Odznak za boj proti banditům(partyzánům)

[Altmann]

Bandenkampf-Abzeichen
Odznak za boj proti banditům(partyzánům)

Německa armáda se na dobytých územích setkala s ozbrojeným odporem, který dokázala celkem úspěšně potlačit. Po naplnění plánu Barbarossa však německá armáda v Rusku narazila na ozbrojený odpor, který od samého počátku nedokázala potlačit, ale hlavně bojové úspěchy partyzánu působily německé armádě citelné škody. Boj, který můžeme považovat za partyzánský má svoji tradici a již např. v roce 1812, v boji proti Napoleonovi. Partyzánský způsob boje však používala Rudá garda (armáda), ale i jednotky tak zvané Bílé armády. Vždy to byl boj nemilosrdný, krutý, vedený bez slitování s cílem pobít co nejvíce nepřátel bez ohledu na vlastní ztráty a odvetné akce nepřítele proti nevinému vlastními obyvatelstvu. Partyzánská válka je krutou formou boje, je nemilosrdná a mnohdy ztráty na civilním obyvatelstvu předstihli ztráty partyzánů či německé armády. Hrdiný boj partyzánů v SSSR, ale i v Jugoslavii, Francii či Italie jistě nikdo z nás nebude považovat za boj banditů.
Tento úvod považuji za nutný pro pochopení názvu, nejde o odznak za boj proti partyzánům (jak se nám snažila vnutit socialistická historie). Jako faleristé však musíme respektovat správný termín tedy „banda“. Nejsem faleristický purista, ale v další části článku budeme používat správný překlad, to jest banda, bandité.

Tyto boje sovětských partyzánů a události v týlu německých armád vedly k založení Odznaku za boj proti banditům. Zatímco v sovětské terminologii byl a je pojem „partyzán“ pozitivní, vydal Reichsführer-SS (Himmler) na podzim 1942 nařízení, podle kterého musel být místo termínu „partyzán“ zaveden pojem „bandita“. U nás užívaný překlad názvu odznaku, tedy je přesný v překladu a používá Himmlerem nařízený termín bandita. ( S názvem jistě nebudeme souhlasit, ale jsme faleristé a tak ten název musíme respektovat).
Dne 29. ledna 1944 založil „Vůdce“ Odznak za boj proti banditům. Text zakládajícího výnosu je převzat z německé odborné literatury a je zde v překladu v plném znění:
„Výnos o založení Odznaku za boj proti banditům ze dne 29. ledna 1944.( V některých pramenech se objevuje datrum založení 30. ledna 1944)
1. Jako uznání za nasazení v protivníkem stále tvrději organizovaném a zostřeném banditském boji zakládám Odznak za boj proti banditům.
2. Odznak za boj proti banditům je odznakem za statečnost a bojové zásluhy. Bude udělován ve třech stupních (bronzovém, stříbrném a zlatém).
3. Odznak za boj proti ozbrojeným bandán bude nošen na levé straně hrudníku.
4. Vyznamenaný obdrží jako doklad udílecí dekret.
5. Odznak za boj proti banditům zůstane po smrti nositele jako památka v držení rodiny
6. Podmínky proudílení vyznamenání (odznaku) vydá Reichsführer-SS.“

Podmínky pro údílení odznaku Reichsführera –SS Heinricha Himmlera vydané na jeho polním velitelském stanovišti jsou datovány dnem 1. února 1944. Zde jsou jen zkrácené podmínky!
1. Odznak za boj proti banditům je odznakem za statečnost a bojové zásluhy.
2. Odznak za boj proti banditům bude udělován za osvědčení se v boji proti bandám, a to
ve třech stupních (bronzovém, stříbrném a zlatém).
3. Odznak za boj proti ozbrojeným bandám může být udělen důstojníkům, poddůstojníkům i mužstvu
ze všech v protipartyzánském boji nasazených německých jednotek.

4. Podmínky pro udělení jsou následující:
a) pro první stupeň (v bronzu) 20 bojových dnů
b) pro druhý stupeň (ve stříbře) 50 bojových dnů
c) pro třetí stupeň (ve zlatě) 100 bojových dnů

5. Jako bojové dny se započítávají:
a) pro příslušníky všech nasazených pěchotních jednotek:
Všechny dny, ve kterých našli příslušníci jednotek příležitost dostat se do blízkého
bojového střetnutí (muže proti muži). K tomuto střetnutí může dojít při útoku, obraně,
průzkumné akci, přenosu zpráv, likvidaci nepřátelské průzkumné hlídky či stráže.

