VOJENSKÝ ŘÁD ZA VELKÝ SIBIŘSKÝ POCHOD
Současná doba, politická situace a dostatečný odstup od historických skutečností nám dovoluje mimo jiné i objektivnější pohledy na některé sporné nebo ne zcela jasné otázky z dějin naši republiky, u období let 1914-1918,ale i na vystoupení našich legii v Rusku v letech 1918-1921. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo získat zajímavé dokumenty z období bojů na Sibiři z let 1919-1921,které se přímo vztahují k vystoupení našich legii,chtěl bych seznámit širší obec našich faleristů jednak se zajímavým vojenským řádem „ Za velký sibiřský pochod“ale i s hodnocením bojů čs.legii z pohledu ruského historika Alexandra Kuzněceva,autora publikace „Bílá armáda a její vyznamenání z let 1917-1922“,Zároveň tímto článkem volně navazuji na problematiku l. kubáňského ledového pochodu.
Samotný řád byl založen v roce 1920 vrchním velitelem armády admirálem Kolčakem krátce před jeho smrtí. Tento řád byl určen pro všechny vojáky Bílé armády, kteří v bojích prošli od břehu řeky Volhy až k jezeru Bajkal. Samotný řád ve své podobě vychází z ideového projektu l. Kubáňského pochodu(viz článek zde) pouze s tím rozdílem, že meč v trnové koruně není stříbrný, ale je zlatý.Tyto řádové dekorace se zhotovovaly již v Čitě a později v Charbinu. Ze zápisků přímých účastníků bojů a pamětníků té doby vyplývá,že samotný meč byl zhotoven z pětirublové mince a měl by mít tedy ryzost i váhu zlaté mince v hodnotě pěti rublů.
Vrchní vladař Sibiře admirál Kolčak se svou národní armádou, orenburskými kozáky atamana Dutova a Sibiřskou armádou, spolu s jednotkami čs. Legii, které tvořili nejbojeschopnější část celé armády,zahájili bojové akce. Podle hodnocení A.Kuzněcova právě Češi nesehráli kladnou roli v občanské válce. Zde je nutno odbočit a zamyslet se, z čeho A.Kuzněcov vychází.Snad z toho,že se naše pluky hrdinně rvaly na frontě,zatímco ruské jednotky zahazovaly zbraně a opouštěly pozice a nezřídka i drancovaly? Měl se snad vést boj do posledního československého vojáka? Má snad být právě toto nové objektivní hodnocení ze strany ruských historiků?
Na jaře roku 1919 začal admirál Kolčak z počátku úspěšné vojenské tažení směrem na západ, vedl těžké boje s nepravidelnými jednotkami bolševiků. Vzhledem k neuspokojivé situaci v zásobování jednotek přešla část bojových oddílků k Rudé armádě. Šlo o nejlépe vycvičené pravidelné jednotky, které tvořily údernou sílu Bílé armády. Sám Kolčak nebyl schopen zorganizovat vlastní jednotky, ztratil kontrolu nad vedením boje, nezvládl chaos a dezorganizaci, která se projevila hlavně rabováním u kozáckých jednotek. Na frontě tak zůstává jediná plnohodnotná síla a to jednotky čs. legii v síle zhruba 50 000 mužů, kteří chránili celou magistrálu.
V této době se bolševikům podařilo zformovat pátou armádu pod vedením schopného člověka, bývalého carského důstojníka,potomka staré šlechtické rodiny-poručíka N.M. Tuchačevského. Pravidelné Rudé armádě již čs.legie nebyly schopny čelit, a tak v červnu se Tuchačevskému podařilo zvrátit průběh bojů ve prospěch Rudé armády. Bílá armáda se doslova rozpadla a ztratila zájem o další vedení války. Ústupové boje vedly opět především příslušníci pluků první a druhé divize našich legii. Byl opuštěn Omsk a velení armády se přesunulo do Irkutska. Zde však v říjnu vypuklo povstání eserů podporované bolševiky. Další osud povstání i samotného Kolčaka rozhodli Češi. Admirála Kolčaka vydali místnímu Sovětu a po vynesení rozsudku revolučním soudem byl admirál Kolčak dne 7.února zastřelen na okraji Irkutska. Za měsíc vstoupila do Irkutska Rudá armáda a zbytky Bílé armády ve zmatku a chaosu bezhlavě prchaly na Dálný východ a do Číny. Československé jednotky tedy zůstaly opět sami a měly při těžkých ústupových bojích, při zachování lidských životů ustupovat na východ po sibiřské železniční magistrále. Kdo koho opustil, kdo koho zradil, to není jen otázka historie a historiků, je to především otázka svědomí, a to mají naši vojáci čisté. Snad je možno říci,že hlavním viníkem zde je neschopnost admirála Kolčaka a jeho štábu, ve kterém svoji ne slavnou roli sehrál i náš generál Radola GAJDA (Geidl). Čs. vedení legii uzavřelo smlouvu s velením Rudé armády až v době, kdy zůstali čs. Vojáci na celém bojišti sami, ostrůvek československých vojáků proti moři bojovníků Rudé armády pod velením jednoho u nejschopnějších velitelů, pozdějšího maršála SSSR Tuchačevského.
Zajímavé je hodnocení P.Paškova, který píše:“ S pádem Omska na celé sibiřské magistrále začala tragedie, která se vyrovnala krvavým bojům občanské války. Po celé délce magistrály od Omska do Novonikolájevska byly ešalony s utečenci, nemocnými, raněnými, sanitní vlaky u kterých chyběli lokomotivy, protože tyto Češi násilím odebírali pro potřebu vlastních jednotek. Dlouho stály vagony- velké rakve plné zmrzlých lidí- na stanicích i mimo stanice. Byl to děs a hrůza. Hlavním a možná jediným viníkem této tragedie byli Češi.“ Tolik P.Paškov.
Vojenský řád Za velký sibiřský pochod měl dvě třídy (skupiny)
l. třída se nosila na stuze řádu Sv.Jiří, ale bez rozetky v národních barvách.
Tato třída byla určená všem přímým účastníkům bojů.
2. třída byla udělována všem těm,kteří se velkého pochodu zúčastnili,ale nezapojili se přímo do bojů.Tato třída se nosila na stuze řádu Sv. Vladimíra, a to opět bez rozetky
Na obě třídy v zadní části řádu,která je hladká,se vyrážela matriční čísla.Samotná symbolika trnové koruny je užitá i v dalších dekoracích Bílé armády jako jsou:
Čestný odznak Kornilovského úderného pluku
Čestný odznak Dělostřelecké divize gen. Markova
Dekorace l. jízdního pluku gen. Alexejova
Kříž Jekatěrinoslavského pochodu.
Použití symbolu trnové koruny má zvýšit symbol utrpení vojáků a má v ruské historii svoji tradici i význam.Ve sbírce karlovarského faleristy, dnes již zemřelého Pavla Patejdla byla dekorace Velkého pochodu zhotovená z patinovaného železa, pouze meč byl stříbrný, silně zlacený. Je to bezesporu i důkaz, že se tyto dekorace vyráběli i v emigraci po roce 1922. Železo snad má zdůraznit symboliku tvrdé, železné doby. Československo bylo zemí, která přijala ruské utečence a umožnila jim získat občanství naši země. Mnozí se stali známými osobnostmi jak v oblasti vojenství, tak i ve vědě, kultuře a historii.
Literatura:
A.Kuzněcov: O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922
LaSP:Vojenský řád Za velký sibiřský pochod. Signum 1992
http://www.liveinternet.ru/users/waldar/quotes/