Odznak Za zranění z 20. července 1944

[Altmann]

Verwundeten-Abzeichen "20. Juli 1944"
Odznak Za zranění z 20. července 1944

Odznak za zranění v klasické podobě známe z období císařského Německa, méně známé odznaky a velmi vzácné jsou odznaky pro příslušníky Legie Condor bojující ve Španělsku. Klasické a nejznámější odznaky za zranění jsou z let 2. světové války a za zcela raritní odznak lze považovat právě tento typ, který zřídil Hitler pro raněné důstojníky, kteří byli přítomni na jeho poradě a utrpěli zde zraněni výbuchem bomby, kterou umístil plukovník Claus Schenk von Stauffenberg.
Hodnotit možné politické dopady atentátu zde jistě rozebírat nebudeme, pouze si představíme tyto specielní odznaky, které osobně založil zraněný vůdce III.říše Adolf Hitler.

Popis odznaku:

Avers:
Odznak tvarově vychází z klasického typu odznaku II. typu, tedy z let 1940-1945, ale je pečlivě vyroben ze stříbra a poněkud větší.
Odznak má podobu a tvar oválného věnce ze zlatých či stříbrných vavřínových listů v dolní části převázaný stuhou. Plocha odznaku je jemně zrněna, v horní části na zkřížených mečích je naložena přilba (vz.35) se svastikou. V ploše, která je jemně zrněna, pod přilbou je nápis:
„20.JULI 1944 a plastický podpis Adolf Hitler

Revers:
Zadní strana odznaku je hladká se svislou jehlicí k upevnění na stejnokroj. Odznak je vyroben ze stříbra a upraven patinováním u stříbrného a zlacením pro zlatý stupeň. Je zde vždy značení ryzosti stříbra „800“ a značka výrobce. Je zajímavé, že tyto odznaky nejsou vyrobeny u jediného výrobce, ale u tak (zdánlivě) malé zakázky známe minimálně výrobce dva. (2, L-12)
Vlastní odznak je větší než odznak klasický. Na uniformě se nosí na levé straně hrudi na předepsaném místě, tedy opět jako odznak Za zranění 2. typu.

Odznak uděloval osobně Hitler důstojníkům v etuji a s dokladem. Etuje viz obrázek, jak však vypadal dekret či potvrzení mi známo není. Podmínky pro udělení odznaku Za zranění jsou totožné s odznakem 2.typu a proto se předchozí zranění započítávala. Je sice přesně známo kolik odznaku bylo uděleno, ale opět musíme počítat s tak zvanými „druhými kusy“
Známý falerista již zesnulý Pavel Patejdl z Karlových Varů, který byl v době 2. světové války nasazen na prácí v říši mi vyprávěl, jak si tento odznak mohl zakoupit, ale raději si koupil odznak pro tankisty. Toto mi potvrdil další znalec této problematiky. Je zajímavé, že se tyto odznaky nechali volně zakoupit, uložit doma do parádní vitríny, ale nosit se jistě nemohly.

Přehled:
Těžce zranění
General der Flieger Günther Korten (Chef des Generalstabs der Luftwaffe),
Oberst im Generalstab (i.G.) Heinz Brand,
Stenograph Berger †, (smrtelné zranění, zemřel)
General der Flieger Karl Bodenschatz,
Generalleutnant Rudolf Schmundt (Chefadjutant des Heeres und Chef des Heeres-Personalamtes),
Generalmajor Walther Scherff (Beauftragter für Geschichtsschreibung im Oberkommando der Wehrmacht),
Oberstleutnant im Generalstab (i.G.) Borgman (Adjutant der Wehrmacht),

Lehce zraněni:
General der Infanterie Walther Buhle (Chef des Generalstabs beim Oberkommando der Wehrmacht),
Generalleutnant Adolf Heusinger (Vertreter des Chefs des Generalstabs des Heeres),
Konteradmiral Jesko von Puttkamer (Marine-Adjutant des Obersten Befehlshabers der Wehrmacht),
Kapitän zur See Heinz Assmann (Oberkommando der Wehrmacht, Wehrmacht-Führungsstab),
Oberst Nicolaus von Below (Adjutant der Luftwaffe),
Major Herbert Büchs,
SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Herman Fegelein (Persönlicher Stab des
Reichsführer-SS),
SS-Hauptsturmführer Otto Günsche,
Stenograph (?) Hagen,
Botschafter Hewel,
Obersleutnant von John,
Generaloberst Alfred Jodl (Chef Wehrmacht-Führungsamt und Führungsstab der Wehrmacht),
Generalfeldmarschall Wilhelm Keitel (Chef des Oberkommandos der Wehrmacht),
von Sonnleithner,
Konteradmiral Hans-Erich Voss (Ständiger Vertreter des Oberbefehlshabers der Kriegsmarine im "Führer-
Hauptquartier"),
General der Artillerie Walther Warlimont (Chef des Wehrmachts-Führungsstabes im Oberkommando der
Wehrmacht),
Oberstleutnant im Generalstab (i.G.) Weizenegger.

Mezi zraněnými byl i sám Hitler, měl právo nosit tento odznak, ale on tak nikdy nečinil. Soupis raněných byl převzat v originálu, neb funkce a hodnosti jsou v překladu přece jen trochu matoucí.
Ve zlatě byl odznak udělen 5x
V černém provedení 17 x
Černý odznak byl také vyroben ze stříbra, ale patinován do tmavé barvy. V současné době bychom asi již těžko rozeznávali odznaky stříbrné a černé od sebe.

Poznámka:
Stříbrný odznak měl ve sbírce i pražský sběratel (kterého jmenovat nechci) byl to opravdu nádherně vyrobený novoděl, který jen velmi těžko byl rozeznatelný od originálu. Nakonec byl prodán do jedné sbírky v zahraničí. Snad z tohoto důvodu nechci dnes již velmi starého pána jmenovat.

Literatura:
Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994
Klietmann, Kurt G.: Pour Mérité und Tapferkeitsmedaile , Berlín, 1966



http://search.seznam.cz/?q=General+der+ ... n-HP&thru=
claus schenk von stauffenberg
http://www.fronta.cz/dotaz/operace-valkyra
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16& ... 909c7067ce

[Altmann]

Obrázky jsou vzácné a tak ještě tři: