Železný kříž 1939 - Eisernes Kreuz 1939

Železný kříž 1939 - Eisernes Kreuz 1939

Poslaťod Altmann » Pon Feb 04, 2013 9:10 am

Železný kříž 1939

(Eisernes Kreuz 1939)

Nejznámější, ale i nejslavnější vyznamenání z období let 1939 – 1945 Železný kříž má svoji tradici v osvobozovacích válkách tedy ve válce s Napoleonem a vítězstvím spojenců nad tyranem. Byl obnoven v roce 1870 kdy to byla opět Francii, země již jednou poražena a země, která doufala, že duch „velkého“ Napoleona srazí Německo na kolena, ale císař Ludvík III. Napoleon dokázal válku prohrát v několika týdnech či měsících.
Byl to vůdce Adolf Hitler, který v souvislosti se svoji politikou zakotvenou již v jeho bibli Mein kampf připravil Německý lid k nové ještě strašnější a děsivější „spravedlivé“ válce a dnem 1.září 1939, tedy den vyhlášení války Polsku je i dnem obnovení Železného kříže a jeho slávy. Předpokládám,že většina čtenářů nemusí s mým historickým pojetím vzniku Železného kříže souhlasit, ale dějiny se nenechají „ohýbat“ jak je to někomu milé či nemilé.

Vůdce bohužel nařídil jisté změny ve vzhledu dekorace, které vycházejí ze stranické ideologie Německa a možná,i ze zvráceného uměleckého pohledů Adolfa Hitlera. Vlastní dekorace se člení na :

- Železný kříž I.třídy 1939
- Železný kříž II. třídy 1939
- Rytířský kříž a jeho atributy
- Velkokříž

Z nařízení vůdce je kříž doplněn dalšími stupni o kterých budeme psát, které si zde na stránkách SFS postupně popíšeme. V této části se budeme věnovat pouze Železnému kříž I. a II.třídy. Tak jak bylo v Prusku a později v Německu zvykem, nehovoříme o řádu, dekoraci či vyznamenání, ale vždy o nositeli Železného kříže I. nebo II.třídy i když svým významem jde o dekoraci řádu se rovnající a nad řádové dekorace i postavenou.V rámci objektivity však musíme napsat, že samotný vůdce ve svém prohlášení hovoří o obnovení „Řádu Železného kříže“. Ale ani v podmínkách III.říše se ve spojitosti s Železným křížem nepoužívalo slovo řád, neb význam tohoto vyznamenání bylo pojmem pro všechny Německé vojáky a potažmo pro všechny Němce.
(Podobný příklad však známe i u slavného anglického kříže Viktorie)
Vůdce rozhodl, že toto skvělé vyznamenání nahradí všechny nám známé řády a medaile Německa, které vojáci mohli za svoji odvahu a statečnost obdržet až do konce války, do uzavření potupného míru v roce 1918.

Jako příklad uvedeme pro přesnost bez překladu:
Prusko Ordens Pour le Mérité und des Goldenen Militärverdienstkreuz
Bavorsko Militär-Max-Josepf-Ordens,des Militär Sanitäts-Ordens und der Tapferkeitsmedaille

Uvedl jsem pouze tyto dva státy, ale Železný kříž 1939 se stává nejvyšším a nejcennějším vyznamenáním pro vojíny, poddůstojníky a důstojníky Wehrmachtu, ale i námořnictva, letectva a dalších ozbrojených složek a bohužel i jednotek SS. Všichni vojáci bez rozdílu hodnosti si uvědomovali význam Železného kříže a byli pro získání kříže ochotni udělat cokoliv i položit vlastní život.

Železný kříž 1939 I. třídy a Železný kříž 1939 II. třídy,mají stejnou (tedy předepsanou velikost) ale liší se reversem a způsobem zapínání. Neexistovala žádná výjimka a oficielně ani nebyla připuštěna. ( 44x44mm)

Železný kříž byl založen z rozhodnutí vůdce dne 1.září 1939 a byl také za tažení v Polsku udělován.
Bylo přesně nařízeno za jakých předpokladů či splnění podmínek lze Železný kříž II.třídy udělit.V žádném případě se kříž neuděloval jen a pouze za prosté nasazení na frontě, ale voják vždy musel prokázat zmužilost, odvahu a bojové nasazení. Při získání Železného kříže I. třídy bylo hlavním kritériem pro jeho udělení opětovné a opakované prokázání statečnosti a splnění úkolů nad rámec povinnosti bez ohledu na možnost zranění či smrti.

