Josef Hrdý:

Rytířský řád Ježíše Krista (Ordem de Cavalaria de Jesus Cristo), jak se tento řád nazýval, vznikl na
základě žádosti portugalského krále Dinise (Dionýza) u Sv. stolice, pravděpodobně jako náhrada tehdy již zrušeného templářského řádu. Skutečně papež Jan XXII. svoji bulou Ad ea ex guibus z roku 1319 králi vyhověl a řád založil.

Tento nový řád v Portugalsku převzal pozice a postavení templářů. I když nejprve sídlil ve svém Astro Marim, nakonec přebírá i templářský majetek s hradem Tomarem, bývalým hlavním sídlem templářů v Portugalsku.

Řádová pravidla sestavil první velmistr D. Gil Marzins a tato byla konfirmována 11. června 1321. Na základě těchto pravidel,tak jako tomu bylo i u jiných duchovně-rytířských řádů, nejvyšším představeným se mohl stát rytíř, který složil slavnostně řeholní sliby, tedy profes. Roku 1420 vznikla zvláštní situace, kdy po sedmém velmistru D.Lopo Dias de Sousa byl designovaným velmistrem portugalský infant D. Henrtigue, který nemohl být profesním rytířem, protože jako titulární vévoda z Viseu a majitel mnoha statků nesplňoval řádovou podmínku chudoby. Záležitost byla vyřešena tak, že velmistrovský úřad nebyl obsazen a princ se stal guvernérem a administrátorem řádu. Infant Henrigue také zvaný Mořeplavec, nebo Navigátor, byl celkově zvláštní a významná osoba portugalských dějin. Byl to on, kdo založil koloniální impérium tohoto malého království na samém konci Evropy. I když se nikdy nestal králem, ovládal mořeplavbu na Atlantiku a stál u zrodu portugalských kolonii v Africe. S rytířským řádem Kristovým měl své vlastní záměry a úmysly. Přál si, aby tento řád vykonával duchovní jurisdikci na nově objevených zemích, zakládal tam misijní stanice i nová biskupství.

Tento bohulibý záměr se mu skutečně i dařil a papež Kalixt III. bulou ze dne 13.3.1456 propůjčuje řádu duchovní jurisdikci nad všemi portugalskými državami v Africe a v Asii. Tím také tento řád v polovině XVI. století se svými 450 komturiemi dosáhl největšího rozšíření mezi všemi rytířsko-duchovními řády této doby.

Rozhodnutí papeže Martina V. ve prospěch Henrigua prince se stalo precedentem pro to, že velmistrovský úřad se trvale dostává do královské portugalské rodiny a když princ Diego jako guvernér řádu Kristova se stal i portugalským králem, byla přenesena vláda nad řádem i nadále od roku 1495 do rukou krále. Králové se potom titulovali též guvernéři a věční administrátoři Rytířského řádu Našeho pána Ježíše Krista.

Znakem řádu byl tak zvaný kristusovský kříž červené barvy.



Literatura:
Elm,K.: Christus-Orden,in Lexikon des Mittelelalters, München-Zürich, 1977-1980

Popis současné dekorace Vojenského řádu Kristova (Ordem Militar de Cristo)


Název vojenský je zde nutno chápat již jen jako historickou reminiscenci, protože ve své moderní podobě jde o řád jen a jen civilní,který je určen za zásluhy a službu pro vlast, za služby a práci na poli diplomacie a za zásluhy ve veřejné administrativě. Tímto výčtem však není vyloučeno udělení i osobám vojenským, důstojníkům portugalské armády.

Řádovou insignii je kříž s rameny na koncích trojúhelníkově rozšířených, tento tvar je starobylý a odvozený os rytířského řádu se nazývá „Kristovský kříž“. Kříž je červeně smaltovaný a na líci je do něj vložen ještě prostý bíle smaltovaný latinský kříž. Barva stuhy je jasně červená

Rytíř:
Zlacený kříž červeně a bíle smaltovaný,velikosti 38x28 mm zavěšený na náprsní stuze, které je červené barvy.

Důstojník:
Kříž je stejný jako u rytíře, ale na připínací stuze je upevněna stuhová rozeta, která je v průměru 10 mm.

Komander:
Kříž je větší o velikosti 55x24mm na náhrdelní stuze, k vlastní řádové dekoraci náleží stříbrná paprskovitá hvězda s centrálním bíle smaltovaným medailonem, v němž je umístěno znamení řádového kříže.

Velkodůstojník:
Řádový kříž je stejně velký jako u stupně komander,ale hvězda je zlacená.

Velkokříž:
Velký kříž nošený na klasické velkostuze z pravého ramene k levému boku,kde je zavěšen řádový kříž velikosti stejné jako u komandéra a náprsní je stejná jako u stupně velkodůstojník.

I v dnešní době demokratické Portugalsko ctí své tradice. Řády jsou „živé“ a těší se velké oblibě všech Portugalců, kteří jsou na své dějiny hrdí.



Prameny:
Ordens Honorific a Portuguesas, Impresa Nacionál de Lisboa 1968

Poznámka:
Portugalské řády a jejich vývoj byl uveřejněn ve faleristickém časopise Signum. Redakce souhlasila se zveřejněním práce Ing. Hrdého pro potřebu feleristů na těchto stránkách.

Poznámka:
Obrázky jsou převzaté z volně přístupných prodejních katalogů