Vojenský řád Za velký Sibiřský pochod

[Altmann]

VOJENSKÝ ŘÁD ZA VELKÝ SIBIŘSKÝ POCHOD



Současná doba, politická situace a dostatečný odstup od historických skutečností nám dovoluje mimo jiné i objektivnější pohledy na některé sporné nebo ne zcela jasné otázky z dějin naši republiky, u období let 1914-1918,ale i na vystoupení našich legii v Rusku v letech 1918-1921. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo získat zajímavé dokumenty z období bojů na Sibiři z let 1919-1921,které se přímo vztahují k vystoupení našich legii,chtěl bych seznámit širší obec našich faleristů jednak se zajímavým vojenským řádem „ Za velký sibiřský pochod“ale i s hodnocením bojů čs.legii z pohledu ruského historika Alexandra Kuzněceva,autora publikace „Bílá armáda a její vyznamenání z let 1917-1922“,Zároveň tímto článkem volně navazuji na problematiku l. kubáňského ledového pochodu.

Samotný řád byl založen v roce 1920 vrchním velitelem armády admirálem Kolčakem krátce před jeho smrtí. Tento řád byl určen pro všechny vojáky Bílé armády, kteří v bojích prošli od břehu řeky Volhy až k jezeru Bajkal. Samotný řád ve své podobě vychází z ideového projektu l. Kubáňského pochodu(viz článek zde) pouze s tím rozdílem, že meč v trnové koruně není stříbrný, ale je zlatý.Tyto řádové dekorace se zhotovovaly již v Čitě a později v Charbinu. Ze zápisků přímých účastníků bojů a pamětníků té doby vyplývá,že samotný meč byl zhotoven z pětirublové mince a měl by mít tedy ryzost i váhu zlaté mince v hodnotě pěti rublů.
Vrchní vladař Sibiře admirál Kolčak se svou národní armádou, orenburskými kozáky atamana Dutova a Sibiřskou armádou, spolu s jednotkami čs. Legii, které tvořili nejbojeschopnější část celé armády,zahájili bojové akce. Podle hodnocení A.Kuzněcova právě Češi nesehráli kladnou roli v občanské válce. Zde je nutno odbočit a zamyslet se, z čeho A.Kuzněcov vychází.Snad z toho,že se naše pluky hrdinně rvaly na frontě,zatímco ruské jednotky zahazovaly zbraně a opouštěly pozice a nezřídka i drancovaly? Měl se snad vést boj do posledního československého vojáka? Má snad být právě toto nové objektivní hodnocení ze strany ruských historiků?

Na jaře roku 1919 začal admirál Kolčak z počátku úspěšné vojenské tažení směrem na západ, vedl těžké boje s nepravidelnými jednotkami bolševiků. Vzhledem k neuspokojivé situaci v zásobování jednotek přešla část bojových oddílků k Rudé armádě. Šlo o nejlépe vycvičené pravidelné jednotky, které tvořily údernou sílu Bílé armády. Sám Kolčak nebyl schopen zorganizovat vlastní jednotky, ztratil kontrolu nad vedením boje, nezvládl chaos a dezorganizaci, která se projevila hlavně rabováním u kozáckých jednotek. Na frontě tak zůstává jediná plnohodnotná síla a to jednotky čs. legii v síle zhruba 50 000 mužů, kteří chránili celou magistrálu.
V této době se bolševikům podařilo zformovat pátou armádu pod vedením schopného člověka, bývalého carského důstojníka,potomka staré šlechtické rodiny-poručíka N.M. Tuchačevského. Pravidelné Rudé armádě již čs.legie nebyly schopny čelit, a tak v červnu se Tuchačevskému podařilo zvrátit průběh bojů ve prospěch Rudé armády. Bílá armáda se doslova rozpadla a ztratila zájem o další vedení války. Ústupové boje vedly opět především příslušníci pluků první a druhé divize našich legii. Byl opuštěn Omsk a velení armády se přesunulo do Irkutska. Zde však v říjnu vypuklo povstání eserů podporované bolševiky. Další osud povstání i samotného Kolčaka rozhodli Češi. Admirála Kolčaka vydali místnímu Sovětu a po vynesení rozsudku revolučním soudem byl admirál Kolčak dne 7.února zastřelen na okraji Irkutska. Za měsíc vstoupila do Irkutska Rudá armáda a zbytky Bílé armády ve zmatku a chaosu bezhlavě prchaly na Dálný východ a do Číny. Československé jednotky tedy zůstaly opět sami a měly při těžkých ústupových bojích, při zachování lidských životů ustupovat na východ po sibiřské železniční magistrále. Kdo koho opustil, kdo koho zradil, to není jen otázka historie a historiků, je to především otázka svědomí, a to mají naši vojáci čisté. Snad je možno říci,že hlavním viníkem zde je neschopnost admirála Kolčaka a jeho štábu, ve kterém svoji ne slavnou roli sehrál i náš generál Radola GAJDA (Geidl). Čs. vedení legii uzavřelo smlouvu s velením Rudé armády až v době, kdy zůstali čs. Vojáci na celém bojišti sami, ostrůvek československých vojáků proti moři bojovníků Rudé armády pod velením jednoho u nejschopnějších velitelů, pozdějšího maršála SSSR Tuchačevského.