b) pro příslušníky jednotek těžkých zbraní:
Všechny dny, ve kterých se příslušníci těchto jednotek (obsluha děl atd.) dostali do
bezprostředního boje (boje z blízka) s ozbrojenými bandity.
Pro příslušníky protiletadlového dělostřelectva nasazené v bojích proti banditům platí
jako bojové dny kromě dnů, ve kterých se obsluhy děl atd. dostaly do bezprostředního
boje s bandity také ty dny, ve kterých byla sestřelena nepřátelská letadla.

c) Pro osádky jednotlivých letadel nebo leteckých svazů nasazené do bojových akcí proti banditům platí jako bojové dny:
Všechny dny, ve kterých posádky letadel za nepřátelského ostřelování úspěšně splnily
bojové akce. Každý potvrzený sestřel nepřátelského letadla platí za 3 bojové dny. Jako
podmínka pro udělení Odznaku za boj proti banditům osádkám letadel je požadován
následující počet bojových dnů:
pro první stupeň (v bronzu) 30 bojových dnů
pro druhý stupeň (ve stříbře) 75 bojových dnů
pro třetí stupeň (ve zlatě) 150 bojových dnů

9. Padlým, zemřelým a smrtelně zraněným může být „Odznak za boj proti banditům“ udělen
eventuálně dodatečně, pokud před smrtí nebo v den smrti splnili podmínky pro udělení. Udělené vyznamenání bude i s potvrzujícím dekretem předáno pozůstalým (rodičům) jako pamětní dekorace .
10. Bojové dny se započítávají od 1. 1. 1943. Bojové dny započítané pro udělení odznaku za boj proti banditům nemohou být započteny pro udělení jiných bojových odznaků nebo Spony za boj z blízka.

15. Odznak za boj proti banditům může být nošen na všech uniformách Wehrmachtu i strany a jejích organizací.

Poznámka Alt:
Jednotlivé dny se v armádě i SS přísně dodržovali, o bojovém nasazení se vedl přehled a sčítali se i hodiny boje. Podmínky byly přísné a je zajímavíé, že nikdo z vojáků nechtěl klamat. Kontrolu prováděli velitelé a vše bylo v rukou personálního (evidenčního) důstojníka jednotky.

Dodatky Vrchního velení pozemní armády ze 7. března 1944 neobsahují žádná nová nařízení či upřesnění , nýbrž v podstatě schvaluji již citované podmínky pro udělení.
Z bodu 10. podmínek pro udělení vyplývá, že i bojové dny již započtené pro udělení jiných bojových odznaků pozemní armády nemohly být znova započteny pro udělení Odznaku za boj proti partyzánům. 5. října 1944 úřadovna NSDAP oznámila, že „Odznak za boj proti banditům může být udělen také osobám, které nejsou příslušníky Wehrmachtu, Waffen-SS nebo Policie, avšak aktivně se podílely na boji proti partyzánům. (například příslušníci ROA, ale i zrádci či konfidenti nasazeni přímo v jednotkách partyzánů)
Výnos válečného námořnictva z 15. října 1944 zveřejnil pod číslem 574 následující text jako dodatek k dosavadním podmínkám pro udělení:
„Reichsführer-SS vydal jako reakci na dotaz toto ustanovení, podle kterého mohou být příslušníkům Kriegsmarine v případě udělení Odznaku za boj proti partyzánům započteny jako bojové dny protipartyzánského boje také následující případy:
1. Boj s palubními zbraněmi vybavenými lodicemi např. plachetnice, motorové čluny a jiná plavidla
2. V tomto bodě se přesně specifikuje kdy nelze odznak uděliti :
Ostřelování plavidel Kriegsmarine ze souše dělostřelectvem banditů a dělostřelecký zásah plavidel námořnictva z moře v palbě proti ukrytům banditů na souši.

Předávání Odznaku za boj proti partyzánům ve zlatě si vyhradil pro sebe sám Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Doposud udělené odznaky ve zlatě musely být nahlášeny příslušným služebnám. Podle sdělení deníku „Völkischer Beobachter“ ze dne 21. února 1945 byly „Odznaky za boj proti banditům ve zlatě poprvé uděleny 21. února 1945 čtyřem příslušníkům Waffen-SS ( zbraní SS), kteří si vyznamenání vysloužili při bojových akcích na “jaderském pobřeží.“ Dne 10.března roku 1945 to bylo dalších šest příslušníků této divize, kterým byl udělen zlatý odznak za bojproti banditům.( Waffen-Gebirgs(Karstjäger)-Division)
Poznámka Alt.
V roce 1944 v Chorvatsku zahynul i bývalý RU důstojník, který byl dalších dvacet letet důstojníkem armády Československa a v roce 1939 jako občan, který měl německou národnost byl převzat do Wehrmachtu v hodnosti majora. Hovořím o nositele rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie kterého známe neb to je Theodor WANKE. Je to jediný mně známý rytíř Vojenského řádu Marie Terezie, který zahynul přímo v bojích 2. světové války!

