Ruský řád Sv.Jiří a problematika s řádem spojená

[Altmann]

Ruský řád Sv.Jiří a problematika s řádem spojená.


Úvod:

Sv. Jiří jakož legendární postava je velmi úzce spojená se vším co je symbolem rytířství, cti, udatenství a odvahy. Legenda sama vzniká na východě byzantské říše přibližně v čtvrtém století a velmi rychle se šíří do středověké Evropy. Podle pověsti snad pocházel Jiří z Kapadocie ze zámožné, bohaté rodiny a v době vlády římského císaře Diokletiána vstoupil do služeb římské legie, stává se vojákem Říma. V roce 303 však postoupil mučednickou smrt, v době, kdy císař zahájil pronásledování křesťanů a křesťanského náboženství. Svatojiřský kult se v šestém století rozšířil do západních zemí Evropy a Jiří se stává jedním z nejpopulárnějších světců.

Sv. Jiří byl v dějinách spodobněn na obrazech, freskách, mincích i medailích a to různými umělci i lidovými řemeslníky, ale vždy byl Sv. Jiří znázorněn jako mladý muž oděný ve skvostné rytířské zbroji sedíce na bělouši a kopím probodává draka či saň, která leží u nohou jeho koně. Symbol draka je zde spodobněním vlastního boje Jiřího s ďáblem. Podle uměleckého spodobnění je tedy Sv. Jiří nazývám Jiřím Drakobijcem a ve východních zemích je jeho jméno spojováno se symbolem vítězství. Nejstarší známou legendou, která líčí život a boj Sv. Jiří je legenda aurea od Jakuba z Voragine, která hovoří o sani, která chtěla zahubit princeznu Aju nebo též Kleodolindu. Je zajímavé, že legenda sama o sobě na Východě navazuje na obdobnou, starší perskou legendu o Mithrovi. I Mitra je znázorněn jako Drakobíjce. V našich podmínkách se tato legenda o Sv. Jiří promítá i do pověstí a pohádek, které známe z let dětských a které se stále těší oblibě nejen dětí. Pokud přihlédneme k historickým faktům zjistíme, že kult Sv. Jiří byl do Evropy přenesen pravděpodobně až za křížové výpravy, kdy západoevropské rytířstvo a to především normanské přijalo tento přitažlivý i etickému náboženskému cítění blízký kult za svůj. Normanští rytíři přenesli svatojiřský kult do Anglie,kterou ovládli a povýšili Sv. Jiří za ochránce a patrona Anglie. Konečně i řád Podvazkový v roce 1346 založený ku poctě Sv. Jiří byl zván těž řádem svatojiřským. Také Rusové velmi brzy považovali Sv. Jiří za svého národního hrdinu i patrona země a jeho symbol byl převzat do státního znaku a je tam do dnešních dnů.

K poctě Sv. Jiří byli již ve středověku zakládány rytířské svazy a spolky. V třináctém století se připomíná ve Francii Společnost Sv. Jiří, která je rytířským svazem vzájemně se podporujících šlechticů, kteří bojují proti pohanům a nevěřícím. V roce 1392 bylo ve Švábsku šlechtické sdružení Štítu svatého Jiří. V roce 1488 se společnosti mění a organizují se ve Velký švábský spolek, který se po připojení řady bohatých měst stává silnou organizací jednak hospodářsky, ale především vojensky.

Také římský císař Bedřich III. založil v roce 1488 v Rakousku duchovně rytířský řád Sv. Jiří k poctě Boží, Panny Marie, katolické víry i k podpoře rakouského domu. Tento řád potvrdil císaři papež Pavel II. Sídlem řadu bylo město Muhlstadt v Korutanech. Řád zaniká až ve století šestnáctém. V Bavorsku vzniká rytířský řád Sv. Jiří, malé podobné pokusy jsou činěny i jinde. Snad nejznámější jako tomu bylo v Římě, v Ravenně, v Pise, Lucce i v Modeně v Hannoversku, ale především v Anglii. Faleristické památky na tuto dobu existují a jistě se k jim časem budeme vracet.

Rusové brzy pochopili význam Sv.Jiří a pokládali a pokládají jej za svého patrona. Postava Sv. Jiří je spodobněná z levé strany, na koni a zabíjejícího draka. Tento symbol je převzat knížectvím Moskevským a samotným městem Moskvou, sídlem carů, později korunovačním městem ruských vládců. Proto se Sv. Jiří stává svatým symbolem pro nejvyšší ruský vojenský řád, kterým je Vojenský řád Sv. Jiří, který v Evropě spolu s Vojenským řádem Marie Terezie patří k nejvznešenějším řádům klasické doby vývoje řádů a vyznamenání. Vojenský řád Sv. Jiří byl založen carevnou Kateřinou II. Velikou dne 26. listopadu (7.prosince dle našeho kalendáře) roku 1769. Carevna Kateřina II. Panovala v letech 1762-1796 a byla tedy současníci císařovny Marie Terezie, ale i pruského krále Bedřicha II. Ona sama pocházela z německé vévodské rodiny Anhalt-Zerbst. V roce 1744 na doporučení pruského krále navštívila Rusko a stává se ženou se ruského následníka trůnu, potomního cara Petra vévody holštýnsko-gottorpského. V roce 1745 si mění jméno z původního Dorothea Augusta na ruské Jekatěrina Alexejevna a je pokřtěna v pravoslavném ritu. V roce 1762 sama dosedla na carský trůn, když před tím odstranila (vraždou?) svého neschopného manžela Petra III. Carevna vedla také řadu válek a je zcela jisté, že ji vzorem byla rakouský Vojenský řád Marie Terezie a dále francouzský vojenský řád Sv. Ludvíka, ale zcela jistě i pruský řád Pour le Mérité, které daly podnět k založení vysokého ruského řádu, který byl zasvěcen symbolice patrona moskevského a celé Rusi, Svatého Jiřího.

