Ohňový kříž –Tüzkereszt

[Altmann]

Ohňový kříž – Feuerkreuz.
(Frontkämpferkreuz)- Tüzkereszt

Tento zajímavý kříž byl založen 24.01.1941, tedy v době kdy maďarská armáda již půl roku bojovala a krvácela na ruských pláních, vedla zdánlivě boj spojený s dílčími úspěchy a porážkou jednotek Rudé armády.

Název Ohňový kříž byl ve své podstatě zvolen velmi dobře pro ty vojáky, kteří v přímém dotyku s nepřítelem bojovali „Za vlast“ i za svůj život. Tedy zde ve smyslu „prošel jsem ohněm a peklem bojů“. Maďarští veteráni se snaží tento kříž přirovnat k k Německému záslužnému kříž 1939 (Krigverdienstkreuz), který byl udělován jednak s meči za nasazení v bojové oblasti a jednak bez mečů za všeobecné zásluhy ve válce, ale i v zápolí či týlu. Je to však jen zbytečna snaha o zviditelnění tohoto kříže

Maďarská meziválečná faleristika vychází z tradic starého mocnářství a tak je tento kříž možno přirovnat ke Karlovu vojskovému kříži 1916, kdy hlavně stuha se svým charakteristickým šrafováním, byť v národních uherských barvách nezapírá svůj původ a vzor. Udělování tohoto Ohňového kříže ve vojenské skupině s meči se zcela ztotožňuje s myšlenkou a podmínkami pro udělení kříže císaře Karla I.z roku 1916, je naopak rozšířené a liberalizované udělování pro další skupiny vojáků a bojovníků což si zde dokážeme.

Kříž byl určen jako viditelná odměna a ocenění vojáků a důstojníků maďarské armády, dále pro příslušníky domobrany, ale i nacionalistických oddílů maďarských fašistů (Šípové kříže). Na frontě mnohdy posloužil i jako první vyznamenání pro raněného vojáka, který ještě neodsloužil předepsanou dobu ve výkonu služby na frontové linii.

Celkem byli raženy a udělovány tři základní typy kříže:

l. Za tři měsíce bojového nasazení byl udělován kříž,který ve svém středu nesl nápis
„A HAZAERT“ – ( Za vlast). Středem kříže procházejí dva zkřížené meče. Na střed kříže je vložen dubový věneček, který reprezentuje válečnou dekorací. Na spodním rameni kříže je rok udělení. Na reverse kříže,který je hladký je vždy jen datum založení kříže, tj. rok 1941

2. Za šest měsíců služby vojáka na frontě, který byl v jednotce, které nebyla v dotyku s nepřítelem (logistika armády, lékaři, atd.) byl udělován kříž který je zcela totožný s prvním typem,ale vždy a zásadně bez mečů, které zde prezentují statečnost a osobní nasazení a odvahu před nepřítelem. Kříž však byl doplněn válečnou dekorací, v tomto případě opět dubovým věnečkem, který se kladl na střed kříže.

3. typ kříže byl založen a určen pro zmobilizované oddíly domobrany a příslušníky teritoriálních jednotek, kteří se podíleli na úkolech civilní obrany a ochrany obyvatelstva. Kříž mohl být udělen po uplynutí šesti měsíci ve službě u takovéto jednotky. Kříž je podobného tvaru,ale je pro něj typické ,že nemá ani meče ani válečnou dekoraci (viz obrázek).


Konečné dělení kříže na podskupiny:
Kříž s dubovým věnečkem a meči pro bojovníky

Kříž s dubovým věnečkem bez mečů pro nebojovníky

Kříž pro domácí zmobilizované jednotky (bez mečů a věnce)

V případě zranění se na tento kříž upevňovala kovová spona. Stuha pro všechny typy kříže je jednotná (viz obrázek). V případě smrti vojáka se Ohňový kříž předával rodině na černé stuze na věčnou památku a hrdinství člena rodiny.

Maďarští vojáci společně s německými jednotkami bojovali statečně ještě 06.03. 1945 v prostoru jezera Balaton. Zde byl proveden snad poslední masový protiútok maďarských jednotek. Vyznamenala se především 2.tanková divize. Sovětské jednotky ve dnech 21-22.03. masivním protiútokem toto uskupení rozdrtili a Maďaři ustoupili na území Rakouska a Slovenska zde již vetšinou s cílem s cílem dostat se do zajetí spojenců. Mnohé maďarské jednotky však zajali rumunské oddíly. Byla zapomenuta spolupráce na ruské frontě a není bez zajímavosti poznamenat, že rumunské jednotky s k zajatým Maďarům nechovali nejlépe. Teprve důrazné připomenutí sovětů donutilo rumunské jednotky respektovat právo vojenských zajatců. Část jednotek stačila s německým wehrmachtem ustoupit a pokračovat v boji. Ohňový kříž byl udělován statečným Maďarům ještě v této této době.

Literatura:
Bodrogi Péter-Molnar Józe-Zeidler Sándor : Nagy Magyar Kitüntetéskönyv. Budapešť 2005
Roman Freiherr von Procházka:Österreichisches Ordenshandbuch ( 4.Band) Mnichov 1979
KLIETMANN K.G. : Pour le Mérité unf Tapferkeitsmedaile.Berlin 1966

[Altmann]

Ukázka- doplněk