Válečný záslužný kříž-Kriegsverdienstkreuz

[Altmann]

Kriegsverdienstkreuz
Válečný záslužný kříž
Úvodní část:

Snaha faleristů a sběratelů vydávat toto vyznamenání za řádovou dekorací pramení pravděpodobně ze snahy vyzvednout význam tohoto vyznamenání ve svých sbírkách a tak se toto vyznamenání objevuje i pod názvem:
Řád Válečného záslužného kříže
Der Orden des Kriegsverdienstkreuzes)

Protože základní a kvalitní literaturu pro dekorace zpracoval nejlépe Dr. Klietmann, budeme používat název tak jako pan doktor uvádí to jest:

Válečný záslužný kříž
Toto vyznamenání bylo založeno Adolfem Hitlerem dne 18. října 1939 a ani zde se neobjevuje přímo slovo „ŘÁD“.

Jde o viditelné uznání a ocenění zásluh v nám vnucené válce, které nemohou být oceněny Železným křížem ( Verordnung über die Stiftung des Kriegsverdienstkreuzes). V dalších dokladech, novinách se však hovoří i o řádu, který je určen za vojenské zásluhy před nepřítelem především na poli domácí fronty.
Obnovený Železný kříž z roku 1939 byl však vzorem pro toto vyznamenání a to jak ve svém členění a významu.

Válečný záslužný kříž byl založen ve dvou třídách:
l. Vojenský záslužný kříž 1.třídy
2.Vojenský záslužný kříž 2.třídy

Vojenský záslužný kříž se dále členil na skupinu s meči a bez mečů. Do konce války dochází k rozšíření o další stupně, které si postupně představíme.
Kříž s meči byl udělován za bojové a specielní zásluhy při nasazení v ohroženém úseku domácí fronty. Zde jde o boj s partyzány, teroristy, záškodníky, s odbojáři na okupovaném území. Vyznamenání mohla obdržet osoba, (voják i civilista) který přišel do kontaktu s ozbrojeným nepřítelem v zázemí.

Jako smutný příklad:
VZK s meči byli vyznamenáni všichni vojáci, angažování v boji s československými vojáky, kteří provedli úspěšný atentát na R. Hendricha a svůj poslední boj svedli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.
Vojenským záslužným křížem se honosili příslušníci gestapa a policie, kteří za své „ bojové zásluhy“ většinou obdrželi kříž s meči. Kříž bez mečů byl vyhrazen především dělníkům pracujícím ve válečném průmyslu (například)
Po smrti vyznamenaného se Vojenský záslužný kříž nevracel, zůstal v rodině jako památka na jeho nositele.
Hitlerem svým nařízením určil a nařídil, že vyznamenání musí být uděleno již v lednu 1940. Z vlastních stanov vyplývá, že udělení Vojenského záslužného kříže bylo závislé pouze na konkrétních zásluhách a nemělo vztah k příslušnému služebnímu zařazení či hodnosti. Prioritou byla jen zásluha v boji s nepřítelem na tak zvané domácí frontě či na výsledcích ve zbrojním průmyslu.
Obdobně, jako Železný kříž I.třídy 1939 mohl být udělen Vojenský záslužný kříž 1. třídy bez předchozího udělení Vojenského záslužného kříže 2. třídy. V těchto případech, podmíněných opravdu vynikajícími zásluhami, byly uděleny obě třídy najednou a to mnohdy ve specielní společné etuji.
Pokud byl voják či občan vyznamenán VZK bez mečů a v dalším boji získal Vojenský záslužný kříž s meči, bylo mu povoleno nosit pouze tento kříž s meči. Vojenský kříž s meči znamenal, že dotyčný již nikdy VZK bez mečů nemohl obdržet. Pokud byl např. příslušník gestapa po svém zařazení k bojovému oddílu na frontě a který byl již držitelem VZK vyznamenán Železným křížem, nebyl povinen jedno z vyznamenání odložit ale mohl nosit obě jak vidíme mnohdy na fotografiích vojáků z období let 1941-45.
VZK mohl obdržet každý příslušník Wehrmachtu a všech jeho složek ( např. příslušníci jednotky gen. Vlasova a dalších dobrovolníků) NSDAP a jejích podřízených složek, stejně jako příslušníci komunálních zásobovacích podniků, zemědělci, horníci atd. V dodatcích zakládajícího ustanovení je doslova uvedeno:

