Dekorace belgických dobrovolníků jednotek SS


Považuji za rozumné seznámit se s dekoracemi jednotek SS z oblasti Evropy. Jde o vyznamenání, znaky a označení vojáků, dobrovolníků z Valonska (Belgie). V současné době se tyto odznaky objevují především v kopiích, ale zároveň se občas objeví i "kopaný "originál. Tento článek jsem uveřejnil i na českých stránkách.

Z hlediska rasové čistoty považovali nacisté Valonskou část Belgie s jejím původním obyvatelstvem za ryze germánské území. Adolf Hitler prohlásil po invazi 10. května 1940 Valonsko za součást říše. Nacisté přísně dbali na pomyslnou hranici rasové čistoty, která dělila Valonsko od Vlámské oblasti Belgie.

Separatistické nacionální hnutí má své počátky již v roku 1917, ale pro naši informaci bude určující vznik pronacistické strany, která byla vedena bývalým důstojníkem, právníkem (Joris van Severen). Požadavkem jeho strany bylo připojení vlámské části Belgie k Holandsku a vytvoření Velkého nizozemského společenství. V roce 1934 však van Severen „objevil„, že Vlámové i Valoni mají společný francký původ, své postoje přehodnotil a začal podporovat jednotnou Belgii.

Belgie byla napadená dne 10. května 1940. Během 14 dní země kapitulovala. Málo známou skutečností je fakt, že belgická policie pozatýkala větší množství sympatizantů nacistů, tak zvanou „pátou kolonu„. Tito lidé byli převezeni na území cizího státu (území severní Francie) a následně je dne 20. května 1940 22 příslušníků „páté kolony„ bez rozsudku soudu zastřeleno. Zastřelen byl i Joris van Severn.

Vůdčí silou belgických nacistů se stává Vlámský národní svaz (Vlámech Nationaal Verbond). Německá okupační správa dne 11. května 1941 vydává nařízení v kterém se říká, že všechny malé, roztříštěné pronacistické strany se musí sloučit s Vlámským národním svazem. V opačném případě budou rozpuštěny a zakázány.

Již v září roku 1940 dochází v Antverpách ke vzniku jednotek podobných německým „Všeobecným SS„ (Allgemeine SS). U zrodu této jednotky stojí dva Vlámové:
Ward Herman
René Lagrou

Počet 130 prvních veteránů je postupně rozšiřován a v září roku 1941 jde již o vycvičené vojáky v počtu zhruba 1600 mužů. Toto vojskové těleso mělo různé názvy, ale nejznámější asi bude:

1. SS-Standarte Flandern

V důsledku Himmlerových vizí a přání se z nich stávají Germánské vlámské SS (Germaansche SS in Vlaanderen).

Obdobně jako tomu bylo v Holandsku i v Belgie je prováděn nábor pro potřebu NSKK. Byla stanovena věková hranice 18 – 45 let. Protože požadavky na fyzickou výkonnost byli nižší než u jednotek SS je nábor úspěšný.

Německé prameny uvádějí v roce 1941 více jak 2500 dobrovolníků a v dalším roce to je více jak 1500 dobrovolníků, kteří sloužili jako řidiči a technici v jednotkách NSKK (Nationalsozialisches Kraftfahrkorps – Národně socialistický motorizovaný sbor).

Příslušníci této jednotky se hlásili ke službě na dobu minimálně 12 měsíců. Jejich jednotka je známá i pod názvem Transportní brigáda NSKK Flander. Vlámové mohli nosit na levém rukávu černě lemovanou všivku, kde na žlutém pozadí je černý vlámský lev. V roce 1943 jsou tyto dobrovolnické jednotky sloučeny s valonskými, holandskými a francouzskými dobrovolníky NSKK a vytvářejí vyšší jednotku s názvem Transportní skupina letectva - ( Transportgruppe Luftwaffe).

Ve Flandrech začíná nábor dobrovolníků hned na počátku okupace. Nábor to byl úspěšný a jen v silách Todtovy organizace sloužilo více jak 5000 Vlámů. Jejich zařazení do Schutzkommanda bylo odporným činem, neb mimo střežení německého majetku špiclovali i své krajany.

Belgičtí vojáci sloužili i v německém námořnictvu, a to v počtu přibližně 500 mužů. Je s podivem, že byli zařazeni do posádek německých ponorek a na rychlé čluny, neb měli důvěru německého velení. Zájemců byl dostatek, a tak byla stanovena věková hranice na 17 – 45 let. Všichni dobrovolníci museli postoupit výcvik v trvání dvanácti týdnu v německých výcvikových zařízeních.