Popis vlastní dekorace:

Avers:
Železný kříž má tvar černého, tlapatého kříže s postříbřenou obrubou a s rozšiřujícími se rameny. Černě lakovaná destička , která tvoří celý střed kříže je, lemována po celém jeho okraji vroubkovaným, stříbrným rámečkem (lemem). Rozpětí ramen bylo 43/44 mm. Přesně ve středu kříže na černě lakované železné destičce je ostře ražený hákový kříž (svastika) a na spodním rameni letopočet obnovení - 1939.

Revers: I.třídy
Zadní strana je hladká s vertikální zapínací jehlicí nebo šroubovací matice. Tvar jehlice nebyl pevně stanoven a je závislý na výrobci. Značka výrobce byla umístěna většinou na rubové straně jehlice.
Železný kříž I. třídy byl vyráběn z železného materiálu, slitiny zinku mnohdy i mosazi.

Revers II.třídy:
byl zpracován stejně jako přední strana, střed bez svastiky a na spodním rameni byl umístěn letopočet založení Železného kříže - 1813.

STUHA:
Další změna, kterou si vůdce osobně prosadil je i změna barevného složení stuhy. Tato nová stuha, která lahodila snad jen oku Hitlera je popisovaná jako kombinace říšských barev tj. černá,bílá a červená. Šířka stuhy 32-35mm. Odlišná stuha a to ani pro zdravotní sestry (například) nepřichází v úvahu. Železný kříž byl ženám udělen jen zcela výjimečně i kapitánka letectva Hanna Reitsch, která byla nositelkou EK I.Kl 1939 a II.třídy 1939 neměla žádnou výjimku a nepřicházelo v úvahu,že by její kříž byl např. menší (nepředpisový. Na přiloženém obrázku je však vidno, že svůj letecký odznak nosila jako brož!

V případě,že voják byl v rámci ranění neschopen vojenské služby a převeden do zálohy či výslužby mohl nosit miniaturku předepsaného vzoru a velikosti. Pro nošení na civilním obleku byla k dispozici 9 mm miniatura na jehle a 16 mm miniatura určená na řetízek. Železné kříže I. třídy byly předávány v darovací etuji černé barvy a vždy doplněné potvrzením (dekretem)




Výstrojní řád přesně nařizoval jak se Železný kříž na uniformě nosí. V případě I. třídy jde o klasické upevnění kříže na levé kapse (pozemní vojska). Kříž se nosil i v polních podmínkách vždy in natura. V případě II. třídy, kdy je kříž nošen upevněný na stuze se v polních podmínkách z praktického důvodu nosila pouze stužka v knoflíkové dírce. Případně nad levou kapsou malá stužka. Voják ve většině případů nosil v poli řádovou sponu, kde se nacházeli malé stužky udělených vyznamenání, ale ve většině případů vojáci hlavně u pěších jednotek nosili v knoflíkové dírce stužky Železného kříže II.třídy spolu se stužkou Východní medaile 1941/42. I německý voják ne vždy přesně dodržoval výstrojní řád jak nám dokumentuji dobové obrázky především z „východní“ fronty.
Německo v letech 1933-45 bylo státem uniforem, ale Železný kříž měl vždy na každém stejnokroji přesně předepsané (čestné) místo. Dokonce i samotný Adolf Hitler nosil svůj EK 1.Kl. 1914 na čestném místě na svém oděvu.

Z nařízení vůdce od roku 1939 mohl v bojové situaci obdržet Železný kříž i příslušník policie, Říšské pracovní služby, Organizace Todt popř. Speer, Technické pomoci, stejně jako spojenci. Počty udělení EK 1. a 2. třídy, stejně jako dalšího udělení ve formě spony k 1. a 2. třídě EK 1914 jsou tedy nepřesné , neboť řada důležitých podkladů byla ztracena případně záměrně zničena.