„Pro udělení přicházejí v úvahu všechny týlové jednotky pozemní armády, všechny služebny a úředníci , kteří se nepodílí bezprostředně na vojenském velení stejně jako příslušníci záložních armád.“
Strana a sám vůdce si přáli, aby každý občan byl zapojen v úsilí o vítězství a snad i z tohoto důvodu nebylo toto vyznamenání v přílišné vážnosti. Byl vydán věstník v kterém se upřesňuje:
„Vojenský záslužný kříž je plnohodnotné vyznamenání a ne žádný pamětní odznak, nejde rovněž o žádnou náhražku Železné kříže.“
Stanovy či výnos upřesňuji:
K udělení obou těchto vyznamenání, jen je nutný předpoklad „statečnost v boji s nepřítelem“ (pro Železný kříž) byl nahrazen pojmem „vynikající zásluhy pro vedení války“ (pro Vojenský záslužný kříž).
Vůdce Adolf Hitler si nepřál (tak jako u Železného kříže) aby byl Vojenský záslužný kříž udělován ženám, neboť pro ženy je určena Válečná záslužná medaile
Toto ustanovení bylo v únoru 1941 pozměněno či zmírněno. Od tohoto data mohly být ve zvláštních odůvodněných případech vyznamenávány VZK, také ženy, ale pouze kříži bez mečů. Na základě dalšího nařízení Adolf Hitler ze dne 27. července 1943 mohly být ženy ve výjimečných případech dekorovány i VZK s meči. ( Zde se projevila statečnost německých žen a dívek zapojených u frontových jednotkách na funkcí ošetřovatelek, spojařek atd.)
Během války bylo uděleno:
cca. 450.000 VZK 1. tř. s meči
cca. 92.000 VZK 1. tř. bez mečů
cca. 6.000.000 VZK 2. tř. s meči
cca. 2.000.000 VZK 2. tř. bez mečů

V další části se popíšeme jednotlivé dekorace


Literatura:
Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945.
K.G. Klietmann
Stuttgart, 2004
Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994

Vyznamenání a bojové odznaky třetí říše 1.
Svetozár Pavlík
Vydavatelství Kozák-Press 2007
ISBN 978-80-969292-6-9

[Altmann]

Válečný záslužný kříž 1. třídy

V našich sbírkách se tyto dekorace objevují a tak si je postupně představíme.


Válečný záslužný kříž 1. třídy
Kriegsverdienstkreuz 1.Klasse

Popis dekorace:

Avers:
Kříž má podobu a tvar Maltézského kříže s hladce lemovanými vykrojenými rameny o velikosti 48 x 48mm. Mezi rameny jsou vloženy dva zkřížené obnažené meče. Ve středu kříže je umístěn 15 mm velký medailon se svastikou, lemovaný věncem z dubových ratolestí který je v dolní a horní částí převázaný třemi stuhami. Plocha kříže je jemně zrněna.

Revers:
Bez výtvarného zpracování, opatřen sponou k upevnění na oděv či uniformu, spony se však mohou lišit a je to vždy dle daného výrobce. Existují značené i neznačené exempláře a značení pouze číslem výrobce či zkratkou L/…. Kříže jsou značeny buď na sponě nebo na ploše kříže.Kříž může být i jemně prohnutý

Miniatury:
Předepsaná velikost je 9 a 16 mm uzpůsobená k nošení na řádovém na řetízku či špendlíku

Etuje:
Vojenské záslužné kříže 1. třídy s meči i bez mečů byly předávány v černé či bíločerné etuji, na víku opatřené dvěma druhy emblému příslušného Vojenského kříže s vyznačením mečů, nebo naopak bez mečů. Dalším typem je tzv. „LDO etuje“ s potiskem „LDO“ (Leistungsgemeinschaft Deutscher Ordenshersteller) na horní části či vnitřním straně víčka . Etuje se vkládaly do ochranné papírové krabičky či obalu s názvem daného typu Vojenského záslužného kříže.

