Spomen-znak SS Einesatzstaffela)



Pro pochopení chování Chorvatů a jejich až nelidské krutosti si připomeneme velmi stručně na několika faktech, proč právě Chorvaté, a pokusíme se objasnit i problematiku Srbské strany. Důsledky těchto válečných akcí mají ve svém důsledku konečný rozpad Jugoslávie v době poválečné.

Na podzim roku 2009 našel syn mého kolegy v zemi více jak padesát let ukryté dva zajímavé odznaky, které se nám podařilo určit jako odznak příslušníka chorvatské jednotky SS a osobní známku, pravděpodobně tohoto vojáka. (viz obrázek)

Úvodní část :

Srbský generální štáb při hodnocení obrany země, usoudil, že obrana země jako takové možná není, stáhl jednotky ze Slovinska a Chorvatska s tím, že bude bránit zemi v historické hranici z roku 1914. Tímto strategickým plánem vlastně Srbové zbaběle vydali Chorvaty a Slovince na pospas nepříteli. Není možno tedy odsuzovat fakt, že Chorvatští, Slovinští a další vojáci z připojených území z armády odešli a bojovat odmítli.

Samotná srbská armáda se při prvním výstřelu nepřítele morálně i fakticky rozpadla. Jako doklad tohoto stavu uvádíme, že ze 130 srbských generálů celá stovka po prvním týdnu boje hanebně kapitulovala. Bělehrad padl 12.04.1941 a jak uvádějí německé prameny, do města vstupuje jako první jednotka (Waffen-SS) zbraní SS vedená subalterním důstojníčkem v hodnosti poručíka.

Jugoslávie se rozpadla a bylo vytvořeno několik "států", které pod vedením Němců či Italů bojovali mezi sebou, nebo společně proti všem (partyzánům, četníkům).

Srbsko bylo okupováno, Makedonie přičleněna k Bulharsku. Srbská province Kosovo je předána Albánii okupované Italy. Začalo se ji říkat „Vetší Albánie„. Vzniká nezávislý Chorvatský stát pod patronací Němců. Dalmácii získávají Italové. Celková politická situace na území bývalé Jugoslávie je pevně v rukou Němců a Italů. Jistě Vám to připomíná dobu pozdějšího rozpadu Jugoslávie a i její nové dělení, které vlastně jen kopíruje situaci z roku 1941.

V Srbsku byla vytvořená pronacistická správa pod vedením Milana Asimoviče, později Milana Nědiče. Vládl do roku 1945. Tento Srbský stát si počínal tak, že se v krutosti a nelidskosti mohl směle rovnat Chorvatům. Na 12 000 obyvatel Bělehradu židovského původu bylo vyvražděno. V tomto Srbsku bylo vyvražděno 95% obyvatelstva židovského původu a to nikoliv Němci, ale Srby. Tolik snad o problematice Jugoslávie, pro pochopení…

Po vzniku svobodného státu Chorvatsko to byl sám Pavelič, kdo nabídl Německu své dobrovolníky pro boj na východní frontě. Přihlásilo se na 9000 Chorvatů, přísným výběrem „prošlo„ na 4000 konečných dobrovolníků z kterých byl postaven (jako součást německé armády) 369. chorvatský pěší pluk. Již v říjnu roku 1941 bojují vojáci pluku na východ od Dněprů, kde mají úspěchy a minimální ztráty. Situace se však rychle mění. V červenci roku 1942 pluk bojuje na březích Donu a ztráty na životech i technice jsou hrozivé.

Celkem neznámá kapitola z historie jednotky je boj u Stalingradu. Snad jako „memento„ 03.11.1942 klesl stav mužů jednotky na 191 bojeschopných vojáků, velitel pluku pplk. Pavičič zešílel. 23.01.1943 odlétá z kotle posledních 23 raněných Chorvatů. Vojáci pod velením nového velitele jednotky pplk. Měšice bojovali a padli v boji, nebo byli zastřeleni v zajetí. Rusové jim nikdy neodpustili.

Popis odznaku jednotek SS:
Tento záslužný odznak (Spomen-znak Einesatzstaffela) je z chorvatské literatury znám jako odznak:

Bronzový, který bylo možno udělit za 6 měsíci služby u jednotek SS.

