirála Wilfrieda von Loewenfelda. Památník v průběhu války pomalu pozbývá na vážnosti, ale stále je to slavnostní pomník vítězství nacistů v Německu.
Desetitunový památník byl odstraněn a hodil do řeky pomstychtivými britskými vojáky, kteří obsadili Dorsten na konci druhé světové války. Nicméně, to bylo objeveno později a sloužil jako připomínka německým zajatcům, kteří jsou v letech 1945-47 v blízkém zajateckém táboře.