Sacro et Militare Ordine Constantino de San Georgii

[Altmann]

Konstantinův řád sv. Jiří


Sacro et Militare Ordine Constantino de San Georgii

[Altmann]

Konstantinův vojenský řád sv. Jiří je pod patronací královské rodiny Bourbonů obou Sicilií, jejichž dynastickým je zároveň dynastickým majetkem.. Je také jediným mezinárodním katolickým řádem s dědičnou kanceláří velmistra. Mezi jeho členy patří řada významných šlechticů, církevních knížat a státníků. Účelem řádu byla vždy rytířská služba římskokatolické církvi, která šířila víru, chránila církev a podporovala Svatou stolici. Na počátku své historie obdržel od Svatého stolce potvrzení jako náboženský vojenský řád. Spolu se "Svrchovaným řádem Malty" si tento status zachoval dodnes.



Konstantinův vojenský řád sv. Jiří se odvolává k prvnímu křesťanskému řádu "zlatých rytířů", který byl založen císařem Konstantinem v roce 312 po jeho vítězství nad Maxentiem na milánském mostě. To z něj učinilo nesporného císaře římské říše, což bylo možné pouze díky božské vizi, že na obloze se objeví planoucí kříž s nápisem „In Hoc Signo Vinces" -( V tomto znamení zvítězíš).Toto znamení nechal v bitvě nést před šiky vojáků. První sochy řádu pocházejí od baziliky sv. Biskupa Basila a byly schváleny papežem Lvem I. v roce 456. Mnoho císařů a králů patřilo ve středověku mezi významné rytíře. V roce 1550 papež Julius III. potvrdil Řád, jehož velmistrovská kancelář spadala v roce pravomoc v 1697 Franzi I.( Farnese, vévodovi z Parmy a Piacenze)



Velká úcta velmistra v Bourbounském domě na obou Sicílii se vrací zpět k Elisabeth Farnese, manželce španělského Filipa V. Poté, co v roce 1731 vymřela farnská dynastie, byla řádová posloupnost předaná papežským souhlasem na španělskou Infante Don Carlos de Borbón y Farnese, která se o tři roky později stala královnou Neapolsko-Sicílie. Protože dvě království Španělska a Neapol-Sicílie neměla dovoleno existovat v osobní unii podle ustanovení z roku 1759, připojil se, když byl Charlesem III. ve stejném roce a vystoupil na španělský trůn,a připojil neapolskou korunu i Konstantinovu funkci velmistra svému synovi Ferdinandovi.

Od roku 1960 řád prospíval pod vedením 21. velmistra ve dvou povinnostech: ve Španělsku pod Infante Donem Carlosem de Borbón-Dos Sicilias y Borbón-Parma, vévodou z Kalábrie, Doyenem rytířů Zlatého rouna a v Itálii pod princem Carlem Bourboneem delle Due Sicilie, vévoda z Castra.



Existuje spousta sporů i debat o tom, kdo je legitimní pán a vládce Bourbonského domu obou Sicilií. V zásadě jde o to, zda se princ Carlo, synovec posledního neapolského krále, Neapole-Sicílii a syn určeného dědice trůnu, právoplatně se vzdal svých práv na trůn Neapolsko-sicilský v roce 1900 v tzv. Cannes Act nebo ne. Dědic trůnu určil svého nejstaršího syna za dědice trůnu, ale zemřel v roce 1960 bez potomků mužského pohlaví a další uspořádání dědictví nebylo možné. Potomci prince Carla tvrdí, že toto vzdání se platí pouze tehdy, pokud jeho linie zdědila španělský trůn, a svůj nárok založili na argumentu prvorozeného syna. Na druhé straně linie mladšího bratra považuje Cannesův akt za závěrečné, dynastické vzdání se (neplatné)


V této souvislosti se také diskutuje o nástupci "Velmistrovské kanceláře Řádu Konstantina". V souboru Cannes však o tom není napsáno nic. Nebylo to nutné, protože ačkoli řád je dynastickým vlastnictvím domu obou Sicilií, velmistr nikdy nebyl vázán na korunu. Proto králové obou Sicílie nikdy nenosili odznaky velmistra řádu společně s klenoty království. Právě tato nezávislost umožnila řádu přežít rozpuštění království v roce 1860.


Bez ohledu na spor je Konstantinův řád oficiálně uznán vyhláškou Španělska, Itálie a mnoha dalších vlád a dynastií. Kromě Španělska však žádná země, dokonce ani Itálie, dostatečně studovala dědické právo v Bourbonově domě na Sicílii.

Pobočka vévody z Castra slaví pravidelné mše v kostele San Giorgio al Velabro v Římě, v Neapoli a dalších italských městech, ve Westminsterské katedrále v Londýně a v dalších evropských městech i ve Washingtonu. Mezi oficiální náboženské události pobočky vévody z Kalábrie patří měsíční mše v bazilice Santa Croce al Flaminio v Římě, které jsou také masy papeže Benedikta XV. věnovala kapli a mše v Palermu, Miláně, Essonne, Londýně, Lucembursku a Lisabonu.

[Altmann]

Obrázky jsou převzaty z internetu. Objevují se levné a velmi levné ražby, nedá se hovořit o kopiích, ale o novodělech?
Zajímavé jsou staré kusy před rokem 1900, které jsou nádherně a kvalitně smaltované, puncované a s logem výrobce. Jinak opatrně na tyto novější ražby, zde jako ukázka řádová hvězda, kde jde obecný kov, stříbřený, ale bez loga výrobce. Tyto kusy nejsou nijak drahé, ale pro faleristu nejsou zajímavé.