Po tak zvaném Vítězném únoru, po roce 1948, v době prvních pětiletých plánů, ale hlavně v době budování těžkého průmyslu, který byl zaměřen především k obraně socialismu či přesněji k vyzbrojení armád vojsk Varšavské smlouvy se postupně ukázalo,že existuje specifická skupina pracujících v těžebním, rudném průmyslu a dalších odbornosti ve většině spadající pod resort Ústředního geologického úřadu, které je nutno za těžkou a nebezpečnou práci odměnit viditelně nošenými dekoracemi. Státní řády a vyznamenání z roku 1951, které jsme si na stránkách SFS popsali celkově vyhovovali, ale jich plošné udělování by jistě význam těchto vyznamenání snížilo. Vláda se rozhodla zřídit pro pracující tohoto oboru specielní vyznamenání, které bychom dnes mohli nazvat „resortní“ řády a vyznamenání.
Některý přemýšlivý soudruh správně usoudil, že nositelné vyznamenání, které bude udělovat (propůjčovat) přímo prezident tyto požadavky naplní. I když nikdo nehovoří o jednotném systému, kde jsou dva řádové stupně doplněné dvěmi medailemi, je celkem jasné,že tomu tak je. Nebudeme se odvolávat na sovětskou faleristiku, neb po roce 1945 takto postupovali i vlády ve Francii i Belgii a dalších zemích nejenom socialistického tábora.
Jde o nám známé Československé dekorace, které si zde představíme:

- řád Rudého praporu práce
- řád Rudé hvězdy práce
- medaile Za pracovní věrnost
- medaile Za pracovní obětavost

Všechny uvedené dekorace byly založeny vládním nařízením č.24 ze dne 4. května roku 1955. Řád propůjčuje ( neuděluje!) prezident republiky za mimořádné zásluhy získané celoživotním dílem, dlouholetou houževnatou obětavou a příkladnou práci na rozhodujících úsecích hospodářské,vědecké nebo kulturní práci výstavby socialismu prodchnutou věrnosti k povolání.Účinnost vládního nařízení z roku 1955 se vztahuje jen na pracovníky uhelného průmyslu a na výstavbě uhelných dolů, rudného průmyslu, výzkumu a těžby radioaktivních surovin a v oboru působnosti Ústředního geologického úřadu.
Tento status všech dekorací je platný pro řádové stupně i medaile.

Řád Rudého praporu práce:
Řádový odznak je tvořen zlaceným stříbrným ozubeným kolem v průměru 40mm zdobeným ve spodní části lipovými ratolestmi z nichž vybíhá žerď s vlajícím praporem. Pozadí řádového odznaku tvoří svazek klasů, na němž je naložena rudě smaltovaná hvězda.

Popis řádového odznaku:

Avers:
Dekorace má podobu stříbrného zlaceného ozubeného kola jehož dolní část je pokryta lipovými lístky. Při pravé straně tohoto odznaku je žerď praporu ,který je rozevlán a rudě smaltován. V dolní části ozubeného kola, kde dochází ke spojení lipových ratolestí,vybíhá středem odznaku, směrem vzhůru se rozšiřující svazek klasů, který je podložen praporu, ale horním koncem vybíhá nad ozubené kolo a prapor.Na samém vrcholku tohoto svazku je malá pěticípá,červeně smaltovaná hvězdička

Revers:
Zlacené ozubené kolo,jehož dolní část je opětovně pokryta lipovými listy, přičemž ratolesti jsou dole vzájemně zkříženy. Zcela nahoře je zlatá pěticípá hvězdička.pod kterou je gotický štít se lvem státního znaku. Na ozubeném kole dole je puncovní značka pro stříbro ryzostí 800 a značka výrobce „KK“-(u I.typu)

Závěs:
K hornímu cípu hvězdy je napojeno malé kolmé ouško, do kterého je upevněn závěs tvořený dvěma do obloučku stočenými zlacenými lipovými ratolestmi, které jsou nahoře vzájemně spojeny vodorovnou lištou pro stuhu.

