Dickin Medal - Medaile německého vlčáka ANTISE

Jan Kodýdek

Ve Velké Britanii nejcennější, nejvzácnější medaile

DICKIN MEDAL

Německý ovčák Antis, byl kmenovým příslušníkem 311. Československé bombardovací perutě a jeho psí životopis je hoden zamyšlení i úcty.

Příběh psího bojovníka je spojen s českým pilotem Václavem Bozděchem a začíná 12. února 1940 ve Francii. V této době Bozděch létal na letounu Potez 633 jako střelec a pozorovatel u První průzkumné letky Francouzského letectva.
Tohoto dne byl jeho letoun sestřelen a Bozděch se svým pilotem Duvalem v opuštěné vesnici Beinheim, nacházejí malé zubožené štěně. Duval a Bozděch se rozhodují štěně si ponechat. Psík, ukryt na prsou v letecké blůze postoupil strastiplnou cestu, až se jim podařilo překročit bojovou linii a dostat se ke svým. Během této cesty se kolem Bozděcha soustředili další čeští piloti, kteří stejně jako on, absolvovali cestu z Protektorátu, přes Polsko do Francie a odtud na Sever Afriky do Sidi-bel-Abbes. Zdá se, že právě zde se zrodila myšlenka štěně zachránit a pojmenovat. Nejprve to bylo po sovětském bombardovacím letounu A.N.T. 40, ale to neznělo moc příjemně a tak psík dostává jméno : ANTIS.


Václav Bozděch psíka Antise bere sebou na všechny lety. Antis si létáni rychle zamiloval a klidně ležel u nohou svého pána ve střelecké věži letadla.
Poražená Francie již cizí dobrovolníky nepotřebovala a tak zbývající piloti putují pěšky na jih země do přístavu Sete s naději, že se jim podaří odletět či jinak se dostat do Anglie a zapojit se do dalších bojů proti Německé Luftwaffe.

Náhoda či osud byl k Antisovi i Bozděchovi zdánlivě vlídný. Na starém bombardovacím letounu Amiot 143 odlétají, ale nad Malorkou jsou zasaženy protiletadlovou střelbou italského námořního loďstva. Sestřelené letadlo se zřítilo do moře, ale Bozděch i jeho psík mají opět štěstí, jsou z moře vytaženi na jednu z italských lodí.

Zajetí trvalo jen krátce, italská loď je druhý den potopena britskou válečnou lodí, Bozděch s Antisem jsou zachráněni a 2. července 1940 již odjíždějí z Gibraltaru uhelnou lodí " Northman " do Velké Britanie.

V Anglii se podařilo psa propašovat až do tábora československé armády v Cholmondeley, pes se stává příslušníkem čs. armády.

Po přijetí do služeb Dobrovolnické zálohy britského královského letectva jsou piloti i se psem odesláni na leteckou základnu Cosfordu, ale v záři je Bozděch s Antisem od ostatních oddělen a převelen k 310. československé stíhací peruti do Duxfordu u Londýna.

Antis se stává oblíbeným maskotem jednotky, ale v říjnu již opět odchází do Speke u Liverpoolu a zde zachránil pět lidských životů, když po bombardování společně se skupinou čs. letců pomohl najít a zachránit živé lidi, sám Antis vyhrabal živé miminko.

16. října 1940 byl Antis poprvé zraněn v době útoků německých letadel na letiště ve Speke. Bozděch byl výbuchem sražen k zemi a Antis zasypán zdivem. Psa se podařilo najít až třetí den po náletu ve zuboženém stavu.

Pes se svým pánem prošel několika dalšími základnami. Dne 22. června 1941 byl Antis znepokojený, nervózní, jeho pán se nevrátil z náletu. Bozděch byl na tomto letu raněn do hlavy, převezen do nemocnice v Norwich a byl to vojenský kaplan, který Antisovi zařídil specielní propustků do nemocnice, kde setrval se svým pánem až do celkového vyléčení.