Železných křížů I.třídy 1939 bylo uděleno: 300 000ks
Železných křížů II. třídy bylo uděleno 2 300 000 ks


Poznámka:
Železný kříž byl v rámci spojeneckých armád udělován vojákům Bulharska,Finska,Itálie, Japonska, Chorvatska, Rumunska, Slovenska a Španělska.


Připomínka:
Přiznám se, že zpracovat historii Železného kříže jsem považoval a považuji za složitou, byť nádhernou záležitost. Přesto jsem popsal jen problematiku, kterou již vlastně všichni známe. Pokud mohu doporučit literaturu, tak tedy prosím knihu pana Pavlíka. Není na tom nic špatného, sice přeložil z němčiny celé pasáže práce Dr. Klietmanna, ale pro naši potřebu je to více než dostačující. Na druhou stranu však musím upozornit, že mnohé obrázky vyšších stupňů Železného kříže nejsou originály. Není to jen moje stanovisko, jsou to závěry znalců a mých přátel z Vídně. Zároveň bych chtěl poděkovat kolegům a přátelům Dr. Romanu Jedličkovi panu V. Považanovi a Dr. T. Šefrankovi za důvěru a pomoc při této práci, která bude postupně pokračovat.
Kolegy ze Slovenska bych poprosil o dekret k EK II.Kl. 1939, kterým bychom naše povídání doplnili.

http://greyfalcon.us/Hanna%20Reitsch.htm
http://de.metapedia.org/wiki/Mein_Kampf
http://www.militaria-lexikon.de/katalog ... swahl.html

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Kn ... recipients

Literatura:

Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994
Dr.Klietman: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille. Berlín 1966
Walter A. Schwarz: Das Eiserne kreuj non 1813 bis heute(Museýáum Deutsch-Wagram 1999
Svetozár Pavlík: Vyznamenania a bojové odznaky tgretej ríše
A.Mollo-M.McGreegor:Aenee-Unifrormenn des 2.Weltkriegs in Farb
H.Doehle. Medals & Decorations of the Third Reich. 1995.

Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945.
K.G. Klietmann
Stuttgart, 2004
Prílohy
253R-EK-1[2].jpg
253R-EK-1[2].jpg (19.41 KiB) Zobrazené 5306 krát
253R-EK-2[1].jpg
253R-EK-2[1].jpg (16.67 KiB) Zobrazené 5306 krát
HR.jpg
Ukázka pilotky Hanny R. a její EK 1939
HR.jpg (39.9 KiB) Zobrazené 5306 krát
Obrázok užívateľa
Altmann
 
Príspevky: 5154
Registrovaný: Sob Jan 21, 2012 7:59 am
sFs: sympatizant

Re: Železný kříž 1939 - Eisernes Kreuz 1939

Poslaťod Altmann » Pon Feb 04, 2013 9:20 am

Dovolím si ukázat obrázek generála (jde o "Vídeňáka") a způsob nošení vyznamenání. Další obrázky jsou privátní sbírka a zaručené originály k možnému porovnání.

Kříže jsou jen lehce otřené od prachu, nečištěné!
Prílohy
DSCN1713.jpg
DSCN1713.jpg (33.85 KiB) Zobrazené 5305 krát
DSCN1716.jpg
DSCN1716.jpg (33.31 KiB) Zobrazené 5305 krát
12217_c[1].jpg
Na pozadní kříže řádu Německých rytířů
12217_c[1].jpg (20.2 KiB) Zobrazené 5305 krát
Obrázok užívateľa
Altmann
 
