Ordinul Mihail Viteazul
Michaels des Tapferen“.
.
Tento zdánlivě jednoduchý řád má své zajímavůstky o kterých se zde chceme s kolegy podělit. Již samotný název řádu přeložený z němčiny zní Orden „Michaels des Tapferen“. Tedy asi správný výraz by zněl:
Řád Michala statečného.
V našich podmínkách se objevují další výrazy jako je řád Michala Udatného, statečného, srdnatého, ale v oblasti faleristické literatury převažuje název
Řád Michala Víťěze.
Je zbytečné polemizovat o přesném názvu řádu, zaměříme se na vlastní řád a historii, která není starobylá, ale má velmi staré kořeny na kterých tento výjimečný řád vznikl.Nejprve si musíme uvědomit, že řád od doby svého založení do dnešních dnů prodělal několik změn. Jde celkem o čtyři základní změny, které se zde budeme snažit prezentovat. Pro specialisty pak lze doporučit velké množství kvalitní literatury, která však je většině v rumunštině.
Rumunsko v roce 1913 s nadšením vstoupilo do balkánské války a celkem bez problému dosáhlo vítězství spojené s uzemním ziskem na úkor Bulharska. Následný mír posílil přesvědčení krále Ferdinanda, že Rumunsko může sehrát vedoucí roli v dalším dění na Balkáně. O této problematice pojednává i pamětní medaile na 2. balkánskou válku v roce 1913. Rok 1914 pro Rumunskou diplomacii znamenal velkou zkoušku diplomatického umění neb byla snaha zapojit Rumunsko do války a to jak na straně Trojspolku (Německo, Rakousko, Turecko) tak především byl vyvíjen diplomatický tlak na získání Rumunské armády pro otevření fronty na straně Dohody. Ferdinand se stává králem po smrti svého strýce Karla v roce 1914 a byl to především on, kdo o další pokračování války neměl zájem neb si byl vědomý toho, že armáda není na válku připravena a země je vyčerpaná. Nacionalističtí ministři však krále dokázali o nutnosti války přesvědčit, Rumunsko vmanipulovat do války a tak král Ferdinand vyhlašuje dne 27. srpna 1916 válku Německu a jeho spojencům. Problém Rumunska a jeho vstupu do války se však opravdu ukázal jako zásadní chyba jak Rumunská tak především vojskům tak zvané „Dohody“
V roce 1916 se Rumunský král Ferdinand I. při příležitosti vstupu Rumunska do Velké války (1. světová válka 1914-18) rozhodl založit Vojenský řád Michaela Vítěze s cílem podpořit velení armády Samotný řád byl založen dne 21. prosince 1916. Bylo určeno statutem, že tento řád bude udělován důstojníkům, kteří prokázali maximální statečnost v boji s nepřítelem. Statut řádu hovoří jasně o tom, že řád není doplněn meči, nesmí se udělovat za prosté zásluhy na válečném poli. Svým vnitřním nařízením, které vycházelo ze statutu ruského Vojenského řádu Sv. Jiří se podařilo tomuto řádu stát se nejvyšším válečným oceněním důstojníků rumunské královské armády. Král Ferdinand určil rozdělení řádu do tří stupňů:
I. třída řádu je náprsní kříž (Steckkreuz)
II. třída je kříž, převýšený korunou nošený jako náhrdelní dekorace (Komander Kreuz)
III. třída je kříž nošený na prsou na splývavé stuze (Ritterkreuz)
Jde tedy o zdánlivě nelogické rozdělení řádu, které však později v letech 2. světové války opět obnovilo.
Samotný řád je tvořený modře smaltovaným liliovým křížem, který je převýšený korunou. Ve středu kříže jsou dvě zlaté korunované iniciály zakladatele krále Ferdinanda. Na zadní straně je letopočet založení 1916. Stuha je fialová se zlatými postraními proužky.
Řád byl od roku 1916 do roku 1947 tedy až do (ne)slavného vítězství lidu a vyhnání krále z Rumunska udělen jen v počtu 2 184 ks. V tomto počtů jsou zahrnutí i cizí státní příslušníci, důstojníci spojeneckých armád, ale řád se uděloval i vojenským jednotkám.
O velké vážnosti tohoto řádu svědčí mimo jiné i obrázek krále Ferdinanda, který je nositelem řádu Michala Vítěze II. třídy a dále vidíme i jeho Vojenský řád Sv. Jiří III. třídy.
Poznámka:
Řád své jméno odvozuje od národního hrdiny Michala Vítěze (případně Michal Chrabrý), který v letech 1593-1601 aktivně vedl boj proti turecké nadvládě a okupaci země. (Mihail Viteazul, 1558-1601)V pracích našich předních historiků převládá název tohoto vojáka a šlechtice s přídomkem CHRABRÝ.
Poznámka:
I když se československá meziválečná generalita mohla chlubit vysokými rumunskými řády, nikdo se nemohl pochlubit udělením tohoto řádu což mimochodem také o něčem svědčí!
Literatura:
KLIETMAN, K.G.: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille, Berlín 1966
KLIETMAN, K.G.: Pfaleristik Rumanien, Berlín, 1977
MĚŘIČKA, Václav: Faleristik, Artia 1976
LOBKOWICZ, František: Encyklopedie řádů a vyznamenání, Praha 1995
NIMMERGUT, Jörg: Orden Europas