Armádní kříž 1813/14-(Dělový kříž)

[Altmann]

Vzhledem k tomu, že tento kříž je jedním z nejkrásnějších zakládám tuto problematiku s tím,že se každý člen skupiny RU zapojí!

Pro osvěžení paměti:

Armádní kříž z let 1813-14 byl založen císařem Františkem I. dne 13. května 1814 jako pamětní vyznamenání pro vojáky, kteří se v osudových střetnutích napoleonských válek zúčastnili polního tažení proti vojskům francouzského císaře Napoleona. Vyznamenání bylo určeno všem, jako projev díků a uznání statečným obráncům vlasti jednak jako nositelné vyznamenání, ale i vděčnosti panovníka.

Kříž je ražen z kovu ukořistěných děl, má průměr 27 mm. Kříž je tlapatý, rovných ramen, okraj je oboustranně zvýšen, střední plocha je jemně zrněná, nápisy z plochy kříže vystupují. Zrněná plocha je překryta zeleným smaltem, nebo černým lakem, či jen patinována do černa, ale nacházíme kříže celozlaté, privátně upravené, jmenované na hranách, zdobené a jinak krášlené.

Na obrázku některé ukážeme. Např. kříž, který má zeleně smaltovanou plochu v podobě jetelových lístků, jiný, který je zlatě fecetován. Kříže se tedy vyskytují v celé řadě variant.

První, zcela původní kříže z vídeňské mincovny mají barvu bronzu s odstínem mědi, lakování je spíše černé než černozelené, závěsný prstenec 20 mm. Zcela nahoře na závěsném očku je umístěna značka mincovny (dvouhlavý císařský orel).

Většina později ražených křížů vykazuje značné odchylky. Vždy je to snaha o vylepšení, zlacení kovu, vavřínový věnec je v některých případech odstraněn a umístěn buď ke středu kříže, či naopak ke konci ramen kříže. Mnozí majitelé, většinou důstojníci, ale i bohatí vojáci si jej na své náklady opatřuji nápisem, citací což doložíme u několika exemplářů.

Navrhovatelem a tvůrcem Dělového kříže byl známý vídeňský medailér Joseph W. Harnisch (byl to i medailér i Českého šlechtického kříže). Je zajímavé a i prokázané, že původní návrh byl, že kříže budou raženy ve třech velikostech a to 50 mm, dále 39 mm a malé kříže ve velikosti 27 mm. O tomto faktu píše i Herman von Heyden, ale i F. Gottschalck.

Můžeme se radovat, že z rozhodnutí císaře dochází k ražbě jednotného pamětního kříže, který se stává ozdobou naších sbírek. Na přiložených obrázcích si ukážeme typy křížů i stuhy. O stuhách budeme hovořit samostatně, neb právě stuhy ke kříži jsou pro naši faleristiku dokladem, vývoje od stuhy splývavé až ke klasickému trojúhelníku.

Prameny použité ve všech dalších příspěvcích o tomto vyznamenání:

O Dělovém kříž psal poprvé Fridrich Gottschalck v letech 1817-18 ve svém Almanachu rytířských řádů. Dále Herman von Heyden ve své knize z roku 1897, ale i L.Trost v roce 1910 a konečně nejpodroběji to byl Waldemar Edler von Hesse-Georg Schreiber v roce 1940 v knize, kterou nikdo z nás žel bohu nevlastní - jsou to Nositelná vyznamenání Německé říše.

Ale, a to je pro nás důležité, z těchto autorů čerpal i pan Václav Měřička, který závěry zveřejnil v knize: Dělový kříž 1813-14.

Dělový kříž se objevuje na stejnokrojích důstojníků až do jejich vysokého věku. Ještě v letech 1840-50 nacházíme staré pány, kteří nosí křížek in natura se ctí a hrdostí, že to byli oni, kdo pomohli ztrestat tyrana.

Je pochopitelné, že stuha tak dlouhé nošení vydržet nemohla a tak se měnila, dle potřeby. I proto jak jsem zde předvedli se vyskytují stuhy různých šířek, barevných pruhů i odstínu stuhy.

Na obrázcích, rytinách a obrazech je možno sledovat vývoj kříže a jeho nošení od prosté splývavé stuhy, přes volně složený trojúhelník až ke klasickému trojúhelníku tak jak je to typické pro RU řády a dekorace.