Stříbrný, který mohl být udělen za 18 měsíců služby u jednotek SS, nebo za zvláštní zásluhy dalších osob v péči a založení jednotek SS. Odznak byl prioritně určen pro Chorvaty německé národnosti. V celé Jugoslávii žilo na 700 000 osob německé národnosti.

Poznámka:

Ustašovci: Tento nezvyklý výraz pochází ze slova USTANAK, což je výraz pro povstání, odboj, vzpouru, či pro ozbrojený boj.

Literatura:
Borna Barac – Siniša Pogačič: Odlikovanja i znakovlje Nezavisne Države Hrvatske 1941 – 1945
Malaparte: Kaput

Z faleristického pohledu jsou dekorace Chorvatska zajímavá a proto jsme jim právě zde věnovali pozornost. Mimo jednotek ( letectvo, námořní síly ) existovala i armáda zvaná "domobrana " a dále tak zvané Chorvatské divize. Verbováním Chorvatů do jednotek SS se však zabývat nebudeme, neb tito vojáci mohli obdržet jednak klasické německé řády a vyznamenání, ale také řády a dekorace dalších spojenců, tedy Itálie, Maďarska, ale i Slovenska .Je však nutno upřesnit, že Chorvatská armáda od roku 1941 do roku 1945 bojovala převážně na domácím bojišti proti partyzánům maršála J. B. Tita, který byl sám původem Chorvat .

Pro pochopení zvěrstev, kterých se na Balkáně dopouštěli jednak Chorvaté, ale také Srbové si dovolíme citovat z hlášení generála Edmunda Glaise von Horstenaua (německý zplnomocněnec v Chorvatsku ). Jeho hlášení adresované do Berlína se zachovalo a po válce posloužilo k obžalobě předních " ustašovců ". Tento dokument je známý a tak si dovolíme jen citovat :

" Hlášení je prošpikováno výrazy typu, nevýslovná svinstva tohoto gangu ( ustašovců ) vrahů a zločinců " .
V dalším hlášení v červenci roku 1941 uvádí : " Podle spolehlivých zpráv získaných od nesčetných německých vojenských a civilních pozorovatelů ve městech i na venkově ustašovci zešíleli. V jedné zprávě líčil : " Nepozorovali jsme žádné známky přítomnosti partyzánů, ale zato spousty bezprizorních koní a dobytka, nemluvě o nespočetném množství husí. Ve vesnici Crkveni Bok, nešťastném to místě, našlo svůj konec přes 500 vesničanů ve věku mezi 15 - až 20 lety, které ustašovci pod velením svého podplukovníka zavraždili. Ženy byli znásilněny a mučeny, děti zabity .
Odhaduje se, že během čtyřleté existence samostatného Chorvatska bylo povražděno nejméně na 30 000 Židů, 29 000 Romů a 600 000 Srbů !

Zpráva pokračuje dalším nechutnostmi a detaily, které již nechci popisovat otevřeně .

Ale abychom byli spravedliví a pochopili Balkán jako kotel v bodu varu. Ukázka chování srbské strany :

V Srbsku byla nejprve založena nová pronacistická správa pod velením Milana Asimoviče, později pak Milana Nediče ( bývalý ministr války ). Jeho vláda ihned vybudovala tři koncentrační tábory pro Židy a Cikány a další " jak uvádějí dokumenty nevhodné objekty ". Nedič založil vlastní polovojenské formace, které měli téměř 20 000 mužů a, podíleli na vraždění Židů, Cikánů i partyzánů. Byla to srbská vláda, která již v roce 1942 veřejně oznámila, že Bělehrad je očištěn od Židů .

Není tedy možné se podivovat nad tím, že vedoucí silou se na Balkáně stávají Titovi partyzáni, kteří od roku 1943 mají své vlastní vyznamenání ( viz faleristická sekce Jugoslávie )
Tato sekce bude zpracována později!

