ŘÁD PIA IX.
( Ordo Pianus )
( Ordine Piano )
Pavel NEJEDLO
V r. 1560 založil papež Pius IV. Řád rytířů Pia, který však v roce 1565 úmrtím svého zakladatele zanikl. Na paměť této urozené družiny založil papež Pius IX. svým breve " Romanis Pontificus" dne 17. června 1847 Řád PIA IX., který je někdy nesprávně označován za pokračování či obnovení řádu původního.
Řád Pia IX. byl v době vzniku udělován jako vysoká odměna za šlechetné a význačné činy a za vynikající služby ve prospěch církve a společnosti. Zároveň měl být stimulem pro další jedince k následování zářných příkladů. Původně se dělil na dvě třídy : rytíře 1. třídy,
kteří při dekorování byli zároveň povýšeni do papežského šlechtického stavu s dědičným následnictvím, a rytíře 2. třídy, jimž byl udělen papežský šlechtický titul osobní.
Papežským breve "Cum hominum mentes" ze dne 17. června 1849 byl řád reformován, výsledkem bylo nové rozdělení do tří tříd:
1. třída - velkokříž (velkostuha a hvězda)
2. třída - komandér: 1. stupeň - komandér s hvězdou
2. stupeň - komandér
3. třída - rytíř
Řádová pravidla umožňují udělit, jako vysoké ocenění, již stávajícímu komandérovi samostatnou hvězdu třídy komandéra s hvězdou.
Po vzniku státu Vatikán, v roce 1929, byla provedena další úprava
pravidel pro udělování jednotlivých tříd řádu. Velkokříž byl udělován velvyslancům u papežského dvora při příležitosti ukončení jejich akreditace, po minimálně dvou letech ve funkci, a to bez rozdílu vyznání.
Dále pak vedoucím představitelům katolické církve na celém světě za obzvláště významné služby a vynikající činy pro církev a společnost.
Komandérská třída řádu byla zpravidla předávána konzulům a prvním sekretářům velvyslanectví při ukončení jejich působení ve funkci.
Rytířskou třídou řádu mohli být dekorováni ostatní diplomaté nižšího stupně služebního zařazení, katolíci i nekatolíci, příležitostně i nekřesťané.
Řádem Pia IX. mohli být vyznamenáni i úředníci papežské administrativy, i důstojníci papežské švýcarské gardy. Diplomatům států, které neměly se Svatým stolcem uzavřené diplomatické vztahy v plném rozsahu, byl udělován Řád sv. Silvestra ve stupni odpovídajícím jejich služebnímu zařazení.
Papež Pius XII. svým breve "Litteris suis", ze dne 11. listopadu 1939,
zrušil povyšování vyznamenaných Řádem Pia IX. do papežského šlechtického stavu. Později, 25. 12. 1957, dal rozdělení řádových tříd podobu, která je platná do dnešních dnů. Zřídil zvláštní třídu, Velký řádový řetěz s Velkou řádovou hvězdou, která je samostatná a do určité míry od ostatních tříd řádu oddělená. Zvláštní třída je udělována
za vynikající osobní zásluhy prokázané papeži. Konečné rozdělení tříd Řádu Pia IX.:
zvláštní třída - Velký řádový řetěz a Velká řádová hvězda
1. třída - velkokříž (velkostuha a hvězda)
2. třída - komandér: 1. stupeň - komandér s hvězdou
2. stupeň - komandér
3. třída - rytíř
Kriteria pro udělování Řádu Pia IX. byla zevšeobecněna v r. 1987
A Státním sekretariátem zveřejněna v následujícím znění:
Řád Pia IX., založený v r. 1847 papežem Piem IX. pro vyznamenávání vynikajících zásluh před církví a společností, v současné době se přednostně předává diplomatům akreditovaným při Svatém stolci,
státním činitelům nebo představitelům vlád, nebo monarchům, nacházejícím se na návštěvě, za zásluhy před papežem."
V roce 1994 byla provedena poslední úprava řádových pravidel, kterou papež Jan Pavel II. rozšířil členství v Řádu Pia IX. i pro dámy.
Dnes je Řád Pia IX. třetím nejvyšším papežským záslužným řádem.
Přesto, že je poměrně často udělován, nebyla 1. třída řádu za dobu
jeho existence udělena více než sedmdesátkrát.
Odznakem řádu je zlatá, tmavomodře smaltovaná, osmicípá hvězda se zlatými plameny mezi cípy. Na střed hvězdy je položen kruhový, bíle smaltovaný medailon s nápisem:
"PIVS IX ." ve dvou řádcích. Medailon je lemován zlatým mezikružím, které v opisu nese řádové heslo: "VIRTVTI ET MERITO" (Statečnosti a zásluze) v dolní části oddělené malým křížkem. Revers řádového odznaku je opatřen středovým, bíle smaltovaným medailonem, na kterém je nápis: "Anno MDCCCXLVII" (roku 1847).
Velký řádový řetěz sestává ze zlatých a navzájem se střídajících medailonů s papežským znakem a rodinným erbem papeže Pia XII.
Středový článek, pod kterým je zavěšen řádový klenot, tvoří papežská tiara s holubicí na každé straně.
Řádový klenot Velkého řádového řetězu se od ostatních řádových odznaků liší pouze nápisy na středových medailonech.
Medailon lícní strany nese třířádkový nápis: "A PIO XII. AVCTVS" (Roz
šířený Piem XII.), v obklopujícím mezikruží je opis: "ORDO PIANVS". Na medailonu rubní strany je letopočet: "Anno MCMLVII" (1957).
Velká řádová hvězda je s řádovým klenotem identická, pouze plameny mezi modře smaltovanými cípy hvězdy jsou nahrazeny brilantujícími paprsky.
Hvězda velkokříže je stříbrná, osmicípá a je vlastně zvětšeným
řádovým odznakem, pouze hladké plameny mezi hroty smaltované hvězdice jsou nahrazeny plameny brilantujícími.
Hvězda třídy komandéra s hvězdou je provedením shodná s hvězdou velkokříže, její velikost je však zredukována na menší průměr.
Hvězdy obou tříd se vyskytují i v pozlaceném provedení, hvězdy
velkokřížů mohou být navíc zdobeny i brilianty, netvoří však žádnou samostatnou třídu či vyšší stupeň.
Řádová stuha je tmavomodrá s dvěma úzkými červenými postranními proužky na každé straně. Vatikánské prameny uvádí, že velkostuha je nošena přes levé rameno k pravému boku. Dámy v komandérské a rytířské třídě nosí dekoraci na stuze složené do mašle na levé straně hrudi.
Zcela ojedinělý je výskyt dekorace zavěšené na stuze opačných barev, čili červené s dvěma úzkými modrými postranními proužky na každé straně. Z jakého důvodu byla použita stuha opačných barev není zaznamenáno, jedná se však o stuhu původní, na které byla řádová dekorace udělena.
Řádovou uniformu tvoří kabátec tmavě modré barvy s jednou řadou zlatých knoflíků a bílé kalhoty se zlatými lampasy.
Límec a manžety kabátce jsou rudé barvy a stejně jako přední díl kabátce jsou zdobeny zlatou výšivkou. Propracovanost a bohatost zlaté výšivky je pro každou řádovou třídu jiná. Uniformu doplňují zlaté epolety a dvourohý klobouk ozdobený peřím.
Tento článek je původní práce faleristy pana Pavla Nejedlo, který se zabývá historii rytířských řádů. Autor souhlasí se zvěřejněním na stránkách Slovenské faleristické společnosti
Literatura a prameny :
Malý Radomír: Církevní dějiny, Olomouc 200
Trost L. J.: Ritter und Verdienstorden Ehrenzeichen und Medaillen aller Souveräne und Staaten seit Beginn des XIX. Jahrhunderts (Vídeň a Lipsko 1910)