Čestné vyznamenání carevny Marie Alexandrovny pro slepce Op

[Altmann]

Čestné vyznamenání carevny Marie Alexandrovny pro slepce Opatrovnictví nevidomých carevny Marie Alexandrovny.
Čestné vyznamenání carevny Marie Alexandrovny pro slepce ( původně opatrovnictví slepců) je charitativní institucí v Ruské říši pro sociální ochranu i obránu nevidomých. Ústav byl pod jurisdikcí ministerstva institucí carevny Marie .

1. července 1895 byla schválena kresba odznaků ve formě opatrovnictví nevidomých carevny Marie Alexandrovny.
Správcovství bylo založeno státním tajemníkem KK Grothem v roce 1881 a řídilo se „základními principy“ činnosti schválenými císařem 13. února 1881. Společnost vznikla z hlavního opatrovnictví na pomoc rodinám, které potřebují vojenský personál, zřízeného během rusko-turecké války . Mezi vojáky, kteří se vrátili z války, bylo mnoho nevidomých, pro jejichž charitu byly založeny odborné internátní školy v Petrohradě a Kyjevě . Nevidomí z ostatních tříd se brzy začali obracet na hlavní opatrovnictví s žádostmi.; to naznačovalo potřebu nikoli dočasné, ale trvalé společnosti, která by se starala o osud všech nevidomých .
Vlastní odznak rozeznáváme ve dvou třídách či stupních, tedy odznak zlatý a odznak stříbrný. Zlatý odznak byl udělen  jednorázově a vracet se nemusel . Vlastní odznak rozeznáváme ve dvou třídách či stupních, tedy odznak zlatý a odznak stříbrný. Zlatý odznak byl udělen  jednorázově a vracet se nemusel.

Zlatý odznak byl udělen na doživotí:
 a) čestní členové opatrovnictví
 b)další osoby, které svěřenectví poskytly „zvláště vynikající služby“; 
c) úředníci, kteří sloužili v opatrovnictví po dobu nejméně 25 let;
 d) úředníci, kteří sloužili v opatrovnictví méně než 25 let, ale kteří mají „mimořádně vynikající doložitelné vynikající služby“.

Samotný odznak je znakem, že i v carském. V Rusku byla péče o prostý lid stejná, jako tomu bylo např. ve Francii.
„Není Rusko bez cara.“ Romanovské jubileum v roce 1913. V průběhu „dlouhého 19. století“ většina evropských monarchií prošla zásadní transformací směrem k moderní občanské společnosti. Bez ohledu na to, zda vůdčí ideovou silou v tomto procesu byl nacionalismus, či liberalismus (většinou obojí), instituce monarchie dostala nový rozměr a pozice panovníka se proměnila. Z absolutního vládce rozhodujícího o osudu poddaných se stal garant jejich občanských práv, symbol historické kontinuity a národní, respektive státní jednoty a suverenity. Změny se logicky promítly i do podoby symbolů a rituálů, které monarchie užívaly a jimiž se projevovaly vůči široké veřejnosti.
V případě nejrůznějších jubilejních oslav a státních svátků se stále méně jednalo o privátní záležitost panovníka; stávaly se z nich události sloužící sice coby demonstrace moci, nikoli však jedné osoby, ale státu a národa. Carské Rusko v tomto ohledu nebylo výjimkou. Za Mikuláše I. (vládl 1825-1855) došlo k redefinování klíčových symbolických aktů, v prvé řadě carské korunovace. Mnohem více než v minulosti byla pojímána jako akt národní jednoty, vyjadřovala spojení carské dynastie a Ruska a nesla téžkosti celé monarchie

Stříbrný odznak byl vydáván pouze na dobu služby členům správních rad, jejich útvarů a divizí, správcům jednotlivých institucí podřízených správci a také očním lékařům, kněžím a dalším osobám, které část svého času věnují volné práci v správních institucích.
Právo nést odznak bylo potvrzeno zvláštním diplomem správní rady. V případě Ruska nicméně bylo podstatné, že romanovská dynastie nikdy plně nepřijala ideál „buržoazní monarchie“, jak se formovala v Evropě.  Mikuláš I. se sice v soukromém životě mohl stylizovat do role anglického venkovského šlechtice, současně ale zůstávával carem – imperátorem, samoděržavným vládcem hrajícím roli morálního vzoru pro své poddané.
Stříbrný odznak byl vydáván pouze na dobu služby členům správních rad, jejich útvarů a divizí, správcům jednotlivých institucí podřízených správci a také očním lékařům, kněžím a dalším osobám, které část svého času věnují volné práci v správních institucích.


Znaky byly ve formě konvexního čtyřúhelníku, směřovaly nahoru a tupé dole. Postranní rohy byly spojeny dvěma plochami, které rozdělovaly odznak na horní a dolní část, takže spodní část tvořil pravidelný kosočtverec. V horní části byly iniciály zesnulého císaře Alexandra III. A jeho vdovy, srpnové patronky Opatrovnictví Marie Fjodorovny - „A“ a „M“, korunované císařskou korunou umístěnou v horním rohu znaku. 

Ve spodní části znamení (v kosočtverci) byla konvexní vyřezávaná lampa s paprsky vycházejícími z ní. Všechny strany cedule, vnější i dělící, byly pokryty modrým smaltem s nápisem: 
 «ПОПЕЧИТЕЛЬСТВО ИМПЕРАТРИЦЫ МАРIИ АЛЕКСАНДРОВНЫ О СЛЕПЫХ».

[Altmann]

Zlatý odznak, ryzost zlata je vysoká, provedení odznaku velmi pěkné