Materiál k výrobě dekorace:
Postříbřený tombak, postříbřený zinek, či vzácně masivní stříbro o ryzosti 800/1000 (v tomto případě jsou kříže opatřeny puncovní značkou). Vlivem použití nekvalitních materiálů během posledních let války docházelo k otěru a oxidaci patinování ( postříbření). Výrobky z tohoto období tedy mohou mít nehezký šedavý vzhled .

Pro Vojenský záslužný kříž 1. třídy byl vyroben a předávám potvrzující dekret. Známe větší množství výtvarných zpracování od honosných až po prosté, pouze potvrzující udělení kříže

Nařízený způsob nošení:
Dne 10. 8. 1940 bylo OKW (Oberkommando der Wehrmacht) poprvé vydáno nařízení o způsobu nošení Vojenského záslužného kříže. Na jeho základě byl Vojenský záslužný kříž 1.třídy nošen na levé straně uniformy, stejně jako Železný kříž 1. tř. V případě, že byl dotyčný nositelem obou vyznamenání, musel nosit VZK vždy pod Železným křížem.

[Altmann]

Válečný záslužný kříž 2. třídy
Avers:
Kříž je svoji přední stranou totožný s dekorací I.třídy.

Revers:
Stejný jako avers, jen uprostřed středového medailonu je plastický letopočet s rokem založení tj. rok „1939“. Známe kříže, které jsou značené číslem výrobce na kroužku, ale to není podmínka pro ověření originality.

Stuha:
Středový 13 mm široký pruh, po stranách lemovaný směrem od středu jedním bílým a jedním červeným 4 mm pruhem. Stuha je provlečena kroužkem, připevněným na vrchním ramenu kříže.

Miniatury:
Předepsaná velikost je opět stanovená či nařízená 9 a 16 mm na řetízku či špendlíku

Etuje:
V prvním období je i pro Vojenský záslužný kříž 2.třídy vyrobena etuje hnědé barvy s červeným( filcovým?) vnitřkem. Etuje je opatřena na vnější či vnitřní straně víčka zkratkou „LDO“, mnohem častěji však kříž předával v papírovém sáčku opatřeném na přední straně názvem vyznamenání ve švabachu.

Výrobní materiál:
Vojenský záslužný kříž 2. třídy byl vyráběn v bronzu, ale později je to již opět jen patinovaný, upravený zinkový kov zvaný “Kriegsmetall”.

Nošení Vojenského záslužného kříže 2.třídy:
Vojenský záslužný kříž 2. třídy se většinou nosil na polní uniformě ve formě stuhy provlečené dírkou pod knoflíkem nebo jako malá spona nad levou kapsou ( Feldspange). Při slavnostních akcích, ale i společenských událostech byl pak nošen “in natura” nebo spojený na řádové sponě nad levou kapsou ( Große Ordensspange)

[Altmann]

Válečná záslužná medaile
Medaille zum Kriegsverdienstkreuz

Válečná záslužná medaile byla založena dne 8.července 1940 a stanovy nám říkají, že jde o specielní, ale pouze civilní vyznamenání. Medaile byla zřízena především pro pracující ženy ve zbrojním průmyslu, které vzorně plnili vysoké pracovní normy Základní podmínkou pro udělení medaile byla záslužná a aktivní při plnění úkolů ve prospěch vedení války minimálně po dobu šesti měsíců.
Udělení vojákům či úředníkům Wehrmachtu bylo v prvním období udělování medaile téměř vyloučeno. Vlastnictví této medaile nebylo předpokladem pro udělení VZK 2. třídy. Během války bylo uděleno cca. 4.000.000 Válečných záslužných medailí.

Avers:
Kruhová, hladká medaile má oboustranně zvýšený okraj. V ploše medaile je naložen plastický menší Vojenský záslužný kříž jako upomínka, že tato medaile je součástí tohoto vyznamenání..

Revers:
Ve střední části plochy medaile je nápis:
„Für / Kriegs- / verdienst“ 1939
(Za válečné zásluhy)
• Materiál: bronz
• Průměr medaile: 32 mm
• Hmotnost: 13.4 g

Stuha:
Stejná jako u Vojenského záslužného kříže 2. třídy, s odlišnými rozměry proužků (úzké postranní 3 mm, široký středový 17 mm, který je uprostřed protnut 1 mm úzkým proužkem).
Miniatury:
Předepsaný rozměr 9 a 16 mm na řetízku či špendlíku.