Zákon o vyznamenáních BRD ze dne 26. července 1957 povolil nosit Odznak za boj proti banditům ( zde se však již naopak tento termín nesmí používat a hovoří se správně o boji proti partyzánům a vlastencům) v nové podobě – oválná svastika pod rukojetí meče, stejně jako lebka ve spodní části odznaku byly coby nacistické symboly odstraněny.
Koncem roku 1944 objednal Reichsführer-SS Heinrich Himmler u firmy C. E. Juncker z Berlína 20 odznaků za boj proti partyzánům ( jiné prameny uvádějí jen 10 kusů) Tyto byly vyrobeny z pozlaceného stříbra se svastikou posázenou 25 brilianty. Udělení těchto odznaků však není potvrzeno a neobjasněn zůstal i jejich další osud.

Popis vyznamenání (odznaku):
Avers:
Odznak má oválný tvar, který tvoří věnec z dubových ratolestí, z nichž jsou na každé straně viditelné čtyři listy. Věnec má po stranách lehce vyvýšené hladké lemování. V horní části uprostřed je věnec rozdělen. Tímto místem prochází zdobená rukojeť starogermánského meče, jehož čepel je ve spodní části zakryta lebkou se skříženými hnáty. Přechod mezi záštitou a čepelí meče je překryt kruhovým emblémem, v jehož středu se nachází oválná svastika (tzv. sluneční kolo – Sonnenrad). Okolo ostří se vine pět hadů, z nichž jeden toto ostří obtáčí a dva se jej dotýkají jazyky. Tato symbolika byla již o čtvrtstoletí dříve používána domobranou Horního Slezska v době počátku Výmarské republiky. Odznak ve formě štítu nošený dobrovolníky od r. 1919 na hrudi či paži zobrazoval na špici postavený meč s pěti hadími hlavami. V této době bylo rovněž praxí nazývat příslušníky paramilitantních (polovojenských) polských jednotek „bandité“.
Revers:
Bez výtvarného zpracování, závěsný systém (spony) dle výrobce. Masivní (vzácně) nebo polodutá ražba. Existují dva typy spon – kulatá „špendlíkovitá“ nebo hranatá ve středu rozšířená. Jehly (spony) jsou buď železné nebo ocelové. Jelikož málokterý výrobce odznaků produkoval i vlastní jehly, mohou se u jednotlivých výrobních variant odznaku vyskytovat různé typy jehel. Žádný z originálních exemplářů není značen výrobcem.
Rozměr odznaku: 48 x 58 mm

Kov pro výrobu vlastních odznaků:
V případě odznaku ve zlatě s brilianty pozlacené stříbro, ostatních případech pozlacený, postříbřený či pobronzovaný tombak vzácně, běžnější slitina zinku.. Jelikož valná většina odznaků byla vyrobena právě ze zinku, je u většiny dodnes dochovaných originálních exemplářů jejich galvanické pokovení setřené či vybledlé. Jde o přirozený proces stárnutí. Masivní odznaky z tombaku jsou velice vzácné ( a nejvíce se falšují)
Zlatý stupeň byl vyhotoven rovněž ve dvou zvláštních provedeních pro H. Himmlera a generála-polního maršála H. Guderiana. Podle kusých svědectví měly tyto exempláře modře nebo černě přelakovanou čepel meče. (není možno prokázat, ale ani vyvrátit)
Etuje:
Odznak byl předáván v papírové, etuji s filcovým vnitřním polstrováním. Na vnitřní straně víka je logo „LDO“ Etuje jsou sběratelsky velmi vzácné.
Nařízený způsob nošení:
Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

Celkové prokazatelné udělení odznaků:
Bronzový odznak..... 1650
Sytříbrný odznak ..... 510
Zlatý odzbnak ..... 47

Zpracoval:
Altman a Faleristika
Použitá literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání
Patzwall, Klaus D.: Das Bandenkampfabzeichen, Studien zur Geschichte der Auszeichnungen – Band 3, Verlag Klaus D. Patzwall, Norderstedt, 2003

http://waffen-ss.cz/protipartyzansky-bo ... abzeichen/
http://www.fisherklub.cz/?q=obsah/bandenkampfabzeichen
http://www.ww2awards.com/award/102
http://en.wikipedia.org/wiki/Anti-Parti ... fare_Badge


Poznámka:
Zlatý odznak je prověřený originál, stříbrný a bronzový jsou odznaky kde bych za originalitu raději neručil

[Altmann]

Ukázka zlatého odznaku tak, jak byl upraven a mohl se nosit po roce 1957. ( tedy opravdu, ale opravdu nic-moc)