Kříž Chrabrých atamana Bulak-Balachoviče

[Altmann]

Kříž Chrabrých atamana Bulak-Balachoviče
Krzyz Walecznosci Armii gen. Bulak-Balachowicza


U tohoto „vojáka“ můžeme směle říci, že on sám byl více bandita než voják ctící důstojnickou čest. Ale i tak prochází historii Občanské války a jeho dekorace je do dnešních dnů považovaná za velmi zajímavou i když více jak 99% tojsou jen prosté kopie (COPY)


S.N. Bulak-Balachovič byl osobou a vojákem zcela bez charakteru, poněkud podivnou postavou, která se vynořila v době občanské války v Rusku. Bojoval se svými věrnými nejprve s bílými proti rudým, aby pak bojoval na straně bolševiků proti bílým a opět s bílými proti bolševikům. Svůj život ukončil na ulici Varšavy, kde byl za bílého dne v roce 1940, zastřelen neznámou osobou. (gen. Paškov uvádí rok 1941)

Ataman Bulak-Balachovič sloužil u jezdecké jednotky ruské armády v hodnosti rotmistra, což odpovídá hodnosti kapitána řadové pěchoty ruské armády. Tento důstojník neměl žádné vyšší či specializované vzdělání, které by jej předurčovalo na zodpovědný velitelský armádní stupeň. Byl to hrubý, nevzdělaný piják.

Generál Judenič atamana vyzvedl ve funkci a dokonce jej povýšil nejprve do hodnosti plukovníka a vzápětí na generál-majora. Povýšení zdůvodnil statečnosti jednotek Bulak-Balachoviče v boji proti bolševikům. Vojáci této jednotky se vyznačovali mimořádnou chrabrostí i krutostí, bojovali statečně neb si byli vědomi toho, že v případě zajetí milost nedostanou a budou na místě rudými popraveni.

Bulak-Balachovič velel svému partyzánskému oddílu nejprve v rámci vyšší jednotky generála A.P. Rodzianka v podřízenosti Zvláštního oddílu Severní armády ( OKSA) a později jako součást Severozápadní armády generála Judeniče. V této době se však již z partyzánské jednotky stává „divoký oddíl“, který se více než boji s rudými gardami věnoval plnění, loupení, znásilňování a banditismu. Proto byl z příkazu gen. Judeniče ( číslo 20 ze dne 24. srpna 1919 ) i se svým oddílem vyloučen ze sestavy bojovníků Bílé armády. Ataman proto se svými věrnými odchází do Estonska a později do Polska. V Polsku mu byla hodnost generála uznaná a Bulak-Bulakovič se stává generálem Polské armády. Jistě i z toho důvodů se problematice dekorace tohoto rozporuplného člověka a vojáka věnují především sběratelé v Polsku. Bulak-Balachovič bojoval v Bělorusku, až do 18.března 1921.

Generál Bulak-Balachovič pro své věrné spolubojovníky zakládá pamětní dekoraci s názvem :

KŘÍŽ CHRABRÝCH

Popis kříže:

Avers:
Kříž je vyroben z obecného kovu a patinován do barvy starého stříbra. Tvarově vychází z řádu Sv. Jiří. Na středu kříže je položen kulatý zdobný medailon opět v barvě matového stříbra. Zde se nachází lebka s mečem a pochodní. Medailon je obklopen vavřínovým věncem , který je v dolní části převázaný stuhou. Velikost kříže je 35 x 35 mm.

Revers:
Zadní strana je hladká, „celostříbrná“ a zde se vyrývalo pořadové číslo. Kopie kříže se vyrábějí již od padesátých let a mnohdy jsou právě tyto starší kopie, původem z Polska vydávané za ověřené originály.

Stuha:
Kříž byl určen k nošení na klasické stuze řádu Svatého Jiří.

Kříže se stále objevují v nabídce na polské Aukru a jsou proveden v různé kvalitě.

