Odznak letectva za pozemní boj
Napísal: Str Mar 20, 2013 5:10 amOdznak letectva za pozemní boj
Pozemní bojový odznak vojenského letectva
Erdkampfabzeichen der Luftwaffe
Je jisté, že není naším cílem hodnotit kvalitu a bojové nasazení německého letectva. Musíme však konstatovat, že žádného z vedoucích stranických funkcionářů či generality by ani ve snu nenapadlo odebrat vycvičené vojáky, specialisty letectva a vytvořit z nich vojáky pozemní armády. Tento nápad či myšlenku ( jak se opět vlichotit do přízně Adolfa Hitlera) však měl velitel letectva Göring a který byl nakonec i realizován k pozdější škodě vlastních leteckých jednotek. Nevycvičení vojáci (specialisté) jsou mnohdy tak říkajíc přímo z chodu nasazení do bojů na ruské frontě a jejich ztráty byli značné a později jak se prokázalo právě pro Luftwaffe nenahraditelné.
Založení provedl říšský ministr pro letectví a vrchní velitel Luftwaffe Göring výnosem o následujícím znění: (opis překladu)
„S ohledem na skutečnost, že druh boje na jednotlivých frontách s přibývající měrou vyžaduje aktivní podíl všech zbraní Luftwaffe na pozemních vojenských akcích, povoluji zavedení vyobrazeného „Odznaku za pozemní boj Luftwaffe“ jakožto viditelného znamení uznání bojových zásluh a osvědčení se při frontovém nasazení v oblasti pozemního boje.
Udílení Odznaku za pozemní boj bude realizováno podle přiložených podmínek pro udělení.
Udělení „honoris causa“ výslovně zakazuji. Přesným dodržováním podmínek pro udělení pověřuji kompetentní velitele.“ ( i z tohoto překladu z němčiny zní Göringova samolibost)
Pro možnost ocenit vojáka tímto odznakem byl vypracován velmi podrobný statut či podmínky a některé zde uvedeme:
1. Odznak za pozemní boj Luftwaffe může být udělen příslušníkům Luftwaffe za prokázanou statečnost a bojové zásluhy při pozemních bojových operacích.
2. Udělení odznaku bude prováděno v přední linii v dotyku s nepřítelem vojákům , kteří se statečně podíleli na minimálně třech bojových akcích, podniknutých ve třech samostatných dnech. Za tyto bojové akce, ať už vedené pomocí pěchotních nebo dělostřeleckých zbraní, se považuje buď útok nebo boj z blízka muže proti muži. Za útok se považuje takový vojenský výpad, při kterém dojde minimálně k v lomu do nepřátelského postavení. Pro jednotky s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi je pojem útok splněn, pokud podnikly akci společně s útočícími jednotkami a použitím svých zbraní v oblasti boje zblízka přispěly k průniku do nepřátelských pozic, zákopů či obranných postavení. Protiútoky, stejně jako bojové průzkumy se mohou považovat za útoky, pokud vedly k průlomu do nepřátelského postavení nebo k potyčce.
Prostá účast na úspěšných bojových operacích, především s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi proti pozemním (bunkry, tanky atd.) a námořním cílům, bez toho, aby došlo k bezprostřední účasti na útočné akci (zteči) nebo boji z blízka, nestačí k udělení Odznaku za pozemní boj. Za boj proti leteckým cílům nepřipadá v úvahu udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe, nýbrž Odznaku protiletadlového dělostřelectva (Flakkampfabzeichen).
3. Bojové akce proti pozemním a námořním cílům, které ve spojení s bojovými akcemi proti leteckým cílům (sestřely) již vedly k udělení Odznaku protiletadlového dělostřelectva, nemohou být znovu započteny pro udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe. Naproti tomu Odznak protiletadlového dělostřelectva, který byl udělen za bojové akce proti pozemním a námořním cílům, může být od nynějška vyměněn za Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud bojové akce odpovídají výše uvedeným podmínkám.
4. Za prosté velení jednotky udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe není plánován a odznak nelze udělit. Velitelský sbor důstojníci mohou odznak obdržet pouze v případě, že také splní podmínky z bodů 2. a 3.
Dne 28. ledna 1943 rozhodl Göring, že po splnění podmínek může být odznak udělen i zdravotnickému personálu a důstojníkům logistiky.