Nově založený řád je ihned rozčleněn do čtyř stupňů a byl určen jako odměna za vynikající činy statečnosti, hrdinství a zásluh pro pozemní vojsko i námořní síly Ruska. První dva nejvyšší stupně řádu mohl obdržet jen voják, který byl v hodnosti minimálně generálmajora, III. a IV. stupeň jen důstojníci v hodnosti plukovníka. Řád měl statut zpracován velmi přísně vzorem zde byl jistě statut řádu Marie Terezie. Řád mohl obdržet jen ten, kdo se vyznamenal příkladnou statečností před nepřítelem, kdo dobyl nepřátelskou loď, baterii nebo předsunuté postavení nepřítele a kdo hrdinně, ale zároveň chytře dokázal zvítězit nebo přispět k celkovému vítězství vlastních vojska. K udělení prvního stupně řádu však dotyčný musel být velitelem celé armády a zvítězit ve velké rozhodující bitvě a dále sloužit nejméně 25 let ve válce nebo míru v armádě, případně se zúčastnit dvaceti pozemných nebo osmnácti námořních vojenských akcí. První a druhý řádový stupeň byl udělován výlučně jen panovníkem, ruským carem III. a IV. Stupeň mohl být propůjčen pověřeným generálem.Bylo stanoveno,že poslední IV. Řádový stupen, který je získán přímo na bojišti se neodkládá i když majitel získá další vyšší stupen řádu.

Řád Sv. Jiří nemůže být nikdy přizdoben brilianty či udělen s meči. Pro majitele řádu byly stanoveny nasledovní roční pense:
I. třída 1000 rublů
II. třída 400 rublů
III. třída 200 rublů
IV. třída 150 rublů


Řádové stanovy byly zveřejněny v roce 1782, tedy až v době panování cara Pavla I. (1796-1801), za jeho panování byl řád opomíjen a upadal v zapomnění. Nový ruský car Alexandr I. jej v roce 1801 potvrdil a obnovil k slávě světské a vojenské. Dekorace I. stupně se nosila jako klasický velkokříž na velkostuze, která byla nošená přes pravé rameno k levému boku. Tento stupeň se doplňoval řádovou hvězdu, která byla kovová, později vyšitá dracounovou nití, ale ještě později již jen zásadně kovová. II. stupeň řádu se nosil jako dekorace náhrdelní, která však byla doplněná stejnou hvězdu jako u stupně prvého. III. stupeň byl nošen na krku jako náhrdelní dekorace, jen kříž byl nepatrně zmenšený. IV. stupeň řádu se nosil na prsou, na hrudi.

Původní stanovy řádu nařizuji, že drak musí být na dekoraci znázorněn černou barvou, kůň bílou, zbroj rytíře ocelově modrou, ale plášť, šat a čabraka koně v barvě červené. Velikost kříže v nejnižším stupni je stanovena na 38 mm, šířka ramen 16,5 mm. Střední štítek včetně zlatého okraje v šířce 14,5 mm. Stuhy bývají 28 mm široké. Vyskytuji se však stuhy užší, ale i širší. Starší exempláře bývají větší a jsou pěkně v ploše vypouklé. I tyto kříže podléhaly vkusu doby, ale nikdy nesměly být přizdobeny. Kříž nikdy nemohl být udělen za občanské zásluhy a statečnost neb šlo o výlučný vojenský řád.


Literatura:
SPASSKIJ, I.G.: Cizí a ruské řády do roku 1917
DUROV, I.: Svatojířské vyznamenání
MĚŘIČKA, Václav: Ruský řád Sv. Jiří

[Altmann]

O slavném řádu Sv. Jiří se hodně hovoří, mnoho píše. Pokusme se o trochu jiný pohled na tuto problematiku, kterou je udělení řádu a lide kolem slavného řádu SV. JIŘÍ.

Prvním vojákem , který tento řád obdržel by měl být podplukovník ruské armády Fjodor Fabricin, příslušník 1. granátnického pluku.Řád obdržel dne 8.prosince 1769 . Vyznamenal se v bojích, kde se svoji jednotkou odrazil a zahnal tureckou přesilu. Stalo se tak u města Galace ( dunajská delta) v Rumunsku. Tato skvostná ataka byla oceněna ihned III. stupněm řádu Svatého Jiří.

K prvnímu předání řádu IV. stupně se uskutečnilo dne 3. února 1770. Tímto vyznamenaným byl major Fipatkul , příslušník Kargopulského pěchotního pluku , který v bojích rozprášil přesilu polských povstalců u města Dobře.