Stuha:
Průvlečná stuha 38 mm široká a 55 mm dlouhá světlemodrá s tmavě modrým, 3 mm širokým středním pruhem a 3 mm širokými červenými okrajovými pruhy. Pro běžné nošení na oděvu se používala malá stužka o rozměru 38x10mm.

Autorem výtvarného návrhu byl umělec Jan Václav Skála.

I. typ řádu : 1955-1960 ČSR
II. typ řádu : 1960-1989 ČSSR

Poznámka:
Na stuze těchto pracovních řádů a dekorací převládá modrá barva v různých odstínech, která má být barvou pracovního oděvu, lidově nazývaná „modráky“. Pan Měřička, který se s mnohými výtvarníky osobně znal sám potvrdil, že do výtvarného pojetí dekorace jim nikdo z UV KSČ až tak moc nemluvil, ale barva modrá byla jaksi přímo daná. Samotné použití klasu na řádu určeném pro pracující v tomto oboru průmyslu postrádá logiku, ale celkově lze říci, že samotný řád je průměrný i poplatný socialistickému realismu.


Pro kolegu Ondrase:

Já dodělám další dekorace a Vás prosím, připravte doplňky, obrázky nositelů atd. Děkuji.

Doplním drobnou opravu. Řád Rudého praporu práce varianta ČSR existuje pouze se značkou výrobce ZUKOV. V roce 1955 se již značka KK nepoužívala. Varianta ČSSR existuje se značkou ZUKOV a z pozdějších let se značkou MK - Mincovna Kremnica.

Na začátku 70 se skupina lidí, kteří mohli obdržet vyznamenání z výše uvedených čtyřech rozšířila i na pracující v hutnictví, těžkém průmyslu a dopravě.

Řád Rudé hvězdy práce:

Nižším stupněm z této řádové soustava známe Řád Rudé hvězdy práce.

Popis řádového odznaku:
Avers:
Stříbrná, pěticípá hvězda o průměru 42 mm. Hvězda je v ploše rudě smaltovaná se stříbrným okrajem. Mezi cípy krátké stříbrné jehlancovité mezipaprsky, které jsou vrcholy pětiúhelníku,jimž je odznak podložen.

Revers:
Zadní strana je celostříbrná, není smaltovaná. V ploše této hvězdy je pětiúhelník s vepsaným kruhem o průměru 24 mm. Zde se nachází lev státního znaku. V dolní části kruhu je nápis:
„ REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ „
Na dolním cípu hvězdy je puncovní značka pro stříbro o ryzosti 900 a značka výrobce „Zukov“.

Závěs:
K hornímu cípu hvězdice je pevně napojeno kulovité ouško, kterým prochází stříbrný závěs tvořený dvěma mírně do obloučku stočenými lipovými ratolestmi, jejich okraj je spojený vodorovnou lištou pro zavěšení dekorace na stuhu.

Stuha:
Průvlečná stuha je 38 mm široká a 55mm dlouhá, světlemodrá se dvěma tmavěmodrými, 3mm širokými proužky a 3mm širokými červenými okrajovými pruhy. Pro běžné nošení na oděvu se používala malá stužka o rozměru 38x10mm

Řád II.typu udělovaný v době od roku 1960 do roku 1989 má na zadní straně, v ploše pětiúhelníku nový státní znak a po jeho stranách monogramy ČSSR.V dolní části je opět značka výrobce Zukov a puncovní značka pro ryzost stříbra 925.

Na první pohled, především mladí faleristé se možná podiví,že řád má podobu a tvar pěticípé rudé hvězdy. V tomto případě to snad nemá přímý vztah na rodnou stranu, ale rudá hvězda byla vždy symbolem každé továrny, fabriky a větší dílny. V noci zářila do tmy a měla nám ukazovat cestu k novým zítřkům. Velmi dlouho v noci tyto hvězdy zářily do tmy.

