Kříž generála K e l l e r a
Cross of general Keller
Velitel 3. jízdního oddílu, generál hrabě Keller již v prvních dnech únorové revoluce odmítl přísahu poslušnosti a věrnosti Prozatímní vládě. Generál a hrabě Keller byl jedním z mála těch vyšších důstojníků, kteří veřejně přiznali a zachovali věrnost carovi a monarchii.
Odstoupil z velení , předal svoji jednotku generálovi Krymovi a odjel do Charkova. Zde žil jako penzionovaný voják. Ale již počátkem listopadu 1918 za generálem přijíždějí vyslanci Severní armády (později nazývané Severo-západní armáda ) . Generál Keller byl vyzván, aby se postavil do čela této vyšší jednotky a zahájil boj proti bolševikům. Hrabě Keller souhlasí a dne 12 . listopadu odjíždí do Kyjeva s cílem stát se velitelem této armády, která se formovala v prostoru Pskova.
V Kyjevě je však z rozhodnutí Hetmanské vlády jmenován do funkce Vrchního velitele všech ozbrojených sil na Ukrajině. Keller souhlasil, ale s jedinou podmínkou. Jeho přání bylo, aby se všechny jednotky, oddíly a partyzáni, kteří podléhali Hetmanské vládě sjednotili a v rámci Dobrovolecké armády se podřídili gen. Denikinovi. Tato organizace však nevyhovovala Hetmanské vládě a tak generál Keller složil svoji funkci a snažil se k Kyjeva odjet.
V této době však je slabě bráněný Kyjev nečekaně obsazen jednotkami Petljura. Generál Keller byl zrazen, vydán bandě vrahů, které Petljura soustředil pod své velůení a v noci z 20 na 21. prosince byl zastřelen na Sofijském náměstí jedenácti výstřely do zad. Zároveň s generálem byl zastřelen jeho adjutant, plukovník Pantělejev a rotmistr Ivanov, kteří zcela dobrovolně svůj život spojili s hrabětem. Oba měli možnost z Kyjeva uniknout, ale oba přijali raději smrt než zradu. Charakter generála a jeho blízkých byl tedy zpečetěn a nám i po tak dlouhé době nezbývá nic jiného, než říci „Sláva hrdinům“.
Po smrti generála Kellera se stává velitelem armády generál Vandam, později plukovník von Neff, plukovník Dzeržinskij a nakonec generál Rodzjanko. Všechny bojové akce však končí porážkami.