Dne 22. února 1943 pak došlo k rozhodnutí, že po splnění předpokladů pro udělení může být odznak udělen i padlým post mortem (in memoriam)
Sám Göring přesně stanovil co je a co není útok, podmínky tedy více než přísné.
Vrchní velení Luftwaffe na základě frontových zkušeností vydalo dne 6. září 1944 následující ustanovení o udělování Odznaku za pozemní boj Luftwaffe příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe:
„Všem příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe, a to zejména a specielně z oblasti výsadkářských jednotek lze v souvislosti s doplněním a částečnou úpravou ( změkčení norem?) podmínek pro udělení udělen Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud se tito v rámci jednotky samohybného dělostřelectva osvědčili na minimálně třech bojových akcích ve třech různých dnech, přičemž osádky samohybných děl se musely aktivně podílet na samostatném vedení boje.“
Ješitný Göring si pro své vojáky bojující a umírající prosadil i jisté doplňky ve výstroji vojáků:
Na stejnokrojích vojáci nadále nosili orlici Luftwaffe a to na přilbách či čepicích.
Pozorný čtenář si jistě uvědomí, že pěší vojáci Luftwaffe měli stanovené podmínky, za které by normální pěšáci Wehrmachtu měli nárok na udělení i spony Za boj z blízka.
Odznak za pozemní boj Luftwaffe s číslici za počty nasazení 25, 50, 75 a 100
(Erdkampfabzeichen der Luftwaffe mit den Einsatzzahlen…)
Těžké boje divizí Luftwaffe, výsadkářských divizí, případně podpůrných . pancéřových jednotek výsadkářů divize „Hermann Göring“ vznikla stejně jako u pozemního vojska nutnost rozšířit o další stupně tj. bojové odznaky s počtem nasazení. Vrchní velení Luftwaffe dalo tedy 10. listopadu 1944 ve známost následující (zkrácený výtah):
„1. Říšský maršál povolil zavedení vyšších stupňů Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe jakožto viditelné znamení a ocenění opakovaně prokázaných bojových schopností v tancích a opancéřovaných vozidlech sloužících příslušníkům tankových, pancéřových průzkumných jednotek a jednotek samohybných děl, především výsadkářů (divize „Hermann Göring“.).
2. Jako vyšší stupně Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe budou udělovány odznaky s počtem nasazení 25 (II. stupeň), 50 (III. stupeň), 75 (IV. stupeň) a 100 (V. stupeň).
3. Odznak lze udělit po:
25 započitatelných nasazeních II. stupeň
50 započitatelných nasazeních III. stupeň
75 započitatelných nasazeních IV. stupeň
100 započitatelných nasazeních V. stupeň“
Tyto vyšší stupně však podle dosavadních dostupných zdrojů nebyly nikdy uvedeny v praxi. Ani četná dotazování příslušníků Luftwaffe za války i po ní (např. generálmajora Alberta Henze, velitele dvou polních divizí Luftwaffe) neprokázala žádná udělení těchto stupňů. Na trhu se vyskytující údajné originály, které mohou být z tak zvaných skladových zásob nebo to jsou COPY kopie vyrobené pro důvěřivé sběratele.
Poznámka:
Toto tvrzení stále nelze doložit a němečtí badatelé sami nejsou zcela jednotní ve svých závěrech. Již jen odznak bez číslice, který je naprostý originál považujeme za velmi vzácný.
Popis výtvarného zpracování:
Avers:
Uprostřed postříbřeného, ve spodní části stuhou převázaného dubového věnce je umístěn bouřkový mrak, ze kterého bije blesk směrem k dole umístěnému rozeklanému kameni, který zde představuje pevnou zem. Blesk symbolizuje jednotky letectva bojující na zemi. Ze středu mraku vystupuje plasticky znak Luftwaffe tj.doprava letící postříbřená orlice svírající v pařátech na hranu postavený hákový kříž. Roztažená křídla svou šíří přesahují věnec. Mrak, vnitřek blesku a skála jsou patinovány černou barvou nebo různými odstíny šedé. Orlice je buď součástí jednoho hlavního dílu odznaku nebo je samostatná, přichycena jedním (např. výrobce C. E. Juncker, Berlin nebo G. H. Osang, Dresden), dvěma (Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid) nebo třemi nýty (např. Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße nebo Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz).U těchto výrobců lze v mnoha případech zaručit originalitu.