Medaile Za pracovní věrnost

Tato medaile se udělovala také pro tuto poměrně úzkou skupinu pracujících a jak sám název napovídá, udělovala se za určitý počet odpracovaných let. Touto medailí se snažilo vedení resortu motivovat pracující a udržet je v oboru. I když u žádné z námi popsaných dekorací se nehovoří o finanční odměně, každá z uvedených dekorací byla doplněna malou finanční odměnou, která však byla podložena splněním úkolů pětiletého plánu, splnění úkolu jednotlivého dolu či zařízení.Vedoucí pracovnici si byli vědomi toho,že samotná dekorace bez finanční dotace by své cíle nesplnila tak jak bylo potřebné.
Medaile je vyrobena ze stříbra o průměru 33 mm a síle střižku 2mm


Popis medaile:

Avers:
V ploše medaile je naložen vlající prapor,který má přes svoji dolní část přeloženou vavřínovou snítku, která je spojená se žerdi rozevlátou stuhou s nápisem:
„ ZA PRACOVNÍ VĚRNOST“

Revers:
Na zadní straně je pouze státní znak se lvem pod nim je lipová ratolest

Závěs:
K hornímu okraji medaile je pevně napojeno kolmo postavené ouško, do kterého je zapojen závěs, který je tvořen dvěmi dvěma stříbrnými, do obloučku stočenými lipovými listy, které mají horní okraj spojený vodorovnou lištou k zavěšení na stuhu.

Stuha:
Průvlečná stuha 38mm široká a 55mm dlouhá je světlemodrá, která má tři po 3mm široké proužky které jsou vzájemně 2mm od sebe vzdálené. Při okraji je opět červený 3 mm proužek. Pro běžné nošení na oděv je určená malá stužka o rozměru 38x10mm.
Autorem medaile je Jan Václav Skála

Medaile II. typu:
Avers:
Je zcela totožná s I. typem (1955-1960)
Revers:
Na zadní straně je naložena pavéza s malým státním znakem, který po stranách nápis „ČSSR“
Závěs a stuha jsou totožné s I.typem

Medaile ve své jednoduchosti patří k tomu lepšímu v socialistické faleristice.

Medaile Za pracovní věrnost

Tato medaile se udělovala také pro tuto poměrně úzkou skupinu pracujících a jak sám název napovídá, udělovala se za určitý počet odpracovaných let. Touto medailí se snažilo vedení resortu motivovat pracující a udržet je v oboru. I když u žádné z námi popsaných dekorací se nehovoří o finanční odměně, každá z uvedených dekorací byla doplněna malou finanční odměnou, která však byla podložena splněním úkolů pětiletého plánu, splnění úkolu jednotlivého dolu či zařízení.Vedoucí pracovnici si byli vědomi toho,že samotná dekorace bez finanční dotace by své cíle nesplnila tak jak bylo potřebné.
Medaile je vyrobena ze stříbra o průměru 33 mm a síle střižku 2mm


Popis medaile:

Avers:
V ploše medaile je naložen vlající prapor,který má přes svoji dolní část přeloženou vavřínovou snítku, která je spojená se žerdi rozevlátou stuhou s nápisem:
„ ZA PRACOVNÍ VĚRNOST“

Revers:
Na zadní straně je pouze státní znak se lvem pod nim je lipová ratolest

Závěs:
K hornímu okraji medaile je pevně napojeno kolmo postavené ouško, do kterého je zapojen závěs, který je tvořen dvěmi dvěma stříbrnými, do obloučku stočenými lipovými listy, které mají horní okraj spojený vodorovnou lištou k zavěšení na stuhu.

Stuha:
Průvlečná stuha 38mm široká a 55mm dlouhá je světlemodrá, která má tři po 3mm široké proužky které jsou vzájemně 2mm od sebe vzdálené. Při okraji je opět červený 3 mm proužek. Pro běžné nošení na oděv je určená malá stužka o rozměru 38x10mm.
Autorem medaile je Jan Václav Skála

Medaile II. typu:
Avers:
Je zcela totožná s I. typem (1955-1960)
Revers:
Na zadní straně je naložena pavéza s malým státním znakem, který po stranách nápis „ČSSR“
Závěs a stuha jsou totožné s I.typem

Medaile ve své jednoduchosti patří k tomu lepšímu v socialistické faleristice.