Po vyléčení již má pes své trvalé místo v zadní kulometné věži, nejprve to bylo tajné, později již velitel perutě Josef Ocelka, D.F.C. nad tímto faktem přimhouřil oko a ani Britové neprotestovali. Pes Antis se stává právoplatným příslušníkem československého letectva. Situace byla pikantní, neb britský vojenský krejčí dostal za úkol pro pejska ušít osobní kyslíkovou masku.

Během své letecké služby byl Antis dvakráte zraněn. Jednou nad Kielem, zde mu střepina poškrábala čumák a levé ucho, od této doby bylo již trvale zplihlé. Při dalším náletu nad Hannoverem, dělostřelecký náboj explodoval pod kulometnou věži. Antis byl těžce zraněn, ale celé čtyři hodiny to na sobě nedal znát. Teprve po přistání letci sami zjistili, jak je jeho zranění vážné. Posádka pilota Čapka jako jediná jinak přežila nálet bez úhony. To již Antis, jako maskot jednotky nosil skutečně štěstí.

Pejsek sloužil s Bozděchem až do konce války. Nadporučík Bozděch se v roce 1945 vrací do ČSR, zde se oženil, narodil se mu syn (kmotrem byl Jan Masaryk). Po "Vítězství pracujícího lidu" v roce 1948 je tento statečný člověk označen za zrádce lidu a za napomahače západního imperialismu. Bozděch, Antis a další tři vojáci utíkají do americké zóny v Německu. Václav Robert Bozděch a jeho věrný kamarád Antis se dostávají opět do Velké Britanie a oba nastupují službu v řadách Královského letectva.

Psí válečný letec, statečný kamarád v klidu stárnul. Těšil se pohodlí, žil ve všeobecné vážnosti, byl oblíbeným společníkem dětí a do konce života miloval "své vojáky". Dne 11. srpna 1953 byl jeho život ukončen vysvobozující injekci. Psí kamarád byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Ilfordově zvířecím hřbitově.

Václav Robert Bozděch umírá v roce 1980. Nikdy se nepokusil svého věrného Antise nahradit dalším psíkem.

Zpracováno podle podkladů pana Jana Kodýdka.

Prameny :
Katalog firmy Sotheby´s London 1994
Katalog firmy Spink and Son, Londýn 2000
al - Medaile německého vlčáka ANTISE

Byl to britský maršál Lord Wawel , který navrhl udělit psímu hrdinovi a kamarádovi „ DICKIN MEDAL „ . Tento návrh byl podpořen ( již 14 . března 1945 ) :

Národní klinikou pro nemocná zvířata
Organizaci P.D.S.A .
Spojené síly klubu maskotů A.F.M.C

To vše s podporou významných představitelů Královského letectva ( R.A.F ) .

V návrhovém zdůvodnění se píše :

Za vynikající odvahu , oddanost a záchranu lidských životů při službě v Anglii a dalších místech , kde působilo Královské letectvo a letectvo Francie v zahraničí v letech 1940 -1945 ..

Tato specielní medaile , která byla udělena Antisovi je vyrobena z bronzu . Průměr medaile je 45 mm a je po lícním obvodu ozdobena věncem z vavřínových listů , který je v dolní části převázán stuhou . Ve středu horní části medaile je reliéfní nápis ,nesoucí jméno organizace P . S . D . A pod tím je nápis :

ZA STATEČNOST – MY TAKÉ SLOUŽÍME - For Gallantry We Also Serve .

Zadní strana medaile :
Je zde v sedmi řádcích tiskacími písmeny oficielně vyryto :

Antis , R.A.F. , Francouzské letectvo , Velká Britanie , Francie , Severní Afrika , 1940-1945 . , č. 1186 , D.M. č. 52 „ .

