Odznak hrdiny - Vítézi Jelvény

„Vitéz „-Abzeichen- (Der Stand der Tapfern)


Admirál Mikuláš Horthy von Nagybanya založil svým nařízením ze dne 10. srpna 1920 tento zajímavý řád, který byl určen pro všechny statečné Maďary a to jednak důstojníky, ale i poddůstojníky a vojáky Maďarské armády, kteří prokázali osobní statečnost a bojového ducha při obraně vlasti. Za zásluhy o vlast však mohl být udělen i dalším občanům Maďarska, kteří nebyli vojáky a nesloužili v armádě.

Řád se neoficielně nazýval „Rytířským řádem za statečnost“

Řádová dekorace je vyrobena z obecného kovu a na přední straně, která je smaltovaná (viz obrázek) je zobrazen státní maďarský znak, který je obklopený z levé strany dubovými listy jako znak síly a po straně pravé věncem z klasu pšenice, znak bohatství a úrodné země Maďarska.

Na zadní straně řádové dekorace jsou dvě široké spony, které sloužily k upevnění odznaku na oděv či uniformu. Na dekoraci je vyraženo sériové číslo řádu.
Řád se nosil na uniformě na levé straně, na blůze uniformy, zde na náprsní kapse. Na občanském oděvu mohl rytíř nosit pouze miniaturku řádu o velikosti 22 mm. První udělení řádu bylo slavnostně oznámeno v tisku již na podzim roku 1920. Řád obdrželi příslušníci prozatímní vlády a další význační bojovníci, kteří vystoupili proti teroru bolševismu a Maďarské Rudé armádě Bely Kuna (1886-1937).

V souladu s ustanovením statutu řádu, byli vyznamenaní vojáci, účastnící Velké války z let 1914-1918 nadáni i zemědělskou půdou, která přechází do jejich osobního vlastnictví. Dekorace přinášela ale i šlechtické tituly a právo na další úlevy, např. daňové. Vyznamenaný voják si před svým jménem mohl uvádět titul "Rytíř" (VITEZ). Šlechtický titul přecházel z otce na nejstaršího syna a toto ustanovení má platnost do dnešních dnů.

Šlechtické tituly a vlastnictví země jednak vycházelo ze statutu řádu, který takto poutal „poddané“ ke službě a loajalitě admirálovi. Vytvořil se vazalský vztah mezi regentem a statečnými Maďary, kteří se stávají oporou režimu, ale především podřízenosti vlastní osoby Horthyho v čele státu.
Problém s přidělováním země po rozpadu Rakouska-Uherska byl limitován rozsahem země po rozdělení Uherska a Trianonské smlouvy, která „Velké Maďarsko“ oklestila o Sedmihradsko, Banát, Jižní Slovensko a další. Situace se vyřešila v letech 1938-1941 když se znovu toto území vrátilo pod správu Maďarska.Tato problematika a její řešení však bylo jen krátkodobé, neb po roce 1944-45 se okupované či osvobozené území vrací do hranic před rok1938.

Dr. Klietmann uvádí, že k roku 1943 bylo registrováno celkem 14 800 nositelů (rytířů) řádu, ale zároveň ještě 6622 čekatelů či žadatelů jednak o řád a jistě i o výhody, které z titulu udělení k řádu patřili.

Poznámka:
Béla Kun založil dne 4. listopadu 1918 Komunistickou stranu Maďarska. Jeho první snaha o znárodnění a hlavně o kolektivizaci půdy vyvolaly odpor především na venkově. Sovětská vláda trvala 133 dní. Boj proti rudému teroru byl prvním admirálovým opatřením ke stabilizaci země. Je nutno říci, že po rudém teroru přišla krvavá odplata, která si s bolševickým vražděním nezadala. Občanská válka je vždy krutá.

Horthy pocházel z kruhu drobné kalvinské šlechty. V letech 1908-1914 byl osobním tajemníkem císaře Františka Josefa I., kterého si velmi vážil. Za Velké války 1914-1918 byl kapitánem křižníku Novara. Byl schopným námořním velitelem, dokázal porazit Italy u Otranta. Admirál Horthy byl posledním velitelem císařského námořnictva. Byl to právě mladý císař Karel, který Horhymu vydal rozkaz předat flotilu novému státu SHS Jugoslávie). Zdá se, že tento krok byl základním problémem mezi císařem Karlem a Horthym, který se projevil v roce 1919, odmítnutím přijmout Karla na uherský trůn .