V případě odznaků vyrobených z jednoho kusu jde se vší pravděpodobnosti o odznaky ze závěrečných fází války, kdy docházelo k úsporám a zjednodušování výroby.
Revers:
Zadní strana odznaku je hladká, spony k upevnění na uniformu se liší a to dle výrobce. Jsou známé pouze masivní odznaky. Existují značené exempláře se značkami výrobce uprostřed reversní strany v místě mraku nebo odznaky neznačené (např. C. E. Juncker, Berlin, Arno Wallpach, Salzburg nebo výrobci neznámí).
Odznak graficky zpracoval profesor von Weech z Berlína
Počet udělených odznaku : 13450 kusů
• Velikost: 56 x 43.7 mm
• Hmotnost: 33 g
Materiál:
I když se odznaky nepatrně liší, jsou všechny vyrobeny z jemné slitiny zinku (kriegsmetal). Je celkem zajímavé, že tento odznak byl vyráběn v kvalitním látkovém provedení, ale dnem 8. května 1942 bylo zakázáno nošení látkového odznaku.
Miniatury:
Výroba miniatur i zde byla povolena pouze v jednotném provedení a to špendlíkové 9 a 16 mm miniatury.
Etuje:
První odznaky jsou předávány v klasických etujích vyložené modrofialovým sametem nebo jemným filcem. Na víčku etuje je švabachem nápis: „Erdkampf – Abz.”
Existují i sáčky z kartonu s černým vytištěným nápisem ve švabachu „Luftwaffen- / Erdkampf- / Abzeichen“ nebo „Erdkampfabzeichen / der / Luftwaffe“. Etuje i sáčky jsou sběratelsky vzácné.
K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.
Soupis známých výrobců odznaku ( dle dr. Klitmanna)
Gustav Brehmer, Markneukirchen
G. H. Osang, Dresden
Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße
Rudolf Karneth & Söhne, Gablonz
Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid
C. E. Juncker, Berlin
Arno Wallpach, Salzburg
Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není znám.
Způsob nošení:
Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.
Zpracoval Altmann a faleristika dle práce dr. Klietmanna
Použitá literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994
Klietmann, Kurt G.: Pour Mérité und Tapferkeitsmedaile , Berlín, 1966
Pozemní bojový odznak vojenského letectva
Erdkampfabzeichen der Luftwaffe
Je jisté, že není naším cílem hodnotit kvalitu a bojové nasazení německého letectva. Musíme však konstatovat, že žádného z vedoucích stranických funkcionářů či generality by ani ve snu nenapadlo odebrat vycvičené vojáky, specialisty letectva a vytvořit z nich vojáky pozemní armády. Tento nápad či myšlenku ( jak se opět vlichotit do přízně Adolfa Hitlera) však měl velitel letectva Göring a který byl nakonec i realizován k pozdější škodě vlastních leteckých jednotek. Nevycvičení vojáci (specialisté) jsou mnohdy tak říkajíc přímo z chodu nasazení do bojů na ruské frontě a jejich ztráty byli značné a později jak se prokázalo právě pro Luftwaffe nenahraditelné.
Založení provedl říšský ministr pro letectví a vrchní velitel Luftwaffe Göring výnosem o následujícím znění: (opis překladu)
„S ohledem na skutečnost, že druh boje na jednotlivých frontách s přibývající měrou vyžaduje aktivní podíl všech zbraní Luftwaffe na pozemních vojenských akcích, povoluji zavedení vyobrazeného „Odznaku za pozemní boj Luftwaffe“ jakožto viditelného znamení uznání bojových zásluh a osvědčení se při frontovém nasazení v oblasti pozemního boje.
Udílení Odznaku za pozemní boj bude realizováno podle přiložených podmínek pro udělení.
Udělení „honoris causa“ výslovně zakazuji. Přesným dodržováním podmínek pro udělení pověřuji kompetentní velitele.“ ( i z tohoto překladu z němčiny zní Göringova samolibost)
Pro možnost ocenit vojáka tímto odznakem byl vypracován velmi podrobný statut či podmínky a některé zde uvedeme:
1. Odznak za pozemní boj Luftwaffe může být udělen příslušníkům Luftwaffe za prokázanou statečnost a bojové zásluhy při pozemních bojových operacích.