Řád Svatého Jiří ve svém nejvyšším 1. stupni byl za celou dobu své existence udělen pouze 25 (dvacetipěti) vynikajícím velitelům a tak asi bude nejrozumější tyto vojáky zde připomenout.


l. Carevna Kateřina II. zakladatelka řádu

2. Polní maršál Petr Alexander Hrabě Rumjancev-Zadunajský (1725-1769), který byl vyznamenán 27. července 1770 za dokonalou porážku turecké armády v bitvě u Kagulu.

3. Generál Petr Ivanovič hrabě Panin ( 1721-1789) za vítězství v bitvě u Bendery v roce 1770 . Podílel se i na pacifikaci vzpoury a povstání J. Pugačeva.

4. Princ Vasilij Michaljovič-Dolgorukoj-Krimský (1722-1782 ) za vítězství na Krymu v roce 1771.

5. Alexej Grigorevič hrabě , Orlov-Česmenský (1737-1808), za vítěznou bitvu u Česmy dne 24. června 1770.

6. Polní maršál Grigorij Alexander kníže Potěmkin ( 1739-1791) kníže Taurský , za vítězství ve druhé válce proti Turecku v roce 1778

7. Admirál Vasilij Jakovlevič Čičagov (1726-1809), za vítězství v námořní bitvě u Viborgu v roce 1790. Bitva proti Finům. Čičagov je jediným ruským admirálem , který obdržel řád Sv. Jiří 1. stupně!

8. Polní maršál Nikolaj Vasilijevič kníže Rěpnin (1734-1801) . za četná vítězství ve finské válce v roce 1791. Rěpnin bojoval u Largy a Kagulu , v roce 1770 u Ismailu a Kilie , v roce 1789 porazil Turky nad řekou Šalčou a v roce 1791 porazil velkovezía u Mačina.

9. Polní maršál a generalissimus ruské armády , Alexandr Vasilijevič , hrabě a potomní kníže Suvorov-Rymnický , kníže Italský ( 1729-1800), legendární vojevůdce ruských vojsk . Svůj kříž 1. stupně obdržel v roce 1799 za vítězství v bitvě u Rymniku. Suvorov potlačil povstání Pugačeva , bojoval na Krymu proti Turkům u Kinbornu, Očakova a pevnosti Ismailské , v roce 1794 dobyl varšavské předmostí Pragy a poté si podrobil celou Varšavu, v roce 1799 podnikl tažení proti francouzské republikánské armádě do Italie.

10. Polní maršál Michal Ilarionovič Goleničev-Kutuzov kníže Smolenský ( 1745-1813) , legendární vojevůdce v době napoleonských válek. Svůj kříž 1. stupně obdržel za vítězství nad Napoleonem. I on bojoval v povstání proti Pugačevovi a dále na Krymu u pevnosti Šumly , v bitvě u Očakova a v roce 1791 proti Turkům u Babadaghu . Byl aktivním účastníkem bitvy u Ulmu a Slavkova v roce 1805, ale jeho strategické umění vyniklo v roce 1812 v bitvě u Smolenska,Borovina a Moskvy. Prokázal sílu a odhodlanost při vyhnání a pronásledování francouzských jednotek na Berezině.

11. Generál Michal Ondřej ( Michal Bohdanovič) kníže Barclay de Tolly ( 1761-1818). 1. stupeň řádu obdržel za své vítězství u Chlumce a Varvařova v Čechách ve dnech 29.-30. 1813 generál Toll , který byl původem z Pobaltí, bojuje na Krymu, ale také proti Švédům, v bitvách u Pultuska, Pruského Jílového, v roce 1807 u Smolenska, u Toruně , Budyšína, Drážďan, Königswarty a Chlumce a nakonec u Lipska.

12. Generál jízdy Lewin August Theofil hrabě Benningson ( 1745-1826) . Kříž 1. stupně obdržel za dobytí Paříže 1814 . Také tento generál bojoval proti Turkům u Očakova , v polské válce v letech 1793-1794 dobýval Derbentu v Persii, měl významný podíl na odstranění cara Pavla I., v roce 1806 bojoval u Pultusku , v roce 1807 u Pruského Jilového a Frydlantu , kde však byl poražen. Následně v roce 1812 u Borovina ,Trutina a Lipska . Oblehal Hamburk, který bránil Davout.

13. Polní maršál Ivan Fjodorovič Paskievič , hrabě Erivanský , kníže Varšavský ( 1782-1856) . Obdržel kříž v roce 1829 za vítězné ukončení války s Persii . Kníže bojoval v roce 1805 u Slavkova, posléze proti Turkům, pak v roce 1812 u Smolenska, u Borovina. V bitvě u Malojaroslavce a v bitce u Krasnoj , dále u Lipska a u Paříže . V roce 1828 dobývá Jelizevetpol, Jerevan a Erzerum.V roce 1831 krvavě potlačil polské povstání a dobývá Varšavu. V roce 1849 vedl ruské jednotky do Uher k potlačení Košútovy insurgente . Zvítězil v bitvě u Világoše.