Literatura:
KLIETMANN K.G. : Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaile. Berlin 1966

Ukázka, dekorace na unifromě důstojníků:

Řád Vitézů
Vitézi Rend

Vitézi Rend je relativně mladý rytířský řád, který byl založen v roce 1920 jako státní řád za zásluhy maďarské vlády pro válečné veterány na základě vzoru středověkého rytířského řádu. Velitel admirál Miklós Horthy, který měl po válce pomoci znovu vybudovat zemi. Nejvyšším představitelem řádu byla maďarská hlava státu, které se však neříkalo velmistr, jako je tomu u tradičních rytířských řádů, ale generální kapitán vycházející z tradice a titulu uvedeným na starém maďarském titulu.

S ohledem na středověké dědictví Maďarska patří rytířství se speciálně vyrobeným mečem k řádu, přičemž současně byl udělen titul vitéz (tj. Rytíř nebo hrdina) a zpočátku také slíbený pozemek, tedy kousek země. V té době bylo přidělování půdy důležitým krokem k pozemkové reformě. Titul vitéz je uveden ve všech oficiálních dokumentech kandidáta a jeho jméno je spojeno a stává se součástí jména . Titul však neodpovídá povýšení do šlechtického stavu( aristokracii), jako takový může provádět pouze panovník ( tak jak jej známe ve středověku). Zmíněný meč je uložen ve Vojenském historickém ústavu a muzeu v Budapešti.

Před druhou světovou válkou se počet členů výrazně zvýšil. V roce 1936 měla 16 000 členů. Z toho bylo 1800 důstojníků. Po návratu některých oblastí (okupace rok 1938) do Maďarska v roce 1941 počet stoupl na více než 20 000, takže brzy nebyl k dispozici dostatek půdy k přidělení. Mnoho z nejodvážnějších maďarských vojáků za druhé světové války pocházelo z "Vitézských" rodin. K získání přístupu do tohoto kruhu museli bývalí vojáci obdržet čestnou medaili jako minimální požadavek. Požadavky se zvyšovaly s rostoucí hodností, přičemž ve vyšších řadách musela být k dispozici alespoň velká Stříbrná medaile za statečnost.

Během sovětské moci po roce 1945 byl řád zakázán, jeho členové perzekvováni a majetek řádu znárodněn. Řád nadále žil v německém vyhnanství za habsburského magistrátu poté, co byl reorganizován byl hlavou řádu generál Hugó vitéz Sónyi. Během diktatury bylo deportováno nejméně 500 000 Maďarů, z nichž se asi polovina nevrátila. Mnoho uprchlo na Západ. Členové "Vitézi Rend" byli křesťané a vlastenci a byli známí jako stateční vojáci. V očích komunistů jsou však všichni nositelé řádu považování za třídního nepřítele.

Po rozpadu komunistické Evropy byl Vitézův řád znovu aktivován. V roce 1997, po ukončení habsburské "emigrace", se však kvůli nejasné právní situaci v Maďarsku objevily četné problémy a i nepřátelské skupiny. Bez ohledu na nejasné postavení, řád pokračuje ve své práci tím, že nadále odměňuje vynikající úspěchy, pracuje pro charitu a přijímá nové členy. Například do řádu zahrnoval ty, kteří v roce 1956 bojovali proti sovětské invazi a okupaci. Řád je stále založen na dědičnosti (asi 90% členů) a je vysoce hodnocen všemi maďarskými emigranty po celém světě. Význam řádu by neměl být podceňován s ohledem na maďarský národní pocit.
Poznámka:
Přidal jsem obrázky na kterých je vidět s jakou hrdostí Maďaři ke své historii přistupují. Tento faktický problém, při porovnání s většinou veteránu v Čechách je smutný. Mnohdy by stačilo jen umění uniformu nosit, ostříhání a učesání veteránu a ani takový hold alkoholu není dobrou vizitkou našich veteránů.



I přes svou historickou orientaci bere Vitézský řád v úvahu moderní společnost. Takže konzervativní a liberální síly se navzájem vyrovnávají v řádu. Dědičnost a rytířská tradice symbolizují konzervativní prvek, tituly a odznaky, které jsou stejné pro všechny třídy a třídy, ať už vojenské nebo civilní, liberální. V roce 1962 dosáhl Josef August Vitéz z Habsburgu-Lotrinska, že Mezinárodní komise pro rytířské řády (ICOC) uznala Vitéziho rend.



Insignie řádu ukazuje starý erb Maďarska s korunou sv. Štěpána, orámovanou dubovými větvemi vlevo a klasy pšenice na pravé straně. Celý erb spočívá na modrém smaltovaném štítu, jehož horní část je pokryta bílým zlatým sluncem stoupajícím za korunou. Samotný erb je napůl zakryt svislým mečem, který sahá za erb k dolnímu konci odznaku. Zlatý meč ukazuje, že rytíř byl vyzvednut pro své vynikající úspěchy, stříbrný meč znamená vyzvednutí kvůli dědičnosti titulu.

obrázky- doplnění