Odznak Italsko-Chorvatské legie 1942
Napísal: Str Nov 27, 2013 2:52 pmOdznak Italsko-Chorvatské legie 1942
Jde o důstojnický odznak založený v průběhu roku 1942. Odznak je velmi kvalitně vyroben firmou „S.Johnson Milano“. Velikost odznaku 37,5mm (šířka) – 42,08mm výška). Odznak byl založený v roce 1942 a byl určen převážně pro Italské důstojníky, kteří se podíleli na výcviku chorvatských poddůstojníků a vojáků připravovaných k bojovému nasazení na ruské frontě. Zhoršující vojenská situace v Chorvatsku a aktivita partyzánského velitele Tita (který byl sám Chorvát) však donutila chorvatské velení nasadit tyto připravené vojáky do domácích bojů proti partyzánům. Po kapitulaci Itálie se Chorvaté s Italskými vojáky rozešli a mnohdy bojovali i proti sobě. Snad i z tohoto důvodů není odznak v Chorvatsku ani do dnešních dnů příliš populární.Příslušníci tohoto specializovaného oddílu byli zařazeni do jednotek chorvatské domobrany.
Chorvatská armáda se formovala od května 1941, dělila se na elitní jednotky Ustaše a jednotky Domobrany, v roce 1943 měla 130 000 příslušníků. Po německém útoku na SSSR vyslalo Chorvatsko 8 000 vojáků dobrovolnické Chorvatské legie, aby se přidalo po bok německých armád.
Avers:
Odznak má podobu modře smaltovaného štítu kde je savojský znak ( v horní části) a znak NDH) v dolní části. Oba znaky jsou provedeny barevně v perfektní kvalitě. Středem odznaku prochází liktorské pruty a samotný odznak je převýšený rozkřídleným italským orlem.V horní části na bílém podkladu je určující nápis:
:
„ LEGIONE CROATIA – HRVATSKA LEGJA“
V ploše odznaku, který je kvalitně modře smaltován je šikmo umístěný nápis v italštině a chorvatštině.
Chorvatští vojáci se kapitulací Itálie celkem oprávněně cítili zrazeni a tak tyto odznaky na svých uniformách nenosili. Dnes jsou originály odznaků opět hledané především v Itálii ale Chorvatští sběratelé je moc v lásce ani dnes. Jejich cena však je stále vysoká.
Další podrobnosti jako jsou jména velitelů, členění jednotky a vlastní nasazení mi (prozatím) nejsou příliš známé.
Poznámka-zpráva z hlášení:
13. listopadu 1941 si německý generál Glaise von Horstenau stěžoval, že jen asi třetina NDH je v rukou chorvatské vlády. K novému režimu nebyli přátelsky nakloněni ani levice a intelektuálové. Na území Bosny a Hercegoviny působil odboj srbských četniků a komunistických partyzánů. Do chorvatských záležitostí proto musely zasahovat Německo a Itálie. Ustašovci si mezi Chorvaty nikdy nedokázali vytvořit širokou lidovou základnu. Oproti německé NSDAP nedokázali ustašovci nadchnout masy, např. Ante Pavelić žil z obavy před atentáty v ústraní, na veřejnosti se ukazoval jen zřídka. Podporu nacházelo hnutí snad jen na venkově, hlavně v oblastech Liky a Kordunu. 10. září 1943 se Itálie vzdala, NDH bylo slíbeno připojení bývalé italské Dalmácie. Partyzáni, kterým se roku 1943 dostalo významné mezinárodní podpory, stále více posilovali své pozice. Situaci mezi chorvatskými představiteli se stávala stále více napjatější, vytvořila se skupina, která chtěla uzavřít mír se Spojenci a skupina, která chtěla stát po boku Německa až do hořkého konce. V červenci 1944 byli zatčeni Mladen Lorković a Ante Vokić za přípravu prospojeneckého převratu. V říjnu 1944 padl Split a fronta se na půl roku ustálila. V únoru 1945 padl Mostar, v dubnu Vukovar. Chorvatská armáda se začala stahovat do Rakouska, aby se vzdala Spojencům. Zbylí ustašovci se neúspěšně snažili předat moc do rukou kardinála Stepinace. Pavelić uprchl do Rakouska a zemřel ve Španělsku v roce 1959. 8. května 1945 vstoupily partyzánské jednotky do Záhřebu.