(ANTIS / R.A.F. / FRENCH AIR FORCE / ENGLAND FRANCE N . AFRICA / 1940 – 1945 / A.F.M.C. No 1186 / D.M. 52 ) .

Stuha je 40 mm široká , rozdělena do tří barevných pruhů ( zeleno-tmavěčerveno – šedé ) .

Tato jedinečná medaile se objevila 9 . května 1994 v aukční síni Sotheby´s v Londýně Řády a vyznamenání . Vše s řádným popisem , komentářem doplnění čtyřmi fotografiemi . Vyvolávací cena byla stanovena na 10 000 liber , předpoklad dosažené ceny se pohyboval kolem 15 000 liber. Dosažená cena 18 000 liber ( zhruba 1. 000 000 korun ) .

Pro lepší pochopení , jde o cenu , za kterou bychom si mohli koupit např. originál Rytířského kříže Marie Terezie a ještě by nám zůstalo hodně peněz na dodatečnou oslavu v Londýně .

Toto vyznamenání pro zvířecí kamarády je rádo porovnáváno právě s V . C . S tím není možno souhlasit , nejde přece porovnávat s neporovnatelným , ale je nádherné , když se na ocenění zvířete díváme lidskýma očima . Je možno hrdě říci , pes Antis je jediným „českým „ psím vojákem , který získal tak vysoké ocenění .


Anglická firma Spink and Sohn ve své aukci ze dne 27 . července 2000 nabízela celkem dvě tyto medaile :

Položka č.876 – medaile pro kolii se jménem Peter , psí seržant Královského letectva . Medaile byla udělena 29 . listopadu 1945 . Vyvolávací cena 5000 liber .

Položka č. 877 , medaile holubího zpravodajce „ Tyke „ , kteru obdržel dne 2 . 12 . 1943 za výtečnou službu a mimořádnou odvahu a hrdinství v armádě . Vyvolávací cena 3500 liber .

Moderní doba má také své psí „ rytíře „ , statečné kamarády .
V roce 2000 zemřel psí vojenský seržant „ Sam „ , který svoji medaili obdržel na základě své statečné služby . Jeho velitel i kamarád seržant Ian Carmegiom ve svém návrhu , kde navrhl a obhájil udělení medaile uvádí :

Při svém služebním zařazení u 1 . praporu Královského kanadského pluku v Drvaru se v městě zcela znenadání strhla bitva , zněly salvy výstřelů , byl to regulérní boj mezi skupinami ozbrojených vojáků i civilistů .
Srbští ozbrojenci vtrhli se zbraněmi v rukou do místní restaurace , kde zadrželi rukojmí . Britští vojáci se v této situaci snažili civilní rukojmí zachránit . Společně se Samem jsme vběhli do místnosti a ozbrojence zpacifikovali . Pes se osobně vrhal na ozbrojené Srby a srazil je k zemi . Vojáci je odzbrojili , rukojmí jsou zachráněni .

O týden později se tato situace opakovala o opět se Sam vyznamenal , když zjednal pořádek v rozbouřeném davu lidí až do příjezdu vojáků naší jednotky .

Psí seržant Sam obdržel svoji medaili posmrtně v roce 2003 za svoji službu v Bosně a Hercegovině .


Veterinářská organizace PDSA .

V roce 1917 ( 17 . listopadu ) , tedy v době pro Velkou Britanii těžkou a složitou založila paní Marie Dickinová , 1870 - 1951) Speciální osobní ošetřovnu pro nemocná zvířata , tedy v originálu ( The People s Dispesary for Sick Animals ) slavná zkratka P . D . S . A . !

Založením organizace sledovala možnost poskytovat lékařskou péči zvířátkům jejichž páníčkové pro stáři , finanční důvody či jiné překážky již o své miláčky nemohli dostatečně pečovat . Jde tedy o mimořádnou charitativní práci v které pani Dickinová brzy nachází další pomocníky i bohaté sponzory .

