Pamětní a čestná vojenská medaile

[Altmann]

Pamětní a čestná vojenská medaile
(Zlatá a stříbrná medaile Za statečnost)

Po smrti císaře Josefa II. nový císař Leopold II., který panoval v letech 1790-1792 medaili se svým portrétem neobnovil.
V roce 1792 se Rakouským císařem stává císař František II. Jeho vláda je poznamenána válkami, které vedl s Francii. Našim úkolem je ukázka dekorací tohoto císaře.

Vydání z roku 1790:

Popis dekorace:

AVERS:
V ploše medaile je portrét císaře Františka II. ( zprava). Císař je zpodoben s vavřínovým věncem na skráních. Opis na medaili v horní části:
„ FRANZ II.“
V dolní části medaile je malými písmeny podpis medailéra: „I.N.WIRT.F“

REVERS:
Zadní strana od doby svého založení do konce panování císaře Františka Josefa I. nedoznala podstatné změny. V ploše medaile jsou 4 prapory a 2 standarty vzájemně zkřížené, takže vždy 2 prapory a 1 standarta směřují k okraji medaile. Na prvním praporu je znatelně vykreslen císařský orel.Mezi hroty praporů je umístěn nápis:
„DER TAPFERKEIT“( Statečnosti)
Celek je rámován vavřínovým věncem, který je v dolní části svázaný stuhou. Věnec je položen přes prapory, které částečně zakrývá a nápis leží ve středu celého věnce.
V horní části medaile je naletované kulaté ploché ouško, kterým prochází stuha, kterou později nazýváme válečná stuha.

STUHA:
Jsem přesvědčený, že tuto slavnou stuhu netřeba představovat. Tyto nejstarší medaile se nosili na splývavé stuze

- zlatá medaile o průměru 40mm a váze 28g. Medaile je velmi vzácná.
- stříbrná medaile o průměru 40mm při váze 17 považujeme za mimořádně vzácnou.



U těchto medaili z období vlády císaře Františka II. však známe další typ, který si představíme. Hovoříme o vydání z roku 1804 a autorem přední strany medaile je:
J.HARNISCH.

Avers:
V ploše medaile je portrét císaře Františka I. (zprava)

FRANZ KAISER VON ÖSTERRIECH (František císař rakouský).
Pod poprsím na líci se však objevuje jméno nového rytce J. Harnisch F.
Rub této nové ražby, stejně jako váha, průměr a stuha zůstaly nezměněny.

Revers:
Rub této nové ražby, stejně jako váha, průměr a stuha zůstaly nezměněny.

Pan Václav Měřička dále uvádí:

„V roce 1804 přijal císař František II. (tehdy jen císař římský) nový titul. Stal se císařem rakouským, ačkoliv v minulosti nebyl tento titul znám v dědičných habsburských zemích. Nový majestát měl nahradit panovníkovi odumřelý lesk římské koruny, tolik okleštěné císařem Napoleonem. František II. se vzdal této hodnosti v roce 1806 a píše se od té doby František I. císař rakouský až do své smrti v roce 1835. Dne 14. srpna 1804 vydává pak novou ražbu pamětní a čestné medaile, která sice zachovává nezměněný portrét, ale mění nápis na FRANZ KAISER VON ÖSTERRIECH (František císař rakouský). Pod poprsím na líci se však objevuje jméno nového rytce J. Harnisch F. (týž byl v pozdějších letech tvůrce slavného rakouského armádního kříže z roku 1813-1814 zvaného běžně Dělový kříž). Rub této nové ražby, stejně jako váha, průměr a stuha zůstaly nezměněny. Dosavadní závěsná ouška medailí byla pouhým naletovaným kruhem a byla značně slabá. Docházelo proto k častějším poškozením kruhu a ke ztrátě medaile. A tak se objevuje v pořadí třetí ražba za vlády císaře Františka I. udělovaná v rozmezí let 1810 – 1839, tedy i po smrti samotného panovníka.
Třetí medaile zůstala celkem stejná, jako ražby předchozí tj. neměnila nic na portrétu. Pouze u zlatých medailí se zase objevuje jméno I. N. WIRT F., zatímco u stříbrných zůstává J. HARNISCH F. Na rozdíl od dřívějších medailí je zesíleno a nově upraveno závěsné ouško. Stává se elipčitým a je značně masivní. Ale dosavadní pamětní a čestná medaile dostává nový název. Stává se skutečnou medailí za statečnost - DIE TAPFERKEITS – MEDAILLE.“

Václav Měřička – Pamětní a záslužná vyznamenání a údobí 1789-1818, ČSPDP Praha 1965
Václav Měřička – Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie

Podrobněji z historie medaile viz odkaz, uložený na http://www.valka.cz. Je to i poděkování mému příteli a učiteli panu Pavlu Patejdlovi. A vzpomínka na pana Václava Měřičku.

http://www.valka.cz/clanek_12984.html

[Altmann]

Vzhledem k tomu, že pro mnohé přátelé není zcela jasná situace v období napoleonských válek. Kdy dochází i ke změně titulu, požádal jsem pana kolegu a našeho přítele o jistý historický a diplomatický exkurz, který je mimochodem velmi zajímavý a tak jsem se rozhodl seznámit naše čtenáře s tím, co k této situaci řiká historie:

Pan Dr. T. Šefrenko uvádí:

Cely ten vznik nového titulu (cisár rakúsky) a zánik toho starého (cisár rímsky) boli vynútené vojensko-politickou situáciu a tým, že proste Habsburgovci v oných osudných rokoch 1804-1806 ťahali za výrazné kratší koniec a každý ich odpor proti Napoleonovi sa vždy skončil výraznou vojenskou či politickou porážkou. Nikto nič nového zakladať nechcel ani starého rušiť...nuž ale inej cesty nebolo.