Originální dekorace byla vždy s udělovacím dekretem či písemným potvrzením. Zhruba do třicátých let bylo v Polsku tolerováno nošení této dekorace u vojáků Dobrovolecké armády, ale počátkem třicátých let byl velením armády vydán přísný zákaz nošení této dekorace na stejnokroji polských vojáků.



Poznámka:
Sám generál byl zastřelen, neb Němci s jeho osobou a zkušenosti z lupičství a banditismu měli své plány jak jej zapojit do protipartizánského boje. Na čí rozkaz byl zlikvidován však do dnešních dnů není zcela jasné.


Poznámka:
Generál se narodil dne 10.února 1883 Kaunas, tehdy Rusko a byl zastřelen 10. května 1940 ve Varšavě. Stanislaw Bulak-Bałachowicz nebyl převzat do řad polské armády, ale on sám vystupoval jako brigádní generál. V září 1939 jako dobrovolník velel pluku a zúčastnil se obrany Waršavy. O tom proč byl zastřelen se stále vedou spory. Údajně z důvodů, že chtěl na gestapu zradit polské vlastence (neprokázáno). Byl to agresivní lupič, antisemita v tomto se shodují i polští historici.

Kříž bychom možná měli zařadit do kategorie privátních polských dekorací, ale život tohoto muže je spojen především s bojem proti bolševikům.
Samotní polští sběratelé připouštějí, že po roce 1975 se na sběratelském trhu objevilo větší množství kopii či novodělů těchto křížů. Pravda je, že není problém si tuto dekoraci nechat zhotovit i ve stříbře. Osobně jsem se o tom přesvědčil ve Waršavě při návštěvě kolegy, který mně tehdy seznámil s klenotníkem a výrobcem řádů a vyznamenání.

Literatura :
Gen. Paskov: Orders and Badges in the Civil War 1917-1922
Alender Kuzněcov : O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922

Stanislaw Bulak-Balachowicz w portalu encyklopedycznym Антибольшевистская Россия (1917 – 1947)

ek Cabanowski, General Stanislaw Bulak-Balachowicz. Zapomniany bohater, Warszawa 1993 r.

http://rarplayer.appspot.com/wiki/Kateg ... olszewicka

[Altmann]

V období světové války bojoval na úseku severní fronty, sloužil ve stejné jednotce jako baron Ungern
Ataman Bulak-Balachovič sloužil u jezdecké jednotky ruské armády v hodnosti rotmistra, což odpovídá hodnosti kapitána a proslavil se jako inteligentní důstojník, který se svými vojáky podnikal nájezdy do týlu nepřítele,.
V období po říjnové revoluce bojoval proti Němcům a byl těžce raně (průstřel plic).Když se v dubnu zotavil, převzal velení 38 jezdců - vše, co zbylo z týmu. Stal se rudým velitelem, shromáždil větší počet vojáků (bývalí rolníci a námořníci). Koně a výstroj opatřil ze zásob a skladů bývalé carské armády.
Balakhovičova skupina byla plná zábavy. Opilství a konflikty se sousedními jednotkami byly pravidelné.
V řadách jednotky byli bývalí carští důstojníci a junkeři, kteří na protest nosili symboliku staré carské armády. Tradovalo se, že Balakhovič se pravidelně se svými důstojníky zúčastňuje bohoslužby. Bolševici se pomocí agitátoru snažil jednotku získat pro boj v Rudé armádě, ale tento pokus selhal. Političtí agitátoři byli v klidu vyvedeni z prostoru jednotky a zde zastřeleni.
V roce 1918 se jeho oddíl podílel na potlačení rolnických nepokojů, správně a přesně povstání v Pskovské oblasti, které Rudá armáda postupně potlačila a nastolila pořádek. To již Balakovič pochopil, že situace se mění a plně přešel na stranu bílých . Dne 7. listopadu náš hrdina překročil hranici a přesunul se do Pskova, tehdy okupovaného Němci. Zde, v této "neutrální" zóně většina vojáků změnila názor a vrátili se na území pod správou bolševiků. Zůstalo zhruba 120 vojáků věrných Balakhoviči.
Z Pskova do Varšavy
Na jaře roku 1919 velel "Bílým" v Gdovsko-Pskovském směru a 25. května obsadil Pskov. Plánovaný útok na Petrohrad selhal v počátku a po čtyřech měsících byla fronta "bílých" jednotek rozprášená. V lednu roku 1920 velitel operace Judenič armádu rozpustil a Balakhovič se pokusil této příležitosti zneužít a převzít vojenskou moc.Generál Judenič však byl vážená osobnost s kterou jednali představitelé "Dohody" a musel být propuštěn a Balachovič stačil na poslední chvilku utéci do Polska.
Od konce června 1920 bojovali Balachovič spolu s polskými jednotkami proti Rudé armádě .

