Schnellboot-Kriegsabzeichen
Odznak pro posádky rychlého bojového člunu
Typ malých útočných torpédových člunů prokázal již v době Velké války 1914-18 , že statečný velitel s dobře vycvičenou posádkou se stane nebezpečím i velké bitevní lodi.(Szent István byl potopen torpédy dvou malých italských motorových torpédových člunů MAS.)Velitelství námořních sil umělo využít zkušeností z bojů na Jadranu a své bojové čluny dokázali efektivně využívat. Pro posádky bylo zřízeno specielní vyznamenání, které nazýváme :“Odznak pro příslušníky posádek rychlých bojových člunů“
Vyznamenání (odznak) byl založen z rozhodnutí vrchního velitele vojenského námořnictva Kriegsmarine dne 30. května 1941 velkoadmirálem Erichem Raederem. O důvodu založení nás informuje nařízení , které nese podpis vrchního velitele Kriegsmarine:
1. Posádky našich rychlých člunů podnikly s mimořádnou a bezohlednou odvahou a vůlí k nasazení a splnění úkolu mnoho úspěšných útočných výpadů proti nepříteli a při ostrých bojových akcích poslaly na dno moře mnoho nepřátelských válečných a obchodních lodí. Jako výraz uznání a poděkování těchto činů nařizuji založit “Válečný odznak pro posádky rychlých člunů.“
2. Odznak může být propůjčen posádkám rychlých člunů (včetně padlých a zemřelých vojáků a jiných oprávněných čekatelů). Odznak bude udělován veliteli torpédových člunů.
3. Odznak bude nošen na stejném místě uniformy jako Válečný odznak pro posádky ponorek 1939.
Statut či upřesnění za jaké činy statečnosti lze vyznamenání (odznak) udělit:
1. Všeobecné podmínky pro udělení:
Rozhodnost spojená s organizací a dobrým vedením či velením.
2. Zvláštní podmínky pro udělení:
Akce na minimálně dvanácti bojových akcí proti nepříteli, ale od tohoto čísla může být upuštěno v těchto vyjímečných případech:
a) Pokud některá z výprav byla mimořádně úspěšná, či pokud se příslušný voják mimořádně osvědčil nebo v boji padl padl.
b) Při ztrátě člunu způsobené útokem nepřítele nebo ve zvláštních případech po zranění příslušného vojáka.
K druhému výročí okupace Norska byli všichni členové posádek rychlých člunů, kteří se zúčastnili bojové operace v Norské kampani vyznamenání tímto odznakem za statečnost a zásluhy při této akci. ( Pokud jej ještě neměli).
Na počátku války ( rok 1939/40) mělo válečné námořnictvo ve stavu bojové pohotovosti pouze 10 rychlých torpédových člunů, ale úspěšné bojové akce prokázali jejich prospěšnost a tak počet nově vyrobených a nasazovaných člunů rychle stoupal a jejich posádky musely být po úspěšných akcích rovněž oceněny a vyznamenávány některým ze stávajících bojových odznaků.. Pro tento účel byl zpočátku využit Válečný odznak pro posádky torpédoborců.-viz obrázek
Již ve výnosu o zřízení tohoto odznaku je zdůrazněna možnost jeho udělení posádkám torpédových člunů. Z této doby pocházejí velmi vzácné udílecí dekrety právě pro posádky torpédových člunů o formátu A5 lemované dubovými ratolestmi s vyobrazením Válečného odznaku pro posádky torpédoborců. (tyto vzácné dekrety se dnes často falšují)
Námořníci, členové posádek rychlých člunů, kteří byli dříve vyznamenáni odznakem pro posádky torpédoborců a splnili výše uvedené podmínky, mohli tento odznak vyměnit za nově založenou dekoraci ( odznak ) pro posádky člunů. K této výměně však muselo dojít do 30. dubna 1943. Vojáci, kteří získali odznak pro posádky torpédoborců dříve, než nastoupili službu na torpédovém člunu měli právo nosit odznaky oba !
Válečný odznak pro posádky rychlých člunů známe ve dvou provedeních či modelech.
Avers:
Reliéf torpédového člunu na moři ve zlaceném věnci, v jehož horní části je umístěn znak Kriegsmarine – zlatá orlice s roztaženými křídly držící v pařátech svastiku U odznaku, který nazýváme 1.model příď člunu ani mořské vlny nepřečnívají přes zlacený věnec, jak tomu je u 2. modelu. Výsostný znak má rozdílné rozměry (1. model 25×14 mm, 2. model 34×20 mm), křídla orlice jsou na rozdíl od 2. modelu celou svojí spodní částí přimknuta k věnci. Reliéf člunu je u 1. modelu stříbřitě bílý, u 2. modelu stříbrný, mořské vlny měly u ranějších odznaků stříbrnou barvu u pozdějších byly natřeny tmavě šedou barvou.
Revers:
Bez grafického zpracování, závěs podle výrobce. Označení výrobce, může i chybět. Oba odznaky (originály) jsou vzácné, ale odznak tak zvaného 1.typu je po stránce sběratrelské vzácnější. Grafická změna byla uskutečněna koncem roku 1942 a bylo tak na přímé přání osádek člunů, kteří kvůli „natlačení člunu dovnitř dubového věnce“ považovali tento návrh za „málo vydařený“. (prostě řečeno, příliš se jim nelíbil). K zavedení 2. modelu došlo po zveřejnění nového návrhu v časopise Marineverordnungsblatt č .43 z 15. února 1943 poté, co bylo v lednu vydáno vrchním velitelem Kriegsmarine svolení k této změně.
Prtvní typ odznaku, který také nesprávně nazýváme “krátké čluny”byl navržen WE Peekhaus. Odznak byl schválen 12.června 1941. Po počátečním nadšení námořníků se však ukázalo, že se většině moc nelíbí a na uniformě není výrazný.
Známe tedy i druhý typ, opět nesprávně nazývaný „dlouhé čluny“, odznak byl také navržen firmou WE Peekhaus, ale do konečné podoby měl co mluvit námořní nadporučík Petersen a je to tedy jeho zásluha, jeho práce a musíme uznat, že samotný odznak je jaksi vyváženější, efektní na uniformě a celkově více elegantní
Německá literatura uvádí, že celkově bylo vyrobeno uděleno na 1900 kusů.
Seznám výrobců je převzat o německých stránek a může pomoci sběratelům těchto odznaků.
1. model
Schwerin Berlin
Francouzský výrobce Bacqueville
2. model
L/18 (B. H. Meyer, Pforzheim)
AS (Adolf Scholze, Grünwald)
R. S. (Rudolf Souval, Wien)
Schwerin Berlin
MINIATURKY:
Odznaky známe pouze ve dvou velikostech a to 9 a 16 mm na špendlíku, dále pro roce 1957, zde již bez svastiky byl odznak přizpůsoben k nošení i na řádovém řetízku.
Etuje:
Odznak byl předáván v jednoduché etujce, kterpou bychom měli asi nazývat krabička bez jakéhokoliv označení.
S odznakem byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných provedení udílecího dokladu..
Předepsaný způsob a míosto nošení odznaku:
V období válečných let bylo přísně dbáno na nošení udělených dekorací a tento odznak se nosil na levé straně uniformy. Pokud námořník byl nositelem Železného kříže I. třídy 1939, vždy pod vlastním křížem