Voják po odchodu služební povinnosti si svůj kříž odnáší spolu se vzpomínkami do civilu. Je pro něj čest i morální povinnost tento kříž opět nosit na občanském oděvu. V rakouské společnosti požívají tito vojáci(občané) velké vážnosti. Např. v kostelech mají své čestná místa. Vojenské Invalidovny pečují o sociálně slabší rodiny vojáků a starají se o výchovu a vzdělání dětí. Vlast nezapomněla.

Po úmrtí se kříž stává majetkem rodiny, ale ve velké většině je kříž zavěšen v kostele na "pamětní tabuli za padlé" (Gedenktafel fur die Gefallen) či jen Tabule padlých(Gefallenentafel) zde se kříže zavěšovali na toto čestné místo, blízko oltáře.

Teprve pozdní 19. století a ztráta lidské slušnosti a morálních hodnot tuto tradici omezuje. V Německu i Rakousku stále existuje místo cti, kde jsou jména všech bojovníků za vlast.

Tedy tradice, která je v českých zemích již téměř neznámá. Podoba Dělového kříže se na scéně dějin objevuje ještě jednou v roce 1916. Jde o Karlův vojskový kříž a vlastně i konec mocnářství.

[Altmann]

Překlad nápisu na kříži:

Rozložený nápis ...GRATI PRIMCEPS ET PATRIA FEANC.IMP.AUG. (ve dvou řádcích na ploše dolního ramena.

RUB: EUROPAE LIBERTATE ASSERTA MDCCCXIII/MDCCCXIV.

V překladu Vděční panovník a vlast, císař František-Evropy svobodu zabezpečivším 1813/1814

Jednoduchá deviza, která jasně vymezila význam osoby dekorovaného bojovníka. Proto bylo i ctí, že tento prostý kříž byl ozdobou na stejnokroji generality a byl nošen i prostým občanem, který mnohdy žil v chudých poměrech. Nacházíme ho např. na všech oficielních portrétech maršála Josefa Radeckého, který je přizdoben svým křížkem z let 1813-14.

Právě na tomto příkladě vidíme, že maršál má kříž na prsou již složený do volného trojúhelníku, který je ozdobný na jeho uniformě. Tento zvyk se pomalu stává módním "hitem" a tak se volně složený křížek objevuje i na stejnokrojích vojáků i veteránů.

Dalším křížkem, který je dostupný široké vrstvě vojáků se stává Vojenský služební kříž na známe žlutočerné stuze, která připomíná stuhu slavného kříže Dělového a tak i tato dekorace se stále častěji objevuje na nejprve volné, složené stuze, ale později již to jsou stuhy složené v klasický trojúhelník.

[Altmann]

Na přiložených fotografiích je krásný křížek s privátní úpravou, zelený smalt je uopraven do podobí symbolu štěstí a naději, čtyřlístku.

Původní krásná stuha. Křížek je zlacený v ohni.

Na hranách je citace: Ludwig Carl Freiherr Kugel K.K. Hauptman

[Altmann]

Jde o krásný exemplář Dělového kříže, silně zlacený, tedy upravený ve zlatém provedení. Kříž má na hraně(spodní rameno) PAUL. Jde o klenotnické zlacení a určení vyššímu důstojníkovi jezdectva.

Zajímavá je to, že tato stuha již nese známky jednoduchého složení do volného trojúhelníka.

[Altmann]

Tento kříž je ražen z děloviny nebo bronzu, ale je silně zlacen a zlatě fasetován. Toto fasetování je však zhotoveno s citem i vkusem, nikde nezakrývá části nápisu tak jak je tomu mnohde u jiných exemplářů.

Mezi rameny kříže je zachován vavřínový věnec.

Zajímavý je závěs na stuhu. Závěsný oblouček je opět pozlacený, je proti originálním křížkům jemněji provedeny a do něho jsou zapojeny dva malé drátěné kroužky.

Těmito kroužky pak probíhá vlastní závěsný kroužek o průměru 15 mm. Takto upravený závěs byl jasně uzpůsoben na nošení na průvlečné stuze. Zdá se, že takový kříž byl upraven nositelem z Německa, kde průvlečné stuhy byly používány.

Tato zajímavá úprava způsobu zavěšování dosvědčuje,že iniciativa a vynálezavost nositelů i výrobců byla značná a dokládá to jen, jak často a libovolně a proti předpisu si vyznamenání nositele upravovali.

Tento kříž popisoval i pan Měřička, byl uložen ve sbírce pana Zdeňka Netrvala a v současné době se nachází ve sbírce Alt.

