Kononův kříž

[Altmann]

Kononův kříž

Tento zajímavý kříž a neméně zajímavé osudy kozáků si zaslouží pozornost . Snad nejprve kdo to vlastně byl major Ivan Nikitič KONONOV ?


Dovolím si ze současných ruských pramenů popsat o co vlastně jde .

Bylo to dne 18 . srpna roku 1941 kdy v prostoru Mogileva , v týlu skupiny armád Mitte ( armádní skupina Střed ) na velitelském stanovišti generála pěchoty hraběte von Schenckendorffa objevil sovětský důstojník , zajatec či parlamentář . Jméno tohoto důstojníka neznáme , ale tento voják Rudé armády předal dopis velitele 436 pluku 155 střelecké divize Rudé armády majora Konovova . Celý dopis byla vlastně nabídka k spolupráci , podpořena přechodem celé jednotky na stranu německé armády , tedy de facto nepřítele a agresora . Základní podmínka této nabídky byla odlišná od prostého zběhnutí , byl to požadavek, aby mjr. Kononov se svými vojáky mohl bojovat proti bolševismu , potažmo proti Rudé armádě .

Major Kononov byl donským kozákem a jeho jednotka to byli vojáci z oblasti Donu , tedy kozáci , které Sovětská moc utlačovala i decimovala a ničila starobylé kozácké tradice a výsady .

Mjr. Konanov , v této době mu je 38 let , byl absolventem vojenské akademie , členem Komunistické strany SSSR a to dokonce od roku 1939 , osobně se zúčastnil těžký bojů ve válce proti Finsku , kde za projevenou statečnost obdržel Řád Rudé hvězdy a Řád Rudého praporu .

Německé armádní veleni s podmínkami souhlasilo a tak 22 . srpna většina pluku se zbraněmi přešla na stranu nepřítele a vojáci byli dočasně umístěny do internačního tábora , který byl vybudován v bývalé zbrojovce v Osinovce .

Na doporučení generála hraběte von Schencekendorffa bylo Konovovi umožněno postavit jezdecký kozácký oddíl v síle pluku , který byl využíván k ochraně německých týlových zařízení , železnice , mostů a silničních spojů . Konovov se svými kozáky úkol plnili s maximálním nasazením a s výtečnými výsledky .

Bojové výsledky a vzorné plnění bojových úkolů Německé velení přesvědčilo o tom, že taková jednotka má své místo v rámci polní armády . Jistě i proto dne 28 . října 1941 se zrodil jezdecký pluk číslo 600 pod velením tehdy již podplukovníka Konovova . Mnozí z nás jej známe pod německým označením :

5 . DON-KOSAKEN-REITER REGIMENT

Tato specielní jednotka je posílena o pěší prapor . Konovovovi Donští kozáci brání až do roku 1943 svěřený prostor , stepní prostory Ruska a Ukrajiny . Ústupové boje a vlastní ústup si štáb jednotky zorganizoval a zabezpečil vlastními silami , ale také zabezpečil evakuaci kozáckých rodin , starců i děti . To se jistě Němcům nelíbilo . Řešení se však našlo v tom , že takto posílená jednotka je přejmenovaná na sbor , Kononov povýšen do hodnosti plukovníka a vojáci i s rodinami jsou přesunuty na Balkán , kde je čeká tvrdý boj se Jugoslávskými partyzáni , tedy i pravoslavnými bratry Srby . Tento boj byl z obou stran veden krutě a bez slitování .

V roce 1945 ( snad březen) byl v obci Kerovitica svolán kozácký sněm a zde byl zvolen Atamanem všech kozáků generálporučík von Panwitz a zároveň byl plukovník Kononov ustanoven do funkce náčelníka štábu sboru .

Počátkem dubna se sbor stává jako vyšší vojenská jednotka součástí armády generála Vlasova ( ROA ) a plk. Kononov je Vlasovem jmenován do hodnosti generála s určením pro funkci velitele sboru a to po předpokládané kapitulaci Německa .

Kononov 1 . května odjíždí do Čech s cílem řešit svízelnou situaci sboru . Kozáci se mezitím probili k rakouské hranici . Velitel sboru , generál Pannwitz ještě dne 9 . května 1945 dojednal v prostoru Lavamüd přechod jednotky na území pod správou 11 . britské obrněné divize . Pannwitz se domníval , že kapitulace proběhne čestné , neb sbor nikdy nebojoval proti jednotkám západních spojenců .

Vojáci i se svými rodinami , majetkem , byli odsunuti do prostoru Klagenfurtu , vojáci s rodinami se volně pohybovali po okolí . Situace se prudce mění 27 . května 1945 , vojáci jsou přemístěni do zajateckého tábora ve Weitensfeldu a brzy bylo jasné , že na základě mezinárodní dohody budou přádáni vojenským zástupcům Rudé armády a převezeni do zajateckých táborů v SSSR ( což se prakticky rovnalo trestu smrti ) .
Faktem je i to , že britský velitel umožnil řadě kozáků a především ženám a dětem útěk z transportu .
Německým důstojníkům byl umožněn útěk z tábora , přes Alpy do Německa . Generál Pannwitz odmítl od svých vojáků odejít byl v Indensburgu zatčen a převezen do Sovětského svazu .

Moskevská pravda ve svém výtisku ze dne 17 . ledna 1947 zveřejnila zprávu , že komise Nejvyššího sovětu SSSR projednala tyto případy zrádců ruského lidu , dále i generála Pannwitze za ozbrojený boj proti SSSR a teroristickou činnost . Všichni byli odsouzeni a pověšeni . Ženy kozáku jsou v „ gulazích „ a děti předány do dětských domovů .

Osud gen. Konovova není nikomu znám . Existuje několik verzí , snad byl objeven v rovce 1946 v zajateckém táboře v Kanadě , kde s dalšími byl vydán do SSSR a popraven.
Podle verze ,která je živá především v současném Rusku sice v Kanadě opravdu byl , byl však propuštěn a v Kanadě žil až do své smrti .


POPIS DEKORACE :

Kříž , který má bíle smaltované plochy s červeně smaltovaným proužkem při okraji . Kříž je položen na štítu a mezi rameny kříže jsou dvě zkřížené kozácké jezdecké šavle .

Na bílých smaltovaných ramenech je dělený nápis :

5 / KONONOV / 28.X.1941

Na středovém medailonu je v bílém poli s červeným okrajem černě smaltovaná svastika . Originál kříže byl vyroben z náhradního kovu . Na zadní straně kříže je šroub s maticí k upevnění na stejnokroj .

Originál kříže je věc mimořádně vzácná , v našich sbírkách se logicky nevyskytuje . Naopak různých novodělů , které jsou nabízeny i ve variantách je mnoho . Vše je vyrobeno k oklamání sběratelů . Obrázek plk. Konovova zatím k dispozicí není .

Literatura :

Ch. Ailsby : Hitlerovi renegáti
J. Nimmergut : Deutschland -Katalog Orden und Ehrenzeichen von 1800- 1945


Ilustrační obrázek kříže je pouhá kopie (COPY)