Literatura:
Borna Barac-Siniša Pogačič:
Odlikovanja u znakovlje Nezávisne države Hrvatské 1941-45
Jde o důstojnický odznak založený v průběhu roku 1942. Odznak je velmi kvalitně vyroben firmou „S.Johnson Milano“. Velikost odznaku 37,5mm (šířka) – 42,08mm výška). Odznak byl založený v roce 1942 a byl určen převážně pro Italské důstojníky, kteří se podíleli na výcviku chorvatských poddůstojníků a vojáků připravovaných k bojovému nasazení na ruské frontě. Zhoršující vojenská situace v Chorvatsku a aktivita partyzánského velitele Tita (který byl sám Chorvát) však donutila chorvatské velení nasadit tyto připravené vojáky do domácích bojů proti partyzánům. Po kapitulaci Itálie se Chorvaté s Italskými vojáky rozešli a mnohdy bojovali i proti sobě. Snad i z tohoto důvodů není odznak v Chorvatsku ani do dnešních dnů příliš populární.Příslušníci tohoto specializovaného oddílu byli zařazeni do jednotek chorvatské domobrany.
Chorvatská armáda se formovala od května 1941, dělila se na elitní jednotky Ustaše a jednotky Domobrany, v roce 1943 měla 130 000 příslušníků. Po německém útoku na SSSR vyslalo Chorvatsko 8 000 vojáků dobrovolnické Chorvatské legie, aby se přidalo po bok německých armád.
Avers:
Odznak má podobu modře smaltovaného štítu kde je savojský znak ( v horní části) a znak NDH) v dolní části. Oba znaky jsou provedeny barevně v perfektní kvalitě. Středem odznaku prochází liktorské pruty a samotný odznak je převýšený rozkřídleným italským orlem.V horní části na bílém podkladu je určující nápis:
:
„ LEGIONE CROATIA – HRVATSKA LEGJA“
V ploše odznaku, který je kvalitně modře smaltován je šikmo umístěný nápis v italštině a chorvatštině.
Chorvatští vojáci se kapitulací Itálie celkem oprávněně cítili zrazeni a tak tyto odznaky na svých uniformách nenosili. Dnes jsou originály odznaků opět hledané především v Itálii ale Chorvatští sběratelé je moc v lásce ani dnes. Jejich cena však je stále vysoká.
Další podrobnosti jako jsou jména velitelů, členění jednotky a vlastní nasazení mi (prozatím) nejsou příliš známé.
Poznámka-zpráva z hlášení:
13. listopadu 1941 si německý generál Glaise von Horstenau stěžoval, že jen asi třetina NDH je v rukou chorvatské vlády. K novému režimu nebyli přátelsky nakloněni ani levice a intelektuálové. Na území Bosny a Hercegoviny působil odboj srbských četniků a komunistických partyzánů. Do chorvatských záležitostí proto musely zasahovat Německo a Itálie. Ustašovci si mezi Chorvaty nikdy nedokázali vytvořit širokou lidovou základnu. Oproti německé NSDAP nedokázali ustašovci nadchnout masy, např. Ante Pavelić žil z obavy před atentáty v ústraní, na veřejnosti se ukazoval jen zřídka. Podporu nacházelo hnutí snad jen na venkově, hlavně v oblastech Liky a Kordunu. 10. září 1943 se Itálie vzdala, NDH bylo slíbeno připojení bývalé italské Dalmácie. Partyzáni, kterým se roku 1943 dostalo významné mezinárodní podpory, stále více posilovali své pozice. Situaci mezi chorvatskými představiteli se stávala stále více napjatější, vytvořila se skupina, která chtěla uzavřít mír se Spojenci a skupina, která chtěla stát po boku Německa až do hořkého konce. V červenci 1944 byli zatčeni Mladen Lorković a Ante Vokić za přípravu prospojeneckého převratu. V říjnu 1944 padl Split a fronta se na půl roku ustálila. V únoru 1945 padl Mostar, v dubnu Vukovar. Chorvatská armáda se začala stahovat do Rakouska, aby se vzdala Spojencům. Zbylí ustašovci se neúspěšně snažili předat moc do rukou kardinála Stepinace. Pavelić uprchl do Rakouska a zemřel ve Španělsku v roce 1959. 8. května 1945 vstoupily partyzánské jednotky do Záhřebu.
Literatura:
Borna Barac-Siniša Pogačič:
Odlikovanja u znakovlje Nezávisne države Hrvatské 1941-45