Literatura:
Bond Brian: Britanin, France and Belgium 1939-40
Littlejohn David: History of Collaboration in German-occupied Europe, London 1972

Nejznámějším dobrovolníkem a nacistou byl bez jakékoliv pochybnosti Léon Degrelle, Belgičan pocházející z Valonské části země.

Léon Degrelle založil již v roce 1935 politickou stranu Christus Rex, kterou známe pod názvem, Rexistická strana. Tato strana však ztratila brzy svůj politický vliv, aby se po německé okupaci znova dostala do popředí politického dění a kolaborace s Němci.

Život a boj Léona Degrella je dostatečně a pečlivě zpracován mnoha autory, historiky a sám Degrell se velmi úspěšně prezentoval jako spisovatel.

Pro valonské obyvatelé Belgie byl vstup do NSK výhodný i po materiální stránce, služba zde byla i bezpečnější než v jednotkách SS.

Další silně pronacistická strana byla založena v roce 1941 a její název byl Přátelé Velkoněmecké říše – (Amidu Grande Reich Allemand AGRA).

Obě tyto strany byli za svoji práci ve prospěch Říše a armády odměněni mimo jiné i tím, že jejich příslušníci měli právo nosit na uniformách NSKK stranická označení.

Po sloučení tvořily NSKK Rex a NSKK AGRA v červenci roku 1943 většinu NSKK Motor Group Luftwaffe. Známe jsou i pod názvem NSKK Wallonie. Služba trvala 12 měsíců. Stejně tak, jako u vlámských dobrovolníků bylo hodně členu (s jejich souhlasem) převeleno do řád jednotek SS. Toto převelení nebylo v žádném případě násilné, ale s písemným souhlasem člena NSKK.



Literatura :
Léon Degrelle : Tažení v Rusku 1941-1945
Karl Schlange : Obersturnabanführer Léon Degrelle

ZLOČIN A TREST

V okamžiku osvobození Belgie byl ustaven zvláštní soud, který měl na starost problematiku kolaborace belgických poddaných a s nimi spojené válečné zločiny. Soud měl dva civilní soudce a tři soudce, vojenské specialisty na válečné právo.

Statistika:

Zhruba 100 000 Belgičanů (další prameny uvádějí toto číslo vyšší) bylo uvězněno okamžitě. Před vlastní soud bylo však postaveno jen 87 000 a ještě z tohoto počtu je dalších 10 000 lidí omilostněno.

K trestu smrti bylo odsouzeno 4 170 osob (pro vlastní kolaboraci 3 193). Vlastní rozsudek smrti byl vykonán pouze na 230 odsouzených. Zhruba 17 000 lidí bylo odsouzeno na dlouhé roky do káznice. Tresty jim však byli postupně zkracovány.

Léon Degrelle vůdce belgických fašistů a vynikající voják byl v nepřítomnosti odsouzen (in absenta) k trestu smrti.

Belgie byla svobodná, ale v útvarech jednotek SS stále bojovali belgičtí dobrovolníci. Jejich ústup od Odry končí 2. května 1945, kdy se u Schwerinu vzdávají a kapituluji. Vítězní Američané je odeslali do bývalého německého koncentráku v Neuangamme. Tento tábor používali Angličané jako sběrné středisko a zajatecký tábor výhradně pro příslušníky jednotek SS.

Zachovala se informace, kdy první skupina belgických „esesmanů„ v počtu zhruba 1900 vojáků a několika zdravotních sester vlámského Červeného kříže byla na cestě z nádraží Baverloo krutě bita, ponižována a v táboře zcela chyběla lékařské péče. Tedy podmínky srovnatelné s životem vězňů v koncentračních táborech podobného typu.

Pravda však je i taková, že Belgičané své vojáky sloužící v jednotkách SS vždy při návratu z fronty nadšeně vítali. Po osvobození bylo nutno na tuto kapitolu belgické kolaborace zapomenout.

Koncem padesátých let je většina belgických kolaborantů propuštěna. Mnozí se vykoupili i službou v jednotkách belgické armády v Africe.
Belgičtí vojáci, příslušníci jednotek SS bojovali mimořádně statečně a zarputile. Možná, že je velká škoda, že tuto statečnost, odvahu neprojevila belgická armáda v roce 1940.

Literatura je uveden v úvodní části.
Doplnění pramenů:
CH. Ailsby : Hitlerovi renegáti

Poznámka:
Toto povídáni jsem zpracoval a je uloženo na českých stránkách. Domnívám se, že tato problematika by mohla či měla zajímat i naše slovenské kolegy.