14. Ruský car ALEXANDER II.

15. Polní maršál Ivan Ivanovic hrabě Děbič-Zabalkánský (vlastním jménem Hans Karl Friedrich Anton von Djebitsch – nebo také Diebitsch und Narden) 1785-1831). Velkokříž řádu získal v roce 1829 za vítězné ukončení turecké války. Bojoval u Slavkova, Frydlantu, Polocka, Lützenu , Drážďan, Chlumce a Lipska . V roce 1825 tvrdě potlačil povstání děkabristů , v roce 1828 bojoval u Varny, Silistry, Aitosu a Adrianopolu . V roce 1831 se významně podílel na potlačení polského povstání.

[Altmann]

II. část:

Ruský řád Sv. Jiří I. stupně.


16. Polní maršál velkokníže Nikolaj Nikolajevič ( 1831-1891) , byl to třetí syn cara Mikuláše I. Svůj řád 1. stupně získal v roce 1877 za vítězství u bulharského Plevna , v době války s Tureckem . Byl otcem velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče mladšího (1856-1924 ) velitele ruských vojsk na počátku Velké války 1914

17. Polní maršál velkokníže Michal Nikolajevič ( 1832-1909) čtvrtý syn cara Mikuláše I.. Řád mu byl udělen v roce 1877 za bitvu u Aladzhy . Byl posledním nositelem Řádu Sv. Jiří 1. stupně v Rusku. Další nositelé jsou již cizinci.

18. Švédský korunní princ Jan Karel ( Jean Babtiste Julius Bernadotte ) vévoda z Pontecorvo , francouzský maršál, potomní švédský král Karel XIV. Jan ( 1763-1818-1844 ). Získal kříž I. stupně v roce 1813 za svoji osobní účast na porážce císaře Napoleona . Bernadotte bojoval v revoluci , podílel se na bitvě u Fleurusu v roce 1793, následně bojuje na Rýně a také bojoval v roce 1797 v Itálii pod Bonapartem . Byl vyslancem ve Vídni a ministrem války. Jako voják- maršál se vyznamenal v roce 1805 u Ulmu a Slavkova . Bojoval u Jeny a Lübecku a v roce 1809 u Wagramu . V roce 1810 byl švédským králem Karlem XIII. adoptován . V roce 1813 bojoval ve spojení s Blücherem v Dánsku a Norsku . Byl velitelem takzvané Severní armády v prostoru Hamburgu.

19. Polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg (1771-1820) . JKníže svůj řád Sv. Jiří I. stupně získal v roce 1813 za vítězství v bitvě u Lipska . Schwarzenberg bojoval v roce 1788-89 pod Laudonem u Sanace a Bělehradu , v roce 1805 bojoval u Ulmu , v roce 1808 byl vyslancem v Petrohradu, v roce 1809 bojoval u Wagramu a následně působil jako velvyslanec v Paříži. Měl velkou zásluhu na uskutečněném sňatku císaře Napoleon a Marii Lusou.

20. Polní maršál Artur Wellesley , vévoda z Wellingtonu a z Waterloo , markýz z Duro (1769- 1852) . Získal řád Sv. Jiří 1. stupně v roce 1815 za vítězství nad Napoleonem. Bojoval v Indii , od roku 1808 je velitelem anglického expedičního sboru na Pyrenejském poloostrově . Bojoval v bitvách u Roláda, Vimeiro, Talavery, Torres , Vedrem, Almeiny, Ciudad Rodrigo, Badajoze, Salamanky, Madridu. Jeho největším skvělým vojenským úspěchem však je bitva u Waterloo v roce 1815 . V pozdějších letech se věnoval politické činnosti, byl rádcem královny Viktorie

21. Loius Antoine de Bourbon , vévoda z Angouléme (1775-1844) . Byl to nejstarší syn hraběte Karla z Artios , potomního krále Karla X. Již v roce 1792 byl hlavou francouzské emigrace v Německu. Žil v Anglii, posléze v Mitavě , zde se také oženil s dcerou Ludvíka XVI. Potom pobýval ve Varšavě a v Rusku. Po restauraci v roce 1814/15 se stává vysokým představitelem armády ve Francii . V roce 1823 velí vojenským operacím ve Španělsku, zde se mu podaří krvavým způsobem potlačit a rozprášit liberalisty . Je jmenován vévodou z Trocadera .Politicky byl tvrdý ultraroyalista a ultramontán . V roce 1830 abdikoval ze všech svých funkcí a se svým otcem odchází nejprve do Skotska, ale později do Prahy (1832) následně do Gorice kde zemřel. Angouléme byl nositelem velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie (5.prosince 1823) . Řád obdržel již jako generalissimus francouzké armády. V roce 1823 obdržel l. stupeň řádu Svatého Jiří. Oba tyto vysoké řády mu byly udělena za akce ve Španělsku .

22. Polní maršál Gebrhard Leberecht Blücher , kníže z Wahlstadtu , (1742-1819) . Řád Sv. Jiří 1. stupně obdržel za své vítězství ve válkách s Napoleonem. Blücher nejprve bojoval ve službách švédského krále , ale od roku 1760 již v Prusku . Vyznamenal se v koaličních válkách . Bojoval u Auerstädtu a jeho snad nejznámější vítězství nad říčkou Katzbachem . Svým rychlým přesunem rozhodl bitvu u Ligny a bitvu u Waterlo.