PDSA se tak brzy stává největším privátním veterinářským zařízením a její práce je živá do dnešních dní .Pamatovalo se i na péči mazlíčků ve stáří i poslední okamžiky života zvířátka .

Po zahájení válečných událostí 2 . světové války to je tato statečná žena , která přichází s myšlenkou založit zvláštní a mimořádné vyznamenání pro zvířátka, která spojila svůj život s osobou , vojákem či civilistou , kteří bojovali proti nepřátelům Anglie . V roce 1943 dochází k založení této medaile , která je také nazývaná řádem královny Viktorie pro zvířátka .

Statistika:
Do února roku 2008 je podchyceno udělení celkem 62 medailí našim statečným zvířecím kamarádům . Medaile tradičně uděluje primátor města Londýn .

Prameny:
Čs. televize M. Dickinová
Oficielní internetové stránky PDSA

http://www.warhistoryonline.com/war-art ... -hero.html

O udělení čestné Medaile Marie Dickinové, tedy ocenění udělovaného výhradně zvířatům za výjimečnou statečnost nebo odhodlané plnění povinností během služby ve vojenském konfliktu, informoval server The Guardian. Je to vůbec první ocenění zvířete, které se účastnilo bojů v 1. světové válce.



Na úterním ceremoniálu v londýnském Imperial War Museum, kde byl Warrior přejmenován na „koně, kterého Němci nemohli zabít,“ ocenění převzal dostihový hlasatel Brough Scott, vnuk generála Jacka Seelyho, původního majitele Warriora.

Válečné putování Warriora se rozeběhlo 11. srpna 1914, kdy s generálem Seelym na hřbetě vstoupil na bojiště západní fronty. Zůstal zde po celou válku, přežil palbu z rotačních kulometů, ostřelování i bitvu na Sommě, která byla jednou z nejkrvavějších operací 1. světové války. Jen na straně Britů při ní padlo na 420 tisíc vojáků.

Během bitvy u Passchendaele Warrior málem přišel o život, když zapadl do bahna na tamních bojištích. Dvakrát uvázl pod hořícími trámy v pobořené stáji, píše server BBC. Přežil nespočet útoků nepřítele a podle poroty udělující Medaili Marie Dickinové
inspiroval vojáky, kteří bojovali po jeho boku“.

Medaili pro Warriora podpořil i Steven Spielberg
Navzdory mnoha utrpěným zraněním Warrior přežil všechny válečné nástrahy a v roce 1918 se vrátil na domovskou půdu britského ostrova Wight. Tam žil s rodinou generála Seelyho mnoho dalších let. Dožil se na koně úctyhodného věku 33 let.

Brough Scott při slavnostním přebírání medaile nešetřil slovy chvály. „Moje rodina i já jsme více než poctěni oceněním Warriora, které zároveň bylo oceněním všech zvířat sloužících v armádě (...). Přál bych si jen, aby tady dnes mohl být Jack Seely a na vlastní oči viděl, jak Warrior přebírá zvířecí obdobu Viktoriina kříže (nejvyšší britské ocenění udělované za statečnost v boji, pozn. red.),“ prohlásil Scott, který příběhy o Warriorovi poprvé slyšel z vyprávění své matky.

Za udělení nejvyššího ocenění pro Warriora bojoval i slavný režisér Steven Spielberg, který před pár lety uvedl na plátna kin snímek Válečný kůň, jehož příběh má celou řadu styčných bodů se skutečnými osudy Warriora. „Warrior je mimořádným příkladem odolnosti, síly a obrovského příspěvku, jaký měli koně ve válce,“ myslí si Spielberg

Seržant Stubby: Neohrožený čtyřnohý seržant
kdo: pes | žil: 1917–1926

Seržant Stubby – tak se jmenoval pes, kterého zdobilo nejvíc vyznamenání z první světové války, a jediný svého druhu, jenž to dotáhl až na hodnost seržanta. Opuštěného křížence bulteriéra (či bostonského teriéra) našel desátník Robert Conroy v červenci 1917 v kampusu Yale University, kde probíhal vojenský výcvik. Štěně si velmi oblíbil a nechtěl se ho vzdát ani poté, co jeho pluk odveleli do Francie, a tak jej propašoval na palubu lodi. Černého pasažéra sice později objevil velící důstojník, Stubby ho však odzbrojil tím, že mu zasalutoval – a mohl tedy zůstat.