[Altmann]

Kříž je zavěšen na velmi vybledlé, originální tuze stuze, která nemá předepsané rozměry. Kříž je opět zlacený a patřil baronu Fridrichu Wrangerovi o čemž nesporně svědčí citace na ramenech tohoto zajímavého kříže.
Každý kříž s citací, jménem důstojníka musíme považovat za vzácný a sběratelsky zajímavý

[Altmann]

Zde vidíme opět Dělový kříž z majetku vyššího důstojníka - major von Garzwaiter, jehož jméno je vyryto na ramenech kříže. Kříž je zavěšen na originální stuze,která je předepsaných barev i šíře stuhy.

Vzácný je každý Dělový kříž, který je jmenován a je zavěšen na původní stuze. Vzhledem k tomu, že to bude brzy 200 let od založení kříže, jsou stuhy vzácné.

Snad malá rada pro začínající sběratele. Je lepší si ponechat křížek ve sbírce bez stuhy, než k starému krásnému kříž rekonstruovat stuhu novou s příměsi silonu či jiného umělého vlákna.

V další částí se pokusíme vysvětlit, proč právě u nás na uzemí ČR a Rakouska tyto kříže i když vzácně se stále vyskytuji a např. v Maďarsku či Slovensku je jejich výskyt řídký.

[sefit]

Ďalšia privátna úprava známeho Delového kríža. Ide o pôvodnú razbu, avšak majiteľ si ju dal "vylepšiť". Okrem tradičného pozlátenia v ohni je celý kríž smaltovaný priezračným smaltom, zjavne z dôvodu ochrany jasného, svetlozeleného laku. Všetky písmená sú zapustené do smaltu a tak je povrch kríža úplne hladký. Výsledný efekt je, že krížik odráža svetlo a teda bol na uniforme veľmi výrazný.
Stuha je predpisová a je určite stará. Je už zošitá do formy trojuholníka, podobne ako to vidíme vyššie na obrázku maršála Radetzkeho. Na opaku stuhy sú jasne viditeľné stopy po upínaní.

[Altmann]

Je pravděpodobné, že císař František I. uvažoval již v průběhu roku 1813 o založení pamětního vyznamenání pro svoje vojáky, tedy pro tak zvanou "českou armádu". Dokladem tohoto tvrzení je návrh medailera J.W. Harnische. Zachoval se kříž je ražen z děloviny, má průměr 39 mm, okraj je obousrtranně zvýšený, kříž sám je tlapatý, rovných ramen. Plocha ramen je zrněna, ale není lakována. Mezi rameny kříže je umísten velmi plastický vavřínový věnec tvořený trojici vedle sebe složených listů. Na lícové straně jsou rozloženy slova nápisu, který se zcela shoduje s pozdějším, definitivním vydáním kříže.

Rubní strana nese však odlišný nápis. Na ploše horního ramene stojí TORMENT, na ploše vodorovných ramen E.CARTIS BELLICIS a na ploše dolního ramene MDCCCXIII. V překladu - Vděčni panovník a vlast. František císař rakouský a dále: Z ukořistěných nepřátelských děl. 1813. Stuha odpovídá stuze Dělového kříže.

Skutečnost že na zadní straně kříže je umísten jen letopočet 1813 ukazuje, že návrh byl připraven již dříve a čekalo se na vhodnou dobu, velké vítezství a porážku Napoleona. Velikost kříže je také rozdílná:
Kříž velikosti 27 mm
Kříž velikosti 39 mm
Kříž velikosti 50 mm

Tuto informaci zveřejnil poprvé
Herman von Heyen ve své knize: Ehrenzeichen Deutschland und Oesterreichs-Ungars vydané v roce 1897. Ale i Fridrich Gottschalck již v roce 1817 ve svém Almanachu Die Deutschen Ritterorden uvádí, že bylo zamýšleno razit Pamětní medaile z let 1813-14 v celkovém počtu 100 000 kusů a z tohoto počtu mělo být 4 000 velkých, 6 000 středních a 90 000 malých dekorací (křížů). Víme však, že byl vydán jen jeden jediný Velký armádní kříž z let 1813-14 v průměru 45 mm, který v pozlaceném provedení byl udělen vrchnímu veliteli české armády, polnímu maršálkovi Karlu Filipu knížeti Schwarzenbergovi a malý kříž všem ostatním bojovníkům, této armády, kde již název česká předurčuje tento kříž k historii i moderní České armády dnešní doby.