Dalším mýtem je i to, že "česká menšina " žijící v Chorvatsku se ve své většině zapojila do partyzánského hnutí. Byla by to snad pravda, pokud bychom použili slovo menšina Čechů. Většina těchto českých usedlíků se zapojila do jednotek domobrany a se zbraní v ruce bojovala proti bandám gen. Tita, bránili své domovy. Situace složitá a z dnešního pohledu i nepochopitelná .

Poznámka :
Literatura je uvedena v úvodní části článku

Odznak, který zaujal naše přátelé si jistě zaslouží další vysvětlení či podrobnosti.

Chorvatsko jako pevná součást Rakouska-Uherska bylo nejen katolickou zemí, ale dále zde na území Chorvatska, která se zcela (NE) dobrovolně stalo součásti království SFS a později královské Jugoslávie žilo větší množství příslušníků německé menšiny (Volksdeutshe) , čítající přibližně na 180000 lidí. Po roce 1941, chtěli mít tito lidé také své práva i povinnosti v novém samostatném státě, kterým se Chorvatsko stalo a navenek i prezentovalo. Dekretem ze dne 31. července 1941 chorvatsko-Volksdeutche a po schválení Himlerem byla jako ekvivalent Allgemeine SS, založena jednotka dobrovolníků z řady mladých Němců, kteří prošli přísným výběrem jednotka známá jako Einsatzstaffel, nebo „ES“.
Tato vojenská skupina dobrovolníků byla otevřena všem mladým německým mužům na základě dobrovolnosti, ale i výběru (tak jako v Německu). Takto vybraní vojáci nosili výrazné uniformy a odznaky, které ne vždy odpovídali klasickým chorvatským odznakům a dekoracím.. Vedoucí „ES“ jednotky byl určen Jakob Lichtenberger. Tato specielní jednotka úzce spolupracovala s ustašovským vedením.

V září roku 1942 jednotka „ ES“ evidovala 68 důstojníků, 166 poddůstojníků a 2769 mužů. Jednotka byla umístěny v Osijeku. V dubnu roku 1943 však téměř všichni schopní příslušníci „ES“ na základě dobrovolnosti, ale i výběru jsou převedeni a zařazeni na zodpovídající funkce v divize SS "Prinz Eugen". Pro tyto vojáky sloužící minimálně 6 měsíců v jednotce „ES“ byl založen pamětní odznak, který jsme si zde představili. Odznak byl založen dne 1. května roku 1943.

Na naše povídání na stránkách Slovenské faleristické společnosti zareagoval kolega a přítel a dodal nám kvalitní materiál k doplnění, který s jeho souhlasím přidám k již zpracovanému tématu. Mimořádně cenným dokladem je potvrzení v němčině o možnosti odznak nosit na uniformě, což lze považovat za unikát.

Se svolením pana kolegy jsem vložil celé jeho povídání, které velmi dobře doplňuje již zpracované.




před lety jsem vlastnil dvě originální opaskové přezky této organizace, které nesly do jisté míry obdobné motivy jako váš odznak (vlci háky)..

Tato polovojenská organizace se jmenovala "Einsatzstaffel der Deutsche Mannschaft in Kroatien" (Einsatstaffel = ES) a byla složená z dobrovolníku - etnických Němců žijících v Chorvatsku. váš odznak se jmenuje Erinnerungsabzeichen DM.
Tito chorvatští Němci (jakási tamní "domobrana") byli jakousi obdobou napr. sudetonemeckych FS (Freiwillige Schutzdienst, což byla ochranka SDP, stejně jako SS byli v počátku elitní ochranka schůzi NSDAP)) anebo třeba polských Volksdeutsche Selbschutz atd.. a ty také nelze označit za SS. podobné paravojenské organizace sami sebe zpočátku povazovali za jakousi elitu na úrovni německých SS, a i když byly SS (Himmlerem) často všemožné podporovaný a měli na svých odznacích různé znaky (např.. ony vlci háky) zdánlivé evokující runy SS anebo nosili pod. uniformy, tak to vpravdě řečeno zadně SS nikdy nebyli. V raných fázích okupace tyto organizace sloužily prakticky jen jako pomocné sily SS, SD a Gestapa na mnoha nove okupováních územích. A až později jejich členové přecházely do opravdových SS..