23. Polní maršál Josef Václav hrabě Radetzký z Radče ( 1766-1858) .Vojenský řád Svatého Jiří 1. stupně získal za svá skvělá vítězství v roce 1848 v Itálii . Bojoval již v koaličních válkách , v bitvách u Voltri a Hohenlinden , v roce 1809 v Německu a u Aspern a Wagramu . V roce 1813 byl šéfem (náčelníkem) polního štábu maršála Schwarzenberga a svým plánem na porážku Napoleona význačně přispěl k vítězství koaličních vojsk u Lipska. Slávu a válečné vavříny si však dobývá v roce 1848-1849 , kdy skvělým způsobem potlačil povstání v Miláně aby nakonec slavně zvítězil u Custozzy , Navarry , Vigevana , a Mortary .

24. Vilém I. císař německý, (1797-1861-1871-1888) získal 1. stupeň řádu v roce 1869. Byl to syn krále Bedřich Viléma III. pruského . Car tento řád udělil snad jako výraz porozumění za potlačení liberalistických tendencí v Německu a za porážku Rakouska v roce 1866.

25. Polní maršál arcivévoda Albrecht Rakouský (1817-1895 ) .Jde o syna arcivévody Karla, který zvítězil u Asper . Kříž řádu 1. stupně obdržel v roce 1870 . Albrecht řídil vojenské operace rakouské armády v Itálii v roce 1866 a slavně zvítězil v bitvě u Custozzy.

[sefit]

Doplnenie informácii k najvýznamnejšiemu vojenskému rádu Ruska.

4-tá trieda rádu mohla byť povodne udelená aj vyššiemu dôstojníkovi ak tento vykonával službu nepretržite aspoň 25 rokov alebo sa zúčastnil na 18 námorných kampaniach. Od roku 1833 však bolo nutné zúčastniť sa aspoň jednej bitky. V roku 1855 bolo vyslúženie si 4tej triedy rádu za "dlhoročnú službu" zrušené a rád mohol byť udelený len za vojenskú chrabrosť. Ak by si dôstojník vyslúžil v tomto období 4-tú triedu ako za chrabrosť tak aj za dlhoročnú službu, tak to bolo naznačnené na stuhe a to speciálnou sponou. Známe sú len 4 prípady z histórie, posledné takéto udelenie bolo v roku 1860.
III. a IV. stupeň sa s dôrazom na vojenskú chrabrosť často udeľoval aj dôstojníkom pod hodnosť plukovníka.

I. stupeň udelený 25-krát (pán kolega "altmann" poskytol celý a kompletný zoznam), prvý bol generál-polný maršál gróf Rumjanciev-Zadunajski (21. júla 1770), ak sa do úvahy neberie cárovná Katarína Veľká

II. stupeň - presne 125-krát, prvý bol generálporučík Pjotr Grigorjevič Plemjanikov, taktiež 21. júla 1770 a posledný recipient bol francúzsky maršál F. Foch (21. decembra 1916)

III. stupeň - presný počet nie je úplne známy, odhad je okolo 650 krát, prvý bol už spomínaný podplukovník Fedor Fabricijan, ktorého meno napovedá o neruskom pôvode.

IV. stupeň - záznamy do roku 1813 uvádzajú 1195 recipientov, neskôr sa záznamy neviedli odhady sú od 10500 do 15000. Prvý recipient taktiež roku 1770 bol major I. triedy Reinhold Ludwik (alebo Grigorij Karilovič) von Patkull. Bol to pôvodne saský dôstojník, neskôr v službách Ruska a dotiahol to na generál-majora. Jeho syn Vladimír pokračoval v jeho šľapajách a skončil ako generál pechoty a v roku 1812 si za bitku u Smolenska vyslúžil taktiež 4-tú triedu Rádu sv. Juraja.

Rád Sv Juraja dostali aj dve ženy (do úvahy sa opäť neberie cárovná Katarína Veľká), v obidvoch prípadoch, šlo o 4-tú triedu. Tou prvou bola Sofia Mária Amália, panovníčka Kráľovstva Oboch Sicílií (1841-1925) - 21. februára 1861, "za svoju odvahu pri obliehaní pevnosti Gaeta z 12.11.1860 do 13. 2. 1861";
a druhou bola Rima M. Ivanovna (in memoriam), zdravotná sestra (1894-1915) - 17. september 1915, "pre svoju odvahu a obetavosť, preukázanú v boji, keď po smrti všetkých dôstojníkov prevzala sama velenie celej jednotky a po bitke umrela na zranenia." Mŕtva sestra bola vyznamenaná Rádom sv. Juraja 4tej triedy na základe vyhlášky Mikuláša II, aby sa takto obišiel štatút.

Počas Veľkej vojny bol Rádom Sv. Juraja vyznamenaný jeden dôstojník 2 krát. Ide o kapitána 73. pešieho pluku "Krym" Sergeja Pavloviča Avdejeva, ktorý získal 4-tý stupeň 20.februára 1916 keď v odvážnom útoku zničil nepriateľské guľomety. V tej dobe bol práporčík a potom podľa stanov rádu bol okamžite povýšený na podporučíka. Následne dostal ešte jedno udelenie a to 5. apríla 1916. Skôr však došlo k chybe, keďže druhý rád dostal vtedy, keď bol predložený z jeho 9. armády do 3. armády. Keďže však poručík a neskôr nadporučík prejavoval neustále značnú odvahu v boji a so svojou čatou dosahoval skvelých výsledkov bolo toto druhé udelenie prekvalifikované na Rád Sv. Juraja 3. triedy a to na základe špeciálneho rozhodutia vrchného velenia. Stalo sa tak 4.marca 1917, krátko na to však statočný, už kapitán, Avdejev padol v boji.

