Ordre de la Libération-Řád osvobození

[Altmann]

Řád osvobození
Ordre de la Libération



Pád Francie,porážka francouzské armády,uzavřené příměří dne 22. června 1940 v Compiegne, to vše rozdělilo Francii na dvě části.Větší část severní Francie byla okupována německou armádou a jižní, menší kus Francie zůstala do jisté míry svobodná a tam do města VICHY přenesl nový šéf státu, starý maršál Filip PÉTAIN sídlo své, kolaborantské vlády.
Do čela odporu a odboje se postavil již v roce 1940 plukovník, profesor vojenské akademie, tehdy již do hodnosti generála povýšený Charles de Gaulle(1890-1970). Generál se uchýlil do Brazzavile, tehdejšího hlavního města Francouzského Konga. V Brazzavile rozhodl generál de Gaulle ustavit tak zvanou "Svobodnou Francii"(La France Libre), která by v zahraničí reprezentovala nepokořenou a vzdorující Francii, nadále bojující jak proti nacistům, tak i proti jejich spojencům. Sám se nominoval do čela tohoto hnutí, které se opíralo o neobsazené zámořské části Francie (La France d´Outre Mer). Již v říjnu roku 1940 se obrátil na vládu Velké BRitanie s tím, aby Svobodná Francie byla uznána jako nadále bojující stát a spojenec s tím, že neobsazené části Francie budou pokračovat se zbraní v odporu proti nepříteli. Dne 27. října 1940 vydal v Brazzavile manifest lidu Francie a zřídil Radu pro obranu státu ( Le Conseil de Défense le l´Emipre) a sám se opět postavil do jejího čela. Na stranu gen. de Gaulle se postavili i další osobnosti z řad armády a to: gen.Catrouxe,Museliéra, Cassina, Larminata, Sicého,Santota a později admirála d´Argenlieua a ještě později maršála, věrného přítele,spoluosvoditele Paříže,generála Leclerca.

De Gaulle si byl vědom,že pokračující boj bude nutno ocenit, vyznamenat bojovníky za jejich statečnost a nasazení.Byl si však také vědom toho,že stávající francouzská vyznamenání a to Řád Čestné legie,Vojenská medaile,Válečný kříž udělovat nemůže. Toto právo přísluší výhradně hlavě státu. Proto dne 16. listopadu 1940 založil v Brazzavile svoji dekoraci, které dal název:
ŘÁD OSVOBOZENÍ
L´ORDRE DE LA LIBERATION
Zároveň stanovil, že tento řád bude udělován jen v jednom stupni a může být udělen nejen jednotlivým bojovníkům ale i celým kolektivům. V článku č.7 stanov řádu bylo určeno,aby nositelé řádu představovali společnost a byli nazývání"Křižáci osvobození"(LES CROISE DE LA DÉLIVRANCE) ,ale v konečném znění bylo určeno,že se budou nazývat:
DRUHOVÉ OSVOBOZENÍ
COMPAGNONS DE LA LIBERATION
Statut tohoto řádu byl zveřejněn v novinách rovníkové Afriky (Le Journal Officielle de l´Afrigue Eguatorialle Francaise). Zároveň byla zřízená i Rada řádu Osvobození (Le Conseil de l´Ordre de la Libération)Generál de Gaulle se stává předsedou a k tomu bylo zvoleno dalších pět členů řádu: Admirál George Thierry d´Argenteuil,gen. Félix Eboné,poručík d´Oblonde(Hartcourt), radiotelegrafista Popiel a pobočník pilot Boguillard.Tato rada byla jediná oprávněná rozhodovat o tom, komu může být řád udělen, tedy statečným ze statečných.
Dne 3. února 1942 bylo rozhodnuto o možnosti udělit řád bezprostředně za statečnost a to i přímo na bojišti. Další dekret ze dne 17. října 1943 ustanovil kancléřem řádu Thierryho a rada se postupně rozrůstá na deset členů v roce 1944 a v roce 1945-46 na konečných dvacetosm.
O konečné podobě řádu bylo rozhodnuto až 29. ledna 1941 a zpracováním byli pověřeni důstojníci Svobodné Francie, kapitán Mella a poručík Vallat,oba předváleční důstojníci zodpovědní za oblast vyznamenání na ministerstvu obrany. Byl vybrán návrh kapitána Melly.Bylo rozhodnuto,aby dekorace řádu byla tvořená bronzovým,prostým obdélníkem se symbolem de Gaullovy Svobodné Francie(Lotrinský kříž ma kůl překřížený nahoře kratším a pod nim o něco málo delším břevnem)-viz obrázek.Rubní strana nese opis: PATRIAM/SERVANDDO/VICTORIAM/TULIT. v překladu Slouže vlasti, vítězství jsem přinesl. Zároveň bylo rozhodnuto, aby stuha byla v barvě zelené,která je barvou naději a svobody a doplněna černými pruhy jako výraz smutku nad pokořenou Francii.
Výroba řádu byla svěřená londýnské firmě Johana Pinchesse,kde výtvarný návrh a vlastní provedení zpracoval Valentin Smith.První stuhy mají předepsanou barvu,ale jsou pruhované šikmo a příčně jako je tomu např. u anglické DFM či AFC.Zachoval se i snímek generála de Gaulla,který má na prsou řád zavěšený na této stuze. Později byla stuha upravena dle francouzských zvyklostí(viz obrázek)
O způsobu udělování bylo rozhodnuto dne 1. srpna 1941 za obdobných podmínek, které platili i pro Řád Čestné legie. Při vlastním dekorování je vyznamenaný osloven takto:" Prohlašujeme vás našim druhem při osvobození Francie ve cti a ve vítězství."Článek 3 stanov z 7.ledna 1944 a dále dekretem ze dne 2. června 1958 je stanoveno, že řádová dekorace (nazývá se i křížem) se nosí bezprostředně za Řádem Čestné legie,tedy před Vojenskou medailí a všemi druhy Válečného kříže. Toto nařízení se nedodržovalo a stávalo se běžně, že nositelé Řád Osvobození dávali přednost této dekoraci i před Čestnou legii.