Válečná záslužná medaile byla předávána v papírovém sáčku opatřeném na přední straně názvem vyznamenání ve švabachu.
Materiál:
Medaile byla vyráběna z bronzu nebo upravené slitiny zinku.

K Válečné záslužné medaili byl předáván udílecí dekret. Existuje velké množství výtvarných zpracování.

Nošení Válečné záslužné medaile ve formě stuhy provlečené knoflíkovou dírkou
Možnosti a způsob nošení :
Stejný jako u VZK 2. tř.

Poznámka:
Vojenské záslužné kříže u obyvatel nemají takový význam jako tomu je u Železného kříže 1939. Bylo tomu tak i proto, neb straničtí funkcionáři, kteří měli oprávnění kříže udíleli mnohdy plošně. Jako příklad lze uvést Geoblse, který při návštěvě vybombardované čtvrtě Berlína uděloval záchranářům a přeživším Vojenské záslužné kříže s meči a to zcela bezdůvodně.
Další problém byl v tom,že tyto kříže se celkem benevolentně udělovali i příslušníkům východních národů, kteří se dobrovolně přihlásili do jednotek SS.

[Altmann]

Rytířský kříž Vojenského záslužného kříže 1939
Dne 10. května 1940 začala západní ofenzíva, ( plán „Fall Gelb“)Byla to válka proti Francii,Belgii a Holandsku, válka mimořádně úspěšná a bylo nutno rozšířit možnosti udělování Vojenského záslužného kříže . K současnému Vojenskému záslužnému kříž 1. a 2. třídě s meči i bez mečů byla výnosem z 19. července 1940 založena jako nejnižší stupeň tzv. Válečná záslužná medaile (Die Kriegsverdienstmedaille), která je již na našich stránkách popsaná.
Zároveň však bylo nutno ocenit i řídící pracovníky, zasloužilé soudruhy dalším vyznamenání, které nebylo k dispozici.To byl jeden z důvodů rozšíření stávajícího vyznamenání a zřizuje se (dle vzoru Železného kříže 1939?) nejvyšší stupeň Rytířský kříž Válečného záslužného kříže s meči a bez mečů (Das Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern / ohne Schwerter).

Udělování Rytířského kříže Vojenského záslužného kříže a vystavování udílecích listin si ponechal jako osobní privilegium sám Adolf Hitler. Během války bylo uděleno cca. 140 Rytířských křížů VZK bez mečů a cca. 120 s meči.

Popis Rytířského kříže:
Rytířský kříž Vojenského záslužného kříže je tvarově shodný s VZK 2. třídy, ale odlišuje se svoji velikosti a výrobním materiálem. Rozměry kříže byly větší (52 x 52 mm oproti 48 x 48 mm) a horním rameni se objevuje oválný podlouhlý závěs pro upevnění stuhy uzpůsobené k nošení na krku (jako stupeň komandér u klasického řádu)
Stuha:
Stuha je širší a delší, ale jinak zcela odpovídá stuze Vojenského záslužného kříže II.třídy

Miniatury:
Klasická miniatura 18 mm na motýlové stužce přišité k „LDO“ knoflíku. Objevuji se však i jiné miniaturky k zavěšení na řádový řetízek.

Etuje:
Dřevěná s tmavomodrým potahem, na víku bez potisku. Vnitřní vyložení je bílo černé nebo bílo tmavomodré.

Materiál použitý k výrobě kříže:
Ve většině známých kusů je kříž vyroben ze stříbra o ryzosti 900 / 1000 (puncovní značka „900“ na hraně) nacházíme i kusy vyrobené z patinovaného tombaku.

Nošení Rytířského kříže VZK
Způsob nošení:
Rytířský kříž VZK se nosil na široké stuze jako nákrční dekorace. Bylo nutno nosit jej vždy viditelně, a to i přes případnou kravatu. Pokud byl nošen kabát, bylo z důvodu viditelnosti i civilního oděvu kabát nosit nezapnutý u krku .