Rád má svoje pokračovanie aj v modernej histórii Ruskej federácie. Po peripetiách bol plne obnovený 20. marca 1992 ale jeho nový štatút podpísal až prezident Putin dňa 8. augusta 2000. Stal sa najvyšším čisto vojenským rádom, tak ako tomu bolo predtým, do roku 1917. Môžu ho získať len vyšší dôstojníci a to za chrabrosť v boji proti vonkajšiemu agresorovi. Prezident Medvedev štatút upravil a vydal rozhodnutie, kde potvrdil, že " ....rád obnovený v roku 2000 je pre tých, ktorí sa vyznamenali v bojoch proti cudzej agresii. Avšak, za účelom oživiť slávne tradície rytierov svätého Juraja, som sa rozhodol odovzdať ocenenie za udržiavanie medzinárodného mieru a bezpečnosti aj na území iného štátu. " K prvým udeleniam došlo okamžite a to vrámci účasti vojsk RF v ozbrojenej akcii na udržanie mieru (peacekeeping) s názvom "Prinútenie Gruzínska k mieru" v auguste 2008.* Rád sv Juraja 4. triedy v novodobých dejinách Ruska obdržali generál-plukovník Nikolaj Jegorovič Makarov, veliteľ severokavkazkého vojenského okruhu ako aj podplukovník jednotiek Spetznas Anatolij Vjačeslavovič Lebeď. Rádom sv. Juraja 2. triedy boli vyznamenaní Sergej Afanasievič Makarov, armádny generál a nášelník GŠ vojenských síl RF, Alexander Nikolajev Zelin, generál-plukovník a veliteľ vzdušných síl RF a Vladimir Anatolijevč Bondyrev, armádny generál a veliteľ pozemných síl RF.

Armádne zdroje RF hovoria ešte o dalších 4 vyznamenaných Rádom sv. Juraja 4-tej triedy. Ide o generálov Volkovitského, Urasova, Sadofjeva a Šamanova. Pri všetkých štyroch ide o účasť na vojenskej akcii v Gruzínsku. Iné udelenia rádu nie sú známe, armádne zdroje neutajujú vyznamenaných, ale informačné zdroje (hlavne médiá) často krát uvádzajú nepresné informácie, väčšinou si mýlia dekorácie a rády.

* text uvedený kurzívou je komuniké z oficiálnych informačných zdrojov Armády RF a autor tohoto príspevku k nemu nezaujíma žiadne stanovisko a ani názor. Cieľom príspevku je len doplnenie faleristickej informácie o ráde Sv. Juraja v súčasnom Rusku.

[Altmann]

III. část

Řád Sv. Jiří.

V Rusku se problematice řádu věnuje velká pozornost. Existuje literatura, která obsahuje jména všech dostupných nositelů II. a III. stupně a výběrově i stupně IV.

V době napoleonských válek bylo hodně cizích důstojníků vyznamenáno II. řádovým stupněm ( 1805, 1807, a dále 1813-1814). V první světové válce mnozí naši důstojníci-legionáři obdrželi řád Sv. Jiří IV. stupně. Bývalý generál Radola Gajda (Rudolf Geidl) obdržel dokonce III. stupeň řádu za své vystoupení v Ruské armádě v bojích proti bolševikům na Sibiři . Zde je nutno upozornit, na stále se opakující chybu, kterou dělají i renomovaní historici, kteří zaměňuji kříž Sv. Jiří s řádem Sv. Jiří.

Ruští vládci sami řád Sv. Jiří považovali za nejvyšší vojenské ocenění, které mohlo být uděleno. Nejvyšší stupeň nosila pouze carevna Kateřina II., ale z titulu zakladatelky řádu.
Car Alexandr I. získal IV. stupeň až 13. prosince 1805 po bitvě u Slavkova, což musel schválit Gergijevská rada.Mikuláš I. získal řád ve IV. stupni v roce 1838, ale jen za 25 odsloužených let za vzornou službu v armádě. Alexandr II. byl vyznamenán IV. řádovým stupněm za odvahu a hrdinství ve válkách na Kavkaze, I. stupeň řádu přijal jen u příležitosti stoletého výročí založení řádu. Car Alexandr III. získal řád ve II. třídě řádu dne 30. září 1877 za vzorné plnění úkolů a odvahu ve válce s Turky.
Poslední car Mikuláš II. získal řád ve IV. stupni dne 25. října 1915 . Návrh na toto kontroverzní udělení byl předložen Georgijevské radě generálem knížetem Baryatinským. Radě nezbývalo než udělení řádu doporučit.

Udělení vojenského řádu ženě bylo vždy chápáno jako něco ne-li nepatřičného, rozhodně však naprosto výjimečného. I u řádu Svatého Jiří tomu nebylo jinak. Přesto se právě tento řád může pochlubit udělení řádu ve IV. st. dvěma ženám z cela rozdílných společenských vrstev i postavení.