Už jako oficiální maskot 102. amerického pěšího pluku se pak během roku a půl zúčastnil 17 bitev na západní frontě. Podařilo se mu například opakovaně varovat jednotku před otravou jedovatým plynem nebo najít zraněné a uměl také rozeznat zvuk přilétajících granátů daleko dřív než vojáci. Jednou dokonce chytil německého špiona a držel ho za kalhoty tak dlouho, než jej Američané zajali. Právě za poslední zmíněný kousek si přitom vysloužil hodnost seržanta. Stubby utrpěl „ve službě“ několik zranění, vždy se však zotavil. V roce 1921 mu generál John Pershing udělil zlatou medaili organizace Humane Education Society.

Wojtek: Huňatý desátník
kdo: medvěd | žil: 1942–1963

Vojáci 2. polského armádního sboru se za druhé světové války pyšnili vskutku unikátním vojínem – medvědem Wojtkem. Muži z 22. zásobovací roty dělostřelectva získali medvídě od perského chlapce během svého působení na Blízkém východě. Mladík se zvířecího sirotka ujal, když mu pytláci zabili matku.

Wojtek v táboře rozhodně nestrádal. Vojáci ho krmili kondenzovaným mlékem, ovocem, medem a dalšími pamlsky a vychovali z něj oddaného parťáka i téměř skutečného vojáka – se zálibou v zápasení, pití piva, sprchování a žvýkání či kouření cigaret. Medvěd se lidí nebál: Běžně s nimi spal ve stanu a zvlášť si oblíbil jízdu nákladním vozem. Když jednotku převeleli do Evropy, musel být huňáč oficiálně začleněn do armády. Stal se tak desátníkem Wojtkem a mohl pokračovat se svou rotou. Putoval s ní potom z Íránu přes Sýrii do Egypta a následně až na Apeninský poloostrov.

Svoji odvahu prokázal především v bitvě o Monte Cassino, v jednom z nejtěžších a nejdelších střetů druhé světové války, při němž se spojenecká vojska pokoušela vytlačit německé výsadkáře z rozbořeného kláštera. Wojtek kamarádům pomáhal nosit bedny s dělostřeleckými granáty, přičemž prý nikdy žádnou neupustil. Medvěd s granátem v tlapách se tak stal i symbolem celé 22. zásobovací roty.

Po válce odveleli jednotku na skotský venkov a chlupáč, který byl tehdy již celebritou, putoval do zoo v Edinburghu. Bývalí vojáci ho tam chodili pravidelně navštěvovat, nosili mu pivo i cigarety a zaměstnancům zahrady nezbylo než neustálé přestupky tolerovat. Až do konce života prý medvěd dobře rozlišoval mezi angličtinou a polštinou – a když zaslechl druhý zmíněný jazyk, viditelně ožíval. Zemřel roku 1963 ve věku 21 let na rakovinu, jeho příběh však dodnes připomíná několik monumentů v Polsku, Anglii či Kanadě i řada písní a filmů.

Holubí důstojník

Nejslavnější "opeřený válečník" je holub č. 888, který za války přepravil stovky důležitých zpráv. Toto je jediný pták, který získal vojenskou důstojnickou hodnost a byl pohřben se všemi vojenskými poctami.