Zajímavé je hodnocení P.Paškova, který píše:“ S pádem Omska na celé sibiřské magistrále začala tragedie, která se vyrovnala krvavým bojům občanské války. Po celé délce magistrály od Omska do Novonikolájevska byly ešalony s utečenci, nemocnými, raněnými, sanitní vlaky u kterých chyběli lokomotivy, protože tyto Češi násilím odebírali pro potřebu vlastních jednotek. Dlouho stály vagony- velké rakve plné zmrzlých lidí- na stanicích i mimo stanice. Byl to děs a hrůza. Hlavním a možná jediným viníkem této tragedie byli Češi.“ Tolik P.Paškov.

Vojenský řád Za velký sibiřský pochod měl dvě třídy (skupiny)
l. třída se nosila na stuze řádu Sv.Jiří, ale bez rozetky v národních barvách.
Tato třída byla určená všem přímým účastníkům bojů.
2. třída byla udělována všem těm,kteří se velkého pochodu zúčastnili,ale nezapojili se přímo do bojů.Tato třída se nosila na stuze řádu Sv. Vladimíra, a to opět bez rozetky

Na obě třídy v zadní části řádu,která je hladká,se vyrážela matriční čísla.Samotná symbolika trnové koruny je užitá i v dalších dekoracích Bílé armády jako jsou:
Čestný odznak Kornilovského úderného pluku
Čestný odznak Dělostřelecké divize gen. Markova
Dekorace l. jízdního pluku gen. Alexejova
Kříž Jekatěrinoslavského pochodu.

Použití symbolu trnové koruny má zvýšit symbol utrpení vojáků a má v ruské historii svoji tradici i význam.Ve sbírce karlovarského faleristy, dnes již zemřelého Pavla Patejdla byla dekorace Velkého pochodu zhotovená z patinovaného železa, pouze meč byl stříbrný, silně zlacený. Je to bezesporu i důkaz, že se tyto dekorace vyráběli i v emigraci po roce 1922. Železo snad má zdůraznit symboliku tvrdé, železné doby. Československo bylo zemí, která přijala ruské utečence a umožnila jim získat občanství naši země. Mnozí se stali známými osobnostmi jak v oblasti vojenství, tak i ve vědě, kultuře a historii.

Literatura:
A.Kuzněcov: O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922
LaSP:Vojenský řád Za velký sibiřský pochod. Signum 1992

http://www.liveinternet.ru/users/waldar/quotes/

[Altmann]

doplněk:

Ve své sbírce jsem měl celkem tři dekorace o kterých jsme zde psali. O tom, že jde o vzácné věci netřeba pochybovat a čerpali jsme materiál z publikace gen. Paškova a Kuzněcova. V současné době jsou tyto dekorace "Občanské" války mnohdy doplňovány. I nám se podařilo získat a přece jen trochu rozšířit info o tomto velmi pěkném a vzácném řádu (vyznamenání)

V dnešní době se vyznamenáním, prokazatelně uděleným příslušníkům "Bílé armády" vracíme k možnosti objevovat ruskou historii, (chrabrost i zbabělost vojáků, věrnost carovi, vlasti). Jak jsme popsali toto vyznamenání s možností představit některé nositelé řádu.

