Odznak ruských uprchlíků (bělogvardějců)

[Altmann]

Odznak ruských uprchlíků (bělogvardějců)
Знак Русских беженцев, не признающих советскую власть

Jde o jednoduchý, ale výstižný odznak, který zcela jasně označoval vojáky monarchisty ( bělogvardějce)
Odznak byl založen v táboře určeném pro vojáky v Хуньчуне Hunchunu 16. listopadu 1922 na příkaz Vojenského guvernéra , který ratifikoval generálporučík М.К. Дитерихс pro vojáky, kteří neuznávají sovětskou moc.
Vzhled odznaku podle zvláštností symboliky a zvolených barev „Romanovské“ (černo-žlutá-bílá), patřil samotnému generálovi. Lze také předpokládat, že jako základ tohoto odznaku vzal do úvahy ty dekorace, které již byly dříve zřízeny rozkazem generála Wrangela pro Rusy v uprchlických táborech a o kterých měl Diterichs ještě ve Vladivostoku představu.
Popis odznaku:
Znakem byl čtyřbodový, rovnostranný bílý kříž na žlutém čtvercovém poli ohraničeném černým širším okrajem. Podle tvůrce odznaku měl bílý kříž symbolizovat bílou ideu či myšlenku, žluté pole - území Mandžuska, černé okraje - porážku Bílé armády a její obtížnou situaci v cizí zemi.

Tento odznak byl určena pouze pro bývalý vojenský personál přejmenovaný na stejné „uprchlické skupiny“ vojenských jednotek internovaných v táboře Hunchun. Celkově skupina překročila hranici 1. - 3. listopadu 1922 poblíž Khunchunu, bylo to celkem 7535 důstojníků a vojáků.

K odznaku patří i potvrzení o udělení očíslované s dodatkem o právu nosit označení podepsané velitelem Volžské skupiny Zemského atamana generálmajora V.M. Molchanova a náčelníka štábu, kterým byl plukovník Savchuk;Савчуком odpovídající záznam byl zapsán do personálních záznamů.
Гирине, Чаньчуне и Мукдене v těchto oblastech se odznak mohl nosit na stejnokroji, na další části země se viditelné nošení nedoporučovalo.

Prameny:
Рудиченко А.И. Награды и знаки Белых армий и правительств. М., 2008. С. 403-405.
Буяков А.М. Знаки и награды российских эмигрантских организаций в Китае

Poznámka:
Již delší snaha ruských historiků se zatím projevila tím, že jsou objevovány nové a nové odznaky, určené pro statečné vojíny a důstojníky. Mnohdy se opravdu v pozůstalosti vyšších velitelů našla nerealizovaná skica odznaku, kterou skupina lidí, vydávající se přímé potomky vojáků z těchto vojenských táborů a dnes se objevují velmi dobře vyrobené dekorace s dokladem, že jen blízký postup "rudých" nedovolil výrobu odznaků. Jenom těch křížů sv. Jiří, je to jistě dáno tradici, ale vlastně jde o zesměšnění starobylého vyznamenání. Budeme si muset počkat, až vyroste statečný historik, který se této možnosti chopí a dokáže napsat knihu na úrovní gen. Peškova.

Kniha:
Ukázka literatury, kde je soupis dekorací vojska. Jsou zde dekorace jednotlivých oddílů nejenom bělogvardějců, ale i jiných oddílů.