[Altmann]

Zlatý rytířský kříž Vojenského záslužného kříže

Dne 8. července roku 1944 bylo členění Vojenského záslužného kříže opět rozšířeno o Zlatý rytířský kříž Válečného záslužného kříže s meči a bez mečů (Das Goldene Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern / ohne Schwerter).
Založení i udělování tohoto nejvyššího stupně však není přesně doloženo žádným výnosem či listinou. Udělování Zlatého rytířského kříže si jako výsadu vymohl Albert Speer a pouze on mohl zadávat zakázky na výrobu tohoto vyznamenání firmě Deschler & Sohn z Mnichova. Ta nemusela zavádět žádné nové výrobní postupy, forma byla stejná jako u Rytířského kříže VZK, který následně stačilo pouze pozlatit. Udělení Zlatého rytíř. kříže VZK bylo doloženo blahopřejnou listinou osobně podepsanou Albertem Speerem.

Během 2. sv. války byly Zlatým rytířským křížem VZK bez mečů vyznamenány pouze dvě osoby. 20. dubna 1945 dekoroval tímto řádem Albert Speer vrchního mistra firmy Rheinmetall-Altmärkische Kettenwerke Franze Hahneho a nejvyššího šéfa úřadu Říšského ministeria pro výzbroj Dipl.-Ing. Karla Otta Saura. Karl Otto Saur se tímto stal nositelem všech tří stupňů Rytířských křížů VZK (Rytířský kříž s meči: 5. 6. 1943, Rytířský kříž: 13. 1.1944). Zlatý rytířský kříž VZK s meči nebyl prokazatelně nikdy udělen, existují však vzorové kusy.
Zlaté rytířské kříže byly vyráběny z kvalitního, pozlaceného stříbra. Všechny další údaje jsou shodné s Rytířským křížem Vojenského záslužného kříže

[Altmann]

Ocenění pracovních kolektivu:
Pro úplnost je třeba dodat, že zvláštní formou Vojenského záslužného kříže mohly být vyznamenány celé podniky. Jedná se o Vojenský záslužný kříž na vlajce (Das Kriegsverdienstkreuz auf Fahne). Počátkem května 1942 poprvé udělil A. Hitler 19-ti podnikům čestný přídomek Válečný příkladný podnik (Kriegs-Musterbetrieb) za příkladný výkon pracovního kolektivu ve válečné výrobě. Továrnám bylo vystaveno osvědčení a přisouzeno právo nosit na vlajce vyšitý Vojenský záslužný kříž, ale vždy bez mečů.

Poznámka:
Je zajímavé, že totalitní státy na jedné straně SSSR a jako protipól Německo v letech 1933-45 vytvářeli zdání péče o blaho lidu i když opak byl pravdou. I u nás po roce 1950 známé „Standarty práce“ i u nás se uděluje kolektivům prapor nejlepšího pracovního kolektivu a tak na otázku, kde se naši soudruzi učili netřeba hledat odpověď.









Rekapitulace:

Přehled :
1. Kriegsverdienstmedaille ( 19. srpna 1940)
2. Kriegsverdienstkreuz II. Klasse ( 18. října 1939)
3. Kriegsverdienstkreuz I. Klasse ( 18. října 1939)
4. Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes ( 19. srpna 1940)
5. Goldenes Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes ( 8. Juli 1944).



Třída: Počet:
Válečný záslužný kříž s meči 2.třídy 6 134 000
Válečný záslužný kříž s meči 1.třídy 128 000
Rytířský kříž válečného záslužného kříže s meči 120
Zlatý Rytířský kříž válečného záslužného kříže s meči 2
Medaile Válečného záslužného kříže více jak 4 000 000
Válečný záslužný kříž 2.třídy 1 800 000
Válečný záslužný kříž 1.třídy 91 239
Rytířský kříž válečného záslužného kříže 140
Zlatý Rytířský kříž válečného záslužného kříže 2




Literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994
Klietmann, Kurt G.: Pour Mérité und Tapferkeitsmedaile , Berlín, 1966




http://www.auszeichnungen-online.de/Seite2KVK.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1le% ... 3%AD%C5%BE

[Altmann]

Ukázka:
Po roce 1957 bylo povoleno nosit Vojenský záslužný kříž bez svastiky. Je celkem zajímavé, že v kolektivech civilních zaměstnanců i když to bylo povoleno-kříž nenosil, neb mnotzí Němci to považovali za neslušné.