Mnoho clenu chorvatských SE (nebo napr. sudetoněmeckých FS, po nuceném rozpadu SDP, která po 1938 plné pršela pod kontrolu NSDAP) se samozřejmě. později stalo opravdovými cleny SS.. tito chorvatští Němci později přecházeli hlavně do 7. FW Div. Waffen-SS divize Florian Geyer nebo do policejních jednotek v té době též podléhající šéfovi SS Himmlerovi.. a bylo jim později také dovoleno tyto staré SE odznaky na svých nových SS uniformách nosit.

Tato organizace, která byla v době svého (krátkého) trvaní plně podřízena ustašovcům, a pote zcela rozpuštěna, byla ve svých počátcích pouze jakýmsi rádoby ekvivalentem německých Allgemeine SS, ale nikdy nepatřila primo pod SS. A proto jsem přesvědčen, ze pojmenovaní tohoto odznaku jako SS (zvlášť na důvěryhodném webu zabývajícími se i historii) je nesprávné.

Autorovi ještě jednou já osobně moc děkuji, je zajímavé, že oba čerpáme z jiných zdrojů a i v jiném časovém období. Historii se prstě mění a názvy se zpřesňují či naopak.

Chorvatský boj za demokracii má i své stinné stránky a tak se krátce seznámíme s bývalým katolickým knězem- vrahem!



Petar Brzica se narodil v chorvatské části Rakousko-Uherska přesně před 100 lety. V mládí vystudoval františkánskou kolej v Širokem Brijegu a jako katolický mnich vstoupil do ultrapravicového Chorvatského národního hnutí, které bylo inspirováno německými oddíly SS a SA. Ještě před německou invazí do Jugoslávie na jaře 1941 vyměnil kněžskou sutanu na studia práva v Záhřebu. Při nich se dostal do styku s radikálním hnutím Ustaša, což v chorvatštině znamená povstalec. Když po okupaci Jugoslávie Němci rozdrobili její území na řadu malých vazalských státečků (stejnou taktiku zvolilo Německo s posvěcením tehdejšího prezidenta USA W. Clintona v letech 1990- 93) a z Chorvatska si udělali loutkový stát, nastoupil v roce 1941 v hodnosti poručíka jako jeden z velitelů ustašovského koncentračního tábora Jasenovac. Tady se naplno projevilo jeho úchylné sadistické a sexuální pudy.
Poměry v táboře byly přitom natolik příšerné, že je kritizovali i sami Němci, autoři vyhlazovacích megalágrů Osvětim a Mauthausen. V jasenovackém koncentráku, ve kterém mezi roky 1941-45 zahynulo kolem 100.000 lidí (mimo jiné 48000 Srbů, přes 4200 Chorvatů, 1128 bosenských muslimů, 266 Slovinců, 44 Černohorců, 114 Čechů, 19 Italů, 18 Rusů, 10 podkarpatských Rusínů, devět Poláků a další národnosti) se vraždilo nejen věšením a střílením, ale také noži, sekerami, upalováním zaživa v kremačních pecích, smrtícím plynem Cyklon B a oxidem siřičitým. Matky s právě narozenými dětmi se v ženské části koncentračního tábora, nazývaném po jedné z mučitelek cynicky „Hotel Gagro“, nechávaly prostě zemřít hladem. Ne nadarmo se Jasenovaci proto říkalo „Balkánská Osvětim“.
Petar, přezdívaný Pero, si v takovém pekle záhy získal „respekt“ jako neuvěřitelně krvežíznivý řezník. Své oběti totiž nejen bestiálně mučil, ale v mnoha případech doslova zaživa rozřezával, dekapitoval nebo aspoň podřezával speciálním zahnutým nožem na řezání snopů obilí, nazývaným srbosjek. 29. srpna 1942 uzavřel se svými podobně ujetými kumpány Ante Zrinušičem, Sipkou a Milanem Friganovičem morbidní sázku, kdo z nich za jedinou noc vlastnoručně podřeže co nejvíce vězňů (zejména jimi na smrt nenáviděných Srbů).

Tato krátká část je převzata z časopisu, paměť mladých lidí je krátká a tak jsem si dovolil..........

Pro pochopení