Medaile německého ochranného valu-Deutsches Schutzwall-Ehren

[Altmann]

Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen

Medaile německého ochranného valu

Pokud bychom chtěli přeložení názvu tak aby bylo smyslplné, mohla by se medaile nazývat:
“Medaile pro budovatelé německého ochranného valu”

Medaili založil avým výnosem sám “ Führer, Adolf Hitler" dne 2.srpna 1939. Jeho snahou bylo založit a popularizovat viditelné ocenění pracovníků, kteří budovali ochranný a obranný pás pevnůstek, ženijních překážek, palebných postavení atd., které mělo sloužit jednotám německé branné moci branit svoji vlast před nepřáteli přicházejícími ze západu Evropy.

Popis vyznamenání (medaile):

Avers:
Oválná medaile je oboustranně lemovaná při okraji 3 mm zvýšeným dubovým věncem v dolní části převázaný stuhou v horní části plochy medaile je naložena říšská orlice o velikosti 24x14 mm. Orlice drží v pařátech dubový věneček se svastikou. Ve střední části medaile, pod říšskou orlicí jsou symboly rýč (18mm) zkřížený s obnaženým mečem (18mm). Jde o vyjádření symbolu práce a na ochranném valu a symbol meče představuje odhodlání bránit vlast. V dolní ploše medaile je reliéf obranného typu pevnůstky (bunkru) se střílnami. Bunkr je vybudován jako ženijní a obranný prvek západního valu.

Revers:
V ploše medaile, která je opět zvýšené o 3mm široký dobový věnec je určující nápis:
„FÜR ARBEIT ZUM SCHUTZE DEUTSCHLAND“
( Za práci při ochraně Německa)
V horní části medaile je pevné malé ouško s větším závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.

Stuha:
Stuha o šířce 26/28 mm byla světlehnědé barvy a po stranách lemovaná s dvěma 3,3mm Širokými bílými pásky.
Autorem medaile je nám již známý profesor Richard Klein z Mnichova
• Materiál: bronz
• Velikost: 41 x 33 mm
• Hmotnost: 28 g
Miniatury:
Miniaturky s předepsanou velikosti 14 a 9 mm na špendlíku nebo miniatura na stružce , případně pouze malá stužka na malou řádovou sponu nebo mašlička na knoflíku do klopové dírky.
Etuje:
Medaile byla udělována v hnědé etuji nebo papírovém sáčku s švabachem napsaným názvem vyznamenání. Originální etuje jsou vzácné a proto se objevuji nově vyrobené etuje, které jsou uměle patinované.

První medaile jsou ještě vyráběny z tombaku, další ze slitiny zinku, která je patinována do zlatavé barvy (krigemetall)
Medaile se nosila na levé straně hrudníku, v druhé knoflíkové dírce nebo velké řádové sponě.

Prvním vyznamenaným byl sám generální inspektor dr. Fritz Todt, který převzal vyznamenání 23. listopadu 1939 z rukou Adolfa Hitlera. Další čestní nositelé:
Generaloberst von Witzleben,
- General der Flieger Kitzinger,
- Generalleutnant Jacob (Inspekteur der Festungen),
- Reichsarbeitsführer Konstantin Hierl,
- Reichsleiter der NSDAP Dr. Ley,
( Přepis jmen, hodností a funkci ponechán v originálu)


S vyznamenáním byl předáván dekret. Existovalo více výtvarných zpracování. Počty medailí jsou známé jen k roku 1941. V práci dr. Klietmanna je uvedeno, že ke dni 31.ledna 1941 bylo uděleno celkem 622 064 kusů medaile ( tento počet je opět převzatý, ale objevuje se ve všech článcích, které hovoří o této medaili). V dalším období záznamy nejsou k dispozici, archiv byl zničen. Při spojeneckém bombardováni při požáru.



http://cs.wikipedia.org/wiki/Atlantick%C3%BD_val


Německý ochranný či obranný val, nebo tak zvaný „Západní val“ byl budován již v průběhu či ke konci světové války 1914-1918. Nejde tedy o žádnou novinku, jen nacisté pro své uklidnění, ale možná i zklidnění světové veřejnosti se rádi prezentovali jako země mírová bez válečných ambicí. Ale Hitler a jeho generalita si byli plně vědomi toho, že země nemůže bojovat na dvou frontách a tak budování ochranného valu byla jednak nutnost, ale i jistá protiváha francouzské Maginotově linii.
http://opevneni.wz.cz/maginot/index.html

Pro zájemce o tuto problematiku zde opět popis jak taková práce v Německu pokračovala. Zde jsem použil již zpracované překlady, a vycházím ze základní práce dr. Klietmana.

Hitler a nacisté se dostávají k moci již v lednu 1933 a byl to Hitler, který nařídil také výstavbu nákladného opevnění na německé západní hranici, takzvaného Západního valu.Jistým kladem bylo, že soudruzi z vedení NSDAP takto řešili a vyřešili problematiku nezaměstnanosti v Německu.

Zahájení prací na těchto pevnostních zařízeních bylo plánováno na rok 1936, ale v masovém nasazení hovoříme o roku 1937. Práce probíhaly pod vedením generálního inspektora pro výstavbu komunikací dr. Fritze Todta a od května 1938 byly výrazně urychleny. V srpnu 1939 bylo na výstavbě Západního valu zaměstnáno 158 000 dělníků „Organizace Todt“ a příslušníků ženijních stavebních jednotek pozemní armády, k tomuto počtu přibylo ještě 58 000 příslušníků RAD (Říšská pracovní služba).

