Lateránský kříž
Crux Lateranum

Avers:
Lateránský kříž (Kugelkreuz)" je kříž, který má na konci ramen zakončení v podobě kruhu. Ve středovém medailonu je hlava Ježíše Krista a na konci každého ramene je svatý:

- Matouš
- Marek
- Lukáš
- Jan


Revers:
Na zadní straně kříže, která je hladká je rozložen v sedmi řádcích latinský nápis:
"SACRO SANCTA LATERANENSIS ECCLESIA OMNIUM URBIS ET ORBIS ECCLESIARUM MATER ET CAPUT"
Na horním rameni kříže je pevné ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.

STUHA:
Červená stuha s modrým pruhem při okraji

Kříž byl založen papežem Lvem XIII dne 18. února 1903 a jde o záslužné vyznamenání pojmenované podle baziliky sv. Jana v Lateránu. Vyznamenání se člení do tří stupňů:

1. Zlatý kříž velikost kříže 44mm( ukázka kříže je vyrobena z 18 karátové zlata a jde o velmi vzácný exemplář z roku 1907)
2. stříbrný kříž velikost 44mm
3.bronzový kříž velikost 44mm

Dekorace jsou uloženy v etuji. Ke každému kříži náleží potvrzení o udělení (/dekret) a majitel si ve většině případů nechal vyrobit miniaturku. Dekorace byla vyráběna firmami v Itálii, Německu, Francii a Rakousku.

Zlatý kříž je velmi vzácná dekorace a ve většině případu jde o zlacené stříbro. Stříbrný kříž je poměrně běžný a ze sběratelského hlediska je zajímavý kříž bronzový.

Poznámka:
Bazilika sv. Jana na Lateráně (San Giovanni in Laterano), plným názvem Bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, je biskupský kostel (katedrála) města Říma. Založena císařem Konstantinem roku 313 a později mnohokrát přestavována, stojí asi 1,2 km jihovýchodně od Kolosea, u stanice metra A San Giovanni. Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů a kde sídlí také Lateránská univerzita.
•Museo sacro je muzeum s klenotnicí chrámového umění (vstup přes prodejnu devocionálií v apsidě jižní lodi baziliky). Ve 3 prostorách uchovává cennou kolekci asi stovky předmětů, především soch, precios a parament (liturgických a votivních památek), užívaných v Lateránské bazilice od 6. do 19. století. Pocházejí jak ze zařízení baziliky, tak zejména z odkazů papežských rodin Corsini, Medici a Chigi. K nejstarším patří soubor raně křesťanských relikviářů a monumentální zlatý kříž ze 6. století, papežský stolec Pia V., dále pluviály (pláště) papežů sv. Silvestra a Klementa XII., renesanční a barokní kasule s erbovními štítky papežů a tapisérie z někdejší výzdoby baziliky.
•Chiostro je raně gotická křížová chodba z let 1261 - 1280, cenná architektura kolem čtvercového rajského dvora, uprostřed s mramorovou studnou z 9. století. Z přilehlých prostor je přístupná mj. kapitulní síň. Tvoří druhý prohlídkový okruh (vstup na opačné stranmě od hlavního oltáře, ze severní části příčné lodi). Expozice je složena především z lapidária: kamenných fragmentů a soch, k nejcennějším patří náhrobní desky a náhrobní plastiky z baziliky odstraněné při Borrominiho úpravách, např. náhrobek kardinála Annibaldi della Molara, který z bílého mramoru vytesal Arnolfo di Cambio jako součást tehdejšího ciboria v apsidě. Dále papežský trůn, tordované sloupy a desky ze 13. století od bratří Cosmatů, zdobené mozaikovým ornamentem.

Na Lateránském náměstí severně od baziliky stojí Lateránský obelisk, nejvyšší v Římě. Žulový monolit o výšce 37,2 m a o váze asi 455 t dal vyrobit farao Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku. Císař Constantius II. jej dal převézt nejprve do Alexandrie a odtud roku 357 do Říma, kde byl postaven v Circus Maximus. Po pádu říše byl povalen a poškozen. Roku 1587 byl vykopán, opraven D. Fontanou a následujícího roku vztyčen na osmimetrovém podstavci.

Lateránský křiž se vzácněji objevuje ve své druhé podobě, který na první pohled se liší, ale při podrobném zkoumání vidíme sami, že jde o kříž, který jsme si již popsali, ale který je poněkud "vylepšený".