První takovou dámou byla královna Obojí Sicílie , Marie Žofie Amálie , která byla vyznamenaná dne 21. února 1861 a to za svůj podíl na hrdinství sicilských jednotek v obležené Gaetě, která byla obléhaná jednak vojsky profesionálního revolucionáře G. Garibaldiho a dále jednotkami sardinského krále Viktora Emanuela II. Alexandr II. sympatizoval s bojem sicilského krále Františka I. a tak oba manželé za jejich odpor a odvahu vyznamenal řádem Sv. Jiří IV. stupně. Sám král pak obdržel i rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie.

Druhá žena, nositelka vojenského řádu Sv. Jiří byla zdravotní sestra Rymna Michailovna Ivanova , která byla ošetřovatelskou u 105. orenburského pěšího pluku. Při jednom opakovaném německém útoku, kdy padli všichni velitelé jednotky, ona sama přebírá velení desáté čety . Se svými vojáky útok odrazila a dokázala přejít do protiútoku . Celkem byla jedenáctkráte raněna a zemřela na vykrvácení z ran. Její heroická statečnost byla oceněna zcela mimořádně, řádem Sv. Jiří IV. stupně. Kříž obdržela od cara posmrtně a její otec byl dědičně povýšen do šlechtického stavu.

Při řádové reorganizaci v roce 1913 byly stanovy řádu doplněny o nařízení, které určovalo nošení řádu za všech okolností, případně jej nahradit (výjimečně ) stužkou, např. na plášti či specielním oděvu. Dále bylo upřesněno, že každý důstojník začíná u nejnižšího řádového stupně, tedy IV. stupněm řádu. Zároveň bylo stanoveno, že při udělení vyššího stupně lze nosit i stupeň nižší.

Žádný vyznamenaný tímto řádem nesměl být nucen k opuštění armády. Jména rytířů řádu se vyrývala do stěn Georgijevského sálu v moskevském Kremlu a jména byla umisťována na čestné desky v učilištích v kterém důstojník studoval. Řád měl i svůj řádový svátek , kterým byl 26. listopad , tedy zároveň i den založení řádu. Bylo také upřesněno,že tento řád nesmí být nikdy a v žádném případě doplněn brilianty.

Koncem 19. století sloužili v ruské armádě i cizinci jiného vyznání, muslimové. V tomto případě se postava Sv. Jiří nahrazovala černým dvouhlavým orlem . Takto byl zdůrazněn nekřesťanský původ vyznamenaných . Stejné pravidlo platilo i pro další řády a také pro Kříž Svatého Jiří.

V Ruské společnosti byla a naštěstí je problematika řádu Sv. Jiří ve velké vážnosti. To vedlo i k tomu,že některé vojenské útvary obdrželi polnice a prapory se „Svatoni stuhou „ na znak hrdinství jednotky. Byli to pluky, které se vyznamenaly statečností a odvahou. Mezi prvními to je gardový pluk Gabrovský, Moskevský, Smolenský a Archangelský.

V roce 1774 nařídila carevna Kateřina II. aby se třetí kyrysnický pluk jmenoval :

Pluk řádu Svatého Jiří Mučedníka, který je později nazýván 13. orděnský (řádový) pluk.

Ani v Sovětském svazu nebyl význam tohoto řádu podceňován. V současné době je tento vznešený řád opět zařazen mezi státní ruské řády a vyznamenání.!

Literatura:
Václav Měřička : Ruský vojenský řád Svatého Jiří
S. Andolenko : Nagrudnyje znaki russkoj armii, Paříž 1966
I.G. Spasskij : Inostrannie i rusalie orděna do 1917 goda.
Robert Werich : Russian order, Decorations and Medal

[Altmann]

Plukovník Gajda v roce 1918. Celkem ne tak známá fotografie. V této době mu bylo 26 let. Na uniformě vidíme tyto řády:
1. Řád Sv. Jiří IV. stupně
2. Kříž Sv. Jiří s vavřínovou větvičkou na stuze
3. Řád Sv. Vladimíra IV. stupně s meči

Fotografie je zajímavá i tím, že byla objevena v antikvariátu v Rusku.

Citace z ruské literatury:

15. dubna 1948 tiše zemřel ve svém pražském bytě vůdce českých fašistů Gajda. Jeho pohřbu se mohla zúčastnit jen jeho rodina. Hrob generála Gajdy na Olšanském hřbitově je zpustlý a zarostlý. Přitom v Rusku mnozí vzpomínají na dobu, kdy tento mladý důstojník ve věku 26 let byl pánem Sibiře od Volhy po Vladivostok, kdy vedl se svými vojsky boj proti bolševikům. V Rusku na Gajdu vzpomínáme jako na hrdinu.

Není třeba komentáře, je to jistě subjektivní pohled regionálního ruského historika, který gen. Gajdu a jeho dobu hodnotí přece jen z jiného pohledu.