Medaile Za pracovní obětavost:

Medaile sama je prvním a tedy základním či nejnižším stupněm u této úzké skupiny vyznamenání. Udělovala za z určitý počet odpracovaných let. Tato norma se v průběhu let nepatrně měnila. I když se oficielně ve statutu o udělení z tohoto důvodu nehovoří, byl to základní požadavek. Tato praxe měla stabilizovat dělnické kádry. Na závodech, šachtách. Personální skupiny jednotlivých fabrik,závodů a zařízení, tehdy nazývané kádrové oddělení vedlo seznamy určených pracovníků pro toto ocenění. I zde k vyznamenání patřila finanční odměna. Pracovník s oceněním měl přednosti při udělení výběrové rekreace a mnohdy právě tato rekreace a to i zahraniční byla součástí ocenění vyznamenaného pracovníka.

Popis medaile:

Avers:
V celé ploše medaile je umístěný rozevlátý prapor, jehož žerď leží při pravé straně medaile. Přes dolní část praporu je položena vavřínová snítka. Ta je spojena se žerdí rozevlátou stuhou s nápisem:
„ ZA PRACOVNÍ OBĚTAVOST „

Revers:

Na zadní straně je pouze státní znak se lvem pod nim je lipová ratolest

Závěs:
K hornímu okraji je napojeno pevné ouško, který prochází závěsný kroužek k napojení na stuhu.

Stuha:
Průvlečná stuha 38 mm široká a 55 mm dlouhá je světlemodrá se čtyřmi středními 3 mm širokými pruhy, které jsou vzdáleny od sebe po 2 mm.Při okraji 3 mm široké červené pruhy. Na oděvu, pro běžné nošení je určena malá stužka o rozměru
38x10mm.
Výtvarník je opět Jan Václav Skála

Typ po roce 1960 se na zadní straně liší pouze novým označením republiky „ČSSR“- Československá socialistická republika.

Tato jednotná soustava ocenění patří mezi to lepší, co nám socialistická faleristika přinesla

Literatura:

Měřička, Václav: Československá vyznamenání. Č. 4. Hradec Králové, ČNS 1974.
Pulec, Vladivoj: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. Praha, SNTL 1980.
Sukeník, Ludvík - Novotný, Vlastislav: Československé a české řády a vyznamenání 1948-2000. Hodonín, OB-ZP 1999.

Prikladám aj slovenskú verziu dekrétu.

...a tu jeden slovenský komplet, je to po starom otcovi mojej priateľky...

Vo faleristike často vzniká diskusia o správnom nazvoslovi dekorácií, a tak je zaujimavé sa pristaviť pri slovenskom preklade celého názvu Rádu. Ten sa v plnej forme nachádza aj na oficiálne udelených dekrétoch občanom ČSR slovenskej národnosti a je označený ako "Rád červeného práporu práce".
Slovo "prápor" v slovenskom jazyku môze označovať len vojenskú jednotku (po starom batalión). Prápor je slovo nesprávne prebraté z češtiny a správny slovenský názov je "zástava", teda správne by to malo byť "Rád červenej zástavy práce". Tá je koniec koncov zobrazená aj na samotnej dekorácii. Pravdepodone, vychádzajúc z faktu, že sa tento Rád udeľoval v rokoch 1955-1961, teda v čase "po čistkách", tak už na ÚV KSS nezostal žiadny súdruh, čo by vychodil aspoň "meštianku" a pripomienkoval oficiálny názov v slovenčine
V každom prípade je komplet kolegu "ivera" krasny a ani "zbabraný" preklad nijako neznižuje jeho význam, najmä keď si uvedomíme, že ho dostávali predovšetkým baníci za extra tvrdú a životu nebezpečnú prácu (normy sa museli plniť na 120% pri nulových bezpečnostných opatreniach a závaly boli bežnou súčasťou života). Aj toto je symbol doby.