2. Udělení odznaku bude prováděno v přední linii v dotyku s nepřítelem vojákům , kteří se statečně podíleli na minimálně třech bojových akcích, podniknutých ve třech samostatných dnech. Za tyto bojové akce, ať už vedené pomocí pěchotních nebo dělostřeleckých zbraní, se považuje buď útok nebo boj z blízka muže proti muži. Za útok se považuje takový vojenský výpad, při kterém dojde minimálně k v lomu do nepřátelského postavení. Pro jednotky s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi je pojem útok splněn, pokud podnikly akci společně s útočícími jednotkami a použitím svých zbraní v oblasti boje zblízka přispěly k průniku do nepřátelských pozic, zákopů či obranných postavení. Protiútoky, stejně jako bojové průzkumy se mohou považovat za útoky, pokud vedly k průlomu do nepřátelského postavení nebo k potyčce.
Prostá účast na úspěšných bojových operacích, především s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi proti pozemním (bunkry, tanky atd.) a námořním cílům, bez toho, aby došlo k bezprostřední účasti na útočné akci (zteči) nebo boji z blízka, nestačí k udělení Odznaku za pozemní boj. Za boj proti leteckým cílům nepřipadá v úvahu udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe, nýbrž Odznaku protiletadlového dělostřelectva (Flakkampfabzeichen).
3. Bojové akce proti pozemním a námořním cílům, které ve spojení s bojovými akcemi proti leteckým cílům (sestřely) již vedly k udělení Odznaku protiletadlového dělostřelectva, nemohou být znovu započteny pro udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe. Naproti tomu Odznak protiletadlového dělostřelectva, který byl udělen za bojové akce proti pozemním a námořním cílům, může být od nynějška vyměněn za Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud bojové akce odpovídají výše uvedeným podmínkám.
4. Za prosté velení jednotky udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe není plánován a odznak nelze udělit. Velitelský sbor důstojníci mohou odznak obdržet pouze v případě, že také splní podmínky z bodů 2. a 3.
Dne 28. ledna 1943 rozhodl Göring, že po splnění podmínek může být odznak udělen i zdravotnickému personálu a důstojníkům logistiky.
Dne 22. února 1943 pak došlo k rozhodnutí, že po splnění předpokladů pro udělení může být odznak udělen i padlým post mortem (in memoriam)
Sám Göring přesně stanovil co je a co není útok, podmínky tedy více než přísné.
Vrchní velení Luftwaffe na základě frontových zkušeností vydalo dne 6. září 1944 následující ustanovení o udělování Odznaku za pozemní boj Luftwaffe příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe:
„Všem příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe, a to zejména a specielně z oblasti výsadkářských jednotek lze v souvislosti s doplněním a částečnou úpravou ( změkčení norem?) podmínek pro udělení udělen Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud se tito v rámci jednotky samohybného dělostřelectva osvědčili na minimálně třech bojových akcích ve třech různých dnech, přičemž osádky samohybných děl se musely aktivně podílet na samostatném vedení boje.“
Ješitný Göring si pro své vojáky bojující a umírající prosadil i jisté doplňky ve výstroji vojáků:
Na stejnokrojích vojáci nadále nosili orlici Luftwaffe a to na přilbách či čepicích.
Pozorný čtenář si jistě uvědomí, že pěší vojáci Luftwaffe měli stanovené podmínky, za které by normální pěšáci Wehrmachtu měli nárok na udělení i spony Za boj z blízka.
Odznak za pozemní boj Luftwaffe s číslici za počty nasazení 25, 50, 75 a 100
(Erdkampfabzeichen der Luftwaffe mit den Einsatzzahlen…)
Těžké boje divizí Luftwaffe, výsadkářských divizí, případně podpůrných . pancéřových jednotek výsadkářů divize „Hermann Göring“ vznikla stejně jako u pozemního vojska nutnost rozšířit o další stupně tj. bojové odznaky s počtem nasazení. Vrchní velení Luftwaffe dalo tedy 10. listopadu 1944 ve známost následující (zkrácený výtah):
„1. Říšský maršál povolil zavedení vyšších stupňů Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe jakožto viditelné znamení a ocenění opakovaně prokázaných bojových schopností v tancích a opancéřovaných vozidlech sloužících příslušníkům tankových, pancéřových průzkumných jednotek a jednotek samohybných děl, především výsadkářů (divize „Hermann Göring“.).