Zde popsaný návrhový kříž byl původně ve sbírce Dr. Juliuse. V roce 1959 jej zakoupil pro svoji sbírku prof. Dr. Giovanni Fattovich. Pan Václav Měřička, přítel profesora Fatovitche osobně viděl a popsal tento návrhový kus ve své knize Orden und Ehrenzeichen der Oestrreichichs-Ungarischen Monarchie na straně 205.

Toto povídání je i na jistých českých stránkách, zde zaujalo význačného italského faleristů, který nám poslal obrázek ze své sbírky a svolil s umístěním i na stránky Slovcenské Faleristické společnosti.

Hello,

I′m a new member of this forum and a collector of Imperial Austrian Orders & Decorations.

I would like to add some data to this interesting discussion, posting the pictures of Harnisch′s prototype of the Cannon Cross, once in the v. Heyden, then Julius collection.

Best wishes,

Elmar Lang

[Altmann]

Napoleonské války jsou a jistě i nadále budou v zájmu nejen historiků, ale především faleristů, neb památky, medaile, řády či prosté dekorace jsou hledaným sběratelským materiálem a každá maličkost potěší.

Zásluhou pana Ivana Chudého si jednu takovou nádhernou maličkost můžeme představit. Jde o miniaturní sponu vojáka naši armády, který byl zapojen ve válce proti Napoleonovi. V tomto případě můžeme úspěšně spekulovat,že jde o rakouského poddůstojníka a lze celkem přesně ohraničit i udělení kříže Sv. Jiří s číslem: 25 737


Ruská odborná literatura křížům Sv. Jiří z let 1812-1815 přisuzuje číslování od:
- 22 894 – 71 781 ( náš křížek má číslo 25 737)

Miniaturky jsou upevněny na stříbrné, zdobené sponě tak jak tuto úpravu známe z let kolem roku 1820. Spona je podložena starší, ale pravděpodobně nikoliv původní stuhou kříže či řádu Sv. Jiří. Je téměř jisté,že původní stuha byla složená ze stuhy „Dělového kříže a kříže Sv. Jiří“.

l. Miniatura „Dělového kříže“ :
- Kříž je vyroben na zakázku a je zlacený. Plocha kříže je smaltovaná černým smaltem, který se objevuje kolem roku 1820 a jako módní prvek jej nacházíme i na dalších, převážně privátně klenotnicky vyrobených a upravených křížů. Můžeme konstatovat, že jde o nádhernou, klasickou miniaturku kříže, který je skvělým příkladem exempláře, který tolik znamenal pro naše pradědy.

2. Kříž Sv. Jiří:
- Kříž, jeho založení a další podrobnosti jsou popsány dosti podrobně a tak jen jako připomenutí.
Kříž byl založen jako vysoké vyznamenání pro ruské vojáky v roce 1807 a to pouze v jediné třídě. V období, kdy byl udělen kříž, který zde popisujeme byl v ruské armádě ne správně nazýván „ Řád Sv. Jiří 5. stupně“ a dokonce se zachovalo i několik původních udělovacích dekretů pro vojáky pruské armády, kde je kříž opravdu nazván řádem 5. stupně. Kříž, který tento rakouský poddůstojník ve společném boji s jednotkami ruskými obdržel byl právě tímto kříže tak zvaného 5. stupně. Je velmi zajímavé, že miniaturka kříže Sv. Jiří je pečlivě zhotovena dle originálu kříže i s přesným registračním číslem, které neodpovídá ruskému číslovaní, ale klenotník použil klasické číslování přesně tak, jak se v tomto období používalo. Přední medailon se Svatým Jiřím zabíjejícím draka je u miniaturky poněkud větší a samotná postava rytíře zabíjejícího draka je přece jen poněkud jiná, než na ruském originálu. Rakouský klenotník sponu upravil dle módního náhledu společnosti kolem roku 1820-1830.
Je celkem zajímavé, že křížek Sv. Jiří je číslovaný, ale jde jen o přání zákazníka. Několik takových miniatur se nachází i v německých sbírkách, věnovaných napoleonským válkám. Podobnou sponu měl ve své sbírce i pan Václav Měřička.

Závěrem můžeme jen říci, že jde o velmi pěknou a sběratelsky cenou miniaturku, která je připomínkou vojenského tažení našich pradědů a jejich konečného vítězství nad Napoleonem, kde česká jména prezentována knížetem Schwarzenberkem či potomním maršálem Radeckým jsou připomínkou statečnosti prostých vojáků z Čech i Moravy.

POZNÁMKA:
Tato mini spona je uložena ve sbírce našeho rakouského kolegy, který si nepřeje být jmenován, ale poskytl nám obrázek dekorace za který děkujeme.