Dekorace s označením:

číslo 1 byla udělena generálu Sergeji Vojcechovskému (potomní československý generál, který v roce 1954 zahynul v ruském koncentračním táboře - gulagu.

číslo 2 dekorace udělená K.B. Sacharovu

číslo 3 generál генерал Г. А., Вержбицкий

číslo 4 obdržel generál C.A. Щепихин

číslo 5 obdržel generál C.C. Джунковский


Odkazy:
http://www.strategium.ru/forum/index.ph ... 9386&st=40
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Vojcechovsk%C3%BD
https://www.google.cz/search?q=Sergeji+ ... 36&bih=721

https://www.google.cz/search?q=gener%C3 ... TKT-gWM%3A

[Altmann]

Vlastní vyznamenání je i v současné době středem pozornosti v současném Rusku. Podařilo se mi získat písemný materiál, který doplňuje všechno povídání a tak snad jen připomenu stuhu dekorace:

I. stupeň se nosil na stuze řádu sv. Jiří
II. stupeň se nosil na stuze řádu sv. Vladimíra

V ruském originálu jsou i význačná jména prvních nositel, která ponechám v originálu (český překlad je uveden také).
Přidám obrázek mladého důstojníka, který je dekorován řádem sv. Jiří IV. st.

Anglie: Válečný kříž (Podrobnosti jsou zpracovány ZDE viewtopic.php?f=439&t=2941

Na posledním místě je naše dekorace na svatojářské stuze. Vyznamenání je číslované a to pro bojovníky i nebojovníky je číslování platné jen pro svůj stupeň

Знаком отличия первой степени под № 1 был награждён сам С. Н. Войцеховский, № 2 — генерал Сахаров К. В., № 3 — генерал Вержбицкий Г. А., № 4 — генерал Щепихин С. А., № 5 — генерал Брендель В. А., № 7 — генерал Джунковский С. С.

[Altmann]

Generál Denikin na prsou s řádem sv. Jiří a dekorací, která se v současné době, jako kopie, rozšiřuje i u nás, na Aukru.

General Denikin, na rozdíl od ostatních "bílých" generálu odmítl spolupráci s fašisty a později i "Vlasovci", kteří u generála hleda oporu. O Denikinovi je známo, že měl strategickou mapu a zde si pomocí špendlíků vyznačoval vítězný postup Rudé armády.
V létě 1946 poslal 73-letý generál Anton Ivanovič Denikin, který tehdy žil ve Spojených státech, dopis americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi.Anton Ivanovič Denikin se v něm vrátil ke staré a otlučené otázce, na kterou měl během války poněkud zapomenuté - ke konfrontaci bolševismu. „Patriot“ Anton Ivanovič v dopise vydal své doporučení Západu, aby obsáhl Sovětský svaz a jeho politickou expanzi v Evropě a ve světě jako celku. To je že, generál odmítl spolupracovat s nacisty, ale jakmile Německo bylo poraženo, on okamžitě se stal poradcem dobrovolníka pro Spojené státy na konfrontaci se Sovětským svazem. Říká se, že miloval Rusko, ale nesnášel "bolševiky"73-letý generál na konci svého života, 25 let po skončení občanské války v Rusku tak nezměnil své postavení a stále považoval zahraniční vojenskou intervenci na území země za zcela přijatelnou a dokonce žádoucí. Jaké je to vlastenectví? To je a byla otázka, kterou se historici okrajově zabývají do dnešních dnů.

[Altmann]

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ce ... f6b220ee8/

Pro zájemce, je to zpráva o přechodu zmrzlého Bajkalu a další návštěvy, po stopách čs. legii.