Po osvobození Francie byl dne 10. srpna 1945 vydán dekret, který znova upřesnil postavení řádu v hiaerchii řádových dekorací, statut byl přepracován dle vzoru Čestné legie. 26. srpna 1944 bylo přjata opatření o sociálních výhodách rodin nositelů řádu.
Dekretem ze dne 23. ledna 1946 bylo rozhodnuto, aby další udělování řádu Osvobození bylo ukončeno. Celkem bylo od založení v roce 1940 až do osvobození, leden 1946 uděleno či správně jmenováno 1053 nositelů řádu. V tomto počtu je však zahrnuto i udělení francouzským městům, které řád obdržely jako výraz uznání zásluh o osvobození Francie. Jsou to města Nantes, dále Grenoble a dne 24. března 1945 Paříž. V tomto počtu je i 18 vojenských jednotek, které byly řádem vyznamenány (Tichomořský pěší pluk,Druhý koloniální pluk,Třináctá polobrigáda Cizinecké legie,pěší pluk Čadský a další.
Z rozhodnutí generála de Gaulla byli řádem dekorováni:
Anglický král Jiří VI. IM MEMORIAM
Marocký sultán Mohamed V.
Sir Winston Churchill
Generál Eisenhower a maršál Montgomery .
Řádem byl vyznamenání i čtrnáctileý chlapec Mathurin Henriot,kterého nacisté zastřelili dne 4. července 1944. Řádem bylo vyznamenáno i množství bojovníků v ilegálním hnutí a členů Francouzské komunistické strany. Dne 31. srpna 1947 rozhodla vláda udělit generálu Charlesu de Gaulovi kolanu řádu Osvobození a to jako velmistrovi řádu.Kolana byla zhotovena v pařížské mincovně a podílel se na ní medailer Poillerat. De Gaule se stal jediným nositelem této kolany a zároveň byl z titulu své funkce prezidenta i hlavou řádu Čestné legie i hlavou nově jim založeného Záslužného řádu.

KOLANA:
Kolana řádu Osvobození je tvořena deseti zeleně smaltovanými lotrinskými křížky,které jsou vzájemně spojeny zlacenými prstenci,opatřenými na obou stranách závěsnými kroužky. Hlavní článek kolany tvoří do oválu stočený štítek s řádovým heslem: PATRIEM SERVANDO/VICTORIAM TULIT/.Tento oválný článek ve formě štítku je podložen dvěma zkříženými meči,hrotem dolů obrácenými.Na tento hlavní článek kolany je pak zavěšen řádový klenot,kterým je oválný medailon, na jehož střed je položena vlastní dekorace řádu Osvobození s tím rozdílem,že lotrinský kříž je smaltován zeleně.
Bylo rozhodnuto, aby v pevnosti Fort de Mont Valérian, blízko Paříže,kde je vybudován památník hrdé bojující Francie, byla zřízená hrobka, do které bude jednoho dne uložen poslední nositel řád Osvobození.




Poznámka:

Není to tak dlouho, co se na Ebay nabízel tento originální řád i s doklady po francouzském letci. Cena byla vyšší jak 4000 euro a celkově vše vyvolalo jednak zájem kolegů, ale i podiv nad touto cenou. Domníváme se, že pro lepší pochopení vzácnosti a výjimečnosti této dekorace bude dobré článek umístit i na našich stránkách. Děkuji panu Mgr. Marcišovi za upozornění a obrázky.


Článek je zpracován i na spřátelených českých stránkách a jde o poctu panu Václavu Měřičkovi, který je tutorem tohoto pojednání. Já jsem jej jen upravil pro naši potřebu.

Literatura
Michal Droit:Ordres et Decorations de France
Robert Werlich:Orderes and Decorations of all nations
Alec A.Purvers: Ribbons and Medals
Václav Měřička:Francouzský řád Osvobození


Poznámka:
Admirál George Thierry d´Argenteuil byl původně karmelitánským mnichem a za války se osvědčil jako výtečný organizátor a statečný bojovník, který se také stal prvním kancléřem řádu Osvobození.

[Altmann]

Doplnění:

[SFS]

ja v buducnosti zistim, ze ci rad ktory bol udeleny gen. Golianovi in Memoriam, a ktory sa nachadza v muzeu SNP v Banskej Bystrici je skutocne original. Budem na to mysliet a vas informovat, mna osobne to dost zaujima.
PM

[strenk]

Reťaz k Rádu z Invalidovne.

[Altmann]

Československý důstojník, autor knihy : S cizineckou legii proti Rommelovi.
Tento statečný důstojník byl dekorován jako jediný československý důstojník za boje v Africe tímto mimořádným vyznamenáním. Přikládám obrázek, kde je řád viditelně na hrudi upevněný.
Otto Wagner byl v jisté opozici s československým velením a to projevil i v pořadí řádu, kdy čs. válečný kříž 1939 je až na 3. místě.