Príspevky: 5154
Registrovaný: Sob Jan 21, 2012 7:59 am
sFs: sympatizant

Re: Železný kříž 1939 - Eisernes Kreuz 1939

Poslaťod Beheritus » Str Apr 03, 2013 7:09 pm

Železné kříže se obvykle vyráběli ze třech dílů-černěného jádra(středu) a dvou rámečků(obruby).
Rámečky byli dokonale souměrné,lisované ze stříbra.
Středy se nejprve odlévali,později razili.
Např jádra pro EK 1870 se odlévala v Královských slévárnách v Berlíně,dokud nebyla zavřena v roce 1874.Jádra nebyla lakována,ale černěna,kde nejde o chemickou reakci.ale jde o takzvané falešné černění,kdy jemný,vysoce lepkavý nátěr přilne k jádru a vytvoří černění.To je zvláště typické pro rané EK 1870.
V období 1.sv.války,kdy byl zpočátku také každý střed odléván,se muselo vzhledem k uděleným počtům přejít k efektivnějším způsobům výroby-ražení.Výrobou se zabývalo mnoho firem,ale ty menší brzy zjistili,že je pro ně jednoduší lisovat jen rámečky a jádra dokupovat.Tak některé firmy používali více než jeden druh jádra(např KO používali tři druhy),jiné zase měli stejný druh jádra od jednoho výrobce.
Středový kus vyznamenání byl obvykle ve vysoké stupni kvality i když byl vyroben v takovém množství.
Na železné jádro byla aplikována černá barva,která měla zabránit jeho korozi-barvy bylo několik druhů,od zcela matných,přes polomatné až po lesklou černou.Jak se můžeme přesvědčit,tak většina obstála ve zkoušce času i když není neobvyklé najít kus s částečně rezavým středem.
Je tady i několik vyjímek,kdy jsou jádra vyráběna z mosazi a zinku během 2 sv.války (v období mezi válkami ,kdy se pokračovalo ve výrobě EK 1914 je možno objevit mnoho těchto křížů z uvedených materiálů).Po mnoho let se tradovalo,že tyto kříže byli určeny především pro námořnictvo a ponorkáře,z celkem rozumných důvodů,že se pohybují v prostředí,které železu příliš neprospívá.Toto tvrzení však není nikde oficiálně doloženo.Přesnější je předpoklad,že nemagnetické EK1 byli vyráběny před ustavením norem v roce 1942,kdy bylo zveřejněno,že v poslední době jsou známi 3 firmy,které používají pro výrobu jádra mosazi a zinku.Podle nařízení vydaném ve Vůdcově presidentské kanceláři musí být přesně dodržovány podmínky pro výrobu železných křížů,zvláště je důležité,vzhledem k historickému významu a tradici,aby jiný materiál než železo nebylo pro vnitřní díly křížů používáno.Pokud se opět vyskytnou firmy,které budou používat jiný materiál než železo,budeme nuceni tyto firmy odstranit ze seznamu povolených výrobců.

Proces výroby EK 2.
Rámeček-nejdříve se do plechu nechal prolisovat základní tvar obou polovin stříbrného rámečku(později i z náhradních kovů),poté byl strojově vyříznut rám a k němu přiletováno očko-to spojilo oba rámečky k sobě.
Ražení železného středu mělo dvě části,nejdříve se vyrazil základní tvar,druhým vyražením byli odstraněny hrubé okraje.Po nanesení černé barvy byl tento střed vložen do rámečků,které se klenotnicky sletovali k sobě pomocí letovacího cínu.Následovalo ruční dočištění(opilování)přebytků po spojování obou rámečků.Poslední krok bylo dodání závěsného kroužku jímž se provlékala stuha.Následovalo leštění a balení.
Dodávám k tomu ještě obrázky,na jednom je slévárna,kde je ukázán proces výroby litím,na dalším jsou rozebraná EK2 1914

zdroj:

www.wehrnacht-awards.com
www.medalnet.net
Gordon Williamson-The Iron Cross-A history 1813-1957.
Prílohy
averz.jpg
averz.jpg (26.86 KiB) Zobrazené 5225 krát
reverz.jpg
reverz.jpg (25.12 KiB) Zobrazené 5225 krát
rámik.jpg
rámik.jpg (21.59 KiB) Zobrazené 5225 krát
Abb01.jpg
Abb01.jpg (101.2 KiB) Zobrazené 5225 krát
Beheritus
 
Príspevky: 3
Registrovaný: Pia Jan 25, 2013 8:19 pm
zameranie / specialization: RU monarchie,císařské Německo,III.říše.


Späť na Železný kríž

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť

cron
Not able to open ./cache/data_global.php