Nařízením ze dne 2. srpna 1939 zakládá Adolf Hitler Německé vyznamenání Ochranného valu (Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen) v jednom stupni. Podle ustanovení ze stejného dne mělo být udělováno osobám, které „spolupracovaly na výstavbě pevnostních zařízení, sloužících k obraně německého národa“. Vrchní velení Wehrmachtu doplnilo 13. října 1939 podmínky pro udělení následně:

„Německé vyznamenání Ochranného valu může být uděleno všem příslušníkům Wehrmachtu, ať ve službě či na dovolené a dále všem úředníkům a dělníkům z řad Wehrmachtu, kteří byli nasazeni na výstavbu či obranu pevnostních zařízení v časovém úseku od 15. června 1938 do 31. března 1939.“ Další ustanovení vrchního velení Wehrmachtu a říšského ministra letectví a vrchního velitele Luftwaffe ze 13. listopadu 1939 dále doplňovala dosavadní předpoklady pro udělení. Patřila k nim mj. práce na opevnění po dobu minimálně 10 týdnů, strážní služba v trvání po dobu nejméně 3 týdnů. Vyznamenání mohlo být uděleno příslušníkům Wehrmachtu, Organizace Todt a RAD. Konečné datum pro udělování vyznamenání bylo několikrát posunuto, nakonec bylo nařízeno, že všechny návrhy na udělení musí být vyřízeny do 31. března 1941. (bylo splněno)


Vyznamenání Ochranného valu bylo udělováno také ženám. V těchto případech byla základní podmínkou pro udělení medaile spolupráce na výstavbě opevnění datovaná od 31. ledna 1939. V případě dělnické práce bylo kritériem pro udělení minimálně 15 týdnů, v případě administrativní práce pak 20 týdnů. Ke dni 31. lednu 1941 bylo uděleno 622.064 medailí.

Počátkem roku 1944, kdy se nebezpečí útoku na německé říšské hranice stále přiblížovalo, byla pevnostní zařízení na západních hranicích provizorně obnovena, zatímco na východě si rozsáhlé pracovní úsilí vyžadovala stavba tzv. Východního valu. S plánováním a přípravnými pracemi se na západě započalo na podzim 1944. Na základě této skutečnosti stanovil výnos Vůdce z 10. října 1944 obnovení Německého vyznamenání Ochranného valu. První odstavec tohoto výnosu zní: „Jako výraz uznání zásluh o výstavbu hraničních opevnění ve chvíli vrcholného životního boje německého národa nařizuji obnovit udělování Německého vyznamenání Ochranného valu.“


Spona k Německému vyznamenání Ochranného valu

O této sponě se hodně hovoří, ale nikdo ji v originálu neviděl!
Výnos ze stejného dne podepsaný vedoucím stranické kanceláře Bormannem a státním ministrem Meissnerem obsahoval v odstavci 1 následující předpoklady pro udělení:

„Německé vyznamenání Obranného valu může být uděleno příslušníkům Wehrmachtu a Wehrmachtu podřízeným civilním osobám, podílejícím se na pracích k obraně národa od 6. června 1944. K příslušníkům Wehrmachtu se počítají i Vůdci věrní členové ozbrojených složek, bojující v rámci Wehrmachtu v dobrovolnických zahraničních oddílech. Ti, kterým bylo Německé vyznamenání Ochranného valu uděleno již dříve, k němu po novém nasazení od 6. června 1944 obdrží Sponu k Německému vyznamenání Ochranného valu.“

Udělování zahraničním dobrovolníkům v řadách Wehrmachtu příp. Waffen-SS se vztahovalo na z dobrovolníků vytvořené stavební a pracovní prapory ( složené z bývalý zajatců Rudé armády, např. Gruzuinci atd.). Podle oběžníku 323/44 vedoucího stranické kanceláře z 10. října 1944 měly být prozatím vydány pouze stuhy a udílecí dekrety.

Dosud nebylo s jistotou prokázáno, zda byla výše zmíněná Spona k Německému vyznamenání Ochranného valu vůbec kdy vyrobena a udělena. Podle sdělení Oberstfeldmeistera Pauliho z kanceláře Říšského vedoucího RAD měla být koncem r. 1944 udělena Říšskému vedoucímu RAD a několika jeho spolupracovníkům. Jelikož neexistuje žádné vyobrazení originálu této spony, je možno citovat pouze Pauliho popis:
Spona měla být podobná štítku „Pražský hrad“, olivově hnědě tónovaná, s letopočtem „1944“. Rovněž se nepodařilo zjistit, zda byl kdy předán udílecí dekret ke sponě. Ze zjevných důvodů není tedy možno zjistit ani počet udělení Spony k Německému vyznamenání Ochranného valu. Je celkem jisté, že tato spona není vyráběna jako novoděl, neb nikdo netuší jak by měla vlastně vypadat.


Použitá literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994
Klietmann, Kurt G.: Pour Mérité und Tapferkeitsmedaile , Berlín, 1966




http://www.ww2awards.com/award/141
. http://cs.wikipedia.org/wiki/Maginotova_linie