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/323163#323163

[ondras]

Ten Legionářský důstojník na první fotografii, je pplk. Karel Vašátko. Tady je perfketně napsaný jeho životopis :
http://www.karelvasatko.cz/pplk-karel-vasatko

[Altmann]

Tak ten obrázek jsem vložil zcela anonymně a doufal jsem,že bude reakce. Děkuji je to dobře, když někdo reaguje. (Obrázek je stažen z ruských voj. stránek)

Mezi nositele řádu Sv. Jiří však patří cela řada československých důstojníků, snad ty nejznámější:

- generál Petřík Václav
- generál Syrový Jan
- generál Medek Rudolf
- generál Němec Matěj
- generál Čeček Stanislav
- generál Číla Antonín
Vojcechovský, Sergej

Na některých především českých internetových stránkách je uváděn i generál Voženílek s tím,že je nositelem řádu Sv. Jiří a to dokonce ve IV.III. a II. třídě.
Jde o omyl i když autoři celkem tvrdě trvají na svém. Zde pravděpodobně personalista neznalý této problematiky zaměnil řád s křížem Sv. Jiří, bohužel tento problém se objevuje i v odborné literatuře. Generál Voženílek byl nositelem kříže Sv. Jiří a to právě 2.3.4. stupně. Přikládám celkem zajímavou fotografii tohoto inteligentního pana generála.


Zdroje:
archiv Alt

[Altmann]

Čestná šavle řádu Sv. Jiří se v našich podmínkách nachází a je zastoupena v několika mně známých sbírkách jejichž majitelé si z pochopitelných důvodů nepřeji být jmenování.


Tyto čestné zbraně, které budeme v tomto případě nazývat šavlemi mají pevné spojení s řádem Sv. Jiří. Je nutno si uvědomit, že sem však náleží další zbraně:
- námořní kordíky
- letecké kordíky
- kozácké šavle typu „šaška“
- jatagany

Všechny tyto zbraně musí mít nápis: „Za chrabrost“ a jsou doplněny střapcem či portepé v barvách stuhy řádu Sv. Jiří. Nejstarší udělené zbraně pocházejí z období carevny Kateřiny II., ale tyto zbraně bohatě doplněny zlatem, brilianty nemají nic s řádem společného, jde jen o vysokou (nadstandardní) odměnu panovnice.

V době vlády cara Alexandra I., tedy v době kdy Rusko bojuje téměř proti všem, dochází k přiřazení těchto čestných chladných zbraní k řádu Sv. Jiří a včlenění do stávající soustavy ruských řádů.

Carským výnosem ze dne 28. září 1807 bylo nařízeno, aby stateční důstojníci, majitelé Zlaté šavle Sv. Jiří byli zařazeni mezi nositele řádu. Carský výnos ze dne 12. března 1844 dokonce určuje povinnost udělovat, evidovat tyto šavle řádové kapitule (do této doby šavle uděloval přímo car cestou své carské kanceláře). Car si však ponechal právo dle svého rozhodnutí udělit zbraň zdobenou zlatem a brilianty. Tyto zbraně velké materiální hodnoty jsou však určeny pouze pro generálské hodnosti.
Dalším důstojníkům do hodnosti plukovníka byly udělovány na návrh panovníka čestné šavle, které jsou nazývány „Šavle Svatého Jiří“. Na těchto zbraních je nápis „Za chrabrost“ a jsou doplněny portepé v barvách svatojířské stuhy.

Šavle Sv. Jiří se udělovala v případě, když statečný důstojník sice prokázal statečný či, ale nebylo mu možno udělit či propůjčit vlastní řád Sv. Jiří IV. stupně.

Poznámka:
Při udělování či přidělování takovéto zbraně se dbalo, aby důstojník byl statečný a udělení zbraně bylo jakýmsi znamením, že při opakovaném projevu statečného chování bude již důstojník oceněn řádem 4. stupně.

Literatura:
Симонов А. А., Закатов А. Н.: Императорские Ордена России (1698-1997). М. 1997.
Měřička Václav: Ruský vojenský řád Sv. Jiří. Praha 1963
Spasskij I.G.: Innostrannie i Ruskie orděna do 1917 goda. Leningrad 1963

[Altmann]

Rozpadem Svazu sovětských socialistických republik se Rusko vrací ke svým tradicím a jako země i k velmocenskému postavení, což opět jak jinak vadí především USA. Jedna z nám příjemných tradic je to, že jako faleristé můžeme znova mluvit o slavném řádu Sv. Jiří, který byl obnoven v celé své kráse a v návaznosti na tradice řádu.


Řád svatého Jiří - nejvyšší vojenské ocenění Ruské federace. Statut řádu schváleného dekretem prezidenta republiky dne 08.08.2000 № 1463. Řád byl založen Kateřinou II 26.listopadu 1769 obnoven 02.03.1992

Statut řádu:
Stanovy řádu se neliší od původního z nejstarší doby, určení a rozdělení řádu. Řád byl založen jako nejvyšší a nejvznešenější vyznamenání určené pro ocenění důstojníků, velitelů, kteří své úmění prokázali při vedení bojové činnosti a obraně vlasti před vnějším nepřítelem, kdy tato vojenská akce vyústila v úplnou a drtivou porážku armády nepřítele. Tato statečnost a odvaha má svůj význam pro generace všech obránců vlasti. Jednotlivé stupně jsou rozděleny a liší se ve významu a provedení bojových akcí. Řád tedy existuje ve čtyřech stupních, které se člení po vzoru původního řádu Sv. Jiří tak jak známe už od doby zakladatelky řádu Katařiny II. Veliké.