V skratke a trochu zjednodušene (so všetkými detailmi by to bolo príliš dlhé) asi takto:

Cisár rímsky (národa nemeckého) bol najvyšší titul a pochádzal od Karola Veľkého, ktorý bol takto korunovaný ako nástupca cisárov Ríše rímskej v roku 800 pápežom Leom III. Tento cisár bol vždy počas dlhých 1000 rokov volený kurfürstami, najvyššími kniežatami Ríše s právom voľby. Od čias Albrechta II to boli vždy Habsburgovci (s jedným krátkym prerušením zo strany Wittelsbachov). V roku 1804 sa Napoleon I vyhlásil za cisára Francúzska a v tajnej nóte požiadal Franza II ako voleného rímskeho cisára o uznanie. Tento sa najprv zdráhal, tak prišlo ultimátum a to znamenalo buď uznať alebo vojnu. Cisár Franz II nemal inú možnosť ako poslušne uznať, keďže vojenská konfrontácia by dopadla ďalšou porážkou Habsburgovcov, ale sám sa pragmaticky vyhlásil za cisára Rakúska. Bola to na jednej strane vynútené a dokonca protiprávne, pretože na takýto úkon by cisár potreboval odobrenie Reichstagu a aj kurfürstov, ale na strane druhej to bolo múdre riešenie, pretože v prípade zániku Ríše, k čomu situácia spela, by cisár Franz II. ostal bez náležitého cisárskeho titulu a nestál by na roveň Napoleonovi. V rokoch 1804-1806 teda cisár nesie dva tituly – voleného cisára rímskeho ako aj cisára Rakúskeho a správna historická literatúra ho označuje ako "Franz II. (I.)". Následné dochádza k Slavkovu a v roku 1806 sa na nátlak Napoleona Ríša rozpadá a Franz II. musí zložiť rímsku cisársku korunu. Po Viedenskom kongrese už obnova nebola možná a ani samotný cisár Franz ju nechcel. Potvrdilo sa status quo - Rakúsko je cisárstvo, Bavorsko, Württembersko a Sasko ostávajú kráľovstvami. Tieto zmeny sa udiali mimo právnych ustanovení fingovania Ríše. Ríša bola počas nadvlády Francúzska sekularizovaná (koniec cirkevných dŕžav) a mediatizovaná (koniec množstva maličkých samostatných kniežatstiev a grófstiev ako pozostatku stredovekého delenia) a prestala existovať. Pre Rakúsko bolo najdôležitejšie udržať "na uzde" Prusko, kráľovstvo s ktorým sa Rakúsko „ťahalo“ o dominanciu už od roku 1740. Prusko však bolo taktiež spokojné. Ako porazený štát z roku 1807 scvrknutý na „nárazníkovú zónu“, obnovilo svoju veľkosť, dokonca získalo nové a významné územie na západe v Porýní a Falcku. Staré základy boli dávno rozrušené a rímsky cisár by nepredstavoval nič, len figúrku. Navyše Rakúsko malo "predsedníctvo" v Spolku až do osudného roku 1866 a to mu bohate stačilo.

K tomu všetkému ešte jedna poznámka. Často sa opakuje téza, že v roku 1804 bolo Rakúsko povýšene na cisárstvo. Nie je to pravda. Rakúsko ostáva arcivojvodstvom, stále je to aj v titulatúre samotného cisára. Toto označenie sa vzťahuje len na dnešné Dolné a Horné Rakúsko, pôvodné Habsburské územie získané do rodovej držby v roku 1282. Cisárstvo rakúske sa vzťahuje na úplne všetky Habsburské rodové dŕžavy a územia (teda aj to arcivojvodstvo rakúske) a korunné krajiny, vrátane takých ako sú Uhry a Čechy.

K faleristike tzv. „Tapferkeitsmedaille“. Tu len jedna poznámka. V roku 1804 sa cisár Franz II prehlásil za rakúskeho cisára ale tento titul bol len druhý za titulom voleného rímskeho cisára. Je teda viac logické, že razba medaile Za statočnosť s opisom „Franz Kaiser von Oesterreich“ sa započala až v roku 1806, keď už cisárovi ostáva "len" titul cisára rakúskeho a ten sa už nachádza na prvom mieste. No niežeby to bolo ktovieako dôležité...

No já některé věci považuji za důkežité a tak ještě jednou poděkování!