Na podzim díky spojení revolucionáře Borise Savinkova se Balachovičův oddíl rozšířil, doplnil zbraněmi a přejmenoval na Ruskou lidovou dobrovolnickou armádu. V listopadu 1920, se pokusila zaútočit na jednotky Rudé armády, ale útok se změnil v útěk. Po této téměř katastrofě se stáhli do Polska, kde se nechali internovat.
V únoru 1920 generál Stanislav Bulak-Balakhovič prostřednictvím vojenského atašé v Rize oslovil vedoucího polského státu Józefa Pilsudského se žádostí, aby ho vzal do služby, aby bojoval proti bolševikům. Poté, co obdržel souhlas, generál se všemi svými vojáky, kde již chyběli Litevci, překročil přední linii a dorazil do Dyneburgu. Kde ho slavnostně přijal generál Edward Rydz-Smigly. Tento přechod byl obrovským rizikem. Kromě bolševiků existovaly i různé gangy Zelených, kteří bojovali se všemi bojujícími stranami. Jozef Mackiewicz ve své knize «Левая война», která vyšla v Londýně v roce 1987, popisuje Balakhovičův přechod„Divoký ... a mimořádný nájezd několik set kilometrů. Jeden z těch posledních, posledních nájezdů na koni, který dokončil jejich existenci ve staré Evropě.
Jednotky tohoto velitele bojovali v Bělorusku, kde se proslavili drancováním a hrubiánstvím.

Poznámka:
Traduje se, že mu Pilsudský udělil hodnost brigádního generála, Současné polské prameny toto nepotvrzuji.

........................dokončen..........

[Altmann]

1. září 1939 zastihl generála v Bialystoku. Když se vrátil do Varšavy, začal okamžitě vytvářet dobrovolnický oddíl pro obranu hlavního města. Stejně jako před 20 lety. Do bojové skupiny se zapsalo 2000 lidí. Z toho 250 jezdců. 12. září napadl Sluzhev oddíl a vytlačil Němce. V Natolinu došlo k ostrému střetu s nepřítelem. Němci převyšovali Balakhovičovo oddělení jak v počtu, tak ve výzbroji. Poláci statečně bojovali, ale byli nuceni ustoupit. 23. září Balakhov opustil hořící Varšavu, aby zaujal nové pozice. Generál obdržel rozkaz jít do Bielyany a vyřadit Němce. Než však kolize nikdy nepřišla. Polsko kapitulovalo. Koncem roku 1939 vytvořil generál Balakhovich nezávislou podzemní organizaci (po jeho smrti se zhroutila a vojáci vstoupili do Krajové armády armády)

Pokud čtete pozorně, je kolem postavy generála hodně tajemného. V Bělorusku je považován za hrdinu, v Polsku zrádce.

[Altmann]

Samotná dekorace kříž se člení do udělení:
l. edice byla vyrobena v Estonsku dne 5. listopadu 1918
2. druhá vydání Varšava vyroben a udělován 6. března 1921
3. edice založena 18. března 1931 v desátém výročí ukončení bojů.

Kříž vyrobeny ze stříbra se mi nepodařilo vystopovat.