2. Jako vyšší stupně Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe budou udělovány odznaky s počtem nasazení 25 (II. stupeň), 50 (III. stupeň), 75 (IV. stupeň) a 100 (V. stupeň).
3. Odznak lze udělit po:
25 započitatelných nasazeních II. stupeň
50 započitatelných nasazeních III. stupeň
75 započitatelných nasazeních IV. stupeň
100 započitatelných nasazeních V. stupeň“
Tyto vyšší stupně však podle dosavadních dostupných zdrojů nebyly nikdy uvedeny v praxi. Ani četná dotazování příslušníků Luftwaffe za války i po ní (např. generálmajora Alberta Henze, velitele dvou polních divizí Luftwaffe) neprokázala žádná udělení těchto stupňů. Na trhu se vyskytující údajné originály, které mohou být z tak zvaných skladových zásob nebo to jsou COPY kopie vyrobené pro důvěřivé sběratele.
Poznámka:
Toto tvrzení stále nelze doložit a němečtí badatelé sami nejsou zcela jednotní ve svých závěrech. Již jen odznak bez číslice, který je naprostý originál považujeme za velmi vzácný.
Popis výtvarného zpracování:
Avers:
Uprostřed postříbřeného, ve spodní části stuhou převázaného dubového věnce je umístěn bouřkový mrak, ze kterého bije blesk směrem k dole umístěnému rozeklanému kameni, který zde představuje pevnou zem. Blesk symbolizuje jednotky letectva bojující na zemi. Ze středu mraku vystupuje plasticky znak Luftwaffe tj.doprava letící postříbřená orlice svírající v pařátech na hranu postavený hákový kříž. Roztažená křídla svou šíří přesahují věnec. Mrak, vnitřek blesku a skála jsou patinovány černou barvou nebo různými odstíny šedé. Orlice je buď součástí jednoho hlavního dílu odznaku nebo je samostatná, přichycena jedním (např. výrobce C. E. Juncker, Berlin nebo G. H. Osang, Dresden), dvěma (Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid) nebo třemi nýty (např. Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße nebo Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz).U těchto výrobců lze v mnoha případech zaručit originalitu.
V případě odznaků vyrobených z jednoho kusu jde se vší pravděpodobnosti o odznaky ze závěrečných fází války, kdy docházelo k úsporám a zjednodušování výroby.
Revers:
Zadní strana odznaku je hladká, spony k upevnění na uniformu se liší a to dle výrobce. Jsou známé pouze masivní odznaky. Existují značené exempláře se značkami výrobce uprostřed reversní strany v místě mraku nebo odznaky neznačené (např. C. E. Juncker, Berlin, Arno Wallpach, Salzburg nebo výrobci neznámí).
Odznak graficky zpracoval profesor von Weech z Berlína
Počet udělených odznaku : 13450 kusů
• Velikost: 56 x 43.7 mm
• Hmotnost: 33 g
Materiál:
I když se odznaky nepatrně liší, jsou všechny vyrobeny z jemné slitiny zinku (kriegsmetal). Je celkem zajímavé, že tento odznak byl vyráběn v kvalitním látkovém provedení, ale dnem 8. května 1942 bylo zakázáno nošení látkového odznaku.
Miniatury:
Výroba miniatur i zde byla povolena pouze v jednotném provedení a to špendlíkové 9 a 16 mm miniatury.
Etuje:
První odznaky jsou předávány v klasických etujích vyložené modrofialovým sametem nebo jemným filcem. Na víčku etuje je švabachem nápis: „Erdkampf – Abz.”
Existují i sáčky z kartonu s černým vytištěným nápisem ve švabachu „Luftwaffen- / Erdkampf- / Abzeichen“ nebo „Erdkampfabzeichen / der / Luftwaffe“. Etuje i sáčky jsou sběratelsky vzácné.
K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.
Soupis známých výrobců odznaku ( dle dr. Klitmanna)
Gustav Brehmer, Markneukirchen
G. H. Osang, Dresden
Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße
Rudolf Karneth & Söhne, Gablonz
Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid
C. E. Juncker, Berlin
Arno Wallpach, Salzburg
Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není znám.
Způsob nošení:
Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.
Zpracoval Altmann a faleristika dle práce dr. Klietmanna
Použitá literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994
Klietmann, Kurt G.: Pour Mérité und Tapferkeitsmedaile , Berlín, 1966