Cher Ami (přeloženo z francouzštiny Cher Ami. - Můj drahý přítel)
- vojenskou poštovní holub, se v roce 1918 dostal z USA do Francie,a byl zařazen do Amerického signálního sboru. Na západní frontě v posledním roce první světové války holubička vykonala mnoho vzletů a doručovala zprávy zvláštního významu. Tento holub se proslavil v prostoru Meuse-Argonne při záchraně 194 vojáků 77. praporu, který byl odříznut od zbytku divize.Díky informací předaných vojáky praporu k diviznímu velitelství, se podařil výpad a vojáci jsou zachráněni......

Příslušník námořní pěchoty, ovčácký pes Lucca (vlčák) ve věku 12 let odjíždí do Wellingtonských kasáren v Londýně z daleké Kalifornie. Se svým průvodcem a majitelem seržantem Chrisem Willingtonem k převzetí nejvyššího možného ocenění, které lze udělit za statečnost a vzornou službu.

V roce 2012 Lucca při plnění úkolu, při výbuchu miny byla těžce raněna a musela ji být amputována přední noha. Za dobu svého nasazení se zúčastnila více jak 400 misí v Iráku a Afganistanu. Sloužila nepřetržitě šest let a chránila životy vojáků. Za svoji službu byla navržena na vysoké vyznamenání, které bylo ekvivalentem zvířecího Victoria Cross
Poznámka:
Tito psi mají náročný výcvik, který trvá mnohdy více jak 2 roky. Jsou vedeni v útvarové evidenci, mnozí dosahuji i klasické poddůstojnické hodnosti a je s nimi i tak nakládáno. Při zranění je jim věnovaná péče (například český pes, který byl zraněn ve službě, byl letecky dopraven do americké nemocnice v Německu). Po ukončení služby, jsou v péči vojáka či jeho rodiny, pokud to není možné, dožívají ve speciálních starobincích pro psí veterány. Mají nárok na svoji osobní penzi.

Obrovská krysa afrického původu získala v Kambodži vyznamenání za statečnost.

Článek
Statečnost krysa projevila při detekování nášlapných min, kdy vyčistila více než 141 tisíc metrů čtverečních půdy, což lze srovnat s 20 fotbalovými hřišti. Ted nosí na krku zlatou medaili za „statečnost a oddanost službě“, kterou dostala od britské veterinární charity PDSA. Z dosavadních držitelů ocenění je Magawa první krysou, dříve ji dostávali výhradně psi, kočky či koně.

Medaile Marie Dickinové
Jde o britskou medaili udělovanou od roku 1943 výhradně zvířatům. Je to zvířecí obdoba Viktoriina kříže, nejvyššího britského vojenského vyznamenání za statečnost. Marie Dickinová je zakladatelkou organizace PDSA.

V letech 1975 až 1998 byly v Kambodži položeny nášlapné miny o délce 4 až 6 metrů, což má na svědomí více než 64 tisíc obětí.

Šéf charity PDSA Jan McLoughlin říká: „Práce Magawy a APOPO je ve skutečnosti vynikající.“ Podle jeho slov to, co dělá toto zvíře, zachraňuje životy lidí. „Každý objev snižuje riziko zranění nebo smrti místních obyvatel.“

Podle CNN od konce 70. let zemřelo v Kambodži kvůli nášlapným minám na 64 tisíc lidí. Přibližně 25 tisíc lidí přišlo o část končetin.

Výkonný ředitel APOPO Christophe Cox uvedl: „Získat tuto medaili je nám opravdu ctí. S APOPO spolupracuji více než 20 let.“ Podle Coxe je ocenění důležité především pro „trenéry zvířat, kteří se každý den probouzí velmi brzy, aby tato zvířata vycvičili“.

Velkou událostí je to i pro obyvatele Kambodže, stejně jako pro všechny lidi na světě. Ocenění PDSA dává problému nášlapných min globální pozornost, říká Cox. S láskou také vypráví o tom, že krysa jako zvíře je velmi inteligentní a je schopná pracovat na opakujících se úkolech za jídlo lépe než jakákoliv jiná zvířata.