Revers:
Lateránský kříž (Kugelkreuz)" je kříž, který má na konci ramen zakončení v podobě kruhu. Ve středovém medailonu je hlava Ježíše Krista a na konci každého ramene je svatý:
- Matouš
- Marek
- Lukáš
- Jan

Mezi rameny je vložený kovový kruh


Revers:
Zadní strana kříže má pouze vyrytá jména, v latině , každého světce zobrazené ( Joanes , Batis , Petrus , Paulus ), stejně jako symbol Krista (P a X uvnitř kruhu).

Zdobné převýšení(medailon) se nachází nad křížem a je zde nápis: "Sacrosancta lateranensis ecclesia - Omnium URBIS et orbis ecclesiarum mater et caput" volně: ("posvátný a svatý kostel Lateránu - matka a hlava všech kostelů města a svět ").

Dekoraci tedy rozeznáváme ve dvojím provedení.

Stuha je jednotná pro oba typy. I zde se dekorace čelení na:

zlatý stupeň
stříbrný stupeň
bronzový stupeň

K oběma typům existuji miniaturky různé kvality a různého provedení. Záleželo na výrobce a na obdarovaném zda si objednal klenotnickou práci či nikoliv.

Od roku 1888 uděluje prezident Kongregace Loretto s výslovným souhlasem papeže Loretánský kříž. Muži, ale i ženy, kteří jsou oceněni tímto vyznamenáním, nesou titul komorníka nebo čestné dámy Svatého domu v Lorettu a také mají právo na přináležící duchovní milostí. Kardinál Hyginus Eugene ve své knize z roku 1983 napsal, že dekorace byly nedávno přerušeny - bylo by proto představitelné, že tato dekorace, stejně jako Lateránský kříž , nebude nadále udělován?



Legenda o Svatém domě v Lorettu vyžaduje od katolických věřících velké množství víry. Na základě Nanebevzetí Panny Marie byla nad domem postavena kaple, v níž apoštolé vykonávali své služby po Nanebevzetí Panny Marie. Když byla Svatá země podmaněna v roce 1021, Svatý dům zázračně přišel do Tersatta v Dalmácii a odtud 10. prosince 1294 byl přiveden anděly do kopců Ancona (Itálie) Laurels se jmenoval Loretto. Od té doby byl v katolickém světě uctíván Svatý dům. (Všichni, kteří vždy pochybovali o tom, jak Ježíšova svatá předkožka mohla přijít z Palestiny do Charrouxu (Francie), se mohou stydět, aby mlčeli proti tomuto příběhu.)



Legenda o historii ve Svatém domě v Loretu předpokládá( vyžaduje) od katolických věřících množství silné víry.

Ale dále s více ověřitelnými detaily. Papež Sixtus IV osvobodil Svatý dům z běžné jurisdikce biskupa v Recanati a dal ty, kteří hájili zájmy Svatého domu, do bezprostřední jurisdikce Apoštolského stolce. Papež Leo X nechal postavit kolegiální kostel Loretto, obnovil předchozí privilegium a rozšířil jej na poutníky, dokud byli na poutním místě. Papež Sixtus V založil v roce 1586 rytířský řád (řád rytířů z Loretta), jehož úkolem bylo bojovat proti Wegebagerernovi, který po nějakou dobu trápil okolí svatyně a poutníků z Romagny. Zdá se, že tento úkol vyřešili velmi efektivně, Již v roce 1588 byl řád zrušen jako rytířský řád a byl omezen pouze na hlavní města katedrály Svatého domu v Lorettu. 9. února 1592 papež založil Lorettovu diecézu, spojil s ní diecézu Recanati a stanovil meze biskupské jurisdikce a kardinálního ochránce Svatého domu. Papež Paul V potvrdil toto vymezení býkem „Divina disponent clementia“ ze dne 14. července 1620. Papež Innocenz XII. zrušil kardinálního protektorátu býkem „Sacrosancta Redemptoris“ z 9. dubna 1698 a umístil svatyni přímo pod Svatou stolici tím, že svému zástupci svěřil zvláštní shromáždění kardinálů. Kardinální ministr "pro tempore" se stal prefektem tohoto sboru, který se jmenoval „Lauretan Congret“. Toto bylo sjednoceno ústavou “Sapienti consilio” papeže Pia X. 29. června 1908 s kongregací rady, kde nadále